Súsy byly založeny pravděpodobně kolem roku4000 př. n. l., jedná se o jedno z nejstarších osídlených míst Íránu. První stopy osad se datují již do roku7000 př. n. l. Nálezy pozůstatků civilizace s malovanou keramikou se datují do období kolem roku5000 př. n. l. V minulosti byly Susy hlavním městemElamu. Jejich jméno je také odvozeno z místního jazyka a zřejmě se původně vyslovovaloSusən. Susy byly napadeny v několika válečných taženích jakbabylonskou říší, tak iříší asyrskou. Po dobytí Babylonem bylo jméno mylně spojováno se slovemsemitského původušušan, které znamená „lilie“.
„Dobyl jsem Šušan, slavné svaté město, příbytek Bohů, sídlo tajemství. Vstoupil jsem do jeho paláců a otevřel truhlice přeplněné stříbrem, zlatem a bohatstvím… Zničil jsem šušanský zikkurat. Rozdrtil jsem jeho zářící měděné rohy. Zadupal jsem chrámy Elamu do bezvýznamnosti, jejich bohy a bohyně jsem rozprášil do větru. Zničil jsem hrobky jejich starobylých i nedávných králů, vystavil jsem je slunci a odnesl jsem jejich kosti do země Aššur. Zničil jsem provincie Elamu a na jejich půdu jsem zasel sůl.“[1]
Svůj význam Súsy postupně ztrácely od dobAlexandra Velikého (336–323 př. n. l.), i když ještěparthští králové zde běžně trávili zimní měsíce (většinu roku sídlili vKtésifóntu naTigridu).ŘímskýcísařTraianus dobyl Susy v roce116 n. l., ale byl brzy přinucen se stáhnout z důvodů propukajících nepokojů na jiných územích, jež kontroloval. Tento akt byl také nejvýchodnější expanzí římského impéria.
Během své historie byly Susy nejméně dvakrát zcela zničeny. Poprvé je v roce647 př. n. l. srovnal se zemí asyrský králAššurbanipal, podruhéArabové v roce638 n. l., když dobývali državyperskýchSásánovců. Nakonec roku1218 bylo město definitivně zničeno přimongolské invazi. V následujících letech ho jeho obyvatelé postupně opustili.
V současnosti je lokalita ohrožována ilegálními vykopávkami, vývozem odpadu a plánovaným autobusovým nádražím nad neprozkoumanými památkami.[2] V roce 2015 byly Súsy zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.[3]
Šušan je zmiňován ve spisechhebrejské bible, zejména pak vknize Ester (Est 1,2.5; 2,3.5.8; 3,15; 4,8.16; 8,14–15; 9,6.11–15.18), ale také v kniháchNehemjáš aDaniel.
Daniel iNehemjáš žili v Šušanu v obdobíperské říšeŽidů v6. století př. n. l.Ester se zde stala královnou a zachránila takŽidy předgenocidou. V oblasti se nachází hrobka, o níž se soudí, že patří Danielovi a je známá jakoŠúš-Daniel. Hrobka je ozdobena nezvyklým kuželem z bílého kamene, který není ani pravidelný ani symetrický.
