Kvůli svéúdolní poloze město v letních měsících trpí vysokými teplotami a vlhkostí. Problém zvyšuje husté zalidnění a časté používáníklimatizace. Klima v oblasti jesubtropické.
OblastTchajpejské pánve obývali nejprve domorodé lidé z etnikaKetagalan.[3] V 18. a 19. století sem přicházeli imigranti z Číny, a na území dnešní Tchaj-peje vznikala významná městaMonka (dnešníWan-chua),Twatutia (Dadaocheng),Dalongdong a další. V roce 1875 bylo poblíž těchto měst založeno nové městoČcheng-nej (城內 Chengnei, doslovauvnitř hradeb), dnešní centrum Tchaj-peje.[4] Z tehdy vystavených hradeb dnes zbyla jen pětice městských bran, přičemž jen severní brána je zachována v původní podobě.[5] V roce 1887 byla města sjednocena a stala se hlavním městem nově vyhlášené provincie Tchaj-wan, rozkládající se nad tou částí ostrova, která byla pod kontrolouŘíše Čching. Při té příležitosti bylo město přejmenováno naTchaj-pej (臺 Tchaj(wan) + 北 pej – sever).[3]
Severní brána bývalého městského opevnění.
Od doby, kdy v roce 1895 Tchaj-wan na základěŠimonosecké smlouvy připadlJaponskému císařství, začal další rozvoj města. Již v roce 1905 byly zbourány městské hradby, aby na jejich místě vznikly městské bulváry a železniční koridor.[3] Roku 1919 byl dokončen Úřad guvernéra (dnešní Prezidentský palác), v roce 1921 Nemocnice NTU. Nejvýznamnější obchodní čtvrtí se stalo bývalé městoTwatutia (Dadaocheng). Město ke konci války zažilo nálety spojeneckých sil.[6]
Po válce město spolu se souostrovím spadlo pod správuKuomintangu, která v roce 1947 vyústila v nepokoje a následnýMasakr 228.[7][8] O dva roky později, kdy komunisté obsadili Čínu a Kuomintang ustoupil na Tchaj-wan, se Tchaj-pej stala „provizorním“ hlavním městem Čínské republiky a nastala další vlna rozrůstání města.[3] Začátkem 60. let zde žilo přes milion obyvatel, o dekádu později již více než dva miliony.
V roce 1990 se v Tchaj-peji konalo shromážděníHnutí Wild Lily, které pomohlo ukončit vládu jedné strany a přispělo k demokratizaci země.[9] Od doby, kdy se v roce 1996 konají svobodné volby, město slouží jako sídlo vládyTchaj-wanu.
Jako první linkametra byla v roce 1996 zprovozněna nadzemní linka Wen-chu. Město se mezi lety 2004 a 2010 pyšnilo nejvyšší budovou světa, mrakodrapemTchaj-pej 101.
Od roku 2014 je starostou tchajwanský chirurg a politikKche Wen-če (柯文哲).
Na místo starosty byli lidé jmenováni od doby zahrnutí Tchaj-peje pod centrální vládu v roce1967 až po první veřejné volby, které se konaly v roce1994. Volí se jednou za 4 roky. Prvním zvoleným starostou bylČchen Šuej-pien (陳水扁) zDemokratické pokrokové strany (民主進步黨; DPP), který byl v letech 2000 až 2008prezidentemČínské republiky (Tchaj-wanu).
Podle výsledků voleb v předchozím desetiletí voliči vykazují určitou náklonnost k pro-KMT táboru (tzv. „Modrý“ tábor)[zdroj?], nicméně obhájci tábora pro-DPP (tzv. „Zelený“ tábor) reprezentují nezanedbatelnou část voličů. Současný starosta Ko Wen-je kandidoval jako nezávislý.
Jako město, které je sídlem prezidentského úřadu, centrální legislativy a mnoha dalších administrativních celků, je Tchaj-pej často sužována velkými politickými kampaněmi a náhodnými srážkami mezi zastánci odlišných táborů. Masové pochody a demonstrace nabulváru Ketagalan před prezidentským úřadem po volbách v roce2004 či v rámciSlunečnicového hnutí v roce 2014 jsou příhodným příkladem politického tlaku, který ve městě je.
Výhled na Tchaj-pej z vyhlídky na Sloní hoře (象山).Prezidentský palác, ve kterém se nachází kancelář tchajwanské prezidentky. Budova pochází z roku 1919.
Tchaj-pej je hlavním tchajwanským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou, silniční a železniční dopravu.
Letecky město obsluhujeMezinárodní letiště Tchaj-wan Tchao-jüan ležící 40 km západně od města aLetiště Tchaj-pej Sung-šan, které se nachází přímo ve městě. Tchaj-pej je napojena na vysokorychlostní vlakové tratěHSR skrze dvě stanice (Tchaj-pej aNan-kang) a prochází zde západní linka Tchajwanské železnice (TRA). Centrální železniční uzel města je hlavní nádražíTaipei Main Station.
Na silniční dopravu je území napojeno přes dálnice č. 1 a 3, propojující sever a jih ostrova, a dálnici č. 5, propojující hlavní město sokresem I-lan.
Tchajpejské metro má v současné době šest hlavních linek s celkovým počtem 131 stanic.[12] Dále je propojeno s linkou metra městaTchao-jüan, která zajišťuje spojení mezi oběma městy aletištěm Tchaj-wan Tchao-jüan. Doba jízdy z centra města na letiště trvá 35 min.
↑abcde Taipei's History and Development.Taipei City Government [online]. 2009-07-28 [cit. 2019-04-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ANDERSON, Blake. The Story of Taipei.Noteworthy - The Journal Blog [online]. 2018-07-31 [cit. 2019-04-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-25. (anglicky)
↑ROOK, Tom. Beimen (North Gate) Area, Taipei.Over the city [online]. [cit. 2019-04-19].Dostupné online. (anglicky)
↑HAN, Cheung. Taipei Air Raid: a forgotten tragedy.Taipei Times [online]. 2015-06-07 [cit. 2019-04-19].Dostupné online. (anglicky)
↑MORRIS, James X. The 228 Incident Still Haunts Taiwan.The Diplomat [online]. 2019-02-27 [cit. 2019-04-19].Dostupné online. (anglicky)
↑Taiwan at a Glance 2020 - 2021 [online]. Ministry of Foreign Affairs, Republic of China (Taiwan), září 2020 [cit. 2021-06-05]. S. 26, 28.Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.png)
