Země má 67 milionů obyvatel (odhad z roku 2024). Obyvatelstvo se skládá z přibližně 120 etnických, jazykových a náboženských skupin a Tanzanie je tak nejrozmanitější zemí ve východní Africe.Úřední jazyk není určen, v praxi tuto funkci másvahilština, kterou se učí na základních školách.[3] Přibližně 10 procent Tanzanců má svahilštinu jako první jazyk, 90 procent jako druhý. Na univerzitách se vyučuje vangličtině, byť tanzanská vláda hodlá tuto praxi ukončit. Od roku 1996 je hlavním městemDodoma, kde se nachází sídlo prezidenta, parlament a všechna ministerstva. Bývalé hlavní městoDar es Salaam je největším městem v zemi, hlavním přístavem a předním obchodním centrem. Nejrozšířenějším náboženstvím jekřesťanství, existuje ale také početnámuslimská aanimistická menšina.
Tanzanie vznikla v roce 1964 sloučením dvou původně nezávislých států:Tanganiky, ležící ustejnojmenného jezera, a ostrovníhoZanzibaru. Název Tanzanie je odvozen z názvů obou zakladatelských států. Území má však mnohem delší historii, bylo zde nalezeno mnoho důležitých fosilií, podle nichž odborníci rekonstruují nejstarší vývoj lidského druhu a lidských předchůdců. MěstoKilwa Kisiwani (dnes na seznamuSvětového dědictví) bylo perlou středověké východní Afriky a významným centrem obchodu. V letech 1885–1919 bylo územíněmeckou kolonií pod názvemNěmecká východní Afrika. Poté se dostalo pod kontroluBritánie. Tanganika získala nezávislost na Británii roku 1961, Zanzibar o dva roky později.
Nejstaršími domorodými kmeny v oblasti byli patrněHadzové aSandavové, kteří bylilovci a sběrači.[4] Vdobě kamenné abronzové (asi 2000 př. n. l.) došlo k mohutné migraci na území dnešní Tanzanie, především kmenů, které mluvilykušitskými jazyky. Na severu se pak o něco později usadili lidé mluvícínilotskými jazyky (skupinavýchodosúdánských jazyků) a kolemViktoriina jezera ajezera Tanganika mluvčíbantuských jazyků. Ti se poté rozšířili po celém území dnešní Tanzanie. Přinesli s sebou inovaci v podobě pěstování rostlin, především paksmldinců a jejichškrobovitých hlíz zvaných jamy. K pozdním migračním vlnám patří příchodMasajů, jenž začal asi od roku 500.Pareové, kteří se usadili podKilimandžárem, rozvinuli jako první techniku výroby železa. Hajaové na západním břehu Viktoriina jezera vynalezli typvysoké pece, která jim umožnila kovat vysokouhlíkovou ocel při teplotách přesahujících 1820 °C před více než 1500 lety.[5]
Ve 3. století bylo vnitrozemí Tanzanie osídleno kmenySanů, které postupně začaly vytlačovatbantuské kmeny. Existují důkazy o omezeném zapojení pobřežních oblastí a Zanzibaru do dálkového obchodu: bylo nalezeno malé množství dovážené keramiky (méně než 1 % z celkových nálezů). Většinou šlo o zboží zPerského zálivu, tyto artefakty jsou řazeny do 5. až 8. století. Význam obchodu a množství obchodu rychle rostly od poloviny 8. století. Na konci 10. století byl již Zanzibar jedním z centrálních svahilských obchodních center. Od 9. století se na pobřeží přímo usazovaliarabští aperští obchodníci. Ve 12. století se v pobřežní oblasti začala rozvíjet islámská a arabsky orientovaná kulturaSvahilců.[6]
Vyobrazení městaKilwa z roku 1572, světové dědictví UNESCO
Ekonomická, sociální a náboženská moc se stále více koncentrovala vKilwa Kisiwani. Šlo nejen o nejvýznamnější tanzanské středověké město, ale takéměstský stát, který v jisté chvíli ovládl celé pobřeží, jakožto Kilwský sultanát.[7][8] Ten byl dle legendy založen princem zeŠírázu (dnešníÍrán). Hlavním obchodním artiklem v Kilwě bylo zlato, které se vozilo zeSofaly vKrálovství Mutapa (dnesMosambik).[9] Kilwa zůstala hlavní silou ve východní Africe až do příchodu Portugalců na konci 15. století.Roku 1498 jako první Evropan oblast navštívilVasco da Gama.[10]Portugalci v roce 1503 osídlili ostrovZanzibar.[11] Udrželi se v oblasti dvě století. V roce 1698 byl Zanzibar dobytmaskatskýmsultánem zOmánu.[12] V polovině 19. století pobřeží ovládal zanzibarský sultán. Během této doby se Zanzibar stal centrem obchodu sotroky pro celé východoafrické pobřeží a přes ostrov prošlo ročně až 50 000 otroků.[13] Zotročeno bylo 65 až 90 procent populace Zanzibaru. K nejslavnějším obchodníkům s otroky patřilTippu Tip, který v poslední třetině19. století fakticky ovládal se svojí soukromou armádou rozsáhlé území v oblastiVelkých afrických jezer.[14] Obchod s otroky byl zakázán na konci 19. století.
Povstání proti německé koloniální vládě v roce 1905
Britové se se zanzibarským sultánem snažili uzavírat dohody, ale v 80. letech 19. století o oblast projevili zájemNěmci. V roce 1885 se pobřežní oblast stalaprotektorátemNěmecké říše, tzv.Německou východní Afrikou. Britové získali Zanzibar v roce 1890 smlouvouHeligoland–Zanzibar Treaty (Helgoland-Sansibar-Vertrag), ve které Německá říše upustila od uplatňování územních nároků na Zanzibar výměnou za jiná území. Během1. světové války došlo z obou stran k odlivu surovin včetně lidských zdrojů do válčící Evropy. Po válce připadlo na základěVersaillské smlouvy území Německé východní AfrikyVelké Británii. Bylo pak známo jakoTanganika. Británie se dohodla na předání částí území do správyBelgie aPortugalska.
Běhemdruhé světové války se asi 100 000 lidí z Tanganiky připojilo kespojeneckým silám. Tvořili tak téměř třetinu všech Afričanů (asi 375 000), kteří se na straně Spojenců do války zapojili. Tanganičané bojovali běhemvýchodoafrické kampaně vSomálsku aEtiopii proti Italům, naMadagaskaru proti francouzskýmvichistickým vojskům a vBarmě protiJaponcům. Tanganika byla během války důležitým zdrojem potravin a její příjmy z exportu se ve srovnání s předválečnými lety výrazně zvýšily.[15]
Po válce náleželo územíOSN, správu vykonávala Velká Británie. V roce 1954 založilJulius Nyerere Tanganický africký národní svaz (TANU). Hlavním cílem TANU bylo dosáhnout suverenity Tanganiky. Do roka se TANU stala vedoucí politickou silou v zemi a Nyerere předsedou vlády. 3. prosince 1961 byla vyhlášena nezávislost Tanganiky. Přechod na nový režim proběhl pokojnou cestou, bez revoluce a násilností.[16] Naopak zanzibarský sultán byl svržen při revoluci, během níž byly povražděny tisíce Indů a Arabů.[17]
Nyerere byl dále premiérem. V roce 1964 dohodl spojení Tanganiky a Zanzibarské lidové republiky. Vznikla tak Tanzanie.[18] Nyerere se stal prvním prezidentem Tanzanie a držel tuto funkci až do roku 1985. V Tanzanii je Nyerere považován za Otce vlasti, ovšem jeho dědictví je rozporuplné. Nyerere se, kolem roku 1967, zhlédl včínskémmaoismu. Věřil, že Afričané jsou přirozenýmisocialisty, a pokusil se cestou nucenékolektivizace uskutečnit svůj model „afrického socialismu“ (udžamá), o němž věřil, že ustaví původní hospodářské vztahy, které panovaly předkolonizací.[19][20] Následkem toho projektu se Tanzanie stala z největšího afrického vývozce potravin jejich největším dovozcem a upadla do obrovských dluhů. Také banky a mnoho velkých průmyslových odvětví bylyznárodněny. Hospodářský krach nakonec přinutil Nyerereho k rezignaci. Za mimořádně úspěšnou je naopak považována Nyererova politika stírání etnických rozdílů a budování jednotné státní identity. I díky ní patřila Tanzanie k nejstabilnějším státům v regionu.[21] Nyerere zemi též dokázal ochránit před agresemi, v roce 1978 zahájil do Tanzanie invaziugandský vůdce, „řezník z Kampaly“,Idi Amin. Tanzanie se ale ubránila a naopak vpadla do Ugandy, kde Amina sesadila.[22]
Po Nyererově rezignaci v roce 1985 se režim obrátil naMezinárodní měnový fond s žádostí o půjčky. Ty byly podmíněny reformami. V roce 1992 byla ústava Tanzanie pozměněna tak, aby umožňovala soupeření více politických stran. První volby s více stranami se konaly v roce 1995. Vyhrála stranaChama Cha Mapinduzi (nyererovská strana, jež vznikla sloučením TANU a další menší strany v roce 1977). Její vůdceBenjamin Mkapa byl zvolen prezidentem. Vládl až do roku 2005. Mkapa posunul nyererovskou politiku více ksociální demokracii.[23] Také všichni jeho nástupci byli ze strany Chama cha Mapinduzi, což vyvolává pravidelně kritiku a podezření opozice, že volby jsou manipulovány. Po smrti prezidentaJohna Magufuliho, jenž se světově proslavil popíráním nebezpečnosticovidu-19, jejž doporučoval léčit modlitbami a zeleninovými koktejly, převzala úřad viceprezidentkaSamia Suluhu Hassanová, a stala se tak první ženou v čele Tanzanie.[24]
Tanzanská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 a sestává z širšího černého pruhu (břevna) po obou stranách ohraničeného užšími žluto-oranžovými pruhy (lemy), které vlajku diagonálně rozdělují na levý horní zelený a pravý dolní světle modrý roh.
Podnebí je v ovlivňovánomonzuny – v létě ovlivňuje podnebí severozápadní monzun a v zimě jihovýchodnípasát. Vzhledem k velikosti země je možné rozlišit čtyři typy počasí. Hlavní období dešťů připadá na měsíce březen, duben a květen. Teplota se po celý rok drží nad 20 °C kromě vyšších nadmořských výšek. Průměrná roční teplota se během celého roku příliš nemění a dosahuje kolem 30 °C. Nejteplejšími měsíci jsou listopad až únor. Od března do května a od října do prosince je v zemi období dešťů.
Říční síť není dostatečně vyvinutá a převládají krátké toky s peřejemi. Nejdelší řekou je Rufiji o délce 1400 km. Další významné řeky jsou Rovuma (1100km) a Great ruah. Zemí protéká přítokNiluKagera.
Největším jezerem jeViktoriino jezero. Je zde i několik dalších jezer, např.Tanganika,Malawi a Rukwa. Plošně největší rostlinnou formací jsou travnaté savany a savanové lesy (Miombo). Ekologicky významné jsoumangrovové lesy na pobřeží a afro-alpská vegetace nejvyšších sopečných pohoří.
Manyara – jezero proslulé populacemi plameňáků, nachází se zde stejnojmenný národní park
Natron – na jejím jižním okraji se zvedá činný vulkán Ol Doinyo Lengai (z masajského překladu „hora bohů“), příčina extrémně zásadité vody v jezeře. Narůžovělá krusta z uhličitanu sodného, Vzkvétající populace plameňáků malých, kteří se živí mikroskopickými řasami a pro něž je jezero nejvýznamnějším místem pro páření na světě.
Mezi světové dědictvíUNESCO patří chráněné územíNgorongoro, které bylo zapsáno na seznam v roce1979. Nedaleko se nachází rokleOlduvai, kde byly nalezeny kosterní zbytky jednoho z nejstarších předchůdců člověka. V roce1981 bylo na seznam zapsáno 1,5 milionuhektarů savany národního parkuSerengeti. Nachází se tu přírodní divadlo, kde je možné pozorovat pravidelnou migraci velkých stádzeber, pakoňů a antilop. Vrezervaci Selous, která byla zapsána na seznamUNESCO v roce1982, žije řada ohrožených zvířat. Národní parkKilimandžáro byl zapsán do světového dědictví v roce 1987. Nachází se v něm nejvyšší horaAfriky Kilimandžáro s výškou 5895 m n. m.
Na seznamu UNESCO je též zapsáno Kamenné město (Stone Town), historická částměsta Zanzibar na stejnojmenném ostrově.[25]
Podle ústavy z roku 1965 je Tanzanie republikou prezidentského typu. Hlavou státu a současně předsedou vlády je prezident, který má dva náměstky. První zastupuje Zanzibar a je předsedou tamní autonomní vlády a druhý zastupuje Tanganika (pevninskou část Tanzanie). Prezident spolu s Národním shromážděním mají zákonodárnou moc. Národní shromáždění je jednokomorové. Formálně je Tanzanie demokracií, ovšem již od zavedení pluralitního systému v roce 1995 moc drží stále stejná strana,Chama Cha Mapinduzi. Přičteme-li historii její předchůdkyně, drží tato strana moc již od 50. let, a je tak nejdéle vládnoucí stranou na celém kontinentu.[26] Mnozí pozorovatelé již zapochybovali, že by si jedna strana mohla udržet tak dlouho tak vysokou přízeň voličů, a tanzanská demokracie je tak vnímána spíše jako maska systému vlády jedné strany.[27]
Vztahy se sousedy má Tanzanie tradičně dobré, pomineme-li hraniční spor sMalawi v roce 2012.[28] Jisté napětí existuje také sRwandou, od doby, kdy se Rwanda vojensky angažuje na územíDemokratické republiky Kongo.[29] Krátce po zisku nezávislosti měla Tanzanie špatné vztahy s Británií, přerušila i diplomatické styky.[30] Poté se však vztahy obnovily a Tanzanie je stále členemCommonwealthu. Z Británie míří do země nejvíce turistů a Britové také milují tanzanský čaj, jehož jsou největším mimoafrickým dovozcem. Od 60. let byla klíčovýmgeopolitickým partnerem a mentorem Tanzanie maoistickáČína. Proslulým se stal společný projekt železnice do Zambie v 70. letech.[31][32] Na tuto tradici bylo navázáno i ve změněných podmínkách 21. století, kdy Čína začala v Tanzanii, jako i v jiných afrických státech, masivně investovat a zajišťovat si geopolitický vliv.[33] O ten ale zápasí i aspirant na subsaharskou velmoc:Jihoafrická republika.[34] Tanzanie se také snaží udržovat dobré vztahy s USA a Evropou.
K 31. říjnu 2014 Tanzanie přispívala 2 253 vojáky a dalším personálem do různých mírových operací OSN. Tanzanská armáda se spolu s jihoafrickými a malawskými vojsky účastní operace OSN v Konžské demokratické republice (MONUSCO). Rada bezpečnosti OSN pověřila 28. března 2013 tyto síly provádět cílené útoky k neutralizaci skupin ohrožujících mír v Kongu. Tanzanie se také účastnila mírových misí v súdánské oblastiDárfúr (UNAMID), ve sporné oblasti meziJižním Súdánem aSúdánem (UNISFA), veStředoafrické republice (MINUSCA),Libanonu (UNIFIL) a v Jižním Súdánu (UNMISS).
Tanzanie je od roku 2016 rozdělena do třiceti jedna oblastí (mkoa), 26 na pevnině a 5 na Zanzibaru. Ty se dále dělí na 99 okresů. V minulosti bylo hlavním městemDar es Salaam. V 70. letech vláda ale rozhodla vybudovat nové hlavní město.Dodoma je jím oficiálně od roku 1996. V roce 2019 do města přesídlil prezident, což byl další významný symbolický krok.[35]
Tanzanie je relativně chudá africká země, průměrnéHDP na osobu dosahovalo podle odhadu v roce2018 pouze 1100USD.[36] Ekonomika je velmi závislá na zemědělství, které zaměstnává přibližně 80% pracovní síly, pokrývá 85 % exportu a vytváří čtvrtinu celkového HDP.[36] Topografie a klimatické podmínky jej však značně limitují, takže pouze 4 % území jsou kultivována. Důležitou součástí ekonomiky je těžba, především zlata, diamantů,tanzanitu, slídy a černého uhlí. Od roku 2010 bylo objeveno mnoho bohatých ložisek zemního plynu, s jehož využitím se počítá také při budoucí elektrifikaci, energetickou základnu má posílit také dokončení ropovodu ze sousední Ugandy.[36] Poslední reformy veřejného sektoru a bankovnictví posilují soukromý sektor, ekonomický pokrok však mimo jiné brzdí i vysoká míra korupce.
Z pěstovaných zemědělských plodin je nejvýznamnější kukuřice, rýže, proso, maniok, bavlna, sisal, káva a cukrová třtina. Vyváží se hlavně bavlna, káva a ořechy, převážně doJaponska aEvropy. V živočišné výrobě převládá chov skotu, ovcí a koz. Pastviny tvoří téměř 40 % rozlohy celé zemědělsky využitelné půdy. Významný je také rybolov.[36] Ačkoliv mezi venkovem a městem stále panují velké sociální rozdíly, ve městech je situace poněkud stabilnější. Zamýšlenému hospodářskému rozvoji, formulovanému vNational Strategy for Growth and Reduction of Poverty, napomáhá relativně stabilní politická situace a také skutečnost, že země, na rozdíl od mnoha jiných afrických států, v moderních dějinách prakticky nepoznala občanskou válku.
Pro hospodářství Tanzanie začíná být velkým přínosem odvětví cestovního ruchu, které roste z roku na rok a je významným zdrojem příjmů. Země láká turisty především na safari v národních parcích a rezervacích.Serengeti aNgorongoro jsou světoznámé. Velkým lákadlem je také výstup na nejvyšší horu Afriky –Kilimandžáro. Z historických památek je zajímavýStone Town na ostrověZanzibar. Naopak zcela ignorována jeKilwa (chrání ji také UNESCO) – historické centrum starobylé říše Kilwa. Vzhledem k rozmezí nadmořské výšky je v Tanzanii silné střídání teplého a chladnějšího počasí běžné. Na pobřeží Indického oceánu lze nalézt krásné pláže. Nudismus a opalování „nahoře bez“ není povoleno. V oblastech, kde převládá islám, je nošení vhodného oblečení nutností. Za přechovávání drog jsou přísné tresty.Homosexualita a její projevy nejsou povoleny a jsou za ni velké tresty (až 25 let vězení).
Obyvatelé se člení do mnoha kmenů, z nichž jsou nejpočetnějšíSvahilci,Sukumové,Ňamweziové aMakondové hovořícíbantuskými jazyky. Jako ve většině afrických zemí žije většina obyvatel na venkově. Gramotných je 67 % obyvatelstva. Tanzanci vyznávajíkřesťanství (Tanganika) aislám (na Zanzibaru až 97 % lidí).[38] Úředními jazyky jsouangličtina asvahilština. Ve vnitrozemí žijínilotští pastevci z kmeneMasajů a lovci a sběrači z kmene Hadzů.[39]Indové aArabové původem zOmánu žijí především na Zanzibaru a ve městech na pobřeží. Na Zanzibaru se narodil také zpěvákFreddie Mercury, jehož rodina pocházela z řadPársů z Indie. Střední délka života je 65,2 let pro muže, 68,4 let pro ženy.[40]
Na pobřeží Tanzanie obyvatelé vyznávajíislám již od 8. století. Muslimky nedbají na zahalení, nosí jenom šátek, který nechává zcela odkrytý obličej. Muži nosí typické muslimské hábity nebo normální oblečení. Asi dvě třetiny obyvatel vyznávajíkřesťanství. V zemi působí misionáři evangelického bratrstvaMoravské církve. Obyvatelé jsou hluboce věřící a pravidelně navštěvují nedělní mše. Muslimové a křesťané se navzájem respektují. Země povoluje i smíšená manželství.
V letech1909–1913 probíhaly na území dnešní Tanzanie rozsáhlé vykopávky pod německým vedením. Slavná lokalitaTendaguru dala světu například kostru obřího dinosaura roduGiraffatitan.[50] Fosilie tohoto a dalších dinosaurů, objevených na lokalitě Tendaguru, byly dobře známé domorodým obyvatelům této oblasti již dlouho před příchodem evropských vědců.[51] V archeologickém nalezištiNgorongoro byly zase nalezeny nejstarší pozůstatky předchůdce dnešního člověka,homo habilis. V roce 1979 proto byla tato lokalita zapsána naseznam světového kulturního dědictví UNESCO. Za dva roky se stejné pocty dočkaly dva historické přístavy,Kilwa Kisiwani aSongo Mnara. Obchodníci z těchto dvou přístavů, ležících na ostrůvcích kousek od pobřeží, obchodovali mezi 13. a 16. stoletím se zlatem, stříbrem, perlami, parfémy, keramikou a čínským porcelánem. Většina zboží dopravovaná ve středověku přes Indický oceán těmito dvěma základnami prošla. Později byl na seznam připsán z podobných důvodů i přístav Zanzibar. V roce 2006 se světovým dědictvím staly i skalní malby v Kondoa. Nacházejí se na východních svazích Masajského valu, v přírodní skalních úkrytech. Malby tam lidé malují asi 2000 let. Skalních úkrytů je asi 150, na celkové ploše 2 400 čtverečních kilometrů.[52]
Populárním hudebním žánrem v Tanzanii jetaarab, k jeho nejznámějším představitelům patříBi Kidude aSiti binti Saad. Na území dnešní Tanzanie se narodil i slavný zpěvák skupinyQueenFreddie Mercury. Herečka Rachel Luttrellová se proslavila rolíTeyly Emmaganové v americkém televizním seriáluStargate Atlantis. Za národního básníka je považovánShaaban Robert, který byl zastáncem udržení tradičního afrického verše na úkor evropského vlivu.[53] Tanzanský rodákAbdulrazak Gurnah získal v roce 2021Nobelovu cenu za literaturu, a to za „nekompromisní a soucitné ohledávání dopadů kolonialismu a osudů uprchlíků v propasti mezi kulturami a kontinenty“.[54] Tanzanské malířství zásadně ovlivnilEdward Tingatinga. Po jeho smrti se vytvořil celý žánr inspirovaný jeho dílem a nesoucí jeho jméno: Tingatinga.[55]
Tanzanská kuchyně vychází z tradic místních kmenů, byla ale ovlivněna iindickou kuchyní (především na pobřeží). K oblíbeným pokrmům patří například nyama choma, masogrilované na způsobbarbecue.[56][57] Kachumbari jesalát zrajčat acibule. Specialitou městaDar es Salaam jekachna vařená spaprikou, rajčaty a cibulí. Za variaci indického kari lze považovat mchuzi wa kamba, do něhož se ovšem přidávajíkrevety. Místní variacíkebabu je zase mishkaki. I omeleta zdomácněla, nazývá se chipsi mayai, a zvláštností je, že se podává shranolky. Typickou přílohou je jinak spíšeugali, které se vyrábí zkukuřičné mouky,vody asoli. Jako i jinde v Africe se široce využívajíplantainy (zeleninové banány), obvyklou tanzanskou přípravou je ovšem jejich vaření, nikoli obvyklejší pečení. Oblíbeným dezertem jemandazi, sladkéfritované pečivo trojúhelníkového tvaru, podobnékoblize. Svá specifika mázanzibarská kuchyně. Ještě více než na kontinentu je znát indický vliv, takže oblíbené jsou zejménabiryani,čatní,samosa nebokari. Specialitou Zanzibaru jepizza,zanzibarská pizza se ale oditalské pizzy značně liší. Jedná se otěsto, na které se přidá cibule, paprika, maso avejce, případně takésýr. Tato placka se poté přeloží asmaží se.[58][59] V Tanzanii je populárníčaj nebopalmové víno.[60] Tanzanie je také známa prokávu, která se zde pěstuje.[61] Tanzanie je také druhým největším producentem vína vsubsaharské Africe (poJihoafrické republice), většinavinic se nachází u městaDodoma ve střední Tanzanii. Specifická místní odrůda se nazývá makutupora.
↑Světová banka.GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2023-01-14].Dostupné online.
↑BLOMMAERT, Jan.State Ideology and Language in Tanzania: Second and revised edition. [s.l.]: Edinburgh University Press 185 s.Dostupné online.ISBN978-0-7486-7581-4. (anglicky) Google-Books-ID: r0mrBgAAQBAJ.
↑TISHKOFF, Sarah A.; REED, Floyd A.; FRIEDLAENDER, Françoise R. The Genetic Structure and History of Africans and African Americans.Science (New York, N.Y.). 2009-05-22, roč. 324, čís. 5930, s. 1035–1044. PMID: 19407144PMCID: PMC2947357.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0036-8075.doi:10.1126/science.1172257.PMID19407144.
↑BROWN, Beverly. Muslim Influence on Trade and Politics in the Lake Tanganyika Region.African Historical Studies. 1971, roč. 4, čís. 3, s. 617–629.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0001-9992.doi:10.2307/216532.
↑ELKISS, Terry H. Kilwa Kisiwani: The Rise of an East African City-State.African Studies Review. 1973, roč. 16, čís. 1, s. 119–130.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0002-0206.doi:10.2307/523737.
↑CHITTICK, Neville.Kilwa: An Islamic Trading City on the East African Coast. History and archaeology. [s.l.]: British Institute in Eastern Africa 256 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: RGVvwgEACAAJ.
↑ Kilwa.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ Vasco da Gama’s Voyage of ‘Discovery’ 1497 | South African History Online.www.sahistory.org.za [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online.
↑ The Portuguese in East Africa.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑MASEBO, Oswald. Tanzania-Oman Historic Ties: The Past and Present.The African Review: A Journal of African Politics, Development and International Affairs. 2016, roč. 43, čís. 1, s. 27–50.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0856-0056.
↑PAGE, Melvin E. The Manyema Hordes of Tippu Tip: A Case Study in Social Stratification and the Slave Trade in Eastern Africa.The International Journal of African Historical Studies. 1974, roč. 7, čís. 1, s. 69–84.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0361-7882.doi:10.2307/216554.
↑WESTCOTT, Nicholas.The Impact of the Second World War on Tanganyika, 1939–49. Příprava vydání David Killingray, Richard Rathbone. London: Palgrave Macmillan UKDostupné online.ISBN978-1-349-18264-0.doi:10.1007/978-1-349-18264-0_5. S. 143–159. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-349-18264-0_5.
↑BJERK, Paul.Building a Peaceful Nation: Julius Nyerere and the Establishment of Sovereignty in Tanzania, 1960–1964. [s.l.]: Boydell & Brewer 392 s.Dostupné online.ISBN978-1-58046-505-2. (anglicky) Google-Books-ID: sDRhBwAAQBAJ.
↑KOSSIN, Reagan.The Zanzibar Revolution And Its Aftermath: Historical Materials: Zanzibar Independence. [s.l.]: Independently Published 92 s.Dostupné online.ISBN979-8-7425-7584-9. (anglicky) Google-Books-ID: uZ5pzgEACAAJ.
↑Universum, všeobecná encyklopedie. Díl 9, 1. vyd. Praha : Odeon, 2002. S. 385–386.
↑PRATT, Cranford. Julius Nyerere: Reflections on the Legacy of His Socialism.Canadian Journal of African Studies / Revue Canadienne des Études Africaines. 1999, roč. 33, čís. 1, s. 137–152.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0008-3968.doi:10.2307/486390.
↑SAUL, John S. Tanzania fifty years on (1961—2011): rethinking "ujamaa", Nyerere and socialism in Africa.Review of African Political Economy. 2012, roč. 39, čís. 131, s. 117–125.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0305-6244.
↑WENDT, Alexander. Determinants and Mechanisms of National Identity Shift in Tanzania.All Graduate Plan B and other Reports. 2018-05-01.Dostupné online [cit. 2021-09-04].
↑ROBERTS, George. The Uganda–Tanzania War, the fall of Idi Amin, and the failure of African diplomacy, 1978–1979.Journal of Eastern African Studies. 2014-10-02, roč. 8, čís. 4, s. 692–709.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN1753-1055.doi:10.1080/17531055.2014.946236.
↑HAVNEVIK, Kjell J.; ISINIKA, Aida C.Tanzania in Transition: From Nyerere to Mkapa. [s.l.]: African Books Collective 306 s.Dostupné online.ISBN978-9987-08-086-1. (anglicky) Google-Books-ID: CjPxyhVoTn8C.
↑ Modlitby a smoothie proti covidu? S prezidentkou Tanzanie přichází rozum.iDNES.cz [online]. 2021-03-23 [cit. 2021-09-04].Dostupné online.
↑Stone Town of Zanzibar [online]. UNESCO [cit. 2022-05-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ Magufuli is Transforming Tanzania's Ruling Party From a “Benign Hegemon” Into a Malevolent One.Council on Foreign Relations [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑CARA, Anna. Tanzania, once envy of the region, watches democracy slide.AP NEWS [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑MAYALL, James. The Malawi-Tanzania Boundary Dispute.The Journal of Modern African Studies. 1973, roč. 11, čís. 4, s. 611–628.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0022-278X.
↑ Kagame speaks out on Kikwete's call for negotiations with FDLR rebels.The East African [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑PALLOTTI, Arrigo. Post-colonial Nation-building and Southern African Liberation: Tanzania and the Break of Diplomatic Relations with the United Kingdom, 1965–1968.African Historical Review. 2009-11-01, roč. 41, čís. 2, s. 60–84.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN1753-2523.doi:10.1080/17532521003607393.
↑YU, George T. Working on the Railroad: China and the Tanzania-Zambia Railway.Asian Survey. 1971, roč. 11, čís. 11, s. 1101–1117.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0004-4687.doi:10.2307/2642892.
↑MWASE, Ngila. The Tanzania-Zambia Railway: The Chinese Loan and the Pre-Investment Analysis Revisited.The Journal of Modern African Studies. 1983, roč. 21, čís. 3, s. 535–543.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0022-278X.
↑MONSON, Jamie; RUPP, Stephanie. INTRODUCTION: Africa and China: New Engagements, New Research.African Studies Review. 2013, roč. 56, čís. 1, s. 21–44.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0002-0206.
↑SCHROEDER, Richard A. South African Capital in the Land of Ujamaa: Contested Terrain in Tanzania.African Sociological Review / Revue Africaine de Sociologie. 2008, roč. 12, čís. 1, s. 20–34.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN1027-4332.
↑ Magufuli moves to Tanzania's new capital Dodoma.Africanews [online]. 2019-10-15CEST07:00:00+02:00 [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑The World Fact Book: Tanzania [online]. [cit. 2014-01-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HEILMAN, Bruce E.; KAISER, Paul J. Religion, Identity and Politics in Tanzania.Third World Quarterly. 2002, roč. 23, čís. 4, s. 691–709.Dostupné online [cit. 2021-09-04].ISSN0143-6597.
↑ The World’s Muslims: Unity and Diversity.web.archive.org [online]. 2012-08-11 [cit. 2022-10-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-11.
↑Tolerance and Tension: Islam and Christianity in Sub-Saharan Africa [online]. 2010-04-15 [cit. 2022-10-12].Dostupné online. (anglicky)
↑SUNDKLER, Bengt; STEED, Christopher.A history of the church in Africa. [s.l.]: Cambridge, UK ; New York : Cambridge University Press 1252 s.Dostupné online.ISBN978-0-521-58342-8.
↑ Shaaban Robert | Tanzanian author.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ Nobelovu cenu za literaturu dostal Tanzanec Abdulrazak Gurnah. Věnuje se následkům kolonialismu.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 7. 10. 2021 [cit. 2021-10-16].Dostupné online.
↑ Tanzania's Tinga Tinga style, the African version of velvet Elvises, leaves an indelible print on visitors.Los Angeles Times [online]. 2017-06-19 [cit. 2021-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑LEE, Brendan. Five Foods You Must Try in Tanzania.G Adventures Blog [online]. [cit. 2020-01-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Tanzania food and drink guide.World Travel Guide [online]. [cit. 2020-01-21].Dostupné online. (anglicky)
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Tanzania Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
Bureau of African Affairs.Background Note: Tanzania [online]. U.S. Department of State, 2011-04-11 [cit. 2011-08-20].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook – Tanzania [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-27. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Nairobi.Souhrnná teritoriální informace: Tanzanie [online]. Businessinfo.cz, 2009-07-08 [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
BRYCESON, Deborah Fahy, a kol.Tanzania [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-20].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
.svg)
