Tento článek je o dálkovém telekomunikačním systému pro vysílání a příjem televizního signálu. Další významy jsou uvedeny na stránceTelevize (rozcestník).
Televize (zřeckéhotele – daleko a latinskéhovidere – vidět) je široce používané jednosměrné dálkovételekomunikační aplošné vysílání (tzv.broadcasting) kombinace obrazu a zvuku (videa) a jeho individuální příjem pomocítelevizoru. Komerční využití televize sahá do 30. let20. století, postupně se dostala do domácností a stala se významným zdrojem zábavy a informací. V 50. letech započal přechod na plošné barevné vysílání.
Pojem televize zahrnuje i produkci obsahu, tedy videotvorbu určenou pro masmediální prezentaci televizním vysíláním. Společnosti, které se touto tvorbou zabývají jsou též nazývány televize. Rozlišujeme tři typy televizí: státní, veřejnoprávní a soukromé.
První pokusy o přenos obrazu se uskutečnily v polovině 19. století. V roce1884 byl patentovánNipkowův kotouč, tzv. elektrický teleskop, který provádí mechanický rozklad obrazu pomocí rotujícího kotouče se spirálově uspořádanými otvory. Jednalo se o počátek mechanického systému přenosu (předvedeno nasvětové výstavě vPaříži 1900). Na jeho základě byl v roce1925 proveden první televizní přenosLogie Bairdem. Vývoj přenosu videoobrazu následoval krátce po započetí experimentování s jednorázovým záznamem obrazu, nyní známým jakofotografie.
Roku1843 formuloval skotský hodinářAlexandr Bain tři principy přenosu obrazu na dálku:
Rozklad obrazu na řádky a body.
Světelné body je potřeba převést na elektrické impulsy a naopak.
Rozklad i skládání musí probíhat synchronizovaně.
Rychlost přenosu mechanické televize byla 1000 bodů/s, elektronické v roce1978 až 12,5 mil. bodů/s.
Počátky elektronických televizních přijímačů spadají do přelomu 19. a 20. století, kdy byla vynalezenakatodová trubice (CRT). V roce1923 vynalezlKosma Zworykin snímací elektronku – ikonoskop přijímací elektronky. Na počátku 30. let 20. století bylo předvedeno kompletní snímání i příjem elektronické televize, které rychle získalo převahu. V Česku se používal pojemelektronková televize.
Princip barevné televize byl patentován v roce 1897 polským vynálezcemJanem Szczepanikem. První projekt s barevnou televizí byl vytvořen v roce 1908 v Německu. První pokusy s vysíláním v barvách ve Spojených státech amerických se odehrály v roce 1941 na kanáluNBC, krátce nato i naCBS. První plošné vysílání barevné televize proběhlo ve Spojených státech v roce 1954, prvenství obdržel seriálThe Marriage (Manželství), vysílaný na stanici NBC.[1] K masovějšímu rozšíření barevných televizí došlo až v 70. letech.
V tehdejším Československu se první pokusy s televizním vysílání v barvách odehrály v 2. polovině 60. let, ale pravidelné vysílání v barvách bylo spuštěno až v květnu 1973.[2]
Televizní standard se vyvíjel od třicetiřádkového obrazu (Telehor 30) až po francouzský standardHDTV (1080 řádků). Nejstarším analogovým standardem, který se dožil nahrazení digitální televizí, je americkýNTSC (525 řádků, 29,97Hz, prokládaný) existující od roku1941. V Evropě se používala norma 625 řádek, 25 Hz, prokládané, s rozšířenímPAL a staršímSECAM pro barevný obraz. Pro přenos pozemního televizního vysílání se používaly rádiové vlny o frekvencích 47 až 230 MHz, což odpovídávelmi krátkým vlnám (VHF) a 470 až 960 MHz –ultra krátké vlny (UHF). Kromě pozemního vysílání se rozvíjelo i analogové satelitní vysílání. V 90. letech vznikly standardy pro digitální televizní vysílání, které postupně analogové vysílání vytlačily.
Roku1935 doc.Jaroslav Šafránek (fyzikální ústavUK Praha) předvedl přijímací televizní aparaturu (měla 30 řádků a fungovala na principu mechanického rozkladu).
V roce1953 se vTesleStrašnice začal se vyrábět přímozesilující televizní přijímačTesla 4001A pro 1. kanál československé televizní normy[3]. 1. května1953 začalo první pravidelné zkušební veřejné vysílání. Studia v té době byla v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. V roce 1953 se v ČSR prodalo 355 televizorů TESLA. Televizor tehdy stál 4000 Kčs.[4]Televize vysílala v roce 1953 3 dny v týdnu, 1954 4 dny, 1955 5 dní, 1958 7 dní.V září1961 mělo koncesi 1 mil. majitelů televizních přijímačů, v roce1963 již 1,5 mil. majitelů.
V roce1966 bylo zahájeno reklamní vysílání,1970 začal vysílat druhý program,1973 bylo spuštěno pravidelné barevné vysílání.
První komerční stanicePremiéra TV (do prosince 1993 FTP Premiéra) zahájila vysílání 20. června 1993. Od 3. ledna 1997 se změnila naTV Prima. První celoplošná komerční staniceTV Nova zahájila vysílání 4. února 1994.
21. října2005 bylo v Česku zahájeno pozemní digitální vysílání (DVB-T), které umožnilo zvýšit počet vysílaných programů. Pozemní analogové vysílání televize bylo v České republice ukončeno 30. listopadu 2011.[5] V letech 2019–2020 proběhl plošný přechod naDVB-T2.[6]
Princip digitálního přenosu televizního vysílání byl předveden v roce 1990 japonskou společnostíMUSE. Standardy pro satelitní vysílání digitální televizeDVB-S a pro šíření televize po kabelových sítíchDVB-C byly přijaty v roce 1994, pro pozemní digitální vysíláníDVB-T na začátku roku 1997.
Chytrá televize je druhem přijímače televizního vysílání, která kromě prostého příjmu televizního signálu má v sobě buďproprietární systém nebo operační systém, který slouží k interakci uživatele s dalším multimediálním obsahem, který není založen na okamžitém přenosu a příjmu vysílaného televizního signálu, ale může s ním interagovat nehledě na televizní vysílání. Chytré televize umožňují i připojení k internetu a nabízí se tak možnost sledování videí a filmů kdykoli, s čímž se pojí i služby souhrnně nazvanévideo on demand (video na vyžádání). Více populární se stává služba video na vyžádání, kde se platí předplatné (napříkladNetflix,Amazon Prime Video neboHBO).
V Evropě, na středním východě a v Africe se v roce 2020 používají frekvence 174 až 790 MHz, po dokončení přechodu na DVB-T2 se bude v ČR používat rozsah 470 až 694 MHz. Pro příjem signálu se používá televizní anténa.
Prostřednictvím internetu lze též šířit televizní vysílání, daná stanice umožňuje sledování přímo přes její stránky nebo přes zprostředkovatele, kde je v nabídce více televizí. Populární jsou i službyvideo na vyžádání, konkrétně ty, které fungují ve formě předplatného.
LD – značílow definition, tedy nízká kvalita rozlišení
SD – značístandard definition, tedy rozlišení576i pro většinu států světa, kromě většiny zemí Ameriky, a480i pro zbytek světa, tedy převážně americký kontinent; v současnosti jde již o zastarávající a nedostačující rozlišení
HD – značíhigh definition, spadají pod ní rozlišení720p,1080i a1080p
UHD – značí ultra high definition, pod což spadají rozlišení větší než HD, například2K,4K a8K
↑ Analogové vysílání v Česku definitivně skončilo. Budoucnost bude patřit hybridnímu.Hospodářské noviny. 2011-11-30.Dostupné online [cit. 2020-10-17].
↑ Přechod na nový standard vysílání DVB-T2 — Pozemní vysílání DVB-T, DVB-T2 — Technika — Vše o ČT — Česká televize.www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2019-08-30].Dostupné online.
KOKEŠ, Radomír D. (2011) : Teorie seriálové fikce: možné cesty naratologické analýzy televizního seriálu. In Stanislava Fedrová – Alice Jedličková (ed.): Intermediální poetika příběhu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, s. 228-257. On-line zde.
KORDA, Jakub (2014) : Úvod do studia televize 1. Univerzita Palackého v Olomouci: Olomouc. Ke stažení na autorově profilu Academia.edu zde.
KORDA, Jakub (2013) :Úvod do studia televize 2: Faktuální televize a její žánry. Univerzita Palackého v Olomouci: Olomouc. Ke stažení na autorově profilu Academia.edu zde
ORLEBAR, Jeremy (2012) :Kniha o televizi. Praha: Vydavatelství AMU.
