Tarimské mumie jsoumumifikovaná těla lidíevropskéhoantropologického typu, datovaná do rozmezí od18. století př. n. l. do2. století n. l., jež se dochovala v suchých podmínkáchpouštěTaklamakan poblížLoulanu,Turfanu a v některých dalších oblastechTarimské pánve vUjgurské autonomní oblasti Sin-ťiang vČíně.
Nejstarší mumie lze datovat do 18. století př. n. l., tedy dodoby bronzové, nejmladší pak do 2. století n. l. Výjimečné jsou na nich dlouhé, docopů zapletenévlasy rezavého nebo světle rusého odstínu. Dobře jsou zachovány téžtextilie –plstěnépláště s kostkovaným vzorem.
Mumie mají zřetelně evropské rysy. Testy DNA prokázaly, že mumie majíhaplotyp charakteristický pro západní Eurasii v oblasti Ukrajiny.[1]
Kraniometrické údaje svědčí o antropologické podobě tarimských mumií s nositeliafanasjevské aandronovské kultury jižníSibiře, kteří se řadí kIndoevropanům.
Nálezy tarimských mumií počátkem 20. století při expedicíchAurela Steina aSvena Hedina vyprovokovaly u vědecké veřejnosti debaty o tom, jakým jazykem tito lidé hovořili. Nejčastěji je přijímán názor o jejich ztotožnění sTochary, nositelitocharského jazyka.
Značné rozšíření Indoevropanů v prostoruStřední Asie v období před 3000 lety dokládají nálezypazyrykské ataškytské kultury, jež se řadí keskýthskému okruhu, i některépísemné prameny. Např.Plinius Starší uvádí, žecejlonské poselstvo, jež přišlo ke dvoruřímského císařeClaudia, popisovalo obyvatele západní Číny jako lidi „nadstředního vzrůstu, s vlasy barvy lnu a modrýma očima“.
Jako „Loulanská krasavice“ byla označena jedna z nejstarších mumií. Jde o mladou ženu evropskérasy, vysokého vzrůstu (180 cm) a s pletenci rusých vlasů, jež byla nalezena roku1980 nedalekoLoulanu. Stáří mumie se odhaduje na 3 800 let. Spolu s „Loulanskou krasavicí“ byl nalezen pohřeb asi 50letého muže s vlasy zapletenými ve dva copy a tříměsíčního dítěte s „lahvičkou“ zkravskéhorohu adudlíkem zovčíhovemene. Nalezeny byly isíto, vlněná pokrývka hlavy, podšitémokasíny a tkanátaška se zrnypšenice, ležící při pravém rameni ženy. Předpokládá se, že pohřbení žili ve společnosti usedlých zemědělců afanasjevské kultury čiTocharů.
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.