Tercet (latinskytertius;italskyterzetto;francouzskytrio;anglickyterzet) v hudbě, označuje skladbu protři koncertní hlasy sinstrumentálním doprovodem nebo bez něj. Obvykle se tak nazývá i tříčlenná skupina zúčastněnýchvokálních sólistů.
Vokální trio je často součástí většíchdramatických nebooratorických děl.
V 16. a 17. století byla trojhlasá vokální a instrumentální díla nazývánatricinium. Termín se používal především vprotestantském Německu, kde jsou zastoupeny instrumentální, vokální ia cappella skladby.[1]
Výhradně vokální význam termínutercet se definitivně prosadil až v průběhu 19. století. NapříkladBeethovenovo trio op. 87 pro 2hoboje aanglický roh se v jehoautografu nazývátercet a dokonce iAntonín Dvořák pro opus 74 a opus 75,a, (1887) používá termíntercet pro smyčcová tria.
Občasné pokusy odlišit od sebe trio a tercet souvisely spíše s délkou skladeb než s jejich obsazením:
Sébastien de Brossard definujetercet jakoun petit trio („malé trio").[2]
Johann Gottfried Walther zdůrazňuje technický rozdíl mezi vokálním a instrumentálním triem.[3]
Ačkoli se termíntercet obecně používá pro vokální a termíntrio pro instrumentální soubory a hudební skladby, použití pojmů stále není zcela jednoznačné. V jednotlivých případech lze pozorovat odchylky od normy. Přesto lze opatrně učinit následující prohlášení:
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůTerzett na německé Wikipedii aTriclinium na německé Wikipedii.
Slovníkové heslotercet ve Wikislovníku