Portrét Svatopluka ČechaČechův pohřební průvod na Václavském náměstí v PrazeUkládání ostatků Svatopluka Čecha naVyšehradském hřbitověNáhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě
Narodil se vOstředku uBenešova do rodinyFrantiška Jaroslava Čecha (1817Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) a Kláry Čechové, rozené Rakové.[2] Otec František byl panský hospodářský správce a český vlastenec, který v letech 1848–1849 v době konáníKroměřížského sněmu působil vKroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí.[5] Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích[6] a vLitni na Berounsku. VPraze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachuRuch a časopisuKvěty, od roku 1871 byl redaktoremSvětozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktorLumíru, krátce působil i vNárodních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře veSlaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členemČeské akademie věd a umění byl zvolen 3. července 1890, svého členství se však v roce 1895 vzdal.[7]
Příčina smrti Svatopluka Čecha. Přibalsamování mrtvoly Svatopluka Čecha zjistil profesorHlavarakovinu dolního oddílu střeva tlustého s proděravěním stěny střevní. Proděravění toto mělo za následek náhlou smrt a po smrti rychle se vyvinující plynatost podkožní na horních končetinách a na hrudníku. Střevo nad nádorem bylo značně rozšířeno. V jiných orgánech nenalezeno žádných změn, zejména zvláště budiž podotknuto, že plíce byly úplně beze změn, srdce normální velikosti, chlopně srdeční a veškeré cévy velké i malé zúplna jemné.
Jeho dílo ježánrově velmi bohaté. Psal předevšímeposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickoulyriku,satiry,povídky aromány. SvýmiVýlety pana Broučka se stal jedním z průkopníkůscience fiction v české literatuře. Napsal také velké množstvíhumoristických povídek,črt afejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).[11][12]
Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydáníAdamitů).
Čerkes (1875 v časopiseLumír), epos s námětem zKavkazu.
Upomínky z východu (Národní listy 1875–1876, knižně 1885), povídky.
Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopiseLumír),povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
Evropa (1878 v časopiseLumír),alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu.
Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídkyJestřáb kontra Hrdlička.
Povídky, arabesky a humoresky II. (1879).
Žižka (1879),rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům.
Ve stínu lípy (1879 v časopiseKvěty), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité vLitni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.[13]
Povídky, arabesky a humoresky III. (1880).
Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposůČerkes,Evropa aVe stínu lípy.
Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 vUSA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
Několik drobných povídek (1884).
Kresby z cest (1884).
Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchuutopickéhopanslavismu, ve kterém zástupcislovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
Hanuman (1884),satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim vRakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši).[16]
Ikaros (1885 v časopiseKvěty, knižně1908), sociální román.
Pravda a drobné básně (1886).
Humoresky, satiry a drobné črty (1887).
Různé črty žertovné i vážné (1887).
Jitřní písně (1887), sbírka básní, politickályrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
Nové písně (1888), sbírka básní, politickályrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů.
Několik povídek a různých črt (1888).
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888),satirickápovídka sfantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickýmiMěsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den předbitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
Václav Živsa (1889–1891 v časopiseKvěty, knižně 1901), báseň.
Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a epizodami.
Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá částPestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
Druhý květ (1893 v časopiseKvěty, knižně 1899),autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
Sníh (1894) v časopiseKvěty, knižně (1900), báseň.[18]
Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě.
Rozličná próza (1895).
Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený.[19]
Modlitby k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy.
O čarovném pavouku (1897), veršovaná pohádka pro mládež.[20]
Šotek (1899), veršovaná báchorka.
Sekáči (1904), báseň.
Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací.
Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básněDo světa širého aStep.
Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně.
Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.
Kniha novel Svatopluka Čecha (1925), vydáno posmrtně.[21]
Prvotinu – báseňŠtědrý den – zveřejnil v píseckém periodikuZlaté klasy ještě jako gymnasista, pod pseudonymemStanislav Rak (matčino příjmení za svobodna).[22]
Jménem, srdcem stejně Čech – básníkova památka a tradice
Čechova busta z roku 1912 v městském parku v Kyjově
Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnostiJménem, srdcem stejně Čech.[23] Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jehoPísně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseňVe stínu lípy.[24] Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.
Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po více než sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel:Ostředek,[26]Bezděkov,[27]Peruc,[28]Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel:Slaný,[29]Vraný,Praha aObříství. VměstysuLiteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své díloVe stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňskýfarář P.Josef Kreisinger ve své práciLiteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství:Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka.[30] V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po němČechovna,[31] od 5. 6. 1938pomník Svatopluka Čecha v Litni[32] u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stálaLípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básněVe stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jakoLípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expoziceMuzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné.[33] V roce 2013 byla v Litni instalovánaNaučná stezka Liteň, jejíž čtyřizastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo.[34][35][36][37] VObříství na Mělnicku je památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil nanárodopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil.[38] V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921.[39] Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890–95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků)[40] a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul.[3] V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.[41][42]
↑BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš.Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995.ISBN80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.
↑STREJČEK, Ferdinand.Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s.
↑REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA [online]. Vlašim: Městská knihovna Vlašim [cit. 2014-12-05]. Kapitola Autoři minulých staletí A - J.Dostupné online.
↑ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef.Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s.ISBN80-200-1066-1. S. 55.
↑WIRTH, Zdeněk.Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne.Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2.
↑ČECH, Svatopluk.Vzpomínky z cest a života I.. Praha: F. Topič, 1908.Dostupné online. Kapitola Z mých literárních začátků, s. 283–284.
↑STREJČEK, Ferdinand.Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s.
↑NOVÁK, Arne.Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý.. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 (1923 tisk). 238 s.Dostupné online. Kapitola čtvrtá Tři idyly, s. 165–186.
↑FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej.Pražské mosty. Praha: Academia, 1985. S. 78–86.
↑POKORNÁ, Magdalena. \rodinné kořeny Svatopluka Čecha. S. 3–6.Matiční listy – literární příloha Zpravodaje Matice české [online]. Duben 2009 [cit. 2014-12-05]. Roč. 2009, čís. 7, s. 3–6.Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.
↑LANC, Antonín.Historie obce Peruc [online]. Peruc: Městys Peruc, 23.5.2006, rev. 23.5.2013 [cit. 2014-12-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
↑CVRČEK, Jaroslav.6./I. Kulturně historické putování Slánskem – historický střed města [online]. Slaný: Město Slaný [cit. 2014-12-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20.
↑KREISINGER, Josef.Liteň a přifařené k ní obce. I. vyd. Liteň: nákladem autora, 1896 (1896 tisk). 79 s. Kapitola Dějiny panství. - Majitelé Litně., s. 64.
↑ Odhalení desky Svatopluka Čecha v Litni.Národní listy. 30. červen 1925, roč. 1925, čís. 176, s. 2.ISSN1805-2444.
↑ Útulné podbrdské městečko Liteň oslaví 30. výročí úmrtí velikého národního básníka Svatopluka Čecha.Národní politika. 29. květen, roč. 1938, čís. 147, s. 6.ISSN1805-2444.
↑IVANA, Ševčíková.Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012 [cit. 2015-08-15]. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89–96, XXXII-XXXVII.Dostupné online.
↑A2 Svatopluk Čech [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04].Dostupné online.
↑A3 Muzeum [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04].Dostupné online.
↑A6 Zámek [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04].Dostupné online.
↑SVATOPLUK ČECH (*21.2. 1846 Ostředek u Benešova – †23. 2. 1908 Praha) [online]. Obříství: Obec Obříství [cit. 2014-12-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-06.
↑Pomník s bustou Svatopluka Čecha [online]. Obříství: Obec Obříství [cit. 2014-12-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-06.
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazkuMiloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 277–293.Dostupné online
FORST, Vladimír, a kol.Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s.ISBN80-200-0797-0. S. 408–413.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s.ISBN80-85983-94-X. S. 64–65.
KREISINGER, Josef.Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1–79.
NOVÁK, Arne.Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1921 [cit. 2015-08-15]. S. 237, xv s.Dostupné online.
NOVÁK, Arne.Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 [cit. 2014-12-05]. S. 1–238, ix s..Dostupné online.
STREJČEK, Ferdinand.Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s.
STREJČEK, Ferdinand.Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s.
IVANA, Ševčíková.Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012 [cit. 2015-08-15]. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89–96, XXXII-XXXVII.Dostupné online.
TOMEŠ, Josef, a kol.Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s.ISBN80-7185-245-7. S. 189.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol.Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s.ISBN978-80-7277-367-1. S. 556–558.
WIRTH, Zdeněk.Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
Ostředek
Praha
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
.JPG)
Digitalizovaná dílaSvatopluka Čecha vČeské digitální knihovně