Podrobnější zdůvodnění najdete vdiskusi. Prosíme, neodstraňujte tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Panna Maria je podle katolíků i pravoslavných první mezi svatými. Zde slavný obrazČerné Madony.Měsíc listopad v českém kalendáři na rok 1867 (detail). Kalendárium svatých je uvedeno nejen pro katolíky, ale i pro evangelíky.
Světec čisvatý je v náboženské víře a úctě člověk, který dosáhlsvatosti či blízkostiBohu.
VNovém iStarém zákoně jde i nejde o svatost v morálním smyslu, jak to někdy chápe naše současná nebo starší, středověká kultura. Někdy jde o výraz z tehdejšího náboženského a kultického názvosloví, které „označovalo to, co je Bohem odděleno od ostatního světa, zprostředkuje jeho poznání a od svého okolí se liší tak, jako se chrám liší od ostatních staveb“.[1] Starý zákon užívá slova „svatý“ (hebrejsky KADOŠ, קָדוֹשׁ) pro označení nejen Boha[2], ale i „lidí, kteří byli zasvěceni k náboženským účelům, např. kněží, určených k zvláštním obřadům, a dokonce i celého izraelského národa, odděleného od ostatních a zasvěceného Bohu“[3] s tím, že tato svatost lidí je odvozována od Boží svatosti.[4]
Křesťanství se liší od judaismu v tom, že v případě pojmu svatosti začíná klást důraz na jeho morální smysl a začíná chápat člověka jako od narození hříšného, porušenéhodědičným hříchem. Vychází mimo jiné z předpokladu, že Starý zákon předepisujeoběti za hřích proto, aby jejich prostřednictvím byl člověk od hříchu očišťován, přičemž takovéto očišťování nevnímá jako jednorázový akt, ale jako proces, který je nutno neustále opakovat, dokud nepřijde ten, kdo přinese dokonalou oběť. Nicméně samotný Nový zákon takovéto pojetí ještě nezná. Naopak se v něm tvrdí, že zvířecími oběťmi se hříchy pouze „připomínají, neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit“.[5]
Křesťané jsou přesto přesvědčeni, žeNový zákon prohlubuje starozákonní pojetí svatosti. Zásadní změnou je v tomto případěukřižováníJežíše Krista jako základní skutečnostikřesťanské víry. Dokonalou a již dokonanou obětí za hřích celého lidstva je v novozákonním pojetí smrt Ježíše Krista na kříži. Za hříchy lidstva zde dle Nového zákona zemřel Bůh sám ve svém synu Ježíši Kristu. Ale jako nehříšného ho smrt nemohla udržet ve své moci, tak byl Kristus třetího dne vzkříšen – podle Božího plánu záchrany lidstva. Kdo této zprávě uvěří, tomu je vše odpuštěno a vydává svůj život Bohu – odděluje se pro Boha – stává se svatým. Svatost v novozákonním pojetí proto znamená život vmilosti skrze tuto oběť. Bůh odpouští lidský hřích proto, že za něj bylo zaplacenovýkupné. Novozákonníteologie nazývá tuto skutečnost termínemzástupná oběť. Svatost těch, kteří toto pojetí přijali, tj.křesťanů, je tedy v Novém zákoně chápána jakozprostředkovaná. Neděje se vlastním přičiněním, není výsledkemaskeze, nýbrž děje seBoží milostí.
Snahu o zlepšení vlastního života a odstranění pokračujícího hříchu nazývá Nový zákon termínemposvěcení. Totéž vyjadřuje teologický termínposvěcený život. Posvěcení není chápáno jako prostředek spásy, nýbrž jako průvodní znak jejího uskutečnění. Nový zákon jej nazývá termínemovoceDucha Svatého. Je zde tedy zcela obrácen smysl tohoto usilování. Není původcem svatosti, ale je jejím produktem.
Prototypem svatého je v katolictví a pravoslavímučedník. Mučedníci byli také prvními uctívanými světci. Mučedník je člověk, který za svou víru položil život, to znamená, že dokázal obětovat pro svou víru i to nejcennější, co měl, a je tedy s jistotou přijatKristem. Je to v podstatě aplikace Kristových slov:Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým nebeským Otcem. Pokud byl později uctíván někdo, kdo mučednickou smrtí nezemřel, pak to bylo proto, žecelý jeho život byl podobný mučedníkům; jednalo se většinou o mnichy a askety. Svatí jsou tradičně zobrazováni sesvatozáří kolem hlavy. K rozeznávání konkrétních svatých slouží v pravoslaví především písmena naznačující jejich jméno a typické oblečení, v katolictví předevšímatributy – charakteristické předměty nebo zvířata jako kniha, stavba, oblečení, kříž, ovce, pes, u vládců koruna, u panen a paniců lilie, u mučedníků konkrétní popravčí nástroj aj.
Svatý je člověk, který žil tak, že si jsou věřící jisti, že po smrti dosáhlspásy. To má dva důsledky;
tohoto světce, který je již před Božím trůnem, je možné prosit o přímluvu a pomoc;
tento světec může být předkládán jako životní příklad k následování.
V širším slova smyslu se křesťan může takto chovat v případě všech, o nichž je přesvědčen, že jsou svatými, může tedy prosit o přímluvu u Boha např. své mrtvé rodiče. Je to důsledkem učení ospolečenství svatých.
Naopak v užším slova smyslu se za svatého považuje ten, koho za takového vyhlásila jehocírkev (týká se to většiny církvíkatolických apravoslavných ortodoxních). V tomto smyslu je označeníSvatý posledním stupněm formální kanonizace (svatořečení). Jde o přesně vymezený formální postup, během něhož jsou zkoumány zásluhy dotyčného azázraky, které jsou s ním spojeny. Pokud kandidát na světce tímto procesem projde, je jako svatý vyhlášen oficiálně a veřejně. Světci je vyhrazen den v roce a je slaven jeho svátek u oltáře (tzn. vliturgii). Může mu být zasvěcenkostel, věřící jej žádají veřejně o přímluvu u Boha atd.
V evropských jazycích je někdy dost nepřesně označován probuzený (osvícený) člověk jako svatý, obdobně jsou někdy jednotlivé stupně probuzení popisovány jako stupně svatosti. Jedná se však o nedorozumění, protože tu jsou značné rozdíly mezi křesťanským pojmem svatý a probuzením vbuddhismu. Probuzená bytost dosahuje tohoto stavu pouze vlastním úsilím bez přispění jiné nadpřirozené bytosti. Mistr, guru či učitel má pouze úlohu instruktora. Probuzení vbuddhismu je popisováno jako vykořenění takzvaných tří zel – nenávisti, nevědomosti a chtivosti. V žádnébuddhistické škole neexistuje oficiální seznam svatých (respektive probuzených) jako tomu je např. vkatolické církvi. Probuzení je osobní záležitostí každého jedince. Z toho důvodu je z hlediska buddhismu nesmyslné žádat přímluvu u probuzené bytosti, protože nikdo nemůže očistit mysl někoho jiného. Přesto se později kolem významných existujících i legendárních postavbuddhismu vytvořilo mnoho lidových kultů, které do určité míry připomínají uctívání světců vkřesťanství. Zejména vmahájánovémbuddhismu je jejími stoupenci vyhledávána ochrana u tzv. transcendentníchbódhisattvů abuddhů. Např. vJaponsku jebódhisattvaDžizó považován za ochránce poutníků, nebo vČíně se keKuan-jin (ženská podobabódhisattvyAvalókitéšvary) neplodné ženy obracejí s prosbou o narození dítěte.
Rámakršna, v několika tradicích považován za světce
V hinduismu jsou taktéž uznáváni svatí, ale k jejich nalezení není určen formální postup. Pro světce neexistuje společný název, ale naopak je mnoho titulů jako např.Guru,Sádhu, Jógíni a další, svatí též nejsou u všech tradicí stejní.[6] . Příkladem světce by mohl býtŠirdí Sáí Bába,fakír a guru který je do dnes mnoha lidmi uctíván[7], neboRámakršna (guru).[8]
