Thomas Arthur Steitz (23. srpna1940,Milwaukee,Wisconsin,USA –9. října2018,Branford,Connecticut[1]) byl americkýbiochemik, který společně sVenkatramanem Ramakrishnanem aAdou Jonathovou v roce 2009 získalNobelovu cenu za chemii za objasnění struktury a funkceribozomů – buněčných „továren na bílkoviny“.
Působil jako profesor molekulárníbiofyziky a biochemie na Lékařském institutu Howarda Hughese přiYaleově univerzitě. Hlavním předmětem jeho zájmu bylo zkoumání buněčných struktur pomocírentgenové krystalografie. Podařilo se mu zjistit mechanismy působení různýchenzymů a mechanismy syntézy bílkovin v ribozomech. Usiloval také o vývoj léků proti mikrobům odolným vůči dosavadním antibiotikům.[2]
Steitz se narodil v Milwaukee ve Wisconsinu. Oba rodiče studovali na univerzitě, cenili si vzdělání a očekávali, že jejich pět dětí bude mít dobré výsledky ve škole. Na střední škole navštěvoval Thomas kromě akademických předmětů výtvarné a hudební kurzy a dílny, které zahrnovaly elektrotechnické a kovodělné práce a práci se dřevem. Vyráběl nábytek a od základu sestavil elektromotor. Tyto základní dovednosti v práci s nástroji a materiály následně využil při stavbě modelůbílkovin. Měl rád hudbu, za hru na saxofon získal ocenění na několika soutěžích a krátce uvažoval o hudební kariéře. Nakonec dospěl k závěru, že pokud se bude zabývat vědou, může se hudbě věnovat jako koníčku, ale pokud by se věnoval hudbě, vědu jako koníček by mít nemohl.[3][4]
V roce 1962 absolvoval studiumchemie na Lawrence University vAppletonu ve Wisconsinu. V roce 1966 získal doktorát zbiochemie amolekulární biologie naHarvardově univerzitě, kde pracoval pod vedením pozdějšího nositele Nobelovy ceny za chemii z roku 1976Williama Lipscomba. V letech 1967–1970 se věnoval postdoktorskému výzkumu v Laboratoři molekulární biologie Medical Research Council v britskéCambridgi. Během asi dvou měsíců se zde seznámil téměř se všemi z celé laboratoře, včetněMaxe Perutze,Francise Cricka,Fredericka Sangera aSydney Brennera.[4]
Krátce zastával místo docenta naKalifornské univerzitě v Berkeley, ale rezignoval na něj kvůli tomu, že univerzita nepřijala jeho manželku Joan na místo profesorky, protože byla žena. Místo toho v roce 1970 oba nastoupili na fakultu na Yaleově univerzitě, kde Steitz pokračoval v práci na buněčné a strukturní biologii.[3] Spolu s Peterem Moorem určili pomocí rentgenové krystalografie atomovou strukturu velké ribozomální podjednotky 50S a své výsledky publikovali v roce 2000 v časopiseScience.[5] Tato práce měla zásadní význam pro pochopení mechanismu syntézy proteinů na molekulární úrovni a přispěla také k vývoji nových antibiotik. V roce 2009 byla Steitzovi za jeho výzkum ribozomů udělena Nobelova cena za chemii.[6]
Byl jedním ze zakladatelů společnosti Rib-X Pharmaceuticals, později Melinta Therapeutics, která vyvíjí nová antibiotika cílená na bakteriální ribozomy.
Byl ženatý s významnou molekulární bioložkouJoan A. Steitz, která je také profesorkou molekulární biofyziky a biochemie na Yaleově univerzitě. Žili spolu v Branfordu ve státě Connecticut a měli syna Jona. Dne 9. října 2018 zemřel Steitz na rakovinu slinivky břišní.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuThomas A. Steitz na anglické Wikipedii.
- ↑Thomas A. Steitz [online]. [cit. 2018-10-10].Dostupné online. (anglicky)
- ↑NOVÁK, Jan A.Nobelovy ceny za chemii [online]. Novákoviny, 2009-10-07 [cit. 2015-11-01].Dostupné online.
- ↑abRAMAKRISHNAN, V.; HENDERSON, Richard. Thomas Arthur Steitz. 23 August 1940—9 October 2018.Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 2021-12, roč. 72, s. 311–336.Dostupné online [cit. 2025-05-25].doi:10.1098/rsbm.2021.0029.
- ↑ab Thomas A. Steitz – Biographical.NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-05-26].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ YALE RESEARCHERS SOLVE STRUCTURE OF THE RIBOSOME -- Groundbreaking Achievement 'Like Climbing Mount Everest' | Yale News.news.yale.edu [online]. 2000-08-10 [cit. 2025-05-25].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 2009.NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-05-26].Dostupné online. (anglicky)
