Edith Stein ve studentských letechReliéf Edith SteinReliéf a pamětní deska Edith Stein od sochařeDaniela Ignáce Trubače na Praze 5, v Jinonické ul. 22., na domě čp.760.[1]
Zahynula vplynové komoře KT Auschwitz-Birkenau společně se stovkami dalších pokřtěných Židů z Nizozemska, jejichž přednostní vyhlazení bylo pomstou za společné veřejné prohlášení nizozemskýchkatolickýchbiskupů a vůdcůprotestantských církví, kteří v něm odmítlipronásledování Židů a vyzvali věřící k tomu, aby jim pomáhali.
V roce1921 konvertovala kekatolicismu (velký vliv na ni měla četba vlastníhoŽivota svatéTerezie od Ježíše).Pokřtěna byla1. ledna1922, poté se vzdala asistentského místa u Husserla a odešla učit na dívčí školu veŠpýru, kterou vedlydominikánky (1922–1932). Ve volném čase studovala katolickou filosofii a překládala do němčiny spisy sv.Tomáše Akvinského. V roce 1932 nastoupila na Institut pedagogiky, ale již o rok později musela pod tlakemnacistické vlády a jejích protižidovských zákonů místo opustit. Tehdy posílá dopispapežiPiu XI.[5], v němž předpovídá osud Židů v Německu a prosí jej, aby se jich zastal.
V roce1934 vstoupila kbosým karmelitkám a přijalařeholní jméno Terezie Benedikta od Kříže. Zde napsala metafyzickou knihuEndliches und ewiges Sein (Časné a věčné bytí), v níž se pokusila o syntézutomistické filosofie a fenomenologie. V roce1938 složilaslavné řeholní sliby.
Vzhledem k rostoucímu tlaku proti Židům v Německu zemi opustila (1939) a usadila se v karmelitánskémklášteře vnizozemskémEchtu. Zde napsala studiiKreuzeswissenschaft. Studie über Johannes vom Kreuz (Věda kříže: Studie o sv. Janu od Kříže).
Ve dnech 10.–15. května1940 bylo Nizozemsko dobyto a obsazeno Německem a Židům nastaly krušné časy. Křesťanským církvím v čele s katolíky se ještě podařilo dojednat výjimky z některých perzekucí a transportů pro pokřtěné Židy, když protesty proti jednání se Židy jako celek selhaly, a pokoušely se dojednat jejich vycestování mimo Němci ovládaný prostor. Veškerá jednání ale zkrachovala, když nizozemštíbiskupové vystoupili s veřejně čteným prohlášením, ve kterém ostře odsoudilirasistické základy nacismu a vyzvali věřící, aby podpořili Židy. Nacisté (mj. Arthur Seyss-Inquart, původně vůdce rakouských nacistů, v letech 1940-1945 šéf nacistické okupační správy v Nizozemsku) zareagovali tak, že přerušili jednání o vycestování, pozatýkali všechny pokřtěné Židy a odeslali je dovyhlazovacích táborů. Byly mezi nimi i Edith Steinová a její sestra Rosa. Edith během přesunu a krátkého pobytu v koncentračním táboře zorganizovala péči o děti, které byly odloučeny od svých matek, nebo se o ně zničené matky nedokázaly postarat. Zemřela vplynové komoře pravděpodobně 9. srpna 1942.[6][7][8]
Některé židovské organizace vznesly námitku proti svatořečení[zdroj?] a zejména označování Edith Steinové zamučednici, neboť podle nich zemřela pro svůj židovský původ.[zdroj?] Katolická církev jejich námitku odmítla, neboť podle ní zemřela kvůli tomu, že jejícírkev vystoupila proti pronásledování Židů.[zdroj?] Každopádně se zdá jasné, že kdyby zůstala židovskou filozofkou dr. Edith Steinovou, mohla by včas opustit Evropu, jak to učinilo mnoho jiných židovských akademiků, a hledat útočiště ve Spojených státech. Ale právě proto, že byla karmelitánskou řeholnicí Terezií Benediktou od Kříže, byla vázána poslušností a zůstala v Evropě. Její spisy svědčí o křesťanské oběti, kterou přinesla pro lidi všech vyznání.[9]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
