| Thaboritae | |
|---|---|
| Účast nahusitských válkách,křížových výpravách proti kacířům aspanilých jízdách | |
.png) Korouhev táborské polní obce v hypotetických barvách | |
| Základní info | |
| Aktivní | 1420–1452 |
| Vznik jako |  jihočeští a plzeňštíhusité |
| Operační území | Svatá říše římská Svatá říše římská |
| Ideologie | |
| Velitel | |
| Základny | Tábor,Nový Tábor |
| Spojenci | |
| Oponenti | .svg) římskokatolická církev česká katolická šlechtaPlzeňský landfrýd křižáci
|
| Konflikty/boje | husitské válkyspanilé jízdy |
Táborský svaz nebolitáborité,táboři (latinskyThaboritae), je označení proradikálníhusitskoupolitickou,náboženskou avojenskou stranu. Ačkoliv byla většina táboritů vesnického původu, hrála hlavní mocenskou roli v táborském svazu města. Do táborské politiky také zasahovali jejich velmi radikálníkněží. Mezi nejvýznamnější tábory patřilihejtmanéJan Žižka z Trocnova,Mikuláš z Husi,Bohuslav ze Švamberka,Chval Řepický z Machovic,Jan Roháč z Dubé a knězProkop Holý. Hlavním centrem svazu bylo hradištěTábor.
Na jaře roku 1420 se houfu jihočeských husitů vedenýchPetrem Hromádkou podařilo zmocnit městaSezimovo Ústí a zanedlouho také nedalekého hradu Hradiště. Na jeho místě začali budovat vzorové husitské město Hradiště hory Tábor – zkráceně Tábor – pojmenované podle horyThabor uNazaretu. Ve městě byla prosazena společenská i majetková rovnost a táboři se vzájemně oslovovali bratry a sestrami. Mezi tábority bylo očekáváno zjeveníJežíše Krista a jeho tisícileté panování. Do Tábora se z celé země začali proudit husité.
O vyvoleném městě se dozvěděli také plzeňští husité, kteří na Tábor vyrazili pod vedenímBřeňka Švihovského a Jana Žižky z Trocnova. Tito husité byli 25. března 1420 napadeni katolickými rytíři nedalekoSudoměře. Odražení rytířůkališníky povzbudilo a tak se jim podařilo dosáhnout rozestavěného Tábora. Táborité si mezi sebou zvolili čtyři vojenské velitele (hejtmany). Stali se jimi Jan Žižka, Mikuláš z Husi,Chval Řepický z Machovic aZbyněk z Buchova. Pod jejich vedením podnikali táboři mnoho výpadů po jižníchČechách. Koncem května vyrazila Táborská vojska směrem kuPraze, kterou ohrožovaly armádyprvní křížové výpravy. V červnu byl Tábor neúspěšně obléhán vojsky jihočeskéhošlechticeOldřicha z Rožmberka. O rozehnání oblehatelů se zasloužili jezdci vedení hejtmanem Mikulášem z Husi. 14. července došlo na vrchuVítkov nedaleko Prahy kbitvě, v níž se Janu Žižkovi podařilo zmařit pokusuherského ařímského králeZikmunda Lucemburského o ovládnutí hlavního města. Křížová výprava se poté rozpadla bez dalšího boje. V červenci došlo mezi husity k jednání o možném budoucím nástupci na český trůn. Jan Žižka podporoval v kandidatuřepolského králeVladislava II. Jagella nebo jeho syna,litevského velkoknížeteVytautase. Jako reakci naČtyři artikuly pražské vydali táborité v Praze svých dvanáct revolučních článků. Jejich požadavky však Pražané nesplnili a vojska proto opustila město. Na konci srpna zahájil Jan Žižka velkou ofenzívu proti panstvím Oldřicha z Rožmberka. Hejtman se zmocnilPrachatic,Vodňan aLomnice. Oldřich z Rožmberka byl 18. listopadu donucen uzavřít s Táborem příměří až do února 1421. Táborským biskupem byl v září 1420 zvolenMikuláš z Pelhřimova. 24. prosince na následky pádu z koně zemřel hejtmanMikuláš z Husi. Předním vůdcem táboritů se stal hejtman Jan Žižka z Trocnova.
Počátkem roku 1421 byla z Tábora vyhnána nejradikálnější skupina tzv.pikartů, kteří zcela odmítalisvátost oltářní. Pod vedením kněžíPetra Kániše aMartina Húsky se usadili vPříběnicích, kde propadliadamitství. Žižka jejich hnutí potlačil, přičemž většina sektářů včetně obou vůdců byla upálena. Během zimní ofenzívy Jana Žižky v západních Čechách se táborům podařilo zmocnitChomutova. Společné tažení táborů apražanů do východních Čech pod velením Jana Žižky bylo také úspěšné, společně se zmocniliDvora Králové,Poličky aVysokého Mýta. Na přelomu let 1421 a 1422 došlo kbitvě u Kutné Hory, ve které se slepému hejtmanovi podařilo drtivě porazit krále Zikmunda Lucemburského. Koncem dubna přijel do Čech litevský knížeZikmund Korybutovič,[1] který byl většinou husitů, včetně táborů, uznán správcem země. V lednu 1423 se Jan Žižka z Trocnova rozešel s táborským svazem a začal budovat Nový Tábor ve východních Čechách.
Po smrti Jana Žižky 11. října 1424 se v čele polních vojsk vystřídaliJan Hvězda z Vícemilic,Bohuslav ze Švamberka a 25. listopadu se vedení vojsk ujal táborský knězProkop Holý. Spojená vojska táborů,sirotků a pražanů 16. června 1426 vbitvě u Ústí drtivě porazila žoldnéře zeSaska,Durynska,Lužic aMíšeňska. Pod vedením Prokopa Holého porazila spojená vojska táborů a sirotků vbitvě u Světlé armáduAlbrechta Habsburského, přičemž si otevřeli cestu kspanilým jízdám. Táboři ve spojení se sirotčím a pražským svazem obrátili na útěktřetí ičtvrtou křížovou výpravu proti husitům vbitvách u Tachova aDomažlic. Vedeni Prokopem Holým navíc začali vyrážet na spanilé jízdy (rejsy) do zahraničí (německé částiŘíše,Rakous,Horní aDolní Lužice,Slezska aHorních Uher). Na jaře roku 1433 zastupoval táborskou obec naBasilejském konciluMikuláš z Pelhřimova, který obhajoval artikul o trestánísmrtelných hříchů. Táboři se v létě 1433 zapojili do obléháníkatolické Plzně. Město se však dobře bránilo a vojska radikálů byla nucena od neúčinného obléhání upustit. Táboři a sirotci vedení Prokopem Holým byli 30. května 1434 drtivě poraženi spojenou panskou jednotou a katolíky vbitvě u Lipan. Sirotčí svaz pod tíhou porážky zcela zanikl. V bitvě padli mnozí přední táborští velitelé, mimo jiné také vrchní vůdce kněz Prokop Holý.
Odpor vůči králi Zikmundovi a dohodě s koncilem vedl po bitvě u Lipan hejtmanJan Roháč z Dubé. Poté, co táborité ztratili několik svých hradů a 19. srpna 1435 byli drtivě poraženi Oldřichem z Rožmberka vbitvě u Křeče, zvítězilo v táborské straně umírněné křídlo v čele sBedřichem ze Strážnice. Jan Roháč se se svými věrnými opevnil na svém hraděSion, který však byl záhy dobyt a všichni přeživší obránci byli naStaroměstském náměstí v Praze popraveni oběšením. 25. ledna 1437 byl po vzájemné dohodě seZikmundem Tábor povýšen nakrálovské město a získal do městského znaku císařského orla. 8. února 1449 se spojily zbytky táborského svazu s katolickou a kališnickou šlechtou z jižních Čech a tak vznikla tzv.Strakonická jednota, která byla namířena proti stále sílícímuJiřímu z Poděbrad, jehož vojsko 1. září 1452 město Tábor obsadilo a tím definitivně skončila samostatná politická moc táborského svazu.
.png)
Táboři veVlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
