Tachanun (hebr.: תחנון, „prosba“), nazývaný takénefilat apajim („padání na tvář“) je součástí židovskéranní aodpolední modlitby. V pořadí modlitbe je řazena bezprostředně zaamidu, ústřední modlitbu židovské bohoslužby. Tachanun se neříká ošabatu,svátcích a při některých dalších příležitostech (např. v přítomnosti ženicha v průběhu prvního týdne po jeho svatbě). V pondělí a čtvrtek se ve většině obcí říká rozšířená verze tachanunu.
S výjimkou pondělí a čtvrtka (dny, kdy se v synagoze předčítáTóra) Tachanun sestává ze tří (v některých komunitách dvou) krátkých odstavců. Ve většiněaškenázských synagog Tachanun začíná úvodními verši z2S 24, 14 (Kral,ČEP) a pokračuje žalmem (Ž 6, 2–11 (Kral,ČEP)), který podle tradice[zdroj?] složilkrál David, když byl nemocen a trpěl. Kdo recituje tachanun v místě, kde se nacházísvitek Tóry, pokládá v této části hlavu na hřbet nebo předloktí levé ruky; má-li na levé ruce položenétefilin, pokládá hlavu na pravou ruku.[1] Druhý odstavec, שומר ישראל (StrážceIzraele) se čte v sedě, ale vzpřímeně (v některých komunitách se tento odstavec čte pouze opůstech). Poté po slovech„va'anachnu lo neida“ je v mnohých obcích zvykem povstat a zbytek posledního odstavce přečíst ve stoje. Po tachanun vždy bezprostředně následujekadiš – poloviční kadiš v ranní modlitbě a celý kadiš v odpolední modlitbě.
V pondělí a ve čtvrtek se čte delší modlitba začínajícíŽ 78, 38 (Kral,ČEP); tato modlitba se vkládá buď před, nebo za „krátký“ každodenní tachanun, podle zvyklostí, a čte se ve stoje. V různých komunitách se liší i délka této modlitby. Aškenázové používají nejdelší text, Sefaradi (a Chasidé, jejichž struktura modlitby vychází ze sefardského ritu) mají podobnou modlitbu, ale o něco kratší. Italské obce mají nejkratší text, který navíc nezačíná zmíněným žalmem, nýbrž veršemDa 9, 15 (Kral,ČEP).
Talmud (Bava Kamma) označuje pondělí a čtvrtek jakoet racon, čas dobré vůle, kdy prosebné modlitby mají větší naději být vyslyšeny.
V sefardském ritu začíná tachanun modlitbouviduj (vyznání), která vyjmenovává některých hříchů. Během jejich výčtu si věřící symbolicky udeří pěstí na srdce při zmínění každého hříchu. Následuje výčet třinácti atributů božího milosrdenství. Většina Sefardů nemá ve zvyku pokládat hlavu na ruku, ale aškenázský vliv v Maroku způsobil, že některé marokánskésidury tento zvyk zmiňují.[zdroj?]
Pramenem pro prosebnou modlitbu (tachanun) jeDa 9, 3 (Kral,ČEP) a1Král 8, 54 (Kral,ČEP). Tyto verše naznačují, že po modlitbě by měla vždy následovat prosba. Na základě tohotalmudičtí učenci zavedli zvyk připojovat osobní prosby k bohu za ustálenou sestavu modliteb.[2]. Ve14. století se z těchto spontánních proseb ustálil text modlitbytachanun.[zdroj?]
Zvyk sklonit se a položit tvář na levou ruku vychází z prvního verše tachanunu, který zahrnuje slova: „Nipla na be-jad ha-Šem“ („Upadněme do rukou Hospodina“). Rovněž je to připomínka denníoběti přinášené vchrámu, která byla před porážkou povalena na levý bok.[zdroj?]
Paže má být zahalena rukávem,talitem nebo jiným oděvem. Tato poloha se vyvinula v potalmudické době a symbolizuje původní praxi, kdy lidé klekali a dotýkali se tváří země. Vyjadřovali tak svoji pokoru a podřízení boží vůli. Stejnou polohu zaujalMojžíš aJozue, když padli na tvář před Bohem po hříchuzlatého telete.[zdroj?] Kvůli tomuto zvyku jetachanun někdy označován jakonefilat apajim („padání na tvář“). Z toho, že Jozue padl na tvář předArchou úmluvy, praktikuje se zvyk padání na tvář pouze v místě, kde jearon ha-kodeš se svitkem Tóry; jinde se má při tachanun sedět vzpřímeně.[zdroj?]
Dlouhá verze tachanunu čtená v pondělí a ve čtvrtek má svůj původ podle klasických pramenů[3] u třech učenců, kteří unikli předzničení židovského osídlení Svaté země Římany: Když pak cestovali lodí do Evropy, zastihla je bouře; všichni tři se modlili své osobní modlitby, načež se bouře sklidnila. Tito učenci potom založili židovské obce v Evropě.Abudraham uvádí, že slova„rachum ve-chanun“ („milosrdný a milostivý“) označují začátek další části.
Tachanun je vynecháván o šabatu, o všech svátcích (včetněChol ha-mo'ed), onovoluní, oChanuce aPurim, protože tyto dny mají sváteční povahu atachanun, který je poněkud truchlivý, se k nim nehodí.
Následující seznam uvádí další dny, „menší svátky“, kdy je tachanun rovněž vypouštěn z modlitby. Není-li uvedeno jinak vypouští také z odpolední modlitby mincha předcházejícího dne:
Tachanun se také nečte v domětruchlícího. Uváděné důvody se různí: buď proto, aby se nepřitěžovalo truchlícímu v jeho žalu zdůrazňováním Božího soudu, nebo proto, že dům truchlícího je domem soudu a soud není patřičné místo pro vyprošování milosrdenství.
Tachanun se také nečte v přítomnosti ženicha v obdobísedmi dnů veselí, dále v synagoze, kde probíháobřízka nebo v přítomnosti otce,mohela nebosandaka. V mnohých obcích se také vypouští tachanun, když se konáSimchat Bat a je přítomen některý z rodičů.
V chasidských obcích se tachanun vypouští na výročí smrtiadmora, protože takový den je považován za den duchovní obnovy a slavnosti.
V některých obcích je zvykem vypouštět tachanun i o svátcích ustanovenýchStátem Izrael, případně i o některých občanských svátcích jiných zemí:
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuTachanun na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuTachanun na Wikimedia Commons
