| Tábor | |
|---|---|
 Tábor, letecký pohled na Staré město od severu | |
  | |
| ZnakVlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Tábor |
| Obec s rozšířenou působností | Tábor (správní obvod) |
| Okres | Tábor |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°24′52″ s. š.,14°39′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 34 356 (2025)[1] |
| Rozloha | 62,22 km²[2] |
| Nadmořská výška | 437 m n. m. |
| PSČ | 390 01 |
| Počet domů | 5 103 (2024)[3][4] |
| Početčástí obce | 15 |
| Početk. ú. | 10 |
| PočetZSJ | 38 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Tábor Žižkovo náměstí 3 390 01 Tábor posta@mutabor.cz |
| Starosta | Štěpán Pavlík (Tábor 2020) |
| Oficiální web | www |
  Tábor | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 552046 |
| Geodata (OSM) | OSM,WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Tábor (německyTabor) jeměsto vokrese Tábor vJihočeském kraji. Leží padesát kilometrů severně odČeských Budějovic a 75 kilometrů jižně odPrahy. Leží na řeceLužnici. Žije zdepřibližně 34 tisíc[1] obyvatel, a jde tak o druhé největší město v kraji, po Českých Budějovicích. Spolu seSezimovým Ústím aPlanou nad Lužnicí tvoří městskouaglomeraci s více než 45 tisíci obyvateli. Historické jádro města, s dokonale zachovalou sítí křivolakých uliček vgotickém duchu, jepamátkovou rezervací.
Tábor je významnou silniční a železniční křižovatkou i regionálním centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historiehusitského hnutí, neboť to byli právě husité, kteří město roku 1420 založili. Je zde také největšízoologická zahrada v Jihočeském kraji (Zoo Tábor) a unikátníDivadlo Oskara Nedbala (D/O/N) se dvěma hledišti obrácenými z různých stran k jednomu jevišti.
Tábor je jediné nekrajské město v Česku, ve kterém kroměokresního soudu sídlí také pobočkakrajského soudu.
Mezi českými lingvisty převládá názor, že z husitského označení města Tábor (vzniklého podle biblické horyTábor vIzraeli) vznikloobecné označení pro vojenská ležení objevující se od 15. století v češtině, ale i vpolštině amaďarštině.[5][6][7] Z něho pak vzniklo i označení prostanové tábory k hromadné rekreaci dětí (dětský tábor,skautský tábor,pionýrský tábor), pak i pro rekreační pobyty s vyšší kvalitou ubytování a, s negativním kontextem, i prokoncentrační tábory.
Jiní lingvisté zastávají názor, že označení vojenských ležení pochází z turkotatarského slovatabur znamenající vojsko v obranném postavení nebo vozovou hradbu. Do maďarštiny, ve které se vyskytuje dodnes, se dostalo nejpozději v 11. století,[8] a přesmaďarštinu se pak dostalo do češtiny.[5][9]
Na planetěMars se nacházíimpaktní kráter, který je pojmenován podle města Tábor. Nachází se na souřadnicích 58,4°W, 35,8°S a má 19,5 kilometru v průměru.[10]
Na místě současného Tábora je prokázáno poměrně intenzivní osídlení zdoby halštatské alaténské. Zaznamenán byl i nález mince císařeHadriána zdoby římské. Nález známébronzové figurky kance vedl mnohé badatele k předpokladu, že v prostoru budoucího středověkého města bylo ve2. století př. n. l. vybudovánooppidum. Tento názor je možné na základě novějších výzkumů téměř s určitostí zamítnout, nicméně menšíkeltské osídlení vyloučit nelze.[11]
Archeologické výzkumy v historickém jádru města prokázaly osídlení ze13. století. Písemné prameny týkající se této doby však chybí. Předpokládá se, že někdy po polovině 13. století zdeVítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu pojmenovanou zřejmě Hradiště. Z roku 1267 existuje doklad o činnosti zdejších pánů Hněvka a Konráda. Zachycené pozůstatky staveb ovšem nesou ve velké míře stopy požáru, takže je možné, že osada byla vypálena. To se uvádí do souvislosti se snahou českého králePřemysla Otakara II. o založení nového královského města.[11]
Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270 a 1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad. Jeho základy byly skutečně položeny, ale k rozvoji osídlení již nedošlo. Snahy o vytvoření nového centra panovnické moci skončily královou smrtí v roce 1278 a plocha pak nebyla až do 15. století souvisle osídlena.[11] Hrad měli, podle zmínky z roku 1370, v majetkupáni z Ústí.Kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.
Tábor byl založen na jaře roku 1420husity a pojmenován podle horyThabor uNazaretu, v dnešnímIzraeli. Podle biblickéKnihy soudců přikázala prorokyněDebora izraelskému vůdciBárakovi: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů…“[12] Bárak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazilkanaánské vojsko.
Založením města se navázalo na tradici husitských náboženskýchpoutí na hory (např. horaBurkovák, 1419). Zakladatelé města (např.Petr Hromádka zJistebnice) pocházející z celých Čech byli odhodláni vytvořit novéspolečenství, „obec spravedlivých“ odmítající lidskézákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideálykřesťanského komunismu, tedy dobrovolného sdílení majetku bez soukromého vlastnictví. Nově příchozí odevzdávali všechen svůjmajetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichnirovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvoleníhejtmani. Občané se nazývali táborité.
Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, mezi nimiž byl i slavnýJan Žižka, cvičili tábority v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilokláštery vMilevsku,Louňovicích aZlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili vedeni ideouobrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně jako katolická vojska s nimi.
Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3 000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táborité začali vybírat dávky od vesnických poddaných, a stali se takfeudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Pobitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit seZikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437městská práva, po vzoruStarého Města Pražského. Tábor se tak stal plnoprávnýmkrálovským městem, se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem.
O rok později město obklíčila vojskaAlbrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo. Až v roce 1452 se hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojskuJiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Táborská církev se podřídila arcibiskupoviJanu Rokycanovi a naopak táborský duchovní vůdceMikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se tento rok považuje za konec husitského Tábora.
V roce 1492 byla pro vyřešení problémů se zásobováním vodou na východním okraji města vybudována přehrazenímTismenického potoka vodní nádržJordán. Je nazvána podleřeky Jordán veSvaté zemi. Voda z ní byla vytlačována dovodárenské věže, odkud přitékala do sedmi městských kašen. Roku 1512 byla dokončena stavba chrámu „Proměnění Krista Pána na hoře Tábor“, stavitelem byl pražský mistr Staněk. V roce 1532 byl Tábor postižen velkým požárem, při kterém vyhořelo 366 domů, značně poškozen byl i hrad. V roce 1547 město kvůli účasti na nezdařenémpovstání protiFerdinandovi I. ztratilo veškeré pozemkové vlastnictví. Roku 1599 postihl město další velký požár, při němž shořelo více než 250 domů.
_139_crop.jpg)
V roce 1620 město oblehlo císařské vojsko, kterému velel španělský generálBaltasar Marradas. Až v listopadu roku 1621 se táborští vzdali, což znamenalo postihy, mj. nucené přijetíkatolické víry. Na koncitřicetileté války, po pěti dnech obléháníŠvédy na jejich loupežné výpravě na jih Čech, byl 23. srpna 1648 Tábor znovu dobyt.[13] CísařLeopold I. schválil 3. listopadu 1660„Aertikule táborských soukeníků“, což mělo význam pro rozvoj řemesel v Čechách, např. je zde ustanovení o učních. Roku 1680 postihl městomor. V roce 1744 byl Tábor znovu dobyt, a topruským vojskem. V roce 1750 bylo městoMarií Terezií povýšeno na městokrajské (bylo jím do roku 1848), což přispělo k jeho rozvoji.
V roce 1841 bylo otevřeno první stálédivadlo, v budově sýpky, vedlePražské brány, a v roce 1862 zde bylo otevřenoreálné gymnázium – první střední škola svého typu v tehdejšírakouské monarchii s výlučně českým vyučovacím jazykem. V roce 1871 byla do provozu uvedena železniční trať směřující zPrahy přes Tábor doVídně. Roku 1872 začala větší výstavba táborského Nového města – od hradeb a bran Starého města směrem k nově vybudované železnici. Základní kámen nové městské části byl položen 18. září 1872. Dne 26. srpna 1877 byla za účasti 10 tisíc lidí na (dnesŽižkově) náměstí odhalenaMyslbekova socha Jana Žižky. Byla však špatně odlita, a v roce 1884 ji tak nahradilo dílo sochařeJosefa Strachovského, které náměstí zdobí dodnes.
V roce 1881 byl položen základní kámenc. k. tabákové továrny, ve své době největšího průmyslového podniku v Táboře i v Jihočeském kraji.[14] V roce 1887 byla na místě prvního stálého divadla (v sýpce) a sousední zbořené Pražské brány postavenanovorenesanční budova novéhoměstského divadla. Autorem návrhu stavby byl architektFrantišek Buldra. Dnes funguje pod názvemDivadlo Oskara Nedbala, je kulturním skvostem zapsaným na Ústředním seznamu nemovitýchkulturních památek.
Dne 21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celémRakousku-Uhersku,železniční trať Tábor–Bechyně, kterou projektovalFrantišek Křižík. Její součástí jsou dva mosty, z nichž kovovýželezniční most přes Lužnici pochází z roku 1902. Elektrárna potřebná k provozu trati dodávala energii zároveň pro městské osvětlení. V roce 1902 se ve dnech 3. srpna až 9. září v Táboře konala velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava – největší podnik tohoto druhu na českém jihu. Soustředila na sebe pozornost celých Čech i Moravy a přilákala řady krajanů z ciziny. Také v roce 1906 se konala v Táboře[15] akce světového významu – vůbec první výstava oJanu Husovi.
V roce 1918, při cestě vlakem zexilu do vlasti, se v sobotu před polednem 21. prosince zastavil v zasněženém Táboře navlakovém nádraží nově zvolený prezident republikyT. G. Masaryk a promluvil k velkému lidovému shromáždění.[16][17] Při té příležitosti vyslovil slavnou větu „Tábor je náš program“, neboť Masaryk měl jakoprotestant k husitskému Táboru a husitství vůbec silný vztah.[18] Dne 25. března 1920, při příležitosti oslav 500. výročí založení města, prezident ČSR opět navštívil Tábor a byl jmenován jeho čestným občanem. Znovu promluvil a vyzval, aby se Tábor stal „duchovním hlavním městem“ země.[18] V roce 1929 se v Táboře konala[19] rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava spojená s výstavou československého válečnictví pořádanou ministerstvem národní obrany.[20] Výstavu provázely sjezdy, slavnosti a kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i další návštěva prezidenta Masaryka dne 30. června. Celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob.
Husitská vojenská tradice vedla reprezentantyprvní republiky k tomu, že v Táboře zřídili vojenskou posádku.[21] Vojáci do Tábora přišli v roce 1932, a to 305. dělostřelecký pluk, který disponoval tou nejtěžší výzbrojí, kterou čs. armáda měla, včetně škodováckýchmoždířů ráže 305 milimetrů. Začala tak tradice Tábora jako „vojenského města“, která zcela nevyhasla dosud (v Táboře sídlí napříkladVojenská policie ČR), byť velká Kasárna Jana Žižky postavená ve 30. letech a rozkládající se na bezmála pěti hektarech na severu Tábora již byla zbořena.[22] V létě 1935 se v Táboře konal velkýSlet sokolstva Pražského kraje, k němuž byl vydán stříbrný odznak se sokolem, siluetou hraduKotnova a trikolorou.
Poatentátu na Heydricha v roce 1942 se Tábor stal jedním z míst, kde němečtí okupanti realizovali svou pomstu na nevinném obyvatelstvu. Na popravišti vedle kasáren od 3. června do 3. července 1942 popravili 156 osob, z toho 20 žen. Osoby byly odsouzené stanným soudemgestapa, obvykle za „schvalování atentátu“, což jim ale před popravou ani nebylo sděleno. Zpočátku byli vražděni zejména občané Tábora. Gestapo řádilo zvláště na obchodní akademii, kde byl zatčen ředitel a několik profesorů, pochytáno bylo i několik tuláků z okolí. Posléze začali být na místo poprav voženi lidé z celých jižních Čech, ale také zPříbrami čiBenešova.[23] Na místě poprav vznikl v roce 1982 pomník z dílny sochařeMilana Váchy.[24]
V roce 1942 došlo ke sloučení s okolními obcemi včetněSezimova Ústí ve Velký Tábor. Toto spojení vydrželo pouze do roku 1945, kdy se po konci války tyto obce opět osamostatnily. Roku 1960 se stal Tábor střediskemvelkého okresu, který zahrnul i dosavadní okres Soběslav, a části okresů Milevsko, Votice, Pacov a Týn nad Vltavou.
V roce 1971 došlo k velkému rozšíření města opětovným připojením 11 okolních obcí jež k městu Tábor patřily již v letech 1942 až 1945. Součástí tohoto sloučení však již nebylo Sezimovo Ústí, které bylo již proti začlenění do Velkého Tábora.
.jpg)
Historické jádro Tábora bylo založeno na vysokém ostrohu nad soutokemLužnice aTismenického potoka. Dnešní město se rozkládá zejména na okolní zvlněné plošině ve střední výšce 437 m nad mořem. Z geologického hlediska leží vTáborské pahorkatině, což je součástStředočeské pahorkatiny vČeské vysočině. Na území města se nachází přírodní památkaGranátová skála.
Nejvýše položená místa v Táboře jsou:
Nejníže naopak leží řekaLužnice (380–390 metrů). Severně od centra, na Tismenickém potoce, se nacházívodní nádrž Jordán (plocha 51 hektarů, výška hladiny 423 metrů).
Významnou rekreační oblastí je lesní komplexPintovka na jihozápadě katastru města. Lesy se prostírají také na severovýchodě v okolíHlinic aZárybničné Lhoty.
Vodní nádrž Jordán je nejstarší ve Střední Evropě.[chybí zdroj] Byla založena roku 1492 a vznikla přehrazenímKošínského potoka. Z Jordánu pokračuje tok jakoTismenický potok, na kterém se těsně pod hrází nachází 18 metrů vysokýJordánský vodopád. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Jeho sypanáhráz je vysoká 20 metrů a 284 metrů dlouhá. Zadržuje asi 3 miliony krychlových metrů vody. Nepřehlédnutelnou dominantou Tábora se stal novýharfový most přes Jordán vybudovaný v letech 1984–1991. Svými 26 závěsnými lany na vysokém pylonu připomíná dvojici harf. Most je dlouhý 212 metrů a široký 23 metrů.
Původně měla nádrž sloužit jako chovnýrybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká.[chybí zdroj] Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je místem odpočinku obyvatel i turistů.
V roce 2013 začalo, poprvé od roku 1830, čištění a odbahňování Jordánu. Nádrž vydala desítky kilogramů nábojů do ručních zbraní a granátů, jak československé, tak i německé asovětské výroby. Za raritní považují policisté puškový granát do signální německé pistole, sovětský protipancéřový puškový granát a deset českých granátů předválečné výroby.[25] Příčinou těchto nálezů je, že nedaleko sídlila od časů první republiky dělostřelecká vojenská posádka.
Podle sčítání lidu v roce 1921 zde žilo v 1098 domech 12 561 obyvatel, z nichž bylo 6740 žen. Na 12 439 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 k německé a 13 k židovské. Žilo zde 7242 římských katolíků, 303 evangelíků, 3070 příslušníků Církve československé husitské a 345 židů.[26] Podle sčítání v roce 1930 zde žilo v 1584 domech 14 250 obyvatel, z toho 14 090 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 53 k německé. Žilo zde 7898 římských katolíků, 490 evangelíků, 2995 příslušníků Církve československé husitské a 311 židů.[27]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 6 717 | 7 413 | 8 440 | 10 703 | 11 926 | 12 561 | 14 250 | 18 914 | 19 433 | 21 958 | 24 817 | 28 588 | 28 528 | 25 712 | 25 625 |
| Počet domů | 492 | 532 | 589 | 736 | 953 | 1 098 | 1 584 | 2 075 | 2 085 | 2 205 | 2 236 | 2 341 | 2 345 | 2 433 | 2 433 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 10 339 | 11 251 | 12 652 | 15 155 | 17 495 | 18 204 | 19 425 | 23 696 | 24 528 | 27 181 | 31 867 | 36 342 | 36 557 | 34 430 | 33 360 |
| Počet domů | 936 | 1 013 | 1 106 | 1 301 | 1 664 | 1 857 | 2 469 | 3 222 | 3 234 | 3 484 | 3 708 | 4 279 | 4 453 | 4 840 | 5 103 |
Město má 15částí města:[32]
Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedyPoslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 9. května 1995.[33]
Kromě kulturních statků je Tábor významný i jako dopravní uzel – tradiční významný bod na trasePraha –České Budějovice –Linec (E55), která dnes vede východně okolo města, podálnici D3. S ní se zde křižuje dálkovásilnice I/19 (Plzeň/Písek – Tábor –Pelhřimov). Přímo Táborem procházejí silnice II. třídy č.II/123,II/137 aII/603. Dálnice D3 dnes dobře spojuje Tábor s Budějovicemi, nikoli však s Prahou, neboť úsek přes střední Čechy stále chybí. Zahájení dostavby je plánováno na rok 2024, blokují ho však aktivisté, kteří nesouhlasí zejména s trasou přes dolníPosázaví.[34] Zajímavou technickou stavbou jeŠvehlův most přes Lužnici, který byl postaven v roce 1935 a již byl prohlášen kulturní památkou.
Železniční stanicíTábor prochází páteřní dvojkolejná elektrifikovanátrať Praha – České Budějovice, součástIV. tranzitního koridoru), na které se nacházístanice Tábor azastávka Tábor-Čápův Dvůr. ZTáborského nádraží odbočují tratěTábor–Ražice,Tábor–Bechyně aTábor – Horní Cerekev. V Táboře zastavují nejen rychlíky, ale i tzv.jižní expres, který jezdí z Prahy do rakouskéhoLince. Po dokončení optimalizací na čtvrtém koridoru (očekáváno v roce 2022) by cesta vlakem z Tábora do Prahy měla trvat hodinu.[35] Dokončení optimalizace koridoru směrem na České Budějovice se očekává později, výhledově by cesta měla trvat pouze půl hodiny.[36]
Elektrická dráha Tábor–Bechyně byla prvníelektrizovanou železnicí v Česku, vyprojektoval jiFrantišek Křižík. Populární Bechyňka, která má vlastní nástupiště před budovou táborského nádraží, je dnes hlavněturistickou atrakcí.[37] Provoz na trati byl zahájen 21. června 1903. Velké debaty se vedou o tom, zda v rámci rekonstrukce vzít trati jejístředoevropskou unikátnost spočívající v napájenístejnosměrným proudem onapětí 1,5kV (zbytek uzlu jenapájen25 kV střídavě).[38] Pro Bechyňku byl postaven i 174 m dlouhýželezniční most přes Lužnici. Křižík pro trať zřídil v Táboře i elektrárnu, která je dnes technickou památkou a slouží i k účelům kulturním.[39]
V sousedství železničního nádraží se nachází nádraží autobusové. Tábor má vlastníměstskou hromadnou dopravu tvořenou výhradněautobusy, projekttrolejbusové dopravy z konce osmdesátých let nebyl nikdy realizován. Systém tarifně pokrývá i sousedící městaSezimovo Ústí aPlanou nad Lužnicí. Má 15 linek, vozový park tvoří 36 vozů, nejvíce z nich jeIveco Urbanway 12 CNG.
.jpg)
.jpg)
První veřejná knihovna v Táboře byla založena roku 1897.[40] Dnes na ni navazujeMěstská knihovna na adrese Jiráskova 1775. Zde knihovna sídlí od roku 1946. Zřizovatelem je město (od roku 2003), v dobách socialismu měla knihovna status knihovny okresní. Poskytuje veřejné knihovnické a informační služby včetněmeziknihovní výpůjční služby. Nabízí volný přístup k internetu. Pořádá různé kurzy, výstavy, literární pořady a akce pro děti, seniory.
Knihovna spravuje několik poboček na území města (Pražské sídliště, Sídliště nad Lužnicí,Čekanice,Náchod).[41][42]
Nejvýznamnější kulturní institucí v Táboře je Husitské muzeum. Spravuje nejen prostory bývalé radnice na Žižkově náměstí, kde prezentuje stálou expozici Husité či středověké podzemí, ale i bývalýaugustiniánský klášter s rajským dvorem a Galerií Ambit (tam dnes sídlí i vedení muzea), Bechyňskou bránu a věž Kotnov, která slouží i jako vyhlídka, a také Památník dr. Edvarda Beneše v nedalekémSezimově Ústí, tedy bývalou viludruhého československého prezidenta, s přilehlým parkem. Benešův památník byl Husitským muzeem otevřen v roce 2005. Na Kotnově je umístěna stálá expozice nazvanáTábor, pevnost spravedlivých i královské město.
Pobočkou Husitského muzea je i Blatské muzeum vSoběslavi aVeselí nad Lužnicí, takže dosah této instituce je skutečně širší než městský. Muzeum též velmi úzce spolupracuje s Husovým domem v německéKostnici, kde mistr Jan bydlel před osudným procesem a upálením.
Jádro sbírek muzea se začalo tvořit díky úsilí několika nadšených kantorů táborského gymnázia v polovině 19. století, kdy se vědomí o husitské tradici města začalo po desítkách let útlumu obnovovat. Nejznámějším z těchto kantorů bylAugust Sedláček proslulý jinak svým patnáctisvazkovým dílem o českých hradech a zámcích. Rada města schválila založení muzea 6. prosince 1878 jakožto muzea městského. Veřejnosti byly sbírky zpřístupněny o šest let později.[43] V roce 1960 bylo muzeum přejmenováno na Muzeum husitského revolučního hnutí. Po listopadu 1989 získalo název současný.
.jpg)
Na Špitálském náměstí se nachází soukromé Muzeum lega. Turisty je oblíbeno nejen proto, že nabízí ke zhlédnutí modely Sochy Svobody, Tower Bridge, Eiffelovy věže nebo Taj Mahalu sestavené z kostičeksvětoznámé stavebnice, ale i modely místních staveb, takže lze vidět kopii Benešovy vily v Sezimově Ústí, která je postavena z více než dvaceti tisíc kostiček nebo kopii táborské Střelnice z více než sto tisíc kostiček. Exponáty jsou sestaveny z celkem dvou milionů kostek. Muzeum vzniklo ze soukromé sbírky majitelky teprve v roce 2012, ale získalo si již velkou oblibu.[44]
Dalším muzeem je Muzeum čokolády a marcipánu, které se nachází v prostorách třech historických domů v Kotnovské ulici, k jejichž spojení však došlo již v 15. století, a vznikl tak jeden z největších domů ve městě (čp. 138). Muzeum vystavuje na ploše přes 1000 m2. K vidění je i marcipánový model Žižkova náměstí, spolkového domu Střelnice a hradu Kotnova. K nejproslulejším exponátům patří čokoládová sochaJaromíra Jágra. Oblíbené jsou i dílny, kde se návštěvníci učí s čokoládou pracovat. Muzeum zřídila soukromá majitelka, obchodnice s čokoládou, v roce 2006.[45]
V prosinci 2015 vzniklo ve sklepních prostorách domu U Lichviců na Žižkově náměstí Muzeum pivovarnictví. Seznamuje nejen s tradicí vaření piva, ale vystavuje i unikátní dobové fotografie z ateliéruŠechtl & Voseček, které dávají nahlédnout do podoby města v 19. století.[46] Zachovalo se asi 13 tisíc originálních skleněných negativů z let 1860–1938, které rodina Šechtlů v Táboře nafotila. Rodinou tradici založil roku 1865Ignác Šechtl. Na jeho práci navázaliJosef Jindřich Šechtl, Josef Šechtl aMarie Šechtlová.[47] Archiv těchto snímků se nachází v ulici Dukelských bojovníků.[48] Zapůjčovány k prezentaci jsou také do Hostince Pod kaštanem v Měšicích a jinam. Jako volná díla jsou také široce šířena po internetu.
Zoo Tábor je nejmladší zoologickou zahradou v České republice a největší na jihu Čech. Vznikla v roce 2015 díky milovníku zvířat a majiteli developerské společnostiEkospolEvženu Korcovi, který takto zachránil zkrachovalý projekt z roku 2011 známý jako Zoo Tábor-Větrovy.[49] Při krachu staré zoo hrozilo i utracení zvířat a jejich strádání. I proto se Korec, známý svými aktivitami na ochranu zvířat (například podporou akce Konec doby klecové), do věci vložil. O celé akci napsal i knihu, která vyšla v roce 2016 pod názvemJak jsem zachránil zoo v Táboře. Zoo chová sedmdesát druhů zvířat, z ohrožených je to napříkladtygr ussurijský,medvěd baribal,medvěd hnědý,vlk arktický,makak jávský nebofosa madagaskarská. Velká pozornost je věnována i papouškům (ara zelenokřídlý,kakadu molucký,amazoňan žlutokrký ad.). Zoo se rovněž podílí na návratuzubra evropského do české přírody. Areál zoo se nachází v částiVětrovy, jižně od historického centra.
.jpg)
Housův mlýn byl vystavěn na základechmlýna ze 13. století, těsně pod hradbami na břehuTismenického potoka. V těchto místech se v 15. století konalybohoslužby husitských radikálů –adamitů. Údajně zde byli pohřbeni švédští dobyvatelé, kteří zahynuli při obléhání města v roce 1645. V 18. století vyrostl v tomto malebném zákoutí první umělecký parní mlýn spojený slázněmi.
V současnosti je Housův mlýn významným kulturním centrem města. Nachází se zde například expozice zbrojí a zbraní, které byly vyrobeny a použity při natáčení filmů včetně například hollywoodských spektáklůLetopisy Narnie: Princ Kaspian nebo snímkuHellboy.[50]
Je zde také muzeum tortury a v průběhu roku se zde koná řada akcí, většinou spojených s historickými kostýmy a rekonstrukcemi: Keltský festival Lugnasad, Dobývání Tábora Švédy, Rytířský den při Táborských setkáních, Festival historických bojovníků nebo středověký silvestr. V mlýně též funguje škola historického šermu.
Zvláštní pozornost je věnována historii husitské, na přelomu května a června zde probíhají Husitské dny určené školním dětem.[51]
Na jihu Tábora, nad Sídlištěm nad Lužnicí, se nachází odpočinková zóna Komora, která patří k nejdůležitějšímcyklokrosovým areálům v České republice. Každoročně se zde pořádají závody Světového poháru a čtyřikrát se zde konalo takémistrovství světa v cyklokrosu (2001,2010,2015 a2024).
V Táboře sídlí rovněž fotbalový klubFC Silon Táborsko. Založen byl v roce2012 po sloučení jihočeských klubůFK Spartak MAS Sezimovo Ústí aFK Tábor. Největším úspěchem klubu bylo dosažení třetího místa ve druhé nejvyšší soutěži v sezoně2013/14. Družstva Táborska hrají své domácí zápasy na celkem čtyřech stadionech. Hlavním je stadion v Kvapilově ulici, který se nachází na západním břehu Jordánu a hraje na něm mužské družstvo. Dále se jedná o stadion v Sezimově Ústí (Sportovní areál Soukeník) a dva menší táborské stadiony Svépomoc a Viktoria, na kterém hrají mládežnická družstva.
Hokejový klubHC Tábor byl založen v roce 1924 jako DSK Tábor. Tehdy své zápasy hrával na zamrzlém Jordánu. V současnosti hraje nazimním stadionu Tábor na Pražském sídlišti, který má kapacitu 4 992 diváků. V letech 1944–1947 hrál klub nejvyšší soutěž. V sezoně1945/46 v ní skončil na 4. místě, což je největší úspěch v dějinách klubu. V Táboře v minulosti působil ještě jeden hokejový klub, vojenský VTJ Tábor. Šlo v podstatě o B-týmDukly Jihlava, takže nemohl postoupit do nejvyšší soutěže, ačkoli výsledkově na to měl několikrát nárok.Vojenskou službu v Táboře tudíž vykonávala řada známých hokejistů, napříkladJiří Dopita. V roce 2011 se klub dostal do finančních potíží a byl přeřazen do nižších soutěží.
5.jpg)
Hrad založenýPřemyslem Otakarem II. a oddělený od města mohutnou hradbou a příkopem měl původně v každém nároží jednu věž – pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Zachována zůstala pouze kruhová věžKotnov s připojenouBechyňskou branou. Druhá, takřka identická se nacházela v oblasti dnešní sladovny. Čtvercové (kvadratické) věže se nezachovaly. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv (po požáru se mluví o shoření právě této bašty). Obytné i hospodářské prostory lemovaly obvodovou hradbu, plocha nádvoří bylaštětována. V místech dnešního pivovaru se nacházela hradní kuchyň. V 15. století byl k hradu přistavěnparkán, na jehož jihovýchodním konci stála pátá věž, s bránou. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká „Na Parkánech“.
Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen.Archeologové nalezli 20 cm silnou vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal, byl naopak využíván pro hospodářské účely, vybudován zde bylpivovar. Ten už v současné době nefunguje, nyní je zde např.hotel nebo galerie. Hrad i Bechyňská brána jsou od roku 1962 národní kulturní památkou. Věž bývalého hradu vysoká 25 metrů je dnes přístupná jako vyhlídková a vede na ni 155 schodů.[52]
Stará táborská radnice na západní straněŽižkova náměstí patří k nejvýznamnějším památkám pozdnígotiky v českých městech. Stavba byla zahájena kolem roku 1440, ale k jejímu dokončení došlo až v roce 1521. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutousíťovou klenbou. Jde o druhý největší gotický sál se síťovou klenbou vČeské republice, hned poVladislavském sále naPražském hradě.[53] Sál má 250 metrů čtverečních. V druhé polovině 17. století byla budova radnice přestavěnaAntoniem de Alfierim do barokního stylu, ale v letech 1876–1878 byl radnici pod vedenímJosefa Niklase vrácen její gotický ráz.
V současné době již radnice neslouží k zasedání zastupitelů, ale sídlí zde Husitské muzeum. Radnice též slouží k pořádání kulturních akcí a jako vstup do podzemních chodeb (rozsáhlé sklepy, tzv.lochy, z 15. a 16. století byly vyhloubeny ve skalním podloží v hloubce až 16 metrů, a jsou tak pozoruhodnou ukázkou technických dovedností pozdního středověku).[54] Radnice jenárodní kulturní památkou. Součástí radnice je věž, na níž se nacházejí neobvyklé hodiny s 24hodinovýmciferníkem místo obvyklého dvanáctihodinového. Obíhá po něm jen jedna ručička. Někdy jsou hodiny nazývány „táborský orloj“. Uvnitř budovy se nachází jezdecká socha Jana Žižky.
Pozdně gotický děkanský kostel v severozápadním rohu Žižkova náměstí byl vystavěn na přelomu 15. a 16. století na místě původního dřevěného chrámu, který podle dobových svědků připomínal spíše stodolu.[55] Stavitelem byl pražský mistr Staněk.Chrám je 46 metrů dlouhý a 26 metrů široký.Gotická věž je vysoká 77,8 metru (nejvyšší vjižních Čechách) a vede na ni přibližně 250 schodů.
Stavba se ovšem v čase měnila, získala nejprverenesanční štíty a ochoz, v roce 1677 pak byla přestavěna italským stavitelemGiovanim de Capaulim a kostel získal pod jeho vedením barokní ráz, zvláště díky typické barokníbáni umístěné na vrchol věže. V letech 1896–1898 byl nicméněJosefem Mockerem regotizován. Byla přistavěna druhásakristie abarokníoltář byl nahrazen oltářemneogotickým odřezbáře Josefa Krejčíka.
Původně byl kostelutrakvistický, od roku 1622 je katolický. Před kostelem se nachází barokní sousošípiety, později doplněné o sochysv. Donáta aFloriána z dílnyIgnáce Františka Platzera. Sousoší bylo na náměstí přeneseno z kryptykostela Narození Panny Marieaugustiniánského kláštera roku 1850. Od roku 1963 je kostel chráněn jakokulturní památka.
Nejstarší historické zprávy o domu čp. 220 v dnešní Střelnické ulici jsou dochovány z roku 1521, kdy je uváděn jako majetek pasíře Prokopa. Části domu jsou však patrně ještě starší, kamenné partie některých zdí, jakož i pod domem se rozkládající rozsáhlé sklepy, vykazují stavební prvky zgotického období, tj. z 15. století. Po požáru v roce 1559 byl dům přestavěn v renesančním slohu.
Hlavní průčelí je orientováno do Pražské ulice a dnes je z této strany vchod do kavárny v přízemí. Nejvýraznějším prvkem je první patro domu vystupující z plochy průčelíarkýřem zaujímajícím téměř celou šířku domu. Arkýř spočívá na čtyřech konzolách, jejichž provedení má slohový vztah k renesanci. Další dominantou uličního průčelí je domovní štít, který je prolomen třemi lichýmiarkádami s oválným a polokruhovým záklenkem, na hraně s okosením, které vyznívá jako projev gotické tradice. Je pravděpodobné, že průčelí bylo v renesanci členěnésgrafitem.
V roce 1994 byl dům přebudován na penzion. Název Kostnický dům je novodobý, připomíná partnerství Tábora s německouKostnicí a obě města jsou také společně jeho majiteli.[56] Pro svůj historický význam byl prohlášen zanárodní kulturní památku.
K dalším památkově chráněným městským domům patří domyArbeiterova 4,Křížkova 7,Svatošova 8,Svatošova 10,Vodní 3,Žižkovo náměstí 18, Žižkovo náměstí 19,dům U Lichviců (Žižkovo náměstí 5),Ctiborův dům (Žižkovo náměstí 6), Dlouhá čp. 344, Pražská čp. 156, Pražská čp. 155, Střelnická čp. 223 ad.
Poporážce protestantů na Bílé hoře byly do Tábora pozvánibosí augustiniáni, aby řídilirekatolizační (v případě Tábora spíše katolizační) proces.[57] Ti se rozhodli vystavět na dnešním náměstí Mikuláše z Husi klášter. Stavbu navrhl architektAntonio de Alfieri. Je v čistěbarokním slohu. Základní kámen byl položen v roce 1642, dokončen byl klášter v roce 1666. Jeho součástí byl Klášterní kostel Narození Panny Marie.
Klášter na počátku 19. století v souvislosti sjosefínskými reformami ukončil svou činnost a jeho budova začala být využívána jako věznice. Tak fungovala i zaprvní republiky. Dne 9. ledna 1923 zde proběhla prvnípoprava v samostatném Československu. Když byl v Táboře v roce 1949 zrušen krajský soud, byla zrušena i věznice.[58] Objekt využívala k různým účelům armáda a v roce 1977 ho převedla na město. To ho dalo k dispozici Husitskému muzeu, které sem umístilo své depozitáře a ředitelství.
Část objektu však byla v roce 2019 zpřístupněna i veřejnosti, a to rajský dvůr, který prošel rekonstrukcí. V budově byla zřízena také galerie, nazvána byla Ambit, a bývalý klášter se tak stal důležitou kulturní institucí města.[59] Galerie Ambit i rajský dvůr jsou volně přístupny veřejnosti, ale jen v letních měsících.
Nejvýznamnějšírenesanční stavbou v Táboře je tzv.stará vodárna. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1502, ale možná vznikla už dříve, patrně souběžně s nádrží Jordán. Věž měla vyřešit problém, jak rozvést vodu po městě umístěném vysoko na kopci. Úsloví „nedovedeš vodu na Tábor“ bylo v českých zemích v 16. a 17. století široce rozšířené, několikrát ho ve svých textech užil iJan Amos Komenský. Táborští, přesněji jistý mistr Jan, našli řešení v podobě unikátního čerpacího zařízení, které vodu z Jordánu vytlačovalo do věže postavené na hradbách 32 metrů nad hladinou. Odtud pak byla voda rozváděna dřevěným potrubím do (snad sedmi) městských kašen.
Původní zařízení se nedochovalo, roku 1559 ho sežehl požár, který poškodil i věž. Po obnově získala renesanční ráz. Byla vyzdobena obloučkovými štíty a typickými renesančními sgrafity. Svou původní funkci již neplní, v současnosti se zde nachází galerie.
Vodárna přiléhá k Tržnímu náměstí, kde se dodnes skutečně konají trhy i kulturní akce.[60] Nejstarší kašna, k níž byla z věže přiváděna voda, se nachází na Žižkově náměstí. Její renesanční podoba pochází z let 1567–1568 a jejím autorem byl Ondřej ze Sušice.[61]
Významnou památkousecesní architektury je Vila Mária v Příběnické ulici (čp. 738) ve vilové čtvrti za Bechyňskou branou, která začala vyrůstat na konci 19. století. Stavbě se obvykle říkáBílkova vila, neboť jejím spoluautorem byl významný architekt a sochařFrantišek Bílek, který se narodil vChýnově nedaleko Tábora.
Patrová a terasovitá budova je nejvýznamnější ukázkou raného bruselsko-pařížskéhoArt Nouveau v Česku. Bílkova vila byla vystavěna roku 1901. Budovu projektoval táborský stavitel T. Brdlík, ten ale přizval ke spolupráci Bílka, který pak vytvořil zdobené fasády a další výtvarné prvky v interiéru budovy.
Výtvarnému řešení dominuje motiv vosí hlavy na fasádě a na štítech vily. Symbol vosy měl odrážet od domu zlo.[62] Motiv vosí hlavy je možné vidět i na mřížích okének v soklu stavby. Hmyzí motiv je v secesní architektuře výjimečný, jinak v ní převládají motivy květinové. Souvisel s Bílkovým výtvarným založením, jeho přináležitostí ksymbolismu. V roce 2007 byla stavba prohlášena kulturní památkou.
.jpg)
Historismus 19. století v Táboře reprezentují dvě výjimečné stavby, budovaDivadla Oskara Nedbala a spolkový dům Střelnice.
Novorenesanční Střelnice stojí v Žižkově ulici a postavena byla v letech 1894–1895. Jak název napovídá, původně šlo skutečně o střelnici, a to táborského střeleckého spolku. Od počátku však budova sloužila rovněž společenskému životu. Její rozlehlý sál byl využívaný k plesům, koncertům i jiným společenským akcím. Tuto funkci plnila až do 80. let 20. století, kdy byla uzavřena a začala být postupně rekonstruována. V 90. letech však její osud zkomplikovalyrestituční spory. V roce 2003ministerstvo kultury Střelnici prohlásilo kulturní památkou. Veřejnosti se znovu otevřela však až v roce 2006. Vrátila se do původní krásy i k původní společenské funkci, přestože je v soukromých rukou.[63]
Na místě současné budovy divadla se hrálo již od roku 1840. Současná podoba však vznikla až roku 1887 a stejně jako u Střelnice byl zvolen novorenesanční sloh. Divadlo bylo rekonstruováno v roce 1965 a tato rekonstrukce z něj učinila raritu. K jevišti bylo totiž ze strany připojeno ještě jedno hlediště.[64] Obvykle je to tak, že starý, menší sál se využívá pro komornější akce a koncerty, větší, modernější pak k větším představením (ke kulturní náplni viz kapitola Kultura).
Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží, začalo vznikat po roce 1871 – po vybudování železnice a otevřenínádraží v Táboře. Tehdy byla většina táborských obytných domů a městská brána vzdálena od nádraží 2 km.
Koncem 20. století dostal tento – časem už okolo zcela zastavěný – vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 totiž došlo k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, ve městě známé jako „Tabačka“. Zmizely neprůhledné ploty a zdi i různé sklady a boudy. Rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů nebo obchody, byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997.
Při vstupu do Husových sadů – ze směru z centra města – od třídy 9. května (v letech 2005–2006 také zrekonstruované) můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“ od významného československého sochařeFrantiška Bílka (1872–1941). Pomník byl vybudován v letech 1927–1928 z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“. Odhalen byl 6. července 1928 u příležitosti 513. výročíHusova upálení vKostnici. Sestává ze dvou částí. Na vysokém žulovém podstavci s nápisem „Plameny ubírati se ku pravdě“ stojíbronzová sochaJana Husa v nadživotní velikosti (výška 3 metry). Za ní se nachází trojúhelníkový žulový pomník o rozměrech 3 × 9 metru. Ten má připomínat rozevřenou knihu. Na vnější straně je k žulovým blokům připevněno pět bronzovýchreliéfů připomínajících události z Husova života. V čele jeplastikaKozího hrádku, po obou jeho stranách vždy dvě desky o rozměrech 90 × 200 cm – vlevo je zobrazeno Husovo působení na Kozím hrádku („Káži mezi ploty, jenž slove Kozí“ a„Káži v lese pod lipů u hradu“), vpravo Husovo uvěznění a počátky husitství („Já, sluha boží v okovech“ a„Vznik božích bojovníků“).[65]
Botanická zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší v České republice.[66] Patří ke Střední zemědělské škole, která měla mezi lety 1900 a 1918 status vysoké školy.[67] Tou dobou zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906, nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice. Zahrada se také zabývá projektem zaměřeným na obdělávání půdy bez použití umělých hnojiv a chemikálií. Je zapojena do projektuFlorius.[68]
Návštěvníci Botanické zahrady mohou obdivovat více než 4 000 druhů rostlin, odteplomilných pěstovaných ve sklenících přes evropské i exotické druhy stromů až po různé druhykoření a obilovin. Nejzajímavější je asi druhpšenice pěstovaný už před 8000 lety. Největší část botanické zahrady zaujímáarboretum, kde roste na 400 druhů dřevin. Součástí arboreta je jezírko aalpinum. Jsou zde i tři skleníky se sbírkouorchidejí,masožravých rostlin,kaktusů asukulentů.
Zahrada je celoročně bezplatně otevřena veřejnosti, vstupné se platí pouze ve sklenících.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Spřátelené město:
Spolupráce:
Obrázky, zvuky či videa k tématuTábor na Wikimedia Commons
PrůvodceTábor ve Wikicestách
Slovníkové hesloTábor ve Wikislovníku
Encyklopedické hesloHradiště (obce) vOttově slovníku naučném ve WikizdrojíchTábor veVlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích| Části městaTábor | |
|---|---|
| Části obce | |
