Soluň (Tesalonika,řeckyΘεσσαλονίκη, přepisováno jakoThessaloniki, někdy téžSaloniki z tureckéhoSelânik) je neoficiální metropolířecké Makedonie, správní středisko oblastiStřední Makedonie a prefektury Soluň. Spředměstími zde žije přes jeden milion obyvatel a je druhým největším řeckým městem. Několik staveb ve městě z období raného křesťanství a Byzantské říše je od roku 1988 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictvíUNESCO.
Soluň se nachází naBalkánském poloostrově vkraji Makedonie. Na západě poloostrovaChalkidiki vSoluňském zálivu. Vzniklo v deltě řekVardar aAliákmon. Město se nachází v malé nížině, která je obklopena horami, které je přirozeně chránily. Hluboký záliv poskytoval výborné podmínky pro přístav. Město mělo díky své poloze velký strategický význam.
Město založil v roce312 př. n. l.Kassandros, král Makedonský, nedaleko dnes historického městaTherma. Pojmenoval jej po své manželceThessalonice, sestřeAlexandra Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudoványhradby. Soluň byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Εκκλησία του Δήμου). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástíŘímské říše, na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešníDračí vAlbánii) aKonstantinopolí. Přesto mu zůstaly všechny výsady z dob Makedonského království – Soluň totiž stále byla správním městem jedné ze čtyř římských částí Makedonie, pod správouprétora, který v ní sídlil. V této době byl vybudován taképřístav (Σκαπτός Λιμήν), jehož části se dochovaly dodnes. V roce 55 př. n. l. byla vybudovánaAkropolis, která měla město chránit předThráckými nájezdy, které nedlouho předtím město vážně poškodily. V časech po přelomu letopočtu tu existovala početnážidovská komunita a začali se tu objevovat i prvníkřesťané. Při své misii zdesvatý Pavel založil první církevní sbor, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou již zmíněnou židovskou komunitou. Až roku 306 přijala Soluň svého patrona,svatého Demetria.
Po rozdělení římské říše na východní a západní význam Soluně, která byla jedním z největších východořímských měst, vzrostl. Od konce 6. století byl všakBalkán vystaven ničivým barbarským nájezdům (Slované,Avaři), v roce 620 postihlo město zničujícízemětřesení, které zdevastovalo mnoho budov, většinou veřejných. Roku 586 oblehli Avaři zřejmě společně se Slovany Soluň poprvé, ale město bylo chráněno masívním opevněním a náporu útočníků odolalo. Obležení se pak ještě několikrát opakovalo, například v letech 675–681 se ji Slované neúspěšně pokusili dobýt celkem čtyřikrát. V té době byla již Soluň druhým největším městem byzantské říše (po ztrátě Antiochie a Alexandrie). Roku 826/7 resp. 813 (nebo 815) se zde narodilislovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Roku 904vyplundrovali město Arabové, odvezli z něj bohatou kořist a odvlekli na třicet tisíc zajatců.
Byzantská Soluň se postupně stala prosperujícím městem, významnou obchodní křižovatkou i centrem tehdejší učenosti. Roku 1185 byla dobyta jihoitalskými Normany, kteří se pokoušeli zmocnit byzantských držav na Balkáně. Po vznikulatinského císařství v roce 1204 se Soluně a částiMakedonie aThessálie zmocnil protikandidát Balduina Flanderského na císařský trůnBonifác z Montferratu a založil zdesoluňské království. To však existovalo pouze do roku 1224, kdy ho na synovi Bonifáce z Montferratu Demetriovi dobyl epeirský despotaTheodoros Angelos, jeden z byzantských exilových vládců, a nechal se korunovat císařem Římanů. Později se Soluň oddělila odepeirského despotátu a roku 1246 se stala součástínikájského císařství a po roce 1261 obnovené byzantské říše. V době občanské války vypuklo v letech 1342–1349 tzv. povstánízélótů, rozsáhlé sociální hnutí, vyvolané složitými poměry v tehdejší Byzanci. Ve druhé polovině 14. století bylo byzantské území silně okleštěno osmanskými Turky. Soluň byla jednou z mála držav, které zůstaly císaři, ale již roku 1387 a znovu 1384 se jí dočasně zmocnili Osmani.
Roku 1430 bylo město definitivně dobyto osmanským sultánemMuradem II. a přejmenováno naSelânik, a vydrželo v tureckých rukou až do roku 1912 – téměř 500 let. V roce 1901 byl vystavěn moderní přístav. Bylo zde také centrum hnutíMladoturků, navíc se zde v roce 1881 narodil pozdější prezident Turecké republikyMustafa Kemal Atatürk. Právě v této době byla Soluň značně multikulturním městem.[2] Jak uvádí Ottův slovník naučný, žilo zde v r. 1900 téměř 118 000 obyvatel, z toho na 55 000Židů, 26 000Turků, 16 000Řeků, 10 000Bulharů,[3] 2 500Romů, a dáleAlbánci,Srbové,Francouzi,Italové aj. Podíl židovské komunity v Soluni byl vysoký po celou dobu 19. století (v roce 1842 to bylo 51 %, od 2. pol. 60. do 90. let 19. stol. to bylo 56 % a na začátku 20. stol. 49 %). Teprve s nástupemdruhé balkánské války, respektive v průběhuprvní světové války, klesl podíl Židů pod 40 %, ovšem pouze z důvodu nárůstu nežidovského (především řeckého) obyvatelstva. Skutečnou ranou byla aždruhá světová válka, po které se podíl židovského obyvatelstva radikálně snížil a v roce 2000 zde žilo už jen 1000 obyvatel hlásících se k židovství.
Vprvní balkánské válce roku 1912 byla Soluň obsazena řeckými vojsky, po vypuknutíprvní světové války zde došlo v roce 1915 k vylodění jednotekDohody. Ještě před podepsáním míru, roku 1917, byla celá zničena požárem, jehož příčina není dodnes objasněna. Francouzský architektErnest Hebrard Soluň přestavěl, což vedlo ke ztrátě jejího orientálního, tureckého rázu a jejímu architektonickému návratu Evropy. Po válce kromě této obnovy došlo i k ohromnému stěhování obyvatelstva, často se mu také říkalo„hlavní město uprchlíků“; byli sem přesídleni Řekové ze západníAnatolie, kdežto Židé naopak odešli doPalestiny nebo doUSA. Krátce po vznikuJugoslávie tu vznikloJugoslávské pásmo svobodného obchodu[4] jako výsledek jejích snah o anexi oblasti. Zadruhé světové války byla Soluň v letech 1941–1944 obsazena německými vojsky. Okupace zničila poslední zbytky židovské komunity, zůstalo jen necelých 1000 židů. Po válce bylo město rychle obnoveno, v roce 1978 je ale opět poškodilo zemětřesení. Roku 1997 byla Soluň vyhlášena Evropským městem kultury.
Díky přístavu a svojí poloze je její význam veliký pro celou jihovýchodní Evropu, hlavně prozemě bývalé Jugoslávie aBulharsko. V 70. letech byla zprovozněna první dálnice, dnes je zde velká dálniční křižovatka. V Soluni jemezinárodní letiště, které mimo jiné obsluhuje i pravidelnou linku z/do Prahy. V roce 2024 bylo do provozu uvedenometro.[5]
↑ŠEBA, Jan.Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 517.
↑BORSKÁ, Pavlína Štěpánka. V novém metru v Soluni bude cestování zároveň návštěvou starověku.iDNES.cz [online]. 2024-11-22 [cit. 2024-12-26].Dostupné online.
