Pocházel z přísněkalvinistické rodiny, touto konfesí byl velmi ovlivněn. Jeho rodiče očekávali, že se stanekazatelem, nicméněkřesťanskou víru ztratil při studiu naUniversity of Edinburgh. Celý život ale ctil kalvinistické zásady. Po studiu se Carlyle stal učitelemmatematiky. V letech1819–1821 se vrátil na univerzitu, kde začal intenzivněji studovatněmeckou literaturu. Byl velmi ovlivněn německýmtranscendentalismem, především dílemFichteho. Díky sérii časopiseckých esejů a překladů z němčiny (předevšímGoetha) začal být považován za odborníka na německou literaturu. Většinu života žil v Craigenputtocku, sídle vDumfrieshire, kde také napsal většinu svých děl.
Před svým sňatkem s Jane Welshovou měl řadu románků, nejznámější z nich je vztah s Margaret Gordonovou. I po seznámení s Welshovou se zamiloval do Kitty Kirkpatrickové. Vztah byl obapolný, nicméně sňatek se neuskutečnil ze společenských důvodů. Jak Kirkpatricková tak Welshová jsou předobrazem jeho Blumine ze Sartora Resartra.
Jane Welshovou si vzal v roce1826, manželství ale nebylo příliš šťastné. Podle dochovaných dopisů se často hádali. Byla již delší dobu invalidní a v roce1866 nečekaně zemřela. Po její smrti byl Carlyle zoufalý, odešel ze společenského života, byl jmenovánrektorem University of Edinburgh. Později se odstěhoval doLondýna, ale stále si přál vrátit se do Craigenputtocku.
Jeho největším dílem jefilozofický románSartor Resartus (doslovaPřešitý krejčí, česky ale vyšlo jedinkrát v roce1920 pod původním názvem), napsaný v roce1832. Román jakousi útržkovitou biografií německého „filozofa šatů“ Diogena Teufelsdröckha, popisující jeho duchovní cestu od„věčného Ne“ přes „střední lhostejnost“ až k „věčnému Ano“. Velká část knihy je věnována Teufelsdröckhově podivné filozofii. Dílo se pro svou čtenářskou obtížnost zpočátku nesetkalo s valným úspěchem, později se však stalo velmi populární vUSA, dnes je chápáno jako klasické díloanglické literatury, v mnohem předjímající pozdější filozofické a umělecké směry, jakoexistencialismus apostmodernismus.
V roce1834 Carlyle publikoval rozsáhlou třísvazkovou studiiThe French Revolution: A History (Francouzská revoluce: Historická studie). Tato studie je velmi emotivní, což bylo až dosud v historické literatuře neznámé. Carlyle tehdejší události vztahuje k moderní době, většinou užívápřítomný čas.
Svou další knihu,Past and Present (Dříve a dnes,1843), Carlyle pojal jako srovnání životopisů muže z 19. století a středověkého opata. Společnost 19. století vnímá jako odlidštěnou ekonomickými problémy, naproti tomu vidí ve středověké mnišské komunitě sjednocení člověka s duchovními hodnotami.
V pozdějších letech se věnoval předevšímesejistice, řada jeho esejů je z dnešního hlediska[kým?] kontroverzní (esejerasistické, eseje, zdůrazňující silného „hrdinného vůdce“, který je ukázán na příkladu pruského králeFriedricha II.), ve své době ale velmi ovlivnilsocialismus, avšak jeho dílo přispělo i k utvářenífašismu. Jeho význam spočívá především v uvedení německéromantické literatury do angličtiny. Jeho tvrzení často používali američtí zastánciotroctví. Přesto je jeho literární dílo (především Sartor Resartus) chápáno jako klasická součástanglické literatury.
