Tento článek je o třetí éře dějin francouzských republik. O dalších významech pojednává článek
Francouzské republiky.
Třetí republika byl politický režim veFrancii v letech 1870–1940. Vznikla na troskáchdruhého císařství, které se zhroutilo po porážce vprusko-francouzské válce a zanikla poporážcenacistickým Německem v průběhudruhé světové války.[1]
Třetí republika se udržela ze všech režimů počínajefrancouzskou revolucí nejdéle – 70 let, a to navzdory nejrůznějším krizím, z nichž nejznámější jsouDreyfusova aféra,aféra Schnaebele,skandál okolo Panamského průplavu neboprvní světová válka. V tomto období byla například přijata Marseillaisa jako národní hymna nebo 14. červenec, den dobytíBastily, jakostátní svátek.[2] Pro třetí republiku je také charakteristické období známé jakoBelle Époque, období poklidných let na přelomu19. a20. století, ukončené až první světovou válkou.
V období třetí republiky se výrazně rozšířilofrancouzské koloniální panství.Vietnam spolu s Kambodžou a Laosem tvořily roku 1887Francouzskou Indočínu. Roku 1881 byl v Tunisku ustanovenprotektorát, pod francouzský vliv se dále dostala rozsáhlá území v severozápadní Africe na území dnešní Mauretánie, Senegalu, Guineje,Mali, Pobřeží slonoviny, Beninu, Nigeru, Burkiny Faso, Čadu, Středoafrické republiky a Republiky Kongo.
Roku 1912 se francouzským protektorátem stalo takéMaroko. Poprvní světové válce se rozrostla koloniální říše o bývalé německé kolonie Togoland a Kamerun a osmanské državy Sýrii a Libanon, spravované jakomandátní územíSpolečnosti národů.
Režim Třetí republiky byl obecněantiklerikální. V roce 1880 byly z Francievykázány řeholní kongregace,opět pak v roce 1902 a 1903.
.svg)
.svg)
.svg)
_crowned.svg)
