| Terezín | |
|---|---|
 náměstí ČSA, kostel Vzkříšení Páně | |
  | |
| ZnakVlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Litoměřice |
| Obec s rozšířenou působností | Litoměřice (správní obvod) |
| Okres | Litoměřice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′40″ s. š.,14°9′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 850 (2025)[1] |
| Rozloha | 13,54 km²[2] |
| Nadmořská výška | 150 m n. m. |
| PSČ | 411 55 |
| Počet domů | 710 (2021)[3] |
| Početčástí obce | 4 |
| Početk. ú. | 4 |
| PočetZSJ | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Terezín Náměstí ČSA 179 411 55 Terezín podatelna@terezin.cz |
| Starosta | René Tomášek |
| Oficiální web | www |
| Úřední web | www |
 | |
  Terezín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 565717 |
| Geodata (OSM) | OSM,WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Terezín (německyTheresienstadt) je malépevnostníměsto nacházející se vokrese Litoměřice, vÚsteckém kraji, pouze dva kilometry jihovýchodně odLitoměřic. Město stojí na obou stranách řekyOhře, která je rozděluje naMalou a hlavní pevnost a severně od města se vlévá doLabe. Terezínem vedesilnice II/608, která se na severozápadním okraji města napojuje nasilnici I/15. Součástí Terezína jsou také tři sousední vesnice:České Kopisty,Nové Kopisty aPočaply. Celkem ve městě žijepřibližně 2 900[1] obyvatel.
Území pevnosti Terezín jeměstská památková rezervace,[4] ve které jenárodní kulturní památkaMalá pevnost sehřbitovem.[5]
.jpg)
Rozhodnutí založit novou pevnost, tehdy zvanouKopisty, vydala z podnětu svého syna coby spoluvladaře ještěMarie Terezie16. prosince1779. Společně s tím bylo nařízeno začít budovat pevnost vJosefově (tehdy ještě zvaném Ples) a provést kompletní přestavbu pevnostiHradec Králové. Předcházely tomu vleklé diskuze o konceptu obrany Čech posedmileté válce aVálce o bavorské dědictví.[6]
Stavba samotná začala na jaře 1780, ačkoliv její základní kámen byl slavnostně položen až 10. října téhož roku. Když o pár týdnů později zemřela Marie Terezie, nechal po ní Josef II. přejmenovat pevnost 12. prosince 1780 naTheresienstadt.
Autory projektu opevnění i vojenských budov uvnitř byli různí vojenští inženýři habsburské armády. Terezín tak je možné označit za kolektivní dílo navazující na starší teoretické spisy o pevnostním stavitelství. Nejvýrazněji do projektování promluvili plukovník Franz Lauer (od roku 1783 velitel stavby Josefova) a plukovník, později generál Karel Niclas svobodný pán von Steinmetz. Oba byli silně ovlivněni koncepcemi francouzského inženýra Luise de Cormontaigne.
Velením stavby byl roku 1780 pověřen právě plukovník Karl Niclas von Steinmetz, tehdy již slavný hrdina mnoha pevnostních válek 18. století. Stavba byla realizována částečně pomocí pracovní síly pěších pluků ležících v Čechách a částečně prostřednictvím soukromých dodávek materiálu i stavebních prací, jak je tomu zvykem u současných zakázek. Působilo zde mnoho soukromých dodavatelů počínaje lokálními řemeslníky a konče velkými konsorcii pražských stavebních firem. Například cihly zde vyráběl Kašpar Wieser, jehož rodina se podílela na výstavbě pevností vAradu,Petrovaradině,Temešváru aOlomouci. Zednické práce dodávalo sdružení pražských stavitelů Antona Hafeneckera, Josefa Jägera aJosefa Zobela. V době nejintenzivnější stavební aktivity se na zdejším staveništi nacházelo odhadem na 15 000 osob – vojáků, zedníků a dalších různých profesí, cihlářů z balkánských zemí a jejich rodinných příslušníků. Po deseti letech, v červnu 1790, když byl Terezín dostavěn, dosahovaly celkové stavební náklady na jeho výstavbu 10 milionů zlatých. Jen cihel se spotřebovalo odhadem na 400 milionů. Konce stavby se ale Josef II. nedožil a plně dokončenou ji tak spatřil až jeho bratr, císařLeopold II.[7]
Plocha opevnění, vnitřního města i uměle vybudovaných záplavových kotlin v okolí zabírá plochu cca 400 hektarů. Jedná se tak o jednu z největšíchbastionových pevností na světě.
Základem opevnění je tzv. Hlavní pevnost na levém břehu NovéOhře. Obepíná je osmbastionů spojenýchkurtinami a chráněných kombinacíravelinů, reduitů, kontragard akrytých cest slunetami. Jedná se tak o jediné takto dochované pásmo valů v České republice. Stavidlový most na Ohři i podzemní stavidla pevnosti umožňovala zaplavovat nejen krajinu na severu a na jihu, ale i samotné příkopy. Vodní systém dokázal také vytvořit 3,5 metru vysokou povodeň ničící pokusy nepřítele o překonání hradeb. Kromě strany podél Ohře je zbytek opevnění opatřen také podzemními minovými chodbami určenými k likvidaci nepřátelských zákopů, podkopů a průlomových baterií.
Za mostem, mezi Novou Ohří a Starou Ohří, se rozléhá tzv. Horní a Dolní Retranchement chráněný na každé straně bastionem a dvěma půlbastiony na způsobkorunní hradby. Opevněný prostor sloužil jako hospodářské a technické zázemí pevnosti a současně jako chráněný prostor pro cca 8 000-10 000 vojáků diverzního sboru majícího operovat kolem Terezína a ničitzásobovací trasy nepřítele, pokud se pokusil pevnost obejít.
Východně od Staré Ohře byl vybudován samostatnýfort nesoucí dnes jménoMalá pevnost. Uzavíral opevnění od východu, kryl tak životně důležité mosty přes Ohři a současně byl schopen dělostřeleckou palbou kontrolovat říční dopravu na Labi. Systém fortifikací Malé pevnosti kopíruje terezínskou Hlavní pevnost. Najdeme zde bastiony, raveliny, reduit, kleště a krytou cestu s lunetami. Také zde byl sever a jih kryt záplavovými kotlinami a zejména východní směr je zajištěn podzemním minovým systémem. Zvláštností je zde tzv. Jižní šíp (Fleche Nr. 13), což je samostatný objekt kryjící boční palbou hlavní směr útoku na Malou pevnost.
Terezín byl od počátku budován tak, aby zajistil bezpečný přechod přes Labe pomocípontonového mostu v oblasti mezi Starou a Novou Ohří. V průběhu 19. století (do roku 1866) tak na pravém břehu Labe na návrší od Litoměřic poKřemín vzniklo postupně tzv. Staré a následné Novépředmostí, které je v terénu částečně patrné (zejména fort Křemín).[8][9][7]
Kromě pevnosti samotné bylo uvnitř hradeb 9. prosince 1782 založeno císařem Josefem II.svobodné královské město. Již od počátku bylo civilní osídlení plně podřízeno armádě. Armáda musela odsouhlasit projekt každého nového domu i profesi jeho majitele. Osídlovací patent preferoval povolání schopná podporovat armádu – řemeslníky, kupce, obchodníky, hospodské apod. Zakázány byly naopak živnosti spojené se zemědělstvím.
První civilní dům (čp. 1) si roku 1783 začal stavět Norbert Král, bývalý rychtář v Kopistech, vesnici, která musela stavbě pevnosti ustoupit, a hlavní dodavatel hovězího dobytka pro staveniště. Druhým byl roku 1784 Kašpar Wieser (čp. 25), hlavní a posléze výhradní dodavatel cihel. Do konce 18. století se ale proces osídlení velmi vlekl. A to i přes výhody a svobody, které císař nabízel. Na vině byly vysoké administrativní a finanční nároky na nové osídlence i neustálá hrozba, že budou jejich domy v pevnosti vybombardovány během potenciálního obléhání. Významnou posilou byla uměle zorganizovaná vlna přesídlenců z České Lípy, kteří přišli po požáru tamějšího města roku 1787. Tato osídlovací kampaň ale nakonec skočila fiaskem.
I přesto však během 19. století počet obyvatel rostl. Roku 1830 se osamostatnila i zdejší radnice, spadající do té doby pod litoměřický magistrát. Město tak po téměř padesáti letech doznalo plné samostatnosti.[10][7]
Pevnost Terezín představuje jednu z největších a nejzachovalejších bastionových pevností na světě. Její dochované opevnění, vodní systém i podzemní chodby tvoří doslova encyklopedii pevnostního stavitelství 18. století.
Terezín nebyl nikdy obléhán. Často se tak objevuje mylné tvrzení, že se jednalo o zbytečnou investici. Opak je pravdou. Již samotná existence soustavy tří nových pevností (Terezín, Hradec Králové, Josefov) představovala pro nepřítele táhnoucího od severu na Prahu jen těžko překonatelnou překážku. Nebylo možné pokusit se dobývat Prahu s takto silnou a vyzbrojenou pevností za zády. Proto bylo nutné nejprve dobýt Terezín a pak teprve pokračovat do nitra Čech. Náročnost takové operace nutila Prusy téměř sto let, aby při řešení konfrontace s habsburskou monarchií použily jiné možnosti než vojenský útok na české země. Terezín tak splnil svou roli právě proto, že nebyl nikdy obléhán. O prezentaci historie a památek staré pevnosti včetně prohlídek podzemních chodeb se nyní stará sdružení Terezín – město změny.
V roce 1782 byl Terezínu udělen status svobodného císařského města, civilní správu město získalo v roce 1830. Od pol. 19. století kasematy terezínské pevnosti sloužily jako vězení pro mnohé revolucionáře, pevnostní funkce Terezína pak byla ukončena císařským výnosem v roce 1888.[11]
Běhemdruhé světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužilanacistickému Německu jakožidovskéghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražskéhogestapa (mnohdy se nesprávně uvádí, že zde byl zřízenkoncentrační tábor). Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádražíBohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Hlavní pevnosti. V době druhé světové války pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo přímo do likvidačních táborů smrtiOsvětim,Majdanek,Treblinka,Sobibor,Chelmno a dalších, umístěných v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízenPamátník Terezín a objekt je nyní takénárodní kulturní památkou.
Město již armádě neslouží. Všechna trojí velkákasárna i bývalouvojenskou nemocnici využívají noví majitelé. VMagdeburských kasárnách – ve východním traktu těchto kasáren a koníren U koňské hlavy (název podle domovního znamení nad vchodem) sídlí dva centrálnídepozitáře pražských muzeí: historických sbírek a archivu pražskéhoNárodního muzea, a v západním traktu depozitář a expoziceŽidovského muzea v Praze. V bývalýchHamburských kasárnách sídlí také depozitáře Národního muzea a jeho restaurátorské dílny. Mezi oběma objekty jsou situována bývaláHannoverská kasárna.
Armádní využití města skončilo v devadesátých let 20. století,Armáda České republiky postupně odcházela od roku 1995,[12] poslední vojáci město opustili roku 1997.[13] Tento odchod život města velmi poznamenal, počet obyvatel se snížil ze sedmi tisíc na dva tisíce.[13] Celé město i s okolím pak bylo těžce poškozenopovodněmi na dolnímLabi v roce 2002.[14] Existenci v 90. letech ukončila i místníkonzervárna; její provoz byl přemístěn do nedalekýchLovosic, a následně zprivatizován byl i někdejšíStátní veterinární ústav Terezín. Značných změn doznal v důsledku ekonomické transformace i někdejší státní podnikZelenina Terezín, který až do počátku devadesátých let 20. století sídlil v rozsáhlém areálu mezi Terezínem a Bohušovicemi nad Ohří. Ve městě nadále sídlí podnikPovodí Ohře. ProDomov důchodců hlavního města Prahy byla zadaptována budova na náměstí. Bývalý farmaceutický státní podnikBioveta Terezín byl transformován na společnostDyntec.
Díky nově otevřenému úsekudálnice D8 v úsekuDoksany–Lovosice v roce 1998 došlo i k velmi výraznému poklesu tranzitní dopravy, která až do té doby probíhala přímo městem po bývalésilnici I/8 a mezinárodnísilnici E55 (nynísilnice 608) na trase Praha –Drážďany.
Naglacisech západní části vnějšího obranného valu Hlavní pevnosti či těsně pod ním stojí čtvrť převážně rodinných domů – tzv. Kréta. Dále je zde místníZákladní škola Terezín, místnífotbalové hřiště,autokemp,vodárna a areál bývaléVojenské nemocnice Terezín.
Nachází se zde takéfinské domky, a to zejména ve dvou stejnojmenných ulicích.
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 2 334 | 7 014 | 7 215 | 7 046 | 6 094 | 6 860 | 7 181 | 3 127 | 2 596 | 2 667 | 2 284 | 1 875 | 1 924 | 1 911 |
| Domy | 310 | 189 | 239 | 249 | 257 | 263 | 219 | 228 | 208 | 241 | 236 | 233 | 239 | 251 |
Severně od Malé pevnosti se na pravém břehu Malé Ohře nacházípřírodní památkaMokřad pod Terezínskou pevností.
Obrázky, zvuky či videa k tématuTerezín na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloTerezín ve Wikislovníku
PrůvodceTerezín ve Wikicestách| Koncentrační tábor Terezín | |
|---|---|
| Památník Terezín | |
| Kulturní artefakty | |
| Táborový personál | |
| Související | |
| Seznam osobností vězněných v Terezíně | |
| Části městaTerezín | |
|---|---|
| Části obce | |
