Sval (musculus), často takésvalovina, jeorgán, jehož funkcí je umožnění aktivního pohybuživočicha nebo jeho části. Sval je tvořen předevšímsvalovou tkání. Všechny svaly tvořísvalovou soustavu. Věda, která zkoumá svaly, se nazývá myologie.[1]
Základní vlastností svalové tkáně je schopnost se stahovat (kontrahovat), což je umožněno speciálními mnohojadernými vláknitými strukturami uloženými v cytoplazmě všech svalových buněk, myofibrilami.Myofibrily jsou složeny z uspořádaných molekulaktinu amyosinu, mají průměr 20 až 150 mikrometrů a délku 0,5 až 20 cm. Za zvýšenékoncentracevápenatýchiontů a přítomnostiATP dochází k zasouvání tenkých aktinových vláken mezi tlustá vlákna myosinová, myofibrila se zkrátí a dojde ke kontrakci. Stah svalu je podkladem pro veškerý svalový pohyb.
Svalový stah je důsledkem řetězce chemických reakcí, k jejichž proběhnutí je potřeba splnění několika podmínek, v první řadě podráždění svalu a dostatečná zásobaenergie ve svalu.
Vduhovce oka můžeme nalézt hladké svaly které při větším množství světla zmenšízorničku a při jeho nedostatku ji zase roztáhnou, takže do oka proniká ideální množství světla.
Vzpřimovač chlupu je sval vkůži, který po podráždění vzpřímíchlup. Signálem k jeho stahu může být pocit chladu („husí kůže“), vzpřímením chlupů dojde ke zlepšení izolační schopnosti chlupového pokryvu těla, chlupy se mohou vzpřímit ale i v důsledkustresu (naježený ocaskočky).
Lidské svalstvo se nevymyká typickému svalstvuprimátů, ale je na něj samozřejmě soustředěna největší pozornost, jak mezi vědci, tak laiky. Jeho ať už cíleným tak necíleným zatěžováním (posilováním) se dá docílit nárůstu svalové hmoty i zvětšení svalových vláken.
Kosterní svalovina (příčně pruhovaná či žíhaná svalovina): řízena nervy mozkovými a míšními, ovládána naší vůlí. Každý sval přemosťuje jeden nebo více kostěných spojů.
mnoho specializovanýchvazivových útvarů, které usnadňují a umožňují jeho funkci.
Kosterní sval je tvořen dlouhýmisvalovými vlákny (až 40 cm), tvořené v podstatě jednou, alemnohojadernou buňkou, takzvanýmrhabdomyocytem. Vlákna jsou obalena řídkou vazivovou pochvou. Podélně uložená příčně pruhovaná vlákna se nazývajímyofibrily, které umožňujíkontrakci.
Svalová vlákna se spojují vesnopečky asnopce (10–100 svalových vláken), které jsou kryté silným vazivovým obalem. Snopce se pojí ve svaly kryté pevnou a pružnou vazivovou blanou –fascií (povázkou). Na obou koncích svalu přechází fascie vešlachy, které jsou pevně napojeny na kosti jako začátky aúpony svalů. Svalová i vazivová vlákna jsou elastická, umožňují až stoprocentní protažení své délky.
Každésvalové vlákno (rhabdomyocyt) uvnitř v cytoplazmě obsahujemyofibrily, které je ještě příčně rozdělena na přepážky,sarkomery. Díky těmto sarkomerám dostaly příčně pruhované svaly svůj název.
Srdeční svalovina či myokard (myokardum) tvoří tzv. kardiomyocyty či kardiocyty, které jsou příčně pruhované v důsledku přítomnosti sarkomer. Jejich délka činí 85–100 mikrometrů a šířka 15 mikrometrů. Funkce a stavba kontraktilních bílkovin je shodná s kosterním svalstvem, proto je někdy brána jako speciální typ příčně pruhované svaloviny. Buňky jsou spojeny interkalárními disky a mají jedno až dvěbuněčná jádra uspořádaná ve více směrech.[3]
Myokard není ovladatelný vůlí. Podněty ke stahování vznikají přímo v srdci. Tvoří téměř celousrdeční stěnu.
Na podnět reaguje pomaleji než příčně pruhovaný sval.
Hladká svalovina není tvořena vlákny, ale samostatnými buňkami vřetenovitého tvaru, v jejichžcytoplazměmyofibrily nejsou uspořádané jako u příčně pruhovaného svalu, takže ani podmikroskopem nemůžeme pozorovat příčné žíhání.
Trigger point („spoušťový bod“), někdy též „myogelóza“, „myofascitida“ je bolestivé, ztuhlé místo ve svalu, které je přičítáno městnání odpadních metabolitů. Kyselina mléčná není po akci svalu dostatečně odplavována (absencí protažení, nedostatečnou hydrataci člověka aj.), vmezeřuje se do měkké tkáně svalu a dráždí okolní struktury. Místo bývá dobře hmatné, citlivé na dotek a může spustit i antalgickou motorickou reakci.[4] Pro častou rezistenci na manuálnímasáž je třeba pro odstranění trigger pointů použít jiné formyfyzioterapie, např.postizometrickou relaxaci svalu.
Typické místo trigger pointů bývá na zádech u vnitřní horní hrany lopatky (m. levator scapulae, m. rhomboid minor, m. supraspinatus, m. trapezius), dále např. ve svalu lýtkovém (m. soleus), ve svalu žvýkacím (m. masseter) apod.[5]
