| Theodor Bohumír Pařík | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 1. února1881 Přibyslav Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. ledna1961 (ve věku 79 let) Ždírec Československo  Československo |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel,dirigent, hudební pedagog, houslista aučitel |
| Nástroje | housle |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Theodor Bohumír Pařík (1. února1881Přibyslav –28. ledna1961Ždírec) byl český profesorhudby,hudební skladatel ahouslista.
Navštěvoval obecní a měšťanskou školu vPolné. Hudební základy, získané od jeho otce Františka, rozšířili jeho polenští učitelé hudby. V patnácti letech jej otec poslal za příbuznými doŠtýrského Hradce, kde chodil do místní reálky a pokračoval ve studiu hudby u koncertního mistraAntonína Dvořáka.[1] V roce1906 se stal členemsymfonického orchestru vKolíně nad Rýnem, kde začal komponovat.[1] V letech1908 –1970 působil v divadelním orchestru veFrankfurtu nad Mohanem a vevídeňském TonkünstlerorchesteruOskara Nedbala. V roce1910 přešel do angažmá filharmonie vLipsku, kde se brzy stal primáriem a následně zástupcem šéfdirigenta. Uspořádal několikturné poEvropě aAmerice. Po návratu dirigoval několik orchestrů vNěmecku aRakousku.
V roce1915 narukoval doVelké Kaniže vUhersku, kde vyučoval na místní vojenské reálce hudbu a upravoval skladby pro vojenské orchestry. Po vznikuČeskoslovenska se vrátil na rok do Polné, poté odešel doLublaně vyučovat na zdejší Státní konzervatoři hudby.
Pravděpodobně okolo roku1918 ztratil kufr s nejcennějšími skladbami vlastní tvorby,[1] což ho na dlouhou dobu ovlivnilo. V roce1929 se natrvalo usídlil v Polné, kde dirigoval městský orchestr a vyučoval hudbě.
V 40. a 50. letech začal opět komponovat, přičemž na něj mělo dobrý vliv romantické a klidné prostředí v Polné. Složil 4 velké symfonie (D /1930/,G /1931/,c /1946/ ad /1947/, tři cyklysymfonických básní –Země česká (1933),Jaro, Léto, Podzim, Zima (1943-1947),Česká epopej (1948-1952) a symfonickou báseňPřibyslav (1954).
V doběprotektorátu přijal nabídku německé posádkové služby na rozpis notových záznamů a pravděpodobně z vděčnosti složil hudebníódu na německou armádu, kvůli tomuto byl poválce obviněn zkolaborace. Na čas byl uvězněn a poté musel vykonávatveřejně prospěšné práce.[1] Následkem této události zatrpkl a žil samotářským životem. Pouze příležitostně si zahrál s polenskoudixielandovou kapelouMelody Boys Miloslava Paříka. Zbytek života strávil od roku1957 v ústavu pro přestárlé veŽdírci, zde vytvořil smuteční skladbuLidice,Sonátu pro housle a klavír a nedokončenéoratoriumUpoutaný Prometheus. Zbytek jeho hudební pozůstalosti sestávající především ze skic byl převezen do Městského muzea v Polné.
Údajně zešedivěl ze dne na den během velké bouře na moři při návratu z amerického turné v roce 1910.[1]
V posledních letech života psal notové záznamy svých děl z nouze po hostincích na rozevřené obaly cigaret zn.Partyzánka aLípa inkoustovou tužkou.[1]
