Thárská poušť (nebo také poušť Tharr nebo Velká indická poušť) je pouštní a polopouštní krajina na územíindického subkontinentu ležící východně od dolního toku řekyIndus.
Na jihovýchoděPákistánu přechází do pouště Cholistánské, která zasahuje do jihovýchodních oblastíPaňdžábu a východní částiSindhu. Jedná se z poloviny o písčitou poušť s typickými dunami. Obě pouštní oblasti zabírají celkem asi 238 700 km².
Thárská poušť, charakteristická extrémními teplotami, horkými písečnými bouřemi a po většinu roku podnebím bez deště, se zdá nehostinným místem pro jakoukoli formu života. Tato rozsáhlá oblast však zdaleka není neplodná a neobývaná – její písečné duny, travnaté porosty, skalní výčnělky a solné roviny jsou životním prostředím pro širokou škálu trav, křovin, stromů a také pro množství savců, ptáků a plazů.
Vedle asi dvou třetin pouště, které leží vRádžasthánu, se zbytek pouště nachází na jihu v provinciíchHarijána aPaňdžáb a na severu vGudžarátu. Na severu poušť hraničí s řekouSatladž, na východě naráží na pohoří Aravalli, na jihu na obrovská ložiska soli (jejich anglický název je Rann of Kutch) a na západě její hranici vymezuje řekaIndus.Rozloha Thárské pouště závisí na tom, jak velká území místní savany (která se přechodně mění v poušť) se započítají. Podle mezinárodní organizaceWWF je rozloha Thárské poušti 238 700 km², severozápadní oblasti plné trnitých keřů pokrývají dalších 488 300 km².
Prosopis cineraria je strom, kterému se vHindštině říká Khejri.
O datu vzniku pouště se mezi vědci vedou spory. Mnozí zastávají názor, že Thárská poušť existuje již 4 000–10 000 let, podle jiných začalo území vysychat mnohem později. Podle této teorie poušť vznikla v letech 2 000–1 500př. n. l., kdy vyschla řekaGhaggar. Díky novým průzkumům bylo zjištěno, že důležitý dopad na toky řek v oblasti a jejich vysychání měly změny klimatu a také posunytektonických desek.
Thárská poušť je písečnou pouští s četnými dunami, které dosahují výšky i 150 metrů. Asi 10 % pouště tvoří pohyblivé duny, zbytek se skládá z pevných dun a z dunových přechodů, skal a solných ložisek. Většinu pouště nepokrývá žádná vegetace. V těch oblastech, kde se vegetace vyskytuje, se jedná většinou o různé traviny a keře. Nejvyšší duny se nacházejí na jihu, naopak na severu dosahují i ty nejvyšší jen asi 16 metrů.
Půda té nejsušší části je převážně pískovitá, částečně jílovitá. Hlubší zemina je těžší a může obsahovat ztvrdlé částečkyjílu,uhličitanu vápenatého nebosádrovce.Kyselost půdy se pohybuje mezi 7 a 9,5pH. Úrodnost půdy stoupá od západu na východ, voda je vzácná a nachází se v hloubkách od 30 do 120 metrů pod povrchem.
Teploty jsou v Thárské poušti extrémně kolísavé, pohybují se od bodů mrazu v zimě, až po 50 °C v létě. Roční dešťové srážky se pohybují pod 150 mm na západě a asi 350 mm na východě na okraji pohoříArávalí. Celkově množství srážek v oblasti klesá. Prší prakticky pouze v období dešťů, které přicházejí od jihozápadu v období od července do září.
Podobné je to s rychlostí větru: v zimě vane vítr rychlostí okolo 3 km/h, v květnu a červnu dosahuje rychlosti i 32 km/h. V létě také obvykle přicházejípísečné bouře s vichřicí o rychlosti až k 130 km/h. Podzemní voda je jen velmi těžko dostupná, navíc často znečištěná solí, z toho důvodu nejsou v poušti žádnéoázy.
Nomádi v Thárské poušti připravují oběd.Chýše ve vesnici v Thárské poušti nedaleko hranice s Pákistánem.
Thárská poušť je obydlená převážněhinduisty,muslimy a takésikhy. Podél řeky Hakry byly nalezeny pozůstatkyharappské kultury, jejíž počátky sahají až do 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l.
Původními obyvateli Thárské poušti jsounomádští chovatelé dobytka, kteří již po generace pěstují ty nejušlechtilejší velbloudy v Indii. Mezi jejich zákazníky najdeme jména četných indickýchmaharádžů. Roku 1986 byl dostavěn více než 500 km dlouhý vodní kanál, který do pouště přivádí vodu zPaňdžábu. Díky tomuto kanálu došlo v oblasti k významnému rozvoji zemědělství.
Lišky, které jsou široce rozšířené po celé poušti, vycházejí ze svých podzemních nor a loví během chladnějších denních hodin. Liška obecná se živí savci, jako jsou pískomilové či pouštní zajíci, a také ještěrkami. Tito malí tvorové jsou snadnou kořistí pro predátory útočící ze vzduchu, jako jsou káňata, orli, sokoli nebo poštolky obecné. Sup ušatý asup holohlavý jsou rovněž životu v Thárské poušti velmi dobře přizpůsobeni. Tito dravci se živí těly mrtvého dobytka, dokud z něj na horkém písku nezůstane jen kůže a kosti. Všichni tito pouštní predátoři získávají životodárnou vodu z potravy.
