Surrealismus (výslovnost[syrealizmus]) je evropskýumělecký směr, ale takéživotní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňujepodvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal odAndré Bretona, jeho prudký rozvoj umožnilSalvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil.
Termínsurrealismus poprvé použilGuillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrouPrsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu – surrealitu (francouzská předponasur –nad).
Počátky surrealismu navazovaly nadadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí naprvní světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor – tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody apoezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby.
Roku 1924 vydalAndré BretonSurrealistický manifest, v tomto roce začal vycházet časopisLa Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. VSurrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako „čirý psychický automatismus“, kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací – při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ předevšímSigmund Freud.
Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období:
Intuitivní období – věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).
Politické období – Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem protikolonialismu. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivuSSSR. Postupně se přikláněli kmarxismu – to se projevilo v Druhém manifestu surrealismu (1930). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) zeSurrealistické revoluce se stalSurrealismus ve službách revoluce. Surrealisté však také na druhou stranu byli jedni z prvých, kteří prohlédli zrůdnoststalinistického režimu v SSSR (Karel Teige:Surrealismus proti proudu). Krátce se sblížili strockismem (André Breton navštívil v roce 1938Lva Trockého v Mexiku).
André Breton aPhilippe Soupault napsali první automatickou knihu –Les Champs Magnetiques (1919), pozdějiAndré Masson vyvinul automatické kreslení a obraz, které se stejně jako jiné automatické metody stalo významnou částí surrealistické praxe.
Díky této dominanciFrancie bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byliVítězslav Nezval a Karel Teige). Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnějších surrealistických teoretiků a radikálních umělců pocházela z jiných zemí než Francie. Například RumuniGherasim Luca,Victor Brauner, ČešiToyen,Jindřich Heisler, ŠpaněléLuis Buňuel,Salvador Dalí, KubánciWifredo Lam,Jorge Camacho a další (např. v JugosláviiBělehradská surrealistická skupina).
Podruhé světové válce surrealisté vytyčili další směřování surrealismu ve znamení Nového mythu. Byl to příklon kmytologii, přírodním kulturám ahermetismu (André Breton,Arkán 17). Poválečná období lze rozdělit na druhou a třetí generaci surrealistů. Druhou generaci lze zhruba datovat od konce války do Bretonovy smrti v roce 1966 (Jean-Louis Bédouin,Jean Schuster,Gerard Legrand). V roce 1969 Jean Schuster „rozpustil“ surrealistické hnutí, ale mnoho skupin ve světě i v Paříži působilo od té doby dále. Třetí generace působí dosud. V 70. letech vydávala Pařížská skupina revuiB.L.S., později časopisSurréalisme (Vincent Bounoure,Michel Zimbacca,Jorge Camacho,Jean-Louis Bédouin). S těmito periodiky úzce spolupracovali i čeští surrealisté, kteří v té době byli zbaveni publikačních možností.
Jindřich Štyrský zemřel za druhé světové války,Toyen vytvořila dvě protiválečná albaStřelnice aSchovej se válko. V té době se v Praze ustavila skupinaSpořilovští surrealisté. Tvořili ji básníciZbyněk Havlíček,Otto Mizera, teoretikRobert Kalivoda a jiní. Po druhé světové válce v roce 1947 se v Praze konalaMezinárodní výstava surrealismu. Poté odešli do Francie natrvalo malířka Toyen a Jindřich Heisler.
Po roce 1990 se k tomuto okruhu přihlásili další mladí básníci a výtvarníci. Po rozpadu státu se názorový okruh přejmenoval naSkupinu českých a slovenských surrealistů a pracuje dodnes.
Za předchůdce surrealistického divadla lze považovatGuillauma Apollinaira s hrouPrsy Tiresiovy, čiAlfréda Jarryho s hrouKrál Ubu. V roce 1929 surrealisté připravovali hruBenjamina PéretaV ráji fantomů. Divadlu se věnoval teoreticky i praktickyAntonin Artaud (Divadlo nonsensu), který později vytvořil koncepciDivadla krutosti.
Ve 20. letech vznikl jeden z prvých surrealistických filmůEmak Bakia odMan Raye. K začátkům surrealismu je počítán i filmMeziaktíRené Claira aFrancise Picabii.
V Československu v 70. a 80. letech točil krátké filmyLudvík Šváb. Významným surrealistickým tvůrcem filmů v současnosti jeJan Švankmajer. Ze surrealistické orientace vychází i režisérDavid Jařab (např. v roce 2018 dokumentVratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka).
Adam Biro et René Passeron, Dictionnaire général du surréalisme et de ses environs, Co-édition Office du livre, Fribourg (Suisse) et Paris, Presses universitaires de France, 1982.
Jean-Louis Bédouin,Anthologie de la poésie surréaliste, Paris, Seghers, 1983.
Philippe Audoin,Les Surréalistes, Paris, Le Seuil, collection microcosme "Ecrivains de toujours", 1973
André Breton et Paul Éluard,Dictionnaire abrégé du surréalisme (1938), Paris, José Corti, 1991.
.jpg)
