| Svatý Bonifác | |
|---|---|
 Svatý Bonifác | |
| arcibiskup a mučedník | |
| Narození | 675? Wessex |
| Úmrtí | 5. června754 Dokkum, Frísko |
| Svátek | 5. června |
| Místo pohřbení | Fuldský dóm |
| Místo působení | Crediton |
| Státní občanství | Wessexské království aFranská říše |
| Řád | Řád svatého Benedikta |
| Vyznání | katolická církev |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, anglikánská církev |
| Patronem | Pivovarníků,Fuldy,Německa,Světových dnů mládeže |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
SvatýBonifác (česky zastarale někdy takéDobroděj[1]), rodným jménemWinfried (675?Wessex –5. června754Dokkum,Frísko), byl jedním z představitelů křesťanskéanglosaské misie na evropské pevnině,apoštolemGermánů, svatýmpatronemNěmecka aarcibiskupem v Mohuči. V římskokatolické a v anglikánské církvi je slaven jako svatýmučedník.
Narodil se jako Winfried přibližně v roce 675 veWessexu. Lákal jej mnišský způsob života, takže již jako mladýoblát vstoupil do kláštera benediktinů v Exeteru, kde obdržel veškeré vzdělání. Poté působil jako učitel latinské gramatiky. Napsal několik pojednání a skládal rovněž latinskou poezii. Ve třiceti letech byl vysvěcen nakněze a po vzorubenediktinů začal toužit pomisionářském životě. V roce 716 se podWillibrordovým vedením vydal na kontinent, doFríska.Misie byla ovšem neúspěšná, v té době veFranské říši vypukla válka meziRadbodem aKarlem Martelem a Winfried byl nucený se vrátit doAnglie. O dva roky později se na kontinent vrátil a působil jako misionář v německých zemích až do své smrti v roce 754.[2]
Jeho zásluhy tkví především v organizačních schopnostech areformátorské důslednosti, díky které došlo k významnému posunu vpřed, co se týká myšlení franské církve a jejího propojení s římskou církví. Jeho zásluhou bylo znovu obnoveno západní císařství, nejprve pod vedenímKarla Velikého a potéOty Velikého v roce 962. V roce 718 se vypravil do Říma zapapežemŘehořem II., aby obdržel jeho pověření a požehnání k misijní činnosti ve Franské říši. Papež jej v témže roce zároveň přejmenoval na Bonifatia. V roce 722 se znovu vydal za papežem, protože jeho pravomoci vůči franské šlechtě byly velice malé a neúčinné. V Římě byl vysvěcen nabiskupa a obdržel pověřující dopis ke Karlu Martellovi, který jej následně vyslal šířit křesťanskou víru na svém území. PapežŘehoř III. vysvětil Bonifáce naarcibiskupa s pravomocí světit biskupy a zakládat novédiecéze, a ještě o několik let později (cca r. 738) jej ustanovilapoštolskýmlegátem proBavorsko,Alamanii,Hesensko aDurynsko. Do roku 740 založil kláštery v Amöneburgu, Fritzlaru, Kitzingenu, Tauberbischofsheimu či ženský klášter v Ochsenfurtu, kde se stala představenouThekla. U Geismaru skácelDonarův dub.[zdroj?]
V letech 738–747 uspořádal v Bavorsku hranice stávajících biskupství a v Durynsku zakládal biskupství nová, například v Erfurtu neboWürzburgu. S podporouKarlomana aPipina Krátkého, kteří byli proreformně a prořímsky zaměřeni, se podílel na vybudování nového církevního systému pro celou franskou říši.[zdroj?]
Pipin se nakonec postavil na stranu franské šlechty proti působení Bonifáce i proti jeho usednutí na trůn kolínského biskupství. Bonifác se raději stáhl a žil střídavě v Mohuči a v klášteře veFuldě, který založil v roce 744. Tento klášter se stal střediskemkřesťanství a misijního snažení v tehdejších německých zemích. Od roku 1869 se zde každoročně konají konference německých biskupů.[2].[3]
Zemřel násilnou smrtí uDokkumu při své poslední misijní cestě do Fríska spolu se svými 52 společníky. Jeho ostatky byly neseny zUtrechtu přesMohuč do Fuldy, kde Bonifác založil klášter. Tělo je dodnes pohřbeno v sarkofágu v kryptě pod hlavním oltářem dómu veFuldě.[2]
Jeho synovci byli svatý Willibald, biskup zEichstättu, a svatý Wunibald. Jeho neteří byla řeholniceSvatá Valburga.[zdroj?]
Díky svým spolubratřím z Fuldy byl Bonifác oslavován ihned po smrti a brzy byla napsána legenda o jeho životě a mučednictví. Bonifác bývá vyobrazen jako biskup s odznaky svého úřadu (berla,mitra,pallium); charakteristickým atributem je kniha proťatá mečem, Bonifác ji pozdvihl na svou obranu před svým vrahem. V legendárních scénách se zobrazuje jeho vstup do kláštera (obláčka), misijní činnost (nejčastěji jak doprovázíWillibrorda, káže pohanskýmFrísům nebo jak je křtí), tři římské cesty k papeži, jak světí králePipina III., dále jeho mučednická smrt, při níž bývá vyobrazen s některými, rovněž svatořečenými druhy,Eobanem aAdalarem, od 16. století také Bonifácovo Nanebevzetí a apoteóza v nebi. V malbě křídlových oltářů jej nejčastěji doprovází další misionářiLeander ze Sevilly,Augustin z Canterbury,Willibrord,Anscharius,Wolfgang,svatý Vojtěch,Gerhard z Csanádu neboRupert ze Salcburku.[zdroj?]
Obrázky, zvuky či videa k tématuSvatý Bonifác na Wikimedia Commons
