| Svatý Vojtěch Adalbert | |
|---|---|
| 2. biskup pražský | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | mohučská |
| Diecéze | pražská |
| Sídlo | Praha |
| Období služby | 982–997 |
| Předchůdce | Dětmar |
| Nástupce | Thiddag |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 29. června983Verona[1] světitel Willigis, arcibiskup mohučský |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 956 |
| Místo narození | Libice nad Cidlinou?, České knížectví |
| Datum úmrtí | 23. dubna997 (ve věku 40–41 let) |
| Místo úmrtí | Polské knížectví |
| Místo pohřbení | Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (pův.Hnězdno) |
| Rodiče | Slavník Střezislava |
| Příbuzní | Soběslav,svatý Radim, Spytimír, Pořej, Čáslav a Dobroslav (sourozenci) |
| Povolání | katolický kněz aspisovatel |
| Svatořečení | |
| Kanonizace | 999 Řím kanonizovalSilvestr II. |
| Svátek | 23. dubna |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Atributy | mitra, berla, veslo, kniha, kopí, oštěp |
| Patron | Čech,Polska aarcidiecéze pražské |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
SvatýVojtěch (v zahraničí známý pod svýmbiřmovacím jménemAdalbert;slovenskySvätý Vojtech,polskyŚwięty Wojciech,německyAdalbert von Prag;956? –23. dubna997) byl druhýpražský biskup pocházející z roduSlavníkovců.
Vojtěch byl kritikem povrchního postoje ke křesťanství převládajícího v Čechách, vystupoval proti postojům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména protipohanství, obchodování s křesťanskýmiotroky,kněžskémumanželství a velmi rozšířenémualkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácíholatinskéhopísemnictví, zároveň však respektovalstaroslověnskou kulturní tradici.
Je pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písněHospodine, pomiluj ny.
Jeho působení komplikovala krize včeském knížectví, která se projevovala i rostoucími spory meziPřemyslovci aSlavníkovci. V roce 988 se dostal do ostrého konfliktu s částí šlechty, proto zklamaný opustil Čechy se záměrem vést asketický život mnicha. Na papežský rozkaz se do Čech vrátil v roce 992, ale poměry v zemi se nijak nezměnily, a tak se rozhodl Čechy opustit podruhé. Druhý odchod, ke kterému došlo krátce předvyvražděním Slavníkovců, mu zachránil život, a tak se do Čech již nevrátil. Byl zabit, když jakomisionář působil na územípohanskýchPrusů, a je protořímskokatolickou církví považován zamučedníka.
Svatý Vojtěch, národní patron Čechů a Poláků, se polsky jmenuje Wojciech. V zahraničí je znám zpravidla pod svým biřmovacím jménem Adalbert (anglicky Wojtech nebo Adalbert, francouzsky a německy Adalbert, latinsky Adalbertus nebo zkráceně Albertus). Někdy se ovšem označuje i jako Albrecht(us) (varianta jména Albert, jež je zkráceninou jména Adalbert – jako Albrecht je označen na dřevěných vratech z 19. století v chrámu sv. Víta na Pražském hradě). Maďarsky Béla.[2]
Vojtěch byl synemSlavníka, jehož rod sídlil vLibici nad Cidlinou, kde se Vojtěch narodil. Jeho matkou bylaStřezislava.[3] Datum jeho narození není známo, ale pravděpodobně se narodil v polovině 10. století. Měl 5 sourozenců. Vychovával hoRadla, misijní biskup původem zTrevíru.[4] V roce962 ho jako malého chlapce biřmoval při své návštěvěLibicemagdeburský arcibiskupAdalbert.Canapariova legenda i legendaSancti Adalberti episcopi Pragensis vita altera, kterou napsalBruno z Querfurtu, uvádí, že Vojtěcha v dětství poskytla vážná nemoc a rodiče ho ve strach o jeho život určili na duchovní kariéru.[4] Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu teologie pokračoval vMagdeburku na katedrální škole[4], kde působil devět let (972–981). Po svém návratu ze studií získal první stupeň vyššího kněžského svěcení –podjáhenství a stal se pomocníkem prvního českéhobiskupaDětmara. Když Dětmar umíral, Vojtěch byl přítomen u jeho smrtelnému lůžka a Dětmar se mu zpovídal z nedostatečného prosazování křesťanských zásad.[5] Po jeho smrti se stal druhým pražským biskupem. K volbě došlo 19. února 982 za účastiBoleslava II. naLevém Hradci. Vojtěchovainvestitura proběhla veVeroně císařem (Otou II.) Biskupské svěcení mu poté udělil metropolitaWilligis29. června983.[1] VPavii se setkal s biskupemGerhardem z Toulouse z benediktinského klášteraCluny, čímž se seznámil s myšlenkamiclunyjské reformy, kterou poté prosazoval vČechách.[5]
Nový biskup byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. V převážně pohanskýchČechách,Moravě a Uhrách se snažil vymýtit největší nešvary tehdejší společnosti, zejména obchod sotroky,mnohoženství,příbuzenské sňatky,krevní msty a alkoholismus.[6] Jeho radikální pokusy o očistu věřících v diecézi však narazily na zažité stereotypy.
Po pěti letech v úřadu, v roce988 opustilPrahu a odcestoval společně s bratremRadimem k papežiJanu XV. Ještě roku 988 se dle Canapariovy legendy setkal s byzantskou princeznouTheofanou, která mu poskytla peníze na pouť doJeruzaléma, avšak dorazil pouze doNeapole.[7] Z Říma odešli dokláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera veValle Luca a nakonec do reformníhobenediktinského kláštera na římskémAventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990řeholní slib.
Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto český knížeBoleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten i na příkaz papeže žádosti v roce 992 vyhověl a do Prahy se vrátil. S sebou přivedl skupinu italskýchmnichů, pro něž založilBřevnovský klášter, který byl jako první mužský klášter v Čechách vysvěcen 14. ledna 993.
Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily, proto se roku 994 rozhodl opustit svůj úřad podruhé. Vyvražděníslavníkovského rodu, ke kterému došlo o rok později, bylo hlavním důvodem, proč byl tento druhý odchod definitivní. V roce 996 se ještě pokoušel dohodnout na podmínkách opětného návratu, tyto snahy však vyzněly naprázdno, což se dozvěděl v Cáchách během pouti po Porýní.
Po vyvraždění Slavníkovců pobýval v letech 994 až 996 klášteře sv. Alexia naAventinu vŘímě.[7] Roku 994 navštívilUherské velkoknížectví, kde vládlGejza. Vojtěch pokřtil jeho syna Vajka, budoucího králesvatého Štěpána.[8]
Později se odebral doPolska ke knížetiBoleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu kpohanskýmLuticům neboPrusům. Za cíl byly nakonec vybrány pobaltské Prusy. Misie vedla podél břehůVisly a Gdaňského zálivu. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem doSambie, nejbohatšího kraje Pruska. Při své misijní cestě byl varován, že si pohansky věřící Prusové nepřejí jeho činnost, že by mohl být potrestán smrtí. Bylo mu řečeno, aby Prusko jako misionář opustil, přesto svou misii neukončil a v obtížnéevangelizaci pokračoval tím, že nechal mýtit pohanské posvátné duby. Dne 23. dubna 997 při bohoslužbě (podle jiných zdrojů při náhodné návštěvě) na jednom pro pohany posvátném místě (v posvátném háji Kunterna), do něhož byl lidem vstup zakázán, byl zadržen, následně zajat a rituálně zavražděn pohany a ochránci posvátného místa. Část jeho doprovodu byla ušetřena, aby pro výstrahu jiným mohla o jeho smrti podat svědectví.[9] Vojtěch je pro svou smrt při evangelizační činnostiřímskokatolickou církví považován zamučedníka.
Boleslav Chrabrý se chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka a světce. Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil (prý je vyvážil zlatem) a uložil je vkatedrále v sídelnímHnězdně (Gniezno). Zpět do Čech je odvezl český knížeBřetislav I. v roce 1039. Podle polské verze se ovšem tělo sv. Vojtěcha nachází i nadále v Hnězdně, neboť výprava Břetislava I. omylem vyzvedla a odvezla do Čech pouze ostatky prvníhoarcibiskupa hnězdenského a nevlastního Vojtěchova bratraRadima (sv. Gaudentius).
Pokud jde o lebku sv. Vojtěcha, byla podle polské tradice také uložena v Hnězdně, a to od roku 1127 až do roku 1923, kdy byla odcizena a její další osud je neznámý. Pozdější zkoumání vedené antropologemEmanuelem Vlčkem potvrdilo, že autentické Vojtěchovy ostatky jsou uloženy v pražské katedrále, ostatky z Hnězdna a Cách jsou tudíž falzem.[10][11] V roce 2024 představil mezinárodní tým vědců jeho pravděpodobnou podobu na základě jeho lebky.[12]
V roce 999 byl papežemSilvestrem II. na žádostcísařeOty III.prohlášen za svatého.[13] Vzápětí císař vykonal pouť k jeho hrobu a udělil polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému významná privilegia. Část Vojtěchových ostatků pravděpodobně odvezl do Říma a nechal nad nimi vystavětchrám sv. Bartoloměje naTiberském ostrově. Kolem jeho portálu býval v minulých staletích nápis, který oznamoval, že v tomto kostele spočívají dvě ruce sv. Vojtěcha, z nichž jedna držela arcibiskupskou berlu v Praze a druhá křtila v Uhráchsv. Štěpána.
Od11. století se svatý Vojtěch pokládá posvatém Václavovi za druhého patrona české země, stal se také hlavním patronempolské církve a Uher (roku 994 Vojtěch podle tradice pokřtil budoucího prvního uherského králeŠtěpána I.). PapežPavel VI. jejapoštolským listemPraga urbs z 26. listopadu 1965[14] prohlásil hlavním patronempražské arcidiecéze (stolec sv. Vojtěcha).
Vojtěchův nevlastní bratrRadim (Gaudencius) se roku 1000 stal prvním hnězdenskýmarcibiskupem. Vojtěchův rádce Radla (Anastázius)[15] založil uherské opatství benediktinůPannonhalma. Vojtěch se do své vlasti vrátil roku 1039, kdy knížeBřetislav I. podnikl válečnou výpravu doPolska a vHnězdně slavnostně vyzvedl ostatky sv. Vojtěcha,sv. Radima aPěti svatých bratří. Světcovy ostatky byly uloženy naPražském hradě ve zvláštníapsidě, přistavěné krotundě sv. Víta. KnížeSpytihněv II. zde později založil novou baziliku zasvěcenou společněsv. Vítu,sv. Václavu i sv. Vojtěchu. Roku 1143 byla z ostatků oddělena lebka a byla uložena v relikviáři. Podle této lebky byla upravena jiná lebka, která se dostala doCách, jako svatovojtěšská relikvie.[16]
Svátek sv. Vojtěcha připadá na 23. dubna.
Svatý Vojtěch je často vyobrazován v českém, slovenském, polském a uherském výtvarném umění.
.jpg)
Všechny legendy jsou psánylatinsky.
Obrázky, zvuky či videa k tématusvatý Vojtěch na Wikimedia Commons
AutorSvatý Vojtěch ve Wikizdrojích| Předchůdce: Dětmar |  | 2.biskup pražský 982–996 | | Nástupce: (Strachkvas/Kristián) Thiddag |
| Seznam pražských biskupů | ||
|---|---|---|
| Seznam pražských biskupů (973–1344) | Dětmar •svatý Vojtěch •Kristian (Strachkvas)1 •Thiddag •Ekkard •Hyza •Šebíř •Jaromír (Gebhart) •Kosmas •Heřman •Menhart •Jan I. •Sylvestr2 •Ota •Daniel I. •Gotpold3 •Bedřich •Vališ (Valentin) •Jindřich Břetislav •Daniel II. (Milík z Talmberka) •Ondřej z Gutenštejna •Pelhřim z Vartenberka (Peregrin) •Budilov (Budivoj, Budislav)4 •Jan II. z Dražic •Bernard Kaplíř ze Sulevic (Buchard) •Mikuláš z Újezda a Riesenburka •Jan III. z Dražic •Tobiáš z Bechyně •Řehoř Zajíc z Valdeka •Jan IV. z Dražic •Arnošt z Pardubic (od 30. 4. 1344 prvníarcibiskup) | |
| 1 zemřel před vysvěcením na biskupa,2 odstoupil před biskupským vysvěcením,3 zemřel před zvolením,4 vysvěcen v Římě na biskupa, svého úřadu se však fakticky nestihl ujmout, neboť zemřel cestou do Prahy | ||
