Tenis (angl.tennis < angl.tenes, tenetz < fr.tenez! = berte, držte! (imperativ pl. slova držet)), označovaný také jakobílý sport, jemíčová hra pro 2 nebo 4 hráče. Varianta se 2 hráči se nazývádvouhra, varianta se 4 hráči pakčtyřhra. Hraje se také smíšená čtyřhra, při které v každé dvojici hraje jedna žena a jeden muž.
Tenis je velmi elegantnímíčová hra, kterou mohou hrát dva nebo čtyři hráči. Ke hře je zapotřebítenisová raketa, míček,tenisový dvorec a tenisová síť. Hráči tenisu mohou být jakéhokoliv věku, výšky, váhy či pohlaví. Avšak na profesionální úrovni hrají muži a ženy zvlášť, výjimku však tvoří turnaje, kde proti sobě ve čtyřhře nastoupí muž i žena na každé straně. Této čtyřhře se říká „smíšená čtyřhra“ nebo „mix“. Hlavním úkolem je co nejlépe vrátit míč na soupeřovu polovinu dvorce tak, aby ho soupeř vůbec nezahrál či nedoběhl, případně aby mu vrácení míče dělalo potíže. Ve srovnání s jinými sporty se tenis hraje se střední intenzitou. Zápas může trvat desítky minut, ale taky klidně několik hodin. Při tenisové hře se rozvíjí vůle, cílevědomost, rychlý odhad situace, spoléhání na svoji fyzickou připravenost, taktické myšlení, schopnost dlouhého soustředění a hlavně vnitřní klid.
Samotná hra začíná podáním, které se provádí z místa za zadní základní čárou (baseline) a uvnitř mezi pomyslným prodloužením střední značky a podélné čáry. Hráč, který podává, si rukou nadhodí míček libovolným směrem a udeří ho raketou dříve než dopadne na zem. Tento míček musí umístit, v případě že podává zprava, do levého soupeřova pole pro podání (obdélník za sítí na straně soupeře). V případě chybného podání má podávající opravné druhé podání. Změna podání nastává při získánígamu (hry) (vizBodování) pro jednoho z hráčů.
Poté, co bylo provedeno dobré podání, se hráči střídají v úderech, po nichž musí míček přeletět síť a dopadnout do soupeřova pole. Údery se opakují, dokud se některému z hráčů nepodaří zakončit tzv. vítězným úderem nebo dokud soupeř neudělá chybu.
Cílem hry je získat požadovaný početsetů (sad) dříve než soupeř. Zápas se hraje nejčastěji na 2 vítěznésety (sady). Organizátor soutěže však může rozhodnout jinak, v tom případě pak hráč potřebuje k vítězství získat 3sety (sady), např. muži na grandslamových turnajích nebo v utkáníchDavisova poháru.
Získá-li hráčbod, je stav 15:0; získá-li druhý, je stav 30:0; získá-li třetí, je stav 40:0; získá-li čtvrtýbod, vyhrávágame (hru). Pokud je stav 40:40, tzv.shoda, nejbližšíbod se počítá jakovýhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následujícíbod, vyhráváhru. Když jej nezíská, je opětshoda.
Hráč, který získá nejméně 6gamů (her) a zároveň vede alespoň o 2gamy (hry) (např. 6:4 nebo 7:5), získáváset (sadu). V roce 1965James Van Alen vymyslel pro zrychlení hry následující pravidlo: Za stavusety (sady) 6:6 se hraje jeden poslednígame (hra) setu, tzv.tiebreak. V něm sezvláštním způsobem střídají podání a strany hřiště a vyhraje jej hráč, který v něm získá nejméně 7bodů a zároveň vede alespoň o 2body (např. 7:3 nebo 10:8). Vítěztiebreaku získávásadu 7:6. Jen v závěrečnésadě zápasu určitých turnajů se pravidlotiebreaku vynechává, popřípadě setiebreak hraje až za shody vyšší než 6:6 (např. naWimbledonu se od ročníku 2019 hraje v poslednímsetu tiebreak až za stavu 12:12, do té doby je možno vyhrát tento set a tím celý zápas vedením o dvěhry např. 10:8)[1]. Zatím dosud nejdelší sada se odehrála na Wimbledonu, zahrál si jiJohn Isner a Nicolas Mahut, vyhrál John Isner (70:68). Celý zápas se hrál 3 dny.
V pravidlech tenisu jsou uvedeny další doplňkové metody počítání skóre. Např. hra bez výhod, krátké sety (do 4 her), tie-break nebo královský tie-break (do 10 bodů) místo rozhodující sady za nerozhodného stavu.
Související informace naleznete také v článku Tenisový dvorec.
Tenisový dvorec má obdélníkový tvar a rovný povrch. Tenisové hřiště je dlouhé 23,78 m a široké 8,23 m (pro čtyřhru je dvorec široký 10,97 m). Kurt je uprostřed rozdělen sítí zavěšenou ve výšce 0,914 m (měřeno uprostřed), na okraji kurtu má síť výšku 1,07 m. Při čtyřhře je pro hru využíváno postranní rozšíření kurtu.
Povrchy kurtu jsou různé, každý z nich umožňuje jinou rychlost a výšku odrazu míče a způsob pohybu hráčů a tím i mění styl hry. Čtyřmi nejběžnějšími typy povrchů jsou:
antuka – nejčastěji červená (k vidění např. naFrench Open), zelená (hlavně vUSA), modrá (v roce 2012 na turnaji v Madridu)
Hra pochází ze středověké Francie, kde je doložena k roku 1275 pod názvemjeu de la chasse (hra na lov), protože napodobovala chytání ptáků do sítí. Provozovali ji zejména řeholníci pocházející z urozených rodin jako náhradu rytířských zábav. Míčem se trefovalo do branky, kterou hájila služebná strana (service side, proto se označuje podání slovem servis). Hrálo se na klášterních dvorech (francouzsky cour), odtud označení tenisového hřiště jako dvorec nebo kurt. Od 14. století se sport provozoval u královského dvora a v 15. století jsou zmiňovány v Anglii první zápasyprofesionálů, na jejichž výsledky se sázely značné částky. Z hazardní hry pochází také dosud používané bodování tenisu: za vyhraný míč se vyplácelo patnáctsou a cílem hry bylo získat jich šedesát, tedy kopu. Počítalo se tedy 15:0, 30:0, 45:0 a celá hra. Pokud měli oba hráči 45 bodů, chyběly jim k vítězství dva míče (francouzskydeux), tento stav se označoval jako shoda (deuce). Nula se v tenise označuje jakolove (láska), podle pořekadla, že kdo nevyhrál žádné peníze, tomu zbývá ještě láska. Později upadl původ tohoto bodování v zapomnění a číslo 45 bylo nahrazeno jednodušším 40.
Původně se hrálo holou dlaní, od 16. století se začaly používat rakety (ze starofrancouzskéhoracachier, vracet míč). Ze stejného slovního základu pochází takéfríský národní sportkeatsen. Hra bez raket se udržela pod názvemjeu de paume. V devatenáctém století se objevila zjednodušená lidová varianta zvanálawn tennis (trávníkový tenis), v níž byly původní branky nahrazeny základními čarami a která se rozšířila do celého světa, kdežto pro původní hru se používal názevroyal tennis (královský tenis) a pozdějireal tennis (skutečný tenis).[2]
_2.jpg)
