Tóra (hebrejskyתורה znamenázákon, učení), takéChamiša chumšej Tora (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) označuje první ze tří částíTanachu, neboli prvních pět knihhebrejské bible. V širším smyslu pak slovotóra[pozn. 1] označuje celý Tanach a takéÚstní tóru, tradiční interpretaci textu Tóry.[2]
Pro prvních pět knih se zejména v křesťanském prostředí užívá názevPentateuch (zřeckéhoπεντάτευχος, „pět knih“) neboPět knih Mojžíšových, což je tradiční název pocházející z prostředí raného křesťanství.[3]
Tóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentemjudaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském ירה „jara“, učit či ukazovat.[4] V Tóře je obsaženostvoření světa, příběhyAdama,Noeho, příběhy židovskýchpraotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja'akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra'el), prorokaMojžíše, dále také613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému náboženskému právu, hebrejskyהלכהhalacha.
Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku1220 př. n. l., krátce poexodu z Egypta. Jak k tomuto věnování došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebotanaitského judaismu (1. století n. l. – počátek3. století n. l.)[5] Jedna z verzí považovala věnování Tóry za jedinečnou událost, při které Mojžíš na hořeSinaj obdržel celou Tóru. V tomto jediném okamžiku byla zjevena celá historie lidstva od prvopočátku Stvoření.[zdroj?] Podle jiných verzí Mojžíš na Sinaji obdržel pouze Deset přikázání[6] a ostatní zákony byly zjevovány postupně během čtyřiceti let putování pouští. V každém případě to ale podle těchto verzí byl hlas Boží, který Mojžíšovi diktoval obsah Tóry.
Podle hypotéz, které se od doby osvícenství začaly ujímat na evropských univerzitách, byl text Tóry sestaven z několika předcházejících zdrojů. Jde o tzv. hypotézu pramenů či dokumentární hypotézu (nazývanou někdy podle předpokládaných pramenů "Jahvisty", "Elohisty", kněžského spisu, německy Priesterschrift, a tzv. Deuteronomisty zkratkou „JEPD“). V klasické podobě ji formulovalJulius Wellhausen,[7] hypotéza ale prošla mnoha modifikacemi. Ke společně sdíleným východiskům moderního biblického bádání dnes patří předpoklad, že je text Tóry kompromisem kněžských a laických, navzájem rozdílných materiálů. Ke spojení těchto tradic do díla, které známe jako Tóru či Pentateuch, došlo pravděpodobně za vlády Peršanů od konce 6. stol. př. n. l.[8]
Tóra je souvislým vyprávěním, které začíná stvořením světa a končí smrtí Mojžíše před tím, než Židé vstoupí do Kanaánu.
Zatímco řecké názvy knih (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium) popisují zhruba obsah každé knihy, v židovské tradici bývaly knihy označovány podle počátečních slov, jak je tomu i v tomto případě.
Genesis (hebrejskyבראשית,Be-rešit, „Na počátku“) – Začíná popisem stvoření (řeckygenesis) světa a člověka. Hlavní částí je vyprávění o praotcích izraelského národa – Abrahámovi a Sáře, Izákovi a Rebece, Jákobovi, Ráchel, Lei a jejich potomcích, kteří založili izraelský národ. Děj končí smrtí Jákobova syna Josefa v Egyptě.
Exodus (hebrejskyשמות,Šemot, „Jména“) – Popisuje život Izraele v egyptském otroctví, narození Mojžíše a jejich vysvobození a odchod (exodus) z Egypta. Předání Desatera Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj.
Leviticus (hebrejskyויקרא,Va-jikra, „A zavolal“) – Obsahuje především mnoho zákonů a většinu 613micvot. Popisované zákony se týkají především chrámových rituálů a zvířecích obětí, na které dohlížel izraelitský kmen Levitů (odtud i řecké a latinské jméno knihy).
Numeri (hebrejskyבמדבר,Ba-midbar, „Na poušti“) – Popis putování Izraelitů pouští, řada narativních pasáží popisující obtíže a přestoupení Izraelitů proti Bohu. Názevnumeri (čísla) je odvozen ze sčítání Židů na začátku knihy. Kromě dalších zákonů kniha dále obsahuje příběh vzpoury proti Mojžíšovi.
Deuteronomium (hebrejskyדברים,Devarim, „Slova“) – Dostalo své pojmenování z řeckého „druhý zákon“, protože Mojžíš v této knize opakuje zákony předané Bohem Židům. Jde v podstatě o závěrečnou řeč Mojžíše ke svému národu před svojí smrtí, zatímco se Židé připravují vstoupit do Země zaslíbené. V šesté kapitole se nacházíŠema, židovské vyznání víry.
Tóra je v židovské tradici otevřena interpretaci. Během dvou tisíciletí rabínského judaismu byl text Tóry podroben agadické, halachické, gramatické, filozofické a mystické interpretaci. Tato nikdy nekončící interpretace Tóry zajišťuje názorové bohatství judaismu. Doslovnému výkladu se obvykle nedává přednost před ostatními výklady.
Kabala achasidismus někdy zdůrazňují, že proces předávání Tóry nikdy nekončí a může být zopakován pro každého jednotlivce zvlášť.
↑WELLHAUSEN, Julius.Composition des Hexateuchs und der historischen Bücher des Alten Testaments. [s.l.]: [s.n.], 1868.
↑SLÁMA, Petr. Zákon Boha tvého a zákon krále (Ezd 7,26): Mojžíšova Tóra jako akreditační dokument židovského společenství doby Ezdrášovy?. In:Tesáno do kamene psáno na pergamen tištěno na papír: Studie ke starozákonní hermeneutice. Praha: [s.n.], 2008. Studie a texty Evangelické teologické fakulty (13). S. 112–127.
