Taškent (uzbeckyToshkent, v cyrilici Тошкент,rusky Ташкент) je hlavní anejlidnatější městoUzbekistánu. Podle odhadů magistrátu hlavního města Taškentu činil počet obyvatel Taškentu k 1. říjnu 2022 celkem 2 934 100 obyvatel.[1]
V Taškentu sídlí velvyslanectví České republiky, které má diplomatickou i konzulární působnost pro Uzbekistán, Tádžikistán a Turkmenistán. Nachází se ve 3. ulici Navnihol v Mirzo-ulugbekském rajonu. V areálu velvyslanectví je i bytový dům postavený v době od října 2001 do června 2002 českou firmou Sprint Zlín.[2]
V oblasti dnešní uzbeckémetropole existovalo souvislé osídlení již v dobách před naším letopočtem. Tehdy neslo názevŠaš. V8. století jej dobyliArabové, o další století později pak zničily výpadyČingischána a kočovníků. Byl znovu vybudován, avšak ne na ruinách města starého, ale severozápadním směrem od něj.
Taškent se stal součástí mnoha říší, několikrát byl i zbořen. Další obnova následovala zaTamerlánovy vlády ve14. století. Od počátkustoletí šestnáctého připadl uzbeckému státu Šajbánovců, v 2. polovině téhož století pakBucharskému chanátu. V polovině19. století se zde opět změnili vládci; Taškent nyní spadal podKokandský chanát. Tato vláda však nebyla příliš oblíbená, Taškenťané se proti ní několikrát vzbouřili.
Dne26. dubna1966 bylo město zničeno silnýmzemětřesením o síle 7 stupňůRichterovy stupnice. Okolo 300 000 lidí zůstalo bez domova. Přestavba znamenala celkovou změnu urbanistického plánu města – vznikly široké bulváry a velké domy (např. Hotel Uzbekiston), typické pro tehdejšíSSSR. Velkou změnou v dopravě se roku1977 stalo otevřenímetra, roku1985 pak vznikla modernídominanta města – 375 m vysokátelevizní věž.
Nezbytným doplňkem města je rozlehlá tržnice, za medresou, uprostřed starých "kuželových" hrobek a secesních staveb z dob carského Ruska.
Po nástupu současného prezidenta Shavkata Mirziyoyeva k moci na konci roku 2016 se Taškent začal intenzivně rozvíjet. Novým centrem města se stává tzv. Tashkent City s několika výškovými budovami a rozlehlým parkem.[3]
Od 29. prosince 1912 do 2. května 2016 jezdily v Taškentu tramvaje. Největší rozkvět zažívala tramvajová doprava v Taškentu v roce 1990, kdy po dodání českých vagónů značky TATRA T6B5 čítala 511 vozů. 20. srpna 2011 dorazily do Taškentu první dvě tramvaje typu Vario LF od české firmy PRAGOIMEX a.s., později bylo dodáno dalších 18 vozů. Dne 2. května 2016 byl ale tramvajový provoz v Taškentu ukončen, čímž završil 115 let dlouhou tramvajovou historii Taškentu. Avšak prezident republiky Šavkat Mirzijojev dne 10. února 2022 během pobytu v Samarkandské oblasti informoval o plánech tramvajovou dopravu v Taškentu opět obnovit.[zdroj?]
V roce 1915 vznikl v Taškentu symfonický orchestr řízený dirigentem F. Sedláčkem. Významnou část orchestru tvořili Češi.
Po roce 1917 byl v Taškentu zorganizován Výbor zahraničních občanů, jehož součástí byli dva Češi – Jindřich Jelínek a Karel Drábek.
Během1. světové války byl v Taškentu zajatecký tábor a náborová kancelářčeskoslovenských legií.[4] Bakteriolog a ředitel vojenské nemocnice Aleksej Dmitrijevič Grekov během 1. světové války léčil v Taškentu válečné zajatce, přičemž mnozí z nich byli Češi. V roce 1947 řekl o Češích, že „jich v Taškentu zůstal slušný počet, vzali si Rusky a přijali sovětské občanství. S některými jsem se dobře znal a stále znám.“ Ve svých pamětech vzpomínal na Čecha Antona Anžlovara, který mu z vděčnosti za záchranu života daroval vlastnoručně vyřezanou z ořechu hůl a misku zdobenou biblickým námětem.[5]
Český architekt Jaroslav Haasenkopf se natrvalo přestěhoval do Taškentu. Меzi jeho nejznámější projekty patří projekt ozelenění hlavního náměstí v Taškentu (dnes Náměstí Amira Timura, tehdy Náměstí Revoluce) v letech 1926 až 1932[6], projekt tzv. komunistického hřbitova v ulici Botkina[7] nebo projekt botanické zahrady v Taškentu.[8] Jeho dcera O. J. Gaazenkopf, také architekta, byla autorkou návrhu první etapy sídliště bytových domů v taškentské čtvrti Čilanzar,[9] spoluautorkou prvního stacionáře v Taškentu pro dlouhodobě nemocné (tehdy Institutu fyzických metod léčení N. A. Semaško, dnesRepublikové specializované vědecké a praktické lékařské centrum pro terapii a léčebnou rehabilitaci)[10] nebo spoluautorkou projektu víceoborové nemocnice v taškentské čtvrti Dombirobod.[11]
V Taškentském muzeu (dnes Muzeum historie národů Uzbekistánu) pracoval Čech August, který s velkou pečlivostí a svědomitostí popisoval numismatické sbírky. Později se oženil s Ruskou Varvarou a odešel s rodinou do Prahy.
V Taškentu je pochován hudební skladatelFrantišek Lejsek (1857–1935), který odešel ze své rodné vlasti a přes 50 let svého tvůrčího života strávil ve Střední Asii. V Uzbekistánu je znám spíše pod uměleckým jménem Václav Vaclovič Lejsek.
Eseje a články o Uzbekistánu psal spisovatel a novinář Julius Fučík, který v Taškentu žil v roce 1930 a pak znovu v letech 1934 až 1936. V roce1982 bylo v domě č. 54, ve kterém žil, dokonce otevřeno Muzeum Julia Fučika a přilehlá ulice, do té doby zvaná Žukovského (dnes Sodiq Azimov kochasi) byla přejmenována na Fučíkovu.[12]
Na Botkinově hřbitově v Taškentu je pochován sovětskýhorolezec ageograf českého původu, čestný členVšesovětské geografické společnosti aZasloužilý mistr sportu SSSRVladimir Racek (1918–1980), který je považován za zakladatele vysokohorské turistiky ve Střední Asii. Jeho otec Josef Racek byl Čech, který pracoval původně v Rusku u hraběte Bobrinského na břehu řeky Volhy nedaleko Uljanovska. Tam se oženil s místní dívkou, se kterou měl dva syny Jurije a Vladimira. Na konci 20. let 20. století se celá rodina přestěhovala do Kyrgyzstánu, později do Uzbekistánu.[13]
Před rokem 1993 sídlila v Taškentu pobočka československého velvyslanectví v Moskvě. Byla vůbec prvním zahraničním zastoupením v tehdy ještěUzbecké sovětské socialistické republice a současně i prvním českým zastupitelským úřadem pro všech 5 středoasijských republik. Byla otevřena a akreditována ve 2. polovině roku 1990. V rámci pobočky byli postupně akreditováni zástupci podniků ZŤS Detva, Motokov, Centrotex, Elitex, postupně přicházeli představitelé dalších podniků (Sigma, Barum, ČKD, Marc CZ, TICO-Car atd). Pobočka sídlila na tehdejší ulici Lenina, dnes Šarafa Rašidova, naproti kavárny Golubye kupola. Později se přemístila na ulici Navoi, zhruba proti stadionu.[14]
↑ВИКТОРИЯ. Ботанический сад в Ташкенте. График работы, цены, фото, адрес, как доехать, карта.Туризм и путешествия, континенты, страны и города. Самое интересное о каждом уголке мира всем туристам! [online]. 2020-06-07 [cit. 2022-12-03].Dostupné online. (rusky)
↑ILKHAMOV, Alisher, 2002.Etničeskij atlas Uzbekistana. Taškent: Open Society Institute Assistance Foundation Uzbekistan. 455 s. S. 248.
↑ Владимир Рацек – жизнь, посвященная большим горам / Люди и Горы. Павел Павлович Захаров / Mountain.RU.www.mountain.ru [online]. [cit. 2022-10-16].Dostupné online.
↑ Historie úřadu v Taškentu | Velvyslanectví České republiky v Taškentu.www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-10-16].Dostupné online.
.jpg)
_12-07.JPG)
