Teorie práva jeprávní věda systematicky se zabývající veškerými právně relevantními skutečnostmi (hovoříme o tzv. právních jevech). Zkoumá tedyprávo jakožto normativní systém a množinuprávních norem. Dále se zabýváprávními vztahy, pozicí práva vespolečnosti, společenským působením práva, kulturou práva a vztahem práva a člověka (právní antropologie). Zvláštní otázkou je vztahstátu a práva.
Počátky právní vědy lze klást doantického Řecka, kde byla součástí univerzální vědy,filozofie. Úvahy o právu (a státu) lze nalézt zejména uPlatóna (Ústava,Zákony) aAristotela (Etika Nikomachova).Římané sice prosluli jako výborní právníci (římské právo), ale zabývali se především jeho aplikací, právní praxí.
Ani ve středověku netvořilo právní myšlení samostatný vědní obor, bylo součástíteologie. Za zmínku stojí předevšímAugustinus (O Boží obci) a svatýTomáš Akvinský. Křesťanští teologové stavěli nad světské (pozitivní) právo tzv. božské právo (přirozené právo). Vznik samostatné právní vědy je spojován s oddělením výuky práva od právní praxe narenesančních italských univerzitách (zejménaboloňské apadovské).
Velký rozmach právní teorie souvisí zejména s dílem holandského právníkaHuga Grotia. Jeho dílaMare liberum (Svobodné moře) aDe iure belli et pacis (O právu válečném a mírovém). Svým přelomovým výrokem„Přirozené právo by bylo, i kdyby nebylo Boha“ založil moderní přirozenoprávní filozofii. Na přelomu 18. a 19. století se v souvislosti sosvícenstvím tvoří konceptlidských práv.
V 19. století již existují v teorii práva dva vyhraněné právně-filozofické směry,iusnaturalismus aprávní pozitivismus. Třetím alternativním přístupem jesociologický přístup k právu.Moderní právní pozitivismus je spojen především se jménem AngličanaJohna Austina. Na kontinentální Evropě lze za jeho zakladatele považovat NěmceKarla Bergbohma. Právní pozitivismus se soustředí především na zkoumání platného práva.
Na začátku 20. století získává převahu právní pozitivismus, zejména jeho puristická odnož,ryzí nauka právní. Ta je reprezentována předevšímHansem Kelsenem aFrantiškem Weyrem. Po2. světové válce nastává návrat přirozenoprávních hodnot, neboť světové společenství cítí potřebu po prožitých hrůzách garantovatlidská práva. Ve východním bloku převládá do konce 80. letmarxistická teorie práva, ztotožňující právo a stát, založená především na myšlence, že právo je nástroj vládnoucí třídy.
