 | |
| Celý název | Team Lotus |
|---|---|
| Sídlo | Hethel,Norfolk,Spojené království |
| Zakladatel(é) | Colin Chapman |
| Významní zaměstnanci | Maurice Philippe Peter Wright Peter Warr Mike Costin Keith Duckworth Gérard Ducarouge Frank Dernie Chris Murphy Andrew Ferguson Sam Michael |
| Jezdci |  Jim ClarkGraham HillStirling Moss Emerson Fittipaldi Jochen Rindt Mario AndrettiNigel Mansell Elio de AngelisAyrton SennaNelson Piquet Mika Häkkinen Ronnie PetersonJohnny HerbertAlessandro Zanardi Carlos Reutemann |
| Motory | Climax,BRM,Ford-Cosworth,Pratt & Whitney,Renault,Honda,Judd,Lamborghini |
| Pneumatiky | Dunlop,Firestone,Goodyear,Michelin,Pirelli |
| Statistiky veFormuli 1 | |
| První závod | Grand Prix Monaka 1958 |
| Poslední závod | Grand Prix Austrálie 1994 |
| Počet startů | 491 (489 startů) |
| Počet titulů konstruktérů | 7(1963,1965,1968,1970,1972,1973,1978) |
| Počet titulů jezdců | 6(1963,1965,1968,1970,1972,1978) |
| Počet vítězství | 73 |
| Počet Pole position | 102 |
| Počet nejrychlejších kol | 65 |
| Počet bodů | 1 368 |
Team Lotus byl závodní tým britského výrobce sportovních vozůLotus působící v letech 1954–1994 v mnoha automobilových kategoriích včetněFormule 1,Formule 2 neboIndyCar. I několik let od svého posledního závodu zůstává Lotus jedním z nejúspěšnějších závodních týmů všech dob se sedmi titulymistra světa konstruktérů, šestimistra světa jezdcůFormule 1 a šesti vítězstvími v500 mil Indianapolis. Pod vedením zakladatele a designéraColina Chapmana představoval Lotus jednoho z největších inovátorů v oblasti techniky i obchodu.
Jméno Team Lotus se do Formule 1 vrátilo v 2010, jako týmTonyho Fernandese s plným názvemLotus Racing v roce 2010 a Team Lotus v roce 2011. V roce 2011 se pak vrátila i pro Lotus typická barevná kombinace černé a zlaté, když výrobce aut Lotus Cars sponzoroval tým Renault pod novým jménemLotus Renault F1. Ten se o rok později přejmenoval naLotus F1.
V roce 1952 založil technik a závodníkColin Chapman vHornsey společnostLotus Engineering . Ta se setkala s rychlým úspěchem se závodními modelyMk II aMk IV. O rok později k Lotus Engineering přibyla společnost Lotus Cars, aby se z nich v roce 1954 oddělil ještě závodní tým pod jménem Team Lotus, který s dalším modelemMk VIII dokázal už od počátku sbírat úspěchy.[1]
Lotus se zatím zaměřoval na trial (jízdy zručnosti v terénu), kterému se sám Chapman věnoval ještě před založení společnosti.[2] Chapman však mířil výš a tak počínaje rokem 1956 se Lotus začíná věnovat i formulovému závodění, kdy se ve Velké Británii účastní závodůFormuli 2 s modelemLotus Eleven. Ten byl prodáván jako stavebnice k dotvoření pro jednotlivé jezdce a týmy.[1] Stejný model vyhrál v roce 1956 i třídu v závodě sérieLe Mans.[2]
Další rok představil Lotus další verzi svého závodního auta –Lotus 12. Jako piloti se v Lotusu představilCliff Allison aReg Bicknell. Allison ve voze Lotus 12 vyhrálInternational Trophy vSilverstone v kategorii Formule 2.[3] S motorem Coventry Climax zvětšeným na 2,2 litrů se Chapman rozhodl pro vstup na závody Formule 1 v Grand Prix v Monaku v roce 1958 s jezdeckým páremGraham Hill—Cliff Allison. Allison dojel do cíle na tehdy nebodovaném šestém místě.[4][5]
V této době ve Formuli 1 dosahovaly nejlepších výsledků vozyCooper, které měly, na rozdíl od Lotusů, motory umístěné vpředu. Chapman se proto rozhodl přesunout více dozadu i motory svých vozů. Takto upravená verze Lotusu 12 –Lotus 18 přinesla Lotusu další úspěchy, vGrand Prix Monaka s níStirling Moss vybojoval vítězství pro týmRoba Walkera v letech1960[6] a1961.[1][7]
Již na začátku 60. let dosáhl Team Lotus i na první vítězství ve Formuli 1 jako tým, nejen jako konstruktér, když Velkou cenu USA 1961 vyhrálInnes Ireland s dalším modelem v pořadíLotusem 21.[1] Současně se Lotus účastní i závodůFormule 2,24 hodin Le Mans,500 mil Indianapolis a dalších soutěží.[4] Lotus zažíval velké úspěchy i v prodeji sportovních aut, Lotusů Seven se vyrobilo a prodalo přes tisíc[8], úspěšný byl iLotus Elite a v roce 1962 silničníLotus Elan.[1]
.jpg)
Lotus 25 pilotovaný v roce 1963Jimem Clarkem dojel hned třikrát na prvním místě v závodechFormule 1 a v závodě 500 mil Indianapolis vyjel druhé místo, když Lotus překvapil úspěchem malého auta s motorem vzadu.[pozn. 1][4] O rok později Clark získal hned sedm vítězství veFormuli 1 a získal pro Lotus první titul mistra světa jako pilot i jako tým.[1] Také v Indianapolis se Lotusu nadále dařilo, v roce 1964 Clark vedl, ale odstoupil s poruchou brzd, v dalším závodě už ale Clark dovezlLotus 38 až na první místo.
Ve stejné době se však Chapman potýkal i s výraznou kritikou jeho vozů, které byly pro svou lehkou konstrukci označovány za příliš nebezpečné. V roce 1962 dokonce komisaři z tohoto důvodu odmítli umožnit Clarkovi odjet závod Le Mans ve vozeLotus 23.[4] V autech Lotusu se vážně zranilo nebo zabilo mnoho jezdců, včetně Stirlinga Mosse, Jima Clarka,Grahama Hilla,Jochena Rindt neboRonnie Petersona. Chapmanova auta však do motorsportu přinesla značný technický pokrok a jezdci tak nebezpečí brali jako cenu za úspěch.[4]Jeden z pilotů Lotusu,Dan Gurney o tomto problému řekl: „Jestli jsem si myslel, že tak, jak to dělal Lotus, to bylo dobré? No. Měli jsme několik selhání techniky. Ale v té době jsem si myslel, že to byla cena, kterou musíte zaplatit za to, že jste o hodně lepší“.[9]
Pro sezónu 1966 přineslaFormule 1 zvětšení objemu motorů, což Lotus zastihlo nepřipravený poté, co jejich dosavadní dodavatel motorů Coventry Climax nebyl schopný vyrobit nový třílitrový motor a následně použité motory H16 odBritish Racing Motors byly nespolehlivé. Pro rok 1967 tak Lotus přešel k motorůmFord-Cosworth DFV, navrženými dřívějším zaměstnancem Lotusu Keithem Duckworthem, zabudovaným do skořepinyLotusů 49[4] a vrátil se ke ztracené formě hned v prvním závodě vítězstvím Jima Clarka[1], ale celkové prvenství se v tomto roce týmu získat nepodařilo.
Hned v další sezóně však Lotus přišel o svého pilota Clarka, který se za volantemLotusu 48 zabil při neoficiálním závodě Formule 2 v Hockenheimu.[1] Tento rok také přinesl křídla na autech Lotusu, když Chapman v Monaku přidal verzi 49 malé přední křídlo a zadní spoiler a vytvořil Lotus 49B, se kterým Graham Hill získal titul mistra světa. Současně Chapman přišel s další revolucí ve Formuli 1, když jako sponzora získal tabákovou společnost Gold Leaf a díky tomu nemalé finanční prostředky.[4]
.JPG)
V roce 1969 věnoval tým mnoho času experimentování s turbínovou pohonnou jednotkou a pohonem na všech čtyř kol, v obou případech neúspěšně.[4] Oproti tomu v roce 1970 přišel Lotus s revolučním autemLotus 72 s výraznými postranními chladiči, speciálním odpružením a plochou podlahou.[1] I přes původní technické problémy se vůz podařilo vyladit aJochen Rindt dominoval šampionátu, ale v Monze mu selhaly brzdy. V důsledku odmítnutí bezpečnostních pásů v rozkroku pro něj byla tato nehoda byla fatální.[10] I díky výkonu druhého pilota Lotusu,Emersona Fittipaldiho, zůstal Rindt na prvním místě šampionátu až do posledního závodu a k roku 2018 je zatím jediným pilotem Formule 1, který titul získal posmrtně.[11]
Právě Fittipaldi pak získal titul mistra v roce 1972, v sezóně, kdy hlavní sponzor LotusuImperial Tobacco přišel s novým černo-zlatým zabarvením a značkou John Player Special (JPS). Fittipaldi se stal nejmladším mistrem světa ve Formuli 1 a zůstal jím až do roku 2005, kdy ho o tento rekord připravilFernando Alonso.[12] Ještě v roce 1973 získal Lotus další, šestý titul mistra světa konstruktérů, než po aerodynamické stránce vynikající Lotus 72 zestárnul a následný modelLotus 76 byl zklamáním.
Tým Lotus byl prvním týmem Formule 1, kterému se podařilo získat 50 vítězství v Grand Prix.[pozn. 2]
V Grand Prix USA 1976 se Lotusu poprvé v jeho historii ve Formuli 1 nepodařilo jedním vozem (Lotus 77) ani kvalifikovat do závodu, druhý vůz se kvalifikoval na 20. místě a po selhání techniky odstoupil ještě v prvním kole. Chapman se po tomto neúspěchu rozhodl spojit sMariem Andrettim, který měl svými schopnostmi pomoci při dalších vývoji auta.
A právě další vývojové stupně –Lotus 78 aLotus 79 s velkým přísavným efektem – přinesli další velké úspěchy, když Mario Andretti získal v roce 1978 mistrovský titul. Lotus se následně pokusil jít ve vývoji přísavného efektu ještě dále s vozyLotus 80 aLotus 88, ale právě poslední jmenovaný model byl nakonec v roce 1981 zakázán pro použití "dvojitého šasí", které pomocí zdvojeného odpružení odporovalo pravidlům o minimální světlé výšce.[13]
V prosinci roku 1982 dostal Chapman infarkt a zemřel.[1] Tým Lotus převzalPeter Warr, ale několik dalších návrhů se ukázalo nefunkčními a v roce 1983 tak Lotus zaměstnal francouzského designéra Gérarda Ducarouge.[14] Ten během několika týdnů postavil Lotus 94T poháněný turbo motorem od Renaultu. V roce 1984 to přineslo třetí místo v celkovém pořadí jak týmu, tak pilotoviEliu de Angelisovi, přestože nevyhrál jediný závod.[15]
Pro sezónu 1985 přišel do týmuAyrton Senna, který s Lotusem 97T dokázal vyhrál v Portugalsku a Belgii, a de Angelis přidal výhru v italské Imole. I přes to Lotus obsadil jen čtvrté místo v celkovém pořadí. O rok později se Lotus vrátil na třetí místo s dvěma výhrami Senny v Lotusu 98T. Třetí místo pak Lotus a Senna získali i v další sezóně s Lotusem 99T, tentokrát poháněným motorem Honda. Po odchodu Senny pro sezónu 1988 pak Lotus dále klesal v tabulkách.
Další verze Lotus-Honda 100T znovu nebyla příliš úspěšná a Ducarouge se v polovině roku 1989 rozhodl odejít. Lotus ho nahradil Frankem Derniem, současně nahradil Warra Rupertem Manwaringem a kvůli změně pravidel přešel k novému dodavateli motorů, společnosti Judd a jejímu motoru V8. Na konci sezóny pak od týmu odešli i jezdci Piquet a Nakadžima; novými jezdci se pro sezónu 1990 staliDerek Warwick aMartin Donnelly a Lotus znovu změnil i dodavatele motorů, když přesoupil kLamborghini. DerniůvLotus 102 však nepřinesl výrazné zlepšení a Lotus získal celkem jen tři body zásluhou Warwicka. Donnelly navíc vážně havaroval vJerezu a na konci sezóny ukončil spolupráci s Lotusem hlavní sponzor Camel.
Na konci roku 1990 se bývalí zaměstnanci Lotus Peter Collins a Peter Wright dohodli s rodinou Colina Chapmana na převzetí týmů a s novými jezdciMikou Häkkinenem aJulianem Baileym vstoupili do sezóny 1991 s vylepšeným modelem 102B a návratem k motorům Judd.[16] Týmu se podařilo vSan Marinu získat dvojité body, když Häkkinen dojel pátý a Bailey šestý. Pro další rok Lotus znovu změnil dodavatele motorů, když doLotusu 107 namontoval HB V8 odFordu. Tým se dostává do finančních potíží, ale ve výsledku dopadne v sezóně 1992 lépe než o rok dříve – páté místo, když Häkkinen získal 11 bodů a druhý pilotJohnny Herbert přidal další dva. V roce 1993 je Häkkinen, který odešel doMcLarenu, nahrazenAlexem Zanardim a ten po nehodě vBelgiiPedrem Lamym. Celkem Lotus získal o bod méně než v předchozí sezóně, 12, a skončil šestý, tedy o jednu příčku níže.
Dluhy týmu Lotus narůstaly a ten tak nebyl schopný dalšího vývoje a do další sezóny tak tým nastoupil znovu s Lotusem 107, tentokrát poháněným motory Honda. Nové auto,Lotus 109, bylo představeno až na pátém závodě sezóny ve Španělsku. Pro velké dluhy dva závody sezóny odjel i platící jezdecPhilippe Adams.
12. září 1994 spadl Lotus do bankrotu, čestné prohlášení ukázalo, že dluží 12 milionůliber. Tým byl prodánDavidu Huntovi, bratrovi slavnějšíhoJamese Hunta, a ten povolal jako jezdceMiku Sala. V prosinci ale byly další práce na novém autě Lotus 112 zastaveny. V únoru 1995 pak Hunt oznámil spojení sPacific Racing a tým Lotus tak zanikl, jeho posledním závodem bylaGrand Prix Austrálie 1994. Po posledním závodě sezóny1995 v Austrálii ukončil svou činnost i Pacific.
Od bankrotu Lotusu v roce 1994 držel práva ke jménu Team Lotus David Hunt. Když v roce 2009 oznámila FIA plán omezených rozpočtů pro rok 2010, získal pro sebe práva ke jménu Litespeed s myšlenkou přihlásit se jako Team Lotus do tohoto ročníku Formule 1[17][18], ale Litespeed Team Lotus nebyl vybrán, když v červnu 2009 FIA představila seznam účastníků.[19] V září stejného roku se začaly objevovat zprávy, žemalajsijská vláda plánuje podpořit Lotus při vstupu do Formule 1 pro rok 2010[20] za účelem podpory malajského výrobce autProton, který byl vlastníkem Lotus Cars. 15. září pak FIA potvrdila, že týmLotus Racing podpořený malajskou vládou získal povolení pro účast v roce 2010.[21][22] Skupina Lotus (Group Lotus) ale později odvolala licenci k použití jména Lotus pro další sezóny v důsledku "zřejmého a vytrvalého porušení licence" týmem Lotus Racing.[23] O rok později, 24. září 2010, oznámil šéf Lotus Racing Tony Ferdandes, že získal práva ke jménu Team Lotus od Davida Hunta.[24]
V prosinci 2010 pak Group Lotus ve spojení s Genii Capital jako nástupce Renault F1 představili Lotus Renault GP, který se měl účastnit sezóny 2011[25], čímž ve Formuli 1 působily dva týmy se jménem Lotus – Team Lotus Tonyho Fernandese a Lotus Renault pod hlavičkou Group Lotus. Rodina Colina Chapmana pak vydala prohlášení, ve kterém podpořila Group Lotus ve sporu o použití jména Lotus a dala přednost neexistenci jména "Team Lotus" ve Formuli 1.[26][27]
V květnu 2011 pak soud rozhodl, že Tony Ferdnandes má právo na užití jména Team Lotus díky odkoupení práv od Davida Hunta, ale Group Lotus má právo užívat původní černo-zlaté zbarvení na monopostech Formule 1 a značku Lotus pro silniční vozy, čímž byla stvrzena účast dvou Lotusu v sezóně 2011.[28]
Pro sezónu 2012 se Fernandesův Team Lotus přejmenovál naCaterham F1[29] poté, co koupil Caterham Cars a Lotus Renault GP se přejmenoval naLotus F1.[30]
| Legenda k tabulce | |
|---|---|
| Barva | Výsledek |
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) | |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) | |
| Světle modrá | Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) | |
| Bez barvy | Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) | |
| Nepřijel (DNA) | |
| Odvolal účast (WD) | |
| Nezúčastnil se (prázdné) | |
| Označení | Význam |
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
Obrázky, zvuky či videa k tématuTeam Lotus na Wikimedia CommonsGalerieTeam Lotus na Wikimedia Commons| Team Lotus •Team Lotus (2010–2011) •Lotus F1 | |
|---|---|
| Team Lotus (1958–1994) | |
| Team Lotus (2010–2011) | |
| Lotus F1 (2012–2015) | E20 •E21 •E22 •E23 Hybrid |
