Současné jméno Tallinnu je poprvé doloženo až v roce1536 v podoběTalyna. Většinou se vykládá jako zkrácenina či zkomolenina ztaani linn („dánský hrad“ či „dánské město“), čemuž by odpovídala ojediněle doložená formaDāņupils vlotyštině aTanikanlinna vefinštině.[3] Jiné, hlavně lidové etymologie vidí v první složce jména možnou souvislost stalu („rolnická usedlost“),tall(e) („beránek“),tall(i) („stáj“) čitali („zima“).
Latinské označení městaRevalia, z něhož je odvozeno několik variant názvu města (Reval,Revel,Reveln,Ревель), je zkratkou za původní „civitas revaliensis“ či „urbs revalia“, tedy „město revalské“, vyjadřující, že se jednalo o první a dlouho jediné město v historickém estonském krajiRävala.
Varabských aruských pramenech se vyskytující názvyقلوري (Qaliwari neboQalurija),قلوني (Qaliwani neboQalunija) aКолывань (Kolyvaň,Kolõvan), bývají odvozovány od jména mytického hrdinyKaleva, na jehož hrobě podle pověstí vznikl původní tallinnský hrad — „Kalevan“ by znamenalo „Kalevovo“. Je však možný též původ od „kalivägi“, označení třídy válečníků, estonské obdoby germánskýchvikingů.[3]
Mytologický původ není vyloučen ani i u staršího švédského jména městaLindanäs a jeho ruské odvozeninyLedenec, které je variantou staroestonského označeníLindanise čiLindanisa – to bývá spojováno s postavou Kalevovy ženyLindy. Možné je však odvození od kmene „linn(a)“, znamenajícího „hrad“, „hradiště“, „město“.[3]
Archeologické nálezy dokládají, že území Tallinnu bylo poměrně hustě osídleno již od počátku doby železné, tedy již v raném1. tisíciletí. Nejpozději v10. století se v centru dnešního Tallinnu zformovalo sídlo raně městského typu. Nálezy byzantských, německých a anglosaských mincí z 10. až12. století dokládají, že město bylo významným přístavem a silným obchodním centrem.[4][5]
Nejstarší historickou zmínkou o Tallinnu je popis Estonska od arabského zeměpisceAl-Idrísího z roku1154, v němž se objevuje též hradištěQaliwani; podle vícero historiků je ovšem pravděpodobné, že v popisu došlo k záměně, a že Tallinn je ve skutečnosti popsán jako „kvetoucí město“Anhil, zatímcoQaliwani odpovídá hradištiHanila.[6] Tallinn se už tehdy pravděpodobně skládal z hradu na vrchuToompea a z „dolního města“, tedy trhového sídliště pod hradem, kde již v prvních letech13. století stály též křesťanské kostely.[7]
Další pramenná zmínka o Tallinnu pochází z kronikyJindřicha Lotyše a týká se jeho dobytí a zničenídánským králemValdemarem II. v roce1219.[8] Na místě původního estonského hradu dal dánský král postavit opevnění zprvu dřevěné, jak dokazují popisy útoků z let1221 a1223, v nichž seEstonci pokoušeli Tallinn znovu ovládnout.[9]
Dánové v roce1227 po porážce uBornhøvedu ztratili město ve prospěchŘádu mečových bratří. Zkušení řádoví stavitelé v následujících dvou letech vybudovali na vrchu Toompea zprvu neveliký, ale z vojenského hlediska moderní kamenný hrad. Na diplomatický tlak papeže však roku1238 musí mečový řád předat severní Estonsko včetně Tallinnu opět Dánsku. Dánský král ještě téhož roku uděluje městu základní městské privileje, a roku1248 pak město dostává plná městská práva podlelübeckého vzoru.
Rychle rostoucí obchodní a přístavní sídlo na místě někdejšího trhového sídliště bylo roku1265 administrativně odděleno od královského hradu a stalo se samostatným středověkým městem v plném smyslu slova. V témže roce byla zahájena stavba nového opevnění města, zatímco hrad začali Dánové přestavovat v jednu z největších tehdejších pevností o hradbách celkové délky 2,5 km a výšky až 16 m o 45baštách.
Obchodní cesty mezi německými městy aNovgorodem vedoucí přes Tallinn zůstaly přes mocenské změny zachovány, a privilegované město jich mohlo ještě lépe využívat ke svému růstu. Roku1285 seurbs Revalia stává nejsevernějším členemHanzy. Když pak v roce1346 Dánsko oslabenéSvatojiřským povstáním prodává své estonské državyŘádu německých rytířů, a ten je za protislužby krátce přenecháváLivonskému řádu, znamená to sice další rozšiřování a přestavby samostatně spravovaného hradu, avšak život dolního města tím téměř není ovlivněn.
Během svých hanzovních let prožívá starý Tallinn největší rozkvět. Většina dnes ceněných památek tallinnskéhoStarého Města pochází právě z této doby. Počtem obyvatel se stává Tallinn jedním z největších městseverní Evropy. Odhaduje se, že roku1372 mělo dolní město kolem 4000 obyvatel v 650 domácnostech; na počátku15. století to bylo přes 5000 (z toho odhadem 1500 Němců a 3500 Estonců),[7] v polovině 16. století kolem 8000. Roku1525 město přijímálutherskoureformaci.
Postup reformace výrazně oslabil moc Livonského řádu v Pobaltí a o dosavadní řádové državy začaly soupeřit okolní mocnosti —Rusko,Švédsko,Dánsko aPolsko. Roku1558 vypukálivonská válka, která pak sužuje zemi pětadvacet let. Tallinnští radní se roku1561 dobrovolně podřizují moci švédského krále, který jim slibuje zachování městských privilejí. Švédové ovládnou celé severní Estonsko, ale již1569 ostřelují Tallinn útočící Dánové, na přelomu let1570 a1571 město obléhají a jeho okolí Rusové, další pustošivý ruský pokus o dobytí města se odehraje1577. Teprve roku1583 nastává mír pod švédskou nadvládou.
Již roku1600 vypuká švédsko-polská válka o Pobaltí, která se sice Tallinnu nedotkne přímo, ale výrazně jej oslabí vlnou hladomoru a následné morové epidemie v letech1602 a1603. Souběžný úpadek Hansy pak znamená postupnou proměnu Tallinnu z metropole severu na provinční centrum švédské správy. Švédové se však aktivně zasazují o rozvoj vzdělanosti a technologie. Roku1631 zakládají ve městě prvnígymnázium a1635tiskárnu, která tiskne též knihy v estonštině. Na stavební tváři města se švédské období projeví především vystavěním prstencebastionů kolem města koncem17. století a rozvojem předměstí, dnešních čtvrtíKalamaja,Tõnismäe,Köismäe,Jaani a dalších.
Roku1700 vypuká těžká a ničiváseverní válka, kterou se Rusko snaží vyrvat Švédsku nadvládu nad Baltem. Po zahájení ruského útoku na Tallinn a vypálení části města se vzáří roku1710 tallinnská radnice vzdává Rusům. Válka spolu s morovou epidemií způsobí úbytek tallinnského obyvatelstva na pouhou desetinu předválečného stavu. Teprve koncem18. století se město zotaví z následků ruského vpádu a dosáhne velikosti, kterou mělo před vypuknutím války. Jeho růst však plynule pokračuje, takže v roce1917 v něm žije kolem 160 000 obyvatel.[10]
Ruské období se na tváři města podepisuje několika význačnými barokními budovami, z nichž nejznámější je carský palác vKateřinském údolí, v době svého vybudování za městem, na východním okraji dnešní městské částiKesklinn.
Ruská nadvláda skončila vyhlášením Estonské samostatnosti roku1918. Tallinn byl vyhlášen hlavním městem Estonské republiky. Během následnéestonské osvobozenecké války se město sice počátkem roku1919 ocitlo v ohrožení, ale ruská vojska do něho už nevstoupila.
Válečné události a následná bída vedly ke snížení počtu obyvatel Tallinnu přibližně o třetinu vůči roku 1917. Po roce 1920 však město začíná opět růst, a to jak rozšiřováním předměstí, tak zhušťovánímzástavby na dosudurbanizovaném území. Do města jsou začleněny některé dříve samostatné okolní obce, roku1940 pak i městoNõmme.
Boje o Tallinn v roce 1941
Téhož roku však přicházísovětskáokupace Estonska, pak obsazenínacistickým Německem, a roku1944 návrat sovětské moci. Poškození města a jeho památek běhemdruhé světové války není tak rozsáhlé jako v případě některých jiných estonských měst; největší škody byly způsobeny rozsáhlým sovětským náletem vbřeznu 1944.
S opětovným obsazením města sovětskými vojsky23. září 1944 se Tallinn stal opětde facto hlavním městemEstonské sovětské socialistické republiky. Růst města byl urychlen stavbou rozsáhlých panelových sídlišť a řízeným přistěhováváním ruskojazyčného obyvatelstva z jiných oblastí Sovětského svazu. Z necelých 130 tisíc na konci války vyrostl počet obyvatel do roku1956 na 267 a do roku1976 na 408 tisíc, z nichž tvořiliRusové více než polovinu. Roku1960 bylo navíc k Tallinnu připojenoSaue a roku1963 téžMaardu.
Na tváři města se sovětská doba vedle nového věnce sídlišť (Mustamäe,Lasnamäe,Õismäe) podepsala též několika jednotlivými urbanisticky kontroverzními projekty (Městská hala v přístavu, mrakodrap hoteluViru aj.).
Výraznou změnu pro život i vzhled města znamenalo obnovení estonské nezávislosti roku1991. Tallinn se stal opět hlavním městem suverénní Estonské republiky. Prvním výrazným důsledkem byl poměrně rozsáhlý úbytek obyvatelstva (z téměř 500 tisíc na necelých 400 tisíc), vzniklý především odchodem části ruskojazyčného obyvatelstva do Ruska, částečně pak znovuosamostatněním některých sídel (Saue, Maardu). Ruku v ruce s touto změnou se měnilo též národnostní složení obyvatelstva, takže k1. dubnu2004 bylo v Tallinnu již 53,7 % Estonců a jen 36,5% Rusů.
Nová politická a společenská situace se projevila i na urbanistické a architektonické tvářnosti města. Mnoho památek se dočkalo rozsáhlé rekonstrukce, některé architektonicky cenné budovy naopak musely ustoupit novostavbám. V širším centru města ve čtvrtiKompassi vznikla zdaleka viditelná skupina administrativních výškových budov. Kolem prstence sovětských sídlišť začaly vznikat čtvrti rodinných domků i luxusních rezidencí.
Tallinn patří k turisticky nejnavštěvovanějším evropským městům. Hlavním turistickým cílem jeStaré Město s hradním vrchemToompea. Právě toto historické jádro města bylo v roce1997 zapsáno na listinusvětového dědictvíUNESCO.
Historicky a architektonicky nejcennější částí Tallinnu jeVanalinn (Staré Město), do značné míry zachovalé středověké hanzovní město – udává se, že v hranicích Starého Města si přibližně dvě třetiny budov zachovaly svůj vzhled, vytvořený ve13. až17. století. Dochována je též více než polovina městskéhoopevnění svěžemi abranami a později dobudovanými předsunutýmibastiony. Nejstarší dochované části hradeb pocházejí ze 13. století, většina věží ze14. a16. století, dnes dochované brány z15. století. Nejznámější jsou věže zvanéKiek in de Kök („Pohled do kuchyně“,1475 a poté přestavba na poč. 16. století) aPaks Margareeta („Tlustá Markéta“,1510–1529).
Ze sakrálních staveb Starého Města jsou nejvýznamnější gotickýkostel sv. Mikuláše (Niguliste kirik) ze 13. století s mohutnou věží tyčící se těsně vedle hradního vrchu,kostel sv. Ducha (Püha Vaimu kirik) ze 14. století se štíhlou věží, vybavený pozdně gotickým dřevěným oltářem (1483) odBernta Notkeho, akostel sv. Olafa (Oleviste kirik), doložený již ve 13. století a koncem 15. století zcela přestavěný, jehož gotická věž o původní výšce 159 m byla svého času pravděpodobně jednou z nejvyšších staveb v Evropě i na světě, avšak v důsledku několika požárů a následných přestaveb se postupně snížila na dnešních pouze 123 m. Pozornost zasluhují též budovydominikánskéhokláštera sv. Kateřiny původně ze 13. století a kostel sv. Michala, původně klášternícisterciácký kostel ze 13. století, přeměněný na pravoslavný chrám v roce1716, s vyřezávaným baroknímikonostasem z roku1720.
Ze světských budov jsou památkově nejcennější gotická radnice s věží a vyřezávanými ozdobnými lavicemi v sále magistrátu ze 14.–15. století, gotický dům Velké gildy s dvojlodním sálem s křížovou klenbou z 15. století a ze stejného období dům Gildy sv. Olafa, gotické obytné domy (např. komplex tří domůTři sestry) a renesanční dům Bratrstva černohlavých z roku1597. Tallinn se také pyšní Radniční lékárnou (Raeapteek), nejdéle fungující lékárnou v Evropě, která je v provozu pravděpodobně již od roku1415.
Dnes zpravidla za součást Starého Města počítaný hradní vrchToompea (českyChrámová hlava) žil po staletí vlastním životem jako samostatně spravované sídlo, na „dolním městě“ Tallinnu nezávislé a s ním i soutěžící a soupeřící.
Charakter Toompey jako samostatného královského a posléze řádového hradu dodnes připomíná mohutnéopevnění ze13. až16. století. Jádrem hradního vrchu jeVäike linnus, tedyMalý hrad, hrad v užším smyslu slova a na rozloze nejstaršího dánského hradu, dnes tvořený budovou konventu a hradním zámkem, v němž sídlí estonskýparlament, a přilehlou částí opevnění, jíž dominuje 50,2 m vysoká věžDlouhý Heřman (Pikk Hermann), na jejíž vrchol se v současnosti denně vztyčuje estonská vlajka.
Hradem v širším slova smyslu jeSuur linnus, tedyVelký hrad, vlastně celá hradní čtvrť, zahrnující řadu architektonicky cenných církevních a správních objektů a obehnaná opevněním, navazujícím na opevnění Malého hradu. Srdcem této čtvrti je gotickákatedrála Panny Marie, jejíž dějiny sahají do roku1219, kdy byl na jejím místě postaven jednoduchý dřevěný kostel. Ten byl ještě během 13. století nahrazen jednolodním kamenným, a ten v první polovině 14. století halovým trojlodním. Do podoby blízké dnešní, tedy ve trojlodní baziliku, byl chrám přestavěn ve30. až60. letech 15. století. Po požáru roku1684 byl kostel během několika desítek let obnoven a doplněn barokními prvky,1778–1779 byla přistavěna barokní věž. Vinteriéru kostela zasluhují zvláštní pozornost četné náhrobky aepitafy ze 13. až 19. století, mj. náhrobekčeskéhoněmeckého šlechtice a generálaJindřicha Matyáše z Thurnu, jednoho z vůdcůvzpoury proti císaři proti císařiFerdinandovi II. čirenesanční náhrobekPonta de la Gardie, švédského místodržícího v Estonsku z roku1585 a jeho manželkySofie Johansdotter Gyllenhielmové, dcery švédského králeJana III.[11]
V prostoru Velkého hradu se dále nachází dům někdejší katedrální školy (Toomkool), původně ze 14. století, nově postavený v 17. a přestavěný v 19. století, mariánská gilda (Püha Maarja gild) z 15. až 19. století, dům rytířstva (Rütelkonna hoone) ze 17. až 19. století a řada dalších administrativních a obytných budov, většinou přestavěnýchklasicistně. Na jižním okraji hradního vrchu se tyčí z daleka viditelnýpravoslavnýchrám Alexandra Něvského, postavený na přelomu 19. a20. století jako symbol ruské moci nad mocenským centrem země.
Kadriorg – bývalé letní sídlo ruského caraKadriorg – prezidentský palác
V bezprostředním sousedství Starého Města se nachází několik architektonicky cenných staveb hlavně z doby národního rozmachu od začátku 20. století do druhé světové války –modernistická budova Akademického divadla (Akadeemiline Draamateater) z roku1910 na začátku Pernovské silnice (Pärnu maantee), těsně sousedící monumentální stavba hudebního divadla a koncertní síněEstonia z let1909–1913, o něco jižnějinovogotická cihlová budova původně Rytířské záložny, dnes Estonské národní banky z roku1904 a secesní budova původně Vzájemné záložny, dnes Kreditní banky, z roku1912, a na Náměstí svobody (Vabaduseväljak)funkcionalistická budova Domu umění (Kunstihoone) z roku1934.
Z dalších čtvrtí Tallinnu je turistickým cílem předevšímKadriorg, kde se nachází pozdněbarokní až raněklasicistní zámek z roku1718, navržený ItalemNicolem Michettim jako letní rezidencePetra Velikého). Zámek je nyní využíván jako muzeum umění. Je obklopen francouzskými zahradami, na něž navazuje anglický park. V těsném sousedství zámku stojí prezidentský palác, vybudovaný roku1938 vhistorizujícím stylu inspirovaném stylem zámku.
Kadriorg – pomník Rusalky
Rovněž v Kadriorgu, asi kilometr od zámku, se na břehuzálivu nachází pomník 177 ruských námořníků, kteří v zálivu utonuli v roce1893 spolu se svou válečnou lodíRusalka.
Severovýchodně od Kadriorgu v dnešní městské částiPirita se nacházejí zříceniny klášterního kostela brigidek z15. století, zničeného v livonské válce roku1577. Právě podle kláštera vzniklo zkomolením místní jménoPirita, a do výšky se tyčící zachované průčelí zříceného kostela se stalo symbolem čtvrti a městské části.
Od počátku historických záznamů se Tallinn členil v samostatně spravovanou hradní čtvrťToompea a ve vlastní Tallinn, zvaný téžDolní Město (All-linn). Toto rozdělení bylo oficiálně zrušeno až roku1878 plným připojením Toompey k Tallinnu. Celé území města pak bylo spravováno centrálně bez dalšího administrativního členění až do počátku20. let 20. století, kdy byl v rámci procesu celkového správního členění suverénního Estonska rozdělen na šest městských částí, označených římskými čísly I, II, III, IV, V a VI.
Po 2. světové válce byl Tallinn v rámci sovětské administrativní reformy rozdělen ve čtyři obvody –Říjnový (Oktoobri rajoon),Leninův (Lenini rajoon),Kalininův (Kalinini rajoon) aMořský (Mere rajoon).
Vúnoru2009 bylo zastupitelstvem města rozhodnuto zrušení samosprávných městských částí a jejich nahrazení deseti správními obvody. Zda a kdy bude toto rozhodnutí provedeno, není zatím jisté.[12]
E20 Tallinn –Narva –Petrohrad (silnice v západním směru pokračuje veStockholmu, kam lze auto přepravit trajektem), estonská silnice číslo 1
E67 Tallinn –Riga –Kaunas –Varšava –Praha (trasa začíná již v Helsinkách, kam lze auto přepravit trajektem, je známá taktéž pod názvemVia Baltica), estonská silnice číslo 4
E263 Tallinn –Tartu – Luhamaa (křižovatka se silnicí E77 v úseku Riga –Pskov), estonská silnice číslo 2
E265 Tallinn –Paldiski (zde silnice navazuje na trajekt do švédského přístavu Kappelskär), estonské silnice číslo 8, 11
Kolem jižní a západní části města vede silniční obchvat.
V Tallinnu funguje systém městské hromadné dopravy, který zajišťuje městem vlastněná společnostTallinna Linnatranspordi AS. K 1. únoru 2019 ve městě provozovala 75 autobusových linek, 4 linky trolejbusové a 4 tramvajové.[13] Trolejbusové tratě přitom v posledních letech byly rušeny (naposledy v roce 2017) a nahrazovány provozem autobusů na elektrický nebo hybridní pohon. Občané s trvalým bydlištěm v Tallinnu místní MHD cestují zdarma.[14] Jako jízdní doklad jsou využívány elektronické čipové karty a pro jednotlivé jízdy také digitální QR jízdenky.[15]
S regionemHarjumaa město propojuje několik desítek autobusových linek a také systém příměstské železnice, provozovaný dopravcemElron. Stejný dopravce pak zajišťuje také dálkové vlakové spojení do městViljandi,Narva a Tartu. Významným terminálem veřejné dopravy jeBalti jaam (Baltská stanice), odkud vyjíždějí všechny vlakové spoje a řada regionálních a dálkových autobusů.
Provoz mezinárodní vlakové linky Tallinn – Petrohrad – Moskva byl na jaře 2020 přerušen kvůlipandemii covidu-19.[16]
Mezinárodní letiště Tallinn se nachází v lokalitě Ülemiste cca 5 km jihovýchodně od centra. Disponuje jednou vzletovo-přistávací dráhou a jedním odbavovacím terminálem. S centrem je letiště spojeno tramvají. Webové stránky v listopadu 2020 uváděly 14 obsluhovaných destinací a 6 plánovaných.[17]
Tallinn leží na pobřežíFinského zálivu a proto se zde nachází hned několik přístavů. Trasy trajektů spojují Tallinn především s destinacemi ve Finsku, ale také s okolními ostrovy.[18][19] Ve městě však fungují rovněž nákladní přístavy.
.svg)
