| Syrské ozbrojené síly القوات المسلحة العربية السورية | |
|---|---|
 Emblém ozbrojených sil | |
| Založeno | 1946 |
| Složky armády | Syrská arabská armáda Syrské arabské námořnictvo Syrské arabské vzdušné síly Republikánská garda vojenské zpravodajství |
| Velitelství | Damašek |
| Velení | |
| Prezident Sýrie | Ahmad Šara |
| ministr obrany | genmjr.Murhaf Abú Kvásra[1] |
| Náčelník generálního štábu | genmjr.Alí Núruddín an-Naasán[1] |
| Stav | |
| Aktivních vojáků | 100 000 (2025)[2] |
 Vlajka ozbrojených sil | |
Syrské ozbrojené síly (arabsky: القوات المسلحة العربية السورية) jsouarmádouSyrské arabské republiky sestávající zpozemních sil,námořnictva,letectva,Republikánské gardy,vojenského zpravodajství a dalších složek.[3] Vrchním velitelem ozbrojených sil jeprezident Sýrie.[4]
Syrské ozbrojené síly mají kořeny v jednotkách, které vznikaly podfrancouzským mandátem. Dne 1. srpna 1945 syrský prezidentŠukrí al-Kuvatlí oznámil vznik syrské národní armády vytvořené ze 7 000 syrských vojáků, kteří opustili francouzské Speciální síly. Roku 1947 získala Sýrie nezávislost na Francii a následující rok byla uzákoněnavšeobecná branná povinnost.[5] V letech 1948–1949 se syrské ozbrojené síly účastnilyprvní arabsko-izraelská války. Roku 1949 došlo ke dvěmavojenským pučům.[6]
Postátním převratu v roce 1963 se syrská armáda účastnila dalších tří konfliktů s Izraelem. V průběhušestidenní války roku 1967 utrpěla porážku a ztratilaGolanské výšiny. NásledovalaOpotřebovací válka v letech 1967–1970 aJomkipurská válka roku 1973, která byla ukončena pouze příměřím, nikoliv mírovou smlouvou.[7]
Pod vládourežimu strany Baas početní stav ozbrojených sil značně narostl, od 80. let pak mírně klesal: roku 1964 měly ozbrojené síly 64 000 vojáků, v roce 1973 již 149 000 a v roce 1986 až 400 000. Po rozpaduSovětského svazu ztratila Sýrie hlavního vojenského partnera, který poskytoval jejím ozbrojených silám školení, techniku i finanční pomoc. Díky tomu, že se roku 1991 připojila k protiiráckým silám veválce v Zálivu, dostala od arabských států značnou finanční podporu, kterou poté z velké části směřovala do dalších vojenských výdajů.[8] K roku 1998 tvořily syrské ozbrojené síly přibližně 320 000 mužů, z toho zhruba 250 000 vojákůzákladní služby; téhož roku bylo odvedeno přibližně 152 600 branců. Délka prezenční služby byla do roku 2005 dva a půl roku, později byla několikrát zkrácena: v roce 2005 na dva roky, v roce 2008 na 21 měsíců a v roce 2011 na 18 měsíců.[9][10][5]
Ozbrojené síly měly silný vliv na chod státu až do začátku občanské války[11] a podílely se vedle obrany země i na veřejných pracích, budování silnic a veřejné zdravotní službě.[12] K roku 2004 mělo pozemní vojsko celkem 200 000 mužů v aktivní službě a 280 000 v záloze. Námořnictvo disponovalo 7 600 muži ve službě a 4 000 v záloze, letectvo zaměstnávalo celkem 35 000 mužů a s dalšími 70 000 v záloze a protiletecká obrana měla k dispozici 54 200 aktivního personálu.[13] Ve stejném období armáda vlastnila 4 200tanků, 800 průzkumných vozidel, 2 100bojových vozidel pěchoty, 1 600 dopravních vozidel, 1 630 kusůpolního dělostřelectva, 430 kusůmobilního dělostřelectva a stovky dalšího armádního vybavení.[14] Námořnictvo operovalo s 2fregatami, 12raketovými čluny a dalšími 20 loděmi rozdílné specializace, doplněných ozbrojenýmihelikoptérami. Letectvo mělo k dispozici 520 bojových letadel a 71 helikoptér.[15] Ozbrojené složky orientované na protivzdušnou obranu měly pod kontrolou 160 baterií prorakety země–vzduch a 4 000 kusů protiletadlového dělostřelectva.[16]
V květnu roku 2011 byly ozbrojené síly použity k násilnému potlačení protirežimních protestů v rámciArabského jara.[17] Eskalace konfliktu vedla kobčanské válce poté, co 29. července téhož roku došlo k vytvoření první opoziční milice,Svobodné syrské armády (FSA), kterou vyhlásila skupina důstojníků a několik tisíc vojáků, kteří dezertovali z režimních sil.[18][19]
Před vypuknutím občanské války byl jejich aktivní vojenský personál baasistického režimu odhadován na zhruba 300 tisíc aktivních vojáků a zhruba stejný počet rezervistů.[20] Většina členů armády byli sunnité, zatímco až sedmdesát procent velitelských pozic zastávaliAlavité.[21] Pro další roky chybí většinou věrohodná data, ale odhaduje se prudký pokles jednotek kvůli obětem a častým dezercím. V roce 2018 se síla armády pohybovala kolem 150 000 mužů a žen.[22] Před kolapsem vlády roku 2024 se počet odhadoval na 200 tisíc, z toho ale jen 70 tisíc mělo být dostatečně věrných režimu.[23]
Poté, co opoziční ofenzíva v listopadu 2024 vedla k dobytí Damašku a dalších významných měst, došlo kezhroucení baasistického režimu a jeho armády. Prezident Asad uprchl ze země a moc převzalapřechodná vláda. Ta 12. prosince 2024 jako jedno ze svých prvních opatření nařídila rozpuštění ozbrojených sil starého režimu.[24] Byla též vyhlášenaamnestie pro vojáky, která se však vztahovala pouze na brance odvedené proti jejich vůli.[25] Důstojníci, kteří se podíleli na mučení a vraždění vězňů, mají být potrestáni a vláda vydala zatykače na 160 z nich.[26] Někteří příslušníci ozbrojených složek starého režimu se silám nové vlády hromadně vzdali a odevzdali jim své zbraně.[27][28]
Na jednání vůdců povstaleckých skupin v prosinci 2024 bylo dohodnuto, že všechny ozbrojené skupiny budou sloučeny a reformovány na regulérní armádu.[29][30] Krátce poté přechodná vláda jmenovala 7 povstaleckých velitelů do generálských hodností a 40 dalších do hodnosti plukovníka.[31][1] Bylo také rozhodnuto o zrušení povinné vojenské služby a výstavbě profesionálního vojska.[32] Základem nové armády se stali bývalí bojovníci milicHajját Tahrír al-Šám (HTS), které byly rozpuštěny a začleněny do ozbrojených sil v lednu 2025.[33] Do nového vojska byla začleněna iSyrská národní armáda o počtu zhruba 30 tisíc mužů.[2] Další z povstaleckých sil,Syrská svobodná armáda (SFA) byla integrována jako 70. divize.[34] V březnu 2025prozatímní ústava zakotvila, že vlastnictví zbraní a formování vojenských jednotek je výhradně v kompetenci státu.[35] Krátce poté byla podepsána dohoda mezi kurdskými jednotkamiSDF a přechodnou vládou o integraci do společné armády.[36][37] V červnu měl početní stav armády podle oficiálních zdrojů dosahovat poloviny z plánovaných 200 tisíc vojáků.[2] V červenci bylrekrutační cíl zvýšen na 300 tisíc.[3]
.png)
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSyrian Armed Forces na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuSyrské ozbrojené síly na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
