nemocnýchTBC aAIDS, květinářů a pěstitelů růží, sirotků a za 2. světové války také pilotů a veškerého leteckého personálu, Francie, Austrálie, misií, misionářů, karmelitek
Terezie se narodila2. ledna1873 vAlençonu jako nejmladší z devíti dětí ve středostavovské rodině hodinářeLouise Martina a jeho manželkyZélie, rozené Guérinové, známé krajkářky. Roku 2015 byli oba rodičepapežem Františkem svatořečeni.
Terezie měla čtyři sestry, které se staly rovněž řeholnicemi: Marii Luisu (1860–1940 Karmel), Marii Pavlínu (*1861–1951 Karmel),Leonii (*1863–1941) a Célinu (*1869–1959). Další čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku před Tereziiným narozením (sestra Helena pětiletá, Melánie Tereza dvouměsíční, dva bratři Josef Jan Křtitel osmiměsíční a Josef Ludvík v pěti měsících). Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie vAlençonu. Po smrti matky Zélie Martinové (zemřela28. srpna1877) se celá rodina přestěhovala doLisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin. Ve vedení domácnosti matku nahradila nejstarší dcera Marie, o nejmenší děti se starala dcera Pavlína.
Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do klášterakarmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze (roku1886) následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu, otec ji do kostela vodil od čtyř let, v roce 1884 byla v katedrále v Lisieux biřmována a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou.
Terezie v divadelní roli Jany z ArkuTerezie v patnácti letech
V patnácti letech Terezie Martinová s otcem vykonala poutní cestu do Říma a požádali tam tehdejšíhopapežeLva XIII. o dispens, aby se Terezie i přes raný věk směla stát novickou kláštera karmelitek, musela mít také povolení diecézníhobiskupa.
V Karmelu se po přijetí řádového oděvu z Terezie Martinové stala sestra Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Známá je ale více podle města, protože se tak lépe rozlišuje od svatéTerezie z Ávily. Terezie navenek působila vyrovnaně, psala své vzpomínky, popisovala své vize a pocity, napsala více než 250 dopisů, 62 básní, 21 modliteb 8 zbožných divadelních her, ve hře oJaně z Arku ztvárnila hlavní roli Jany a sama si ušila kostým. Trpěla ovšem od 13 let stavy úzkosti. Často ji trýznila myšlenka, že jiBůh opustil, i nejsilnějším pokušením ale dokázala odolat. Někdy nabývala přesvědčení, že bude zatracena, ale dokázala se odevzdat Boží lásce.
V komunitě 26 sesterKarmelu v Lisieux byl v době Tereziina příchodu průměrný věk 47 let. Její dětské duši málo rozuměly, považovaly ji za pyšnou a domýšlivou. Přispělo k tomu až chorobné autoritářství představené Karmelu, matky Marie Gonzagy.
Život v městském klášteře karmelitek v Lisieux určovala řeholní pravidla, která byla poměrně tvrdá a život jednotvárný. Sestry v létě vstávaly v 4.45 (v zimě o hodinu později). Následovala osobní modlitba od 5 do 6 hodin. Od 6.00 do 8.00 se četlo oficium a po něm následovala mše. V 8 hodin byla snídaně a po ní manuální domácí práce (šití, praní, úklid, vaření). V 10 byl oběd a následovala společná relaxace. V poledne byla hodinová siesta, volný čas strávený v tichu. Ve 13.00 hodinová práce a následovaly nešpory. Ve 14.30 duchovní čtení, v 15.00 opět práce. V 17 hodin osobní modlitba, v 18.00 večeře, následovala hodina odpočinku a oficium kompletáře. Ve 20.00 volný čas v tichu, ve 21.00 liturgické oficium. Kolem 22.30 nebo 23.00 sestry teprve směly jít spát. Na spánek jim tedy zbývalo necelých 6 až 7 hodin. Terezie navíc náruživě četla a studovala a na popud své převorky psala vzpomínky z dětství, tak vznikl spis dnes známý jakoDějiny duše.
Terezie upoutaná na lůžko v nemocnici Karmelu (1896)
Tereziino křehké zdraví tvrdým životem v klášteře trpělo. Pravděpodobně již v 80. letech se nakazilatuberkulózou, která u ní naplno propukla 18 měsíců před smrtí: byla upoutána na lůžko, s nímž ji sestry přenášely. Tak byla naposledy v roce1896 vyfotografována ležící v portálu klášterní nemocnice. Milovala růže, ovíjela si jimi krucifix. Lékař Terezii v posledních týdnech života předepsalmorfin, ale matka představená jí jej podávat ke zmírnění bolestí nedovolila.
Koncem září roku 1897 Terezie na tuberkulózu zemřela. Byla pohřbena v kapli Karmelu. Její sarkofág byl později k uctívání vyzvednut na oltář. Po jejím svatořečení v roce 1925 byly relikvie distribuovány také na oltář v chórové kapli katedrály sv. Petra v Lisieux a další roku1937 k vysvěcení tamější poutní baziliky.
Kéž mi dá (Bůh) lásku bez mezí, bez hranic! Chci stůj co stůj získat palmu, ne-li krví, aspoň láskou.
Mým povoláním je láska!
Před svou smrtí řekla:Vždycky jsem plnila vůli Boží. Doufám proto, že po smrti bude Bůh také plnit má přání. Chci trávit své nebe tím, že budu na zemi neustále pomáhat jiným. Po své smrti sešlu na zemi déšť růží.
Pro mě je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti. (Autobiografické spisy)
V roce1927 papežPius XI. prohlásil Terezii z Lisieux za „hlavní patronku misií na celém světě spolu sFrantiškem Xaverským“, přestože od patnácti let věku se nevzdálila ze svéklauzury.[2] V roce1933 došlo k založení „Oblátů sv. Terezie“, kteří se odevzdali do jejích služeb. P. Martin vydal rozhodující impuls k založení mužské kongregaceMisionáři svaté Terezie (1948).[3]
Mezi lety1898 a1947 bylo napsáno 865 registrovanýchživotopisů Terezie z Lisieux. Až v roce1956 mohl karmelitán P. František od Panny Marie z nařízení Pia XII. vydat jejíAutobiografické spisy (faksimile) a v roce1961 byly v albuTvář Terezie z Lisieux poprvé publikovány její fotografie.[4]
↑Zpětný pohled na řím. kat. chrám v Předlicích. (Historie předlického kostela /26 str. – neúplné/); strojopis; Spolek pro stavbu chrámu v Předlicích, předmluva Augustin Volkery, 16. 7. 1930; archiv fary v Trmicích
↑Gaucher, Guy:Životopis Terezie z Lisieux, Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 194
TEREZIE Z LISIEUX.Básně svaté Terezie z Lisieux. 3. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009, 82 s. Karmelitánská spiritualita (Karmelitánské nakladatelství).ISBN978-80-7195-331-9.
TEREZIE Z LISIEUX.Myšlenky na každý den. Překlad a výběr Jana Pištorová, básně Anděla Janoušková. Praha: Nové město, 2001.ISBN80-86146-29-4.
PRALONG, Joël.Cesta důvěry se sv. Terezičkou. 1. vyd. Praha: Portál, 2020. 136 s.ISBN978-80-262-1631-5.
DE MEESTER, Conrad. Malá cesta Terezie z Lisieux. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012, 159 s.ISBN978-80-7195-620-4.
STÖCKER, Monika Maria.Dobrodružství velké lásky: Terezie z Lisieux (1873-1897) : portrét sestry Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Vyd. v KN 1. Překlad Alžběta Sirovátková. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999, 159 s. Karmelitánská spiritualita.ISBN80-7192-302-8.
