Talbija (hebrejsky: טלביה,arabsky: الطالبية, oficiálněKomemijut,hebrejsky: קוממיות) je městská čtvrť v centrální částiJeruzaléma vIzraeli.
Na severu hraničí s čtvrtíJemin Moše aMachane Jisra'el, na severozápadě sRechavja, na západě sKirjat Šmu'el, na jihozápadě sKatamon, na jihu sha-Mošava ha-Germanit (Německá Kolonie) a na východě sAbu Tor. Leží v nadmořské výšce přes 750 metrů cca 1 kilometr jihozápadně odhistorického jádra města. Leží na mírně zvlněné vyvýšenině, která na východ odtud prudce spadá do údolívádíNachal Chinom, které ústí do kaňonuNachal Kidron. Na protější straně údolí se zvedáHora Sijón. Čtvrť se nachází nedaleko okraje území, které ovládl Izrael běhemválky za nezávislost v roce1948, tedy nedaleko odZelené linie. Poblíž jí procházísilnice číslo 60 (Derech Chevron). Končí tady rovněž staráželezniční trať Tel Aviv-Jeruzalém.[1][2] Populace čtvrti ježidovská.
Pozemky, na kterých se čtvrť rozkládá, byly v 2. polovině 19. století vykoupeny od místníchArabůřeckou pravoslavnou církví. Výkupy prováděl knězNikoporos Bitasis a oblasti se proto původně říkaloNikoporia. Řecká církev získávala velké sumy peněz od poutníků i odcarského Ruska. Nikoporos byl proto Araby nazývánAbu Zahav (Zlatý otec). Po ruské revoluci roku1917 ale pravoslavná církev přišla o původní finanční zdroje a byla nucena odprodávat své nemovitosti. V té době došlo i k prodeji pozemků na místě pozdější čtvrti Talbija. Její výstavba začala roku1923. Domy si tu začali stavět bohatí Arabové zBetlému,Ramalláhu aBajt Džala. Několik domů tu postavila i rodina křesťanského Araba Constantina Selmy. Zpočátku byla místní populace převážně křesťanská, reprezentována rody Selma, Tannaus, Džilad, Džemal, nebo patřící k arménskýmn křesťanům jako rody Matussian či Kalbian. Žilo zde i několik Židů (rodiny Mas, Lišinski a Likwarnick). Hlavní díl stavební aktivity zde proběhl v letech1924–1937. V letech1938–1948 se již stavební tempo zpomalilo a docházelo spíše k nástavbám a přístavbám stávajících objektů. Předákem zdejších Židů bylRe'uven Mas, Araby zastupovalIbrahim Ca'abni.[3][4]
Jméno čtvrtě je podle některých teorií odvozeno ochalífy Aliho ab-Talba, jehož potomci měli žít v této oblasti. Podle jiného názoru je odvozeno od muslimské modlitby recitované připouti do Mekky. Během války za nezávislost v roce 1948 byla ovládnuta Izraelci v rámciOperace Kilšon, místní arabské obyvatelstvo odešlo a čtvrť byla přejmenována na Komemijut. Ovšem jde jen o formální název, který se v praxi neujal. Do opuštěných arabských domů se po roce 1948 nastěhovali Židé. V 50. letech 20. století zde pak došlo k výstavbě bytových domů v prolukách. Jde o jednu z nejprestižnějších čtvrtí v Jeruzalémě. Nachází se tu na ulici Rechov Žabotinsky rezidenceprezidenta Izraele, poblíž ní se rozkládá Národní vědecký institut. V 70. letech 20. století tu vyrostlo kulturní centrum zvanéJeruzalémské divadlo. Dochovalo se tu množství původních vil, které jsou památkově chráněny. Obyvatelstvo je vyšší střední třída a sestává ze sekulárních inábožensky sionistických rodin.[3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématuTalbija na Wikimedia Commons