Sumerští zemědělci, kteří žili podél řekEufrat aTigris, pěstovali množstvíobilí a dalších plodin, což jim umožnilo vytvářet městské osady. Tito zemědělci, dnes nazývaní Sumeřané, sami sebe ve vlastním jazyce označovali za „Černohlavce“ (un san gi ga).[1] Svou zemi nazývaliKengir neboli "Země vznešených pánů". Později do Sumeru přišlisemitsky hovořícíAkkaďané, kteří dali zemi i původním obyvatelům dnes známé jméno (šumeru). Rasový konflikt Sumeřanů a Semitů naplnil značnou část sumerských dějin a Sumeřané v něm nakonec prohráli.[2] Sumerolog Samuel Noah Kramer uvedl, že starému Sumeru lze připsat 37 "prvenství" v dějinách lidstva.[3] K sumerským objevům patří například institutškoly, psaného zákonodárství, písma nebo literatury.[4] Nejstarší známé texty na světě pocházejí ze sumerských městUruk aDžemdet Nasr a datují se mezi cca 3350 až cca2500 př. n. l., které následovaly po období před objevem písma cca4000–2500 před naším letopočtem.[5][6][7]
Sumerové byli v raném období moderníarcheologie zcela neznámí. Prvním učencem, který užil slovo Sumer, bylJules Oppert (1869). První velké vykopávky proběhly v roce 1877 vGirsu a byly vedené francouzským archeologemErnestem de Sarzecem.[8]
Termín „Sumer“ (akkadsky: 𒋗𒈨𒊒,šumeru)[9] pochází z akkadského názvu pro Sumery,starověké nesemitsky mluvící obyvatele jižníMezopotámie.[10][11][12][13][14] Ve svých vlastních nápisech Sumerové nazývali svou zemi „Kengir“, tedy „Země urozených pánů“ (sumersky: 𒆠𒂗𒄀, ki-en-gi(-r), dosl. „země“ + „pánové“ + „urození“) a svůj jazyk „Emegir“ (sumersky: 𒅴𒂠, eme-g̃ir nebo 𒅴𒄀 eme-gi15)[10][15][16]
Akkadové, východní Semité, kteří později dobyli sumerské městské státy, dali Sumeru jeho hlavní historické jméno, avšak fonologický vývoj termínu šumerû není jistý.[17] Hebrejské שִׁנְעָר Šinʿar,egyptskéSngr achetitskéŠanhar(a), která rovněž označují jižní Mezopotámii, mohou být západní varianty názvu Sumer.[17]
Obecná poloha na dnešní mapě a hlavní města Sumeru se starověkým pobřežím, které v dávných dobách téměř dosáhlo městaUruk.
Sumerové do Mezopotámie pravděpodobně přišli nejpozději kolem roku4000 př. n. l. a hovořilisumerštinou, jazykem, který se dosud nepodařilo přiřadit k nějaké ze známýchjazykových rodin.[1] Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumeřané pokračovali ve většině místních tradic. Po předsumerském obyvatelstvu zůstalo krom toho i několik jazykových stop, hlavně vtopografii a v názvech některých řemesel a nástrojů. Avšak slova týkající se plavby po moři jsou zcela sumerská.Urucká kultura osídlovala Mezopotámii z jihu od moře, což nasvědčuje příchodu po moři. Taktéž existují souvislosti mezi sumerštinou aaustronéskými neboindoevropskými jazyky, proto je pravděpodobné, že Sumerové připluli z oblasti povodíIndu aasimilovali sobeidskou kulturou.[18] Odkud Sumeřané přišli je ale nedořešenou otázkou,jihozápadoasijská teorie je nejpřijímanější, existuje ale i teorieseveroafrická nebokavkazská, jiné teorie spojují ostrovBahrajn sDilmunem v sumerské mytologii a navrhují, že právě Bahrajn byl sumerskou pravlastí.[19][20][21]
Sumery kolonizovaní Obeiďané (nazývaní též Proto-Eufraťané), i když se o nich Sumerové ve svých písemných pramenech sami nikdy nezmínili, jsou moderními učenci považováni za první civilizační sílu v Sumeru.[22] Vysušili bažiny pro zemědělství, rozvinuli tkalcovství, kožedělnictví, kovářství, zednictví a hrnčířství. Předsumerského původu jsou patrně i názvy městUr,Sippar atd. a řekEufrat aTigris, původně Buranunna a Idigna. Obecně lze říci, že ve chvíli, kdy zemědělskou obeidskou kulturu vystřídala kultura urucká, došlo ke vzniku první městské civilizace historie a ke vzniku samotné Sumerské civilizace.
Přechod k městské kultuře byl přitom nečekaně prudký, sumerská města měla poměrně rychle až 10 000 obyvatel. Město Uruk překonalo nakonec hranici 50 000 obyvatel (okolo roku 2900 př. n. l).[23] Krajní odhady hovoří až o 80 000 lidí (pro srovnání: největšístředověká města jakoBenátky,Londýn čiPaříž měla maximálně 40 000 obyvatel). Celková populace Sumeru se odhaduje na 0,8 milionu až 1,5 milionu. Světová populace se v této době odhaduje na 27 milionů.[24] Americký antropolog Robert McCormick Adams odhaduje, že 89 % populace Sumeru žilo ve městech.[25] To dokazuje mimořádnou efektivitu zemědělského systému a produkce potravin.
Svou roli v rychléurbanizaci sehrálootrokářství. Existují důkazy, že Sumeřané získali mnoho otroků při vojenských výpadech do horských oblastí. Někdy bývají Sumeřané označováni za "vynálezce otroctví".[26] Složitější je otázka, zda k dynamice přispíval ipatriarchátní systém, neboť dle mnoha poukazů bylo postavení žen v sumerské společnosti mnohem lepší než v řadě následných civilizací: ženy zasedaly v radách starších, mohly obchodovat, vlastnit půdu, žít samy či iniciovat rozvod, synové a dcery dědili majetek za stejných podmínek.[27] Postavení žen se nicméně v čase zhoršovalo. Původně fungovala v sumerské společnosti patrněpolyandrie (žena si brala více manželů). Roku 2350 př. n. l. tuto praxi zakázal králUrukagina a začala být trestánaukamenováním.[28]
Od pozdějších přísných patriarchálních společností se Sumer odlišoval také vztahem ksexualitě, který byl dosti volný. Sexuální morálka se odvozovala výhradně od toho, zda sexuální akt činí člověka rituálně nečistým. Sumerové široce věřili, žemasturbace zvyšuje sexuální potenci, a to jak u mužů, tak u žen, a často se jí věnovali, jak sami, tak se svými partnery. Sumerové také nepovažovalianální sex za tabu. Kněžkám z Entu bylo zakázáno plodit potomky a často se věnovaly análnímu sexu jako metoděkontroly porodnosti.[29][30][31]Prostituce existovala, ale není jasné, zda existovalaposvátná prostituce, vedou se o tom značné spory.[32]
Oblast byla mimořádně úrodná, ale vyžadovala stálé a vydatné zavlažování, jelikož je to oblastaridní. Vynález umělého zavlažování je mnohem staršího data (asi 5000 př. n. l.) a první zavlažovací kanál se podařilo vykopat víránské Čóga Mami. V kultuře obeidské a urucké se kanály také používaly a k jejich managementu nebylo, na rozdíl od dřívějších domněnek, zapotřebí komplexní státní organizace. Oblast Sumeru se skládala z několika desítek relativně malých, navzájem nezávislých městských států.
První písemné památky především ekonomického rázu pocházejí z konce4. a počátku3. tisíciletí př. n. l. Nejednalo se ovšem o písmo použitelné k záznamu složitějšíchabstraktních pojmů. Sumerové po několika staletích z tohoto obrázkového písma vyvinuliklínopis, který se dobře hodil pro zápis jejich velmi specifického jazyka.[33]
Pokrývka hlavy a náhrdelníky nalezené v hrobech některých sumerských žen
urucká kultura (kolem r. 3300–3000 př. n. l.): první písemné prameny vůbec; Uruk prvním městem světa (100 ha, monumentální budovy až 4 000 m2)
ranědynastické období (kolem r. 3000–2350 př. n. l.): sumerské městské státy, rozvoj obchodu, první královské paláce (2700 př. n. l.) a větší množství klínopisných pís. záznamů. Souboj měst Ummy a Lagaše-Girsu, král Kiše jako nejvznešenější titul.
akkadské období (2350–2150 př. n. l.): rychlý mocenský vzestupAkkaďanů a jejich říše pův. na sever od Sumeru v okolí města Agade, od něhož převzali i svoje pojmenování. Poprvé sjednocení celého Sumeru a Akkadu, porážka vojsk krále Lugalzageziho z města Ummy. Prvním králem sjednoceného státu králKiše, původem syn kněžky,Sargon Veliký.
vpád kočovníků etnika z východuGutejců (2150–2075 př. n. l.), kteří svrhli již slabou akkadskou nadvládu. Podrobení Sumeru nájezdníkům, kteří jej více či méně ovládali po 1 století
III. dynastie urská (2116–2004 př. n. l.): silná centralizace sumerského státu, sumerští králové sídlí v Uru, závěrečná renezance sumerské kultury, stavba prvních skutečných zikkuratů. Dochovalo se asi 100 000 tabulek s pís. záznamy. Sumer ovládá území zhruba podobné jako před ním akkadští králové.
období Isinu a Larsy (2017–1763 př. n. l.): oslabení Sumerů vnitřním bojem mezi dynastiemi
Mytologickou potopu, kterou zachycuje Eridská genesis, přežil jediný člověkZiusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého. První známou historickou osobností jekišskýen (král)Me-baragesi, který vládl někdy mezi lety2700 př. n. l.–2600 př. n. l., předposlední panovník 1. kišské dynastie. Jeho synAgga byl poražen uruckým králemGilgamešem, zakladatelem 1. urucké dynastie.
Konec Sumeru nastal pozvolna, především však stát čelil neustávajícímu tlaku kočovníku ze severozápadu. TitoAmorejci (akk.Amurrum či sum.Martu) pomalu ovládli krajinu mezi městy a později i některá města. Posledním sumerským králem bylIbbi-Sín. Jeho bývalý služebník, amorejský uzurpátor Išbi-Erra, generál zMari, který ovládl důležité město Isin. Ur byl pak dobyt a rozvrácenelamskými achurritskými kmeny. Je zachycen ve vynikajících básníchNářek nad zkázou Sumeru aNářek nad zkázou Uru. Ibbi-Sín beze stopy zmizel v elamském zajetí. Zničení mnoha měst v závěrečné části a odvlečení mnoha lidí zasadilo sumerskému národu poslední a smrtící ránu. Po dobytí Uru následovalo období asimilace do semitského jazykového prostředí.
Období Isin – Larsa (vláda amorejských králů) bylo jen přechodné (2017 př. n. l.–1763 př. n. l.). Po roce 2000 př. n. l. přestala být sumerština používána ve většině oblastí jako živý jazyk, definitivně vymřela asi kolem r. 1800 př. n. l. Uchovala se pouze jako sakrální, vědecký, právní a správní jazyk a jako jazyk vzdělanců.Klínopis svoji pozici neztratil a byl přejat a částečně upraven pro akkadský semitský jazyk. (od cca r. 2600 př. n. l.). Akkadský jazyk převzal úlohu jazyka dorozumívacího v celé Mezopotámii po asimilaci Sumerů, včetně úlohy jazyka diplomatického a úředního. Období Isin-Larsa je přechodné mezi III. dynastií z Uru a nástupem starobabylónské říše a jmenuje se po 2 nejdůležitějších státech té doby. Akkadština však začala svoji pozici ztrácet po příchoduAramejců (Chaldejců) do Mezopotámie a okolních oblastí na počátku 1. tisíciletí př. n. l. Prosazoval se jazykaramejský, jenž byl psán mnohem jednodušším písmemfoinickým (fénickým). Proto v období novobabylónském (cca 600 př. n. l.) byla sumerština, akkadština a klínopis znám jen vzdělaným kněžím. Mezi lidem byly již neznámé, nepoužívané. Klínopis přežil pád Babylónu do rukouPeršanů i pozdějiŘeků (pol. 6. století a pol. 4. století př. n. l.), ale před začátkem letopočtu vymizel.
Podle znalce klínopisůBlahoslava Hrušky je možné začátek urucké kultury posunout až k letopočtu 3500 př. n. l., přičemž první tabulka s obrázkovým písmem byla datována kolem roku3200 př. n. l., v uruckém chrámu boha Ana. Kolem roku2900 př. n. l. se mění v Uruku a Džemdet Nasru na písmo klínové a objevují se nejstarší literární skladby v sumerštině. Klínové písmo začíná být používáno také v elamskýchSúsách. Vláda Gilgameše se podle novějších výzkumů posouvá k letopočtu2500 př. n. l. Kolem roku2355 př. n. l. omezuje lagašský uzurpátor Urukagina moc palácových úředníků a získává na svou stranu chrámy a kněze. Toto jsou dosud nejstarší známé zákony. Kolem roku 2350 př. n. l. se urucký král Lugalzagesi pokusil o sjednocení země, ale byl poražen zhruba během deseti až dvaceti let, kdy se formuje prvníakkadský státSargona Akkadského a dobývá severní Mezopotámii, částÍránu, proniká doMalé Asie a východního Středomoří.
Uruk, jedno z největších sumerských měst, měl v době svého vrcholu odhadem 50 000–80 000 obyvatel.[34] Vzhledem k dalším městům v Sumeru a početné zemědělské populaci lze hrubě odhadnout, že Sumer měl 0,8–1,5 milionu obyvatel. Světová populace v té době se odhaduje na 27 milionů.[35]
Sumerský jazyk bylizolovaný jazyk. Někteří lingvisté tvrdí, že lze podsumerštinou rozpoznat substrátový jazyk neznámé klasifikace, protože názvy některých hlavních sumerských měst nejsou sumerské, což ukazuje na vliv dřívějších obyvatel.[36] Archeologické nálezy však ukazují jasnou a nepřerušenou kulturní kontinuitu od ranéhoobeidského období (5300–4700 př. n. l., C-14) v jižní Mezopotámii. Sumerové, kteří se zde usadili, obdělávali půdu úrodnou díky nánosůmTigridu aEufratu.
Někteří archeologové se domnívají, že původní mluvčí staré sumerštiny mohli být zemědělci, kteří přišli ze severní Mezopotámie, poté co tam zdokonalili zavlažovací zemědělství.Keramika obeidského období v jižní Mezopotámii je spojována prostřednictvím přechodné keramikyČoga Mami s keramikou kultury Samarra (cca 5700–4900 př. n. l.,C-14) na severu, která jako první praktikovala rané zavlažované zemědělství podél středního toku Tigridu a jeho přítoků.Toto spojení je nejzřetelnější na lokalitě Tell el-'Oueili u Larsi, kde osm archeologických vrstev přineslo před-Ubaidskou keramiku podobnou keramiceSamarry (francouzské vykopávky v 80. letech). Podle této teorie se zemědělské populace rozšířily do jižní Mezopotámie, protože vyvinuly chrámově-centrickou organizaci práce a řízení vody, což jim umožnilo přežít a prosperovat v náročném prostředí.
Jiní badatelé navrhují, že Sumerové mohou být přímými pokračovateli původních komunit lovců-rybářů, spojených s bifaciálními nástrojovými komplexy na arabském pobřeží. Juris Zarins se domnívá, že Sumerové mohli být obyvateli oblastiPerského zálivu před jeho zatopením na konci poslednídoby ledové.
V jižní Mezopotámii začala vznikat první města již během předsumerskéobeidské kultury. Stejně jako starověkéŘecko se i Sumer skládal z městských států:Eridu (nejjižnější sumerské město, pahorek Abú Šahrajn),Nippur (dnešní Niffar, od13. století neobývaný),Šuruppak (dnešní Fára),Uruk (pahorek al-Warká),Kiš (nejsevernější sumerské město, dnešní al-Uhajmer),Lagaš (dnešní Tello),Umma (dnešní Jocha) aUr (dnešní al-Muqajjar). Eridu je považováno za jedno z nejstarších měst na světě. Podle pozdější ideologie bylo v Sumeru na Zemi přítomné vždy jen jedno království. V dochovaném Sumerském královském seznamu jsou vyjmenované takto: (dle sídelního města,dynastie), před potopou světa: Eridu – Bad-tibira – Larak –Sippar – Šuruppak a po potopě světa: Kiš – Uruk – Ur – Awan – Kiš – Hamazi – Uruk – Ur –Adab – Mari – Kiš – Akšak – Kiš – Uruk – Akkad – Uruk –Gutejci – Uruk – Ur – Isin. Je tak opomenuta Lagaš a do značné míry Uruk, což bylo dáno politicky místem vzniku Seznamu.
Sumerská města měla uprostřed městské zástavby posvátný okrsek s mnohavrstevným chrámem, který se vyvinul na konci 22. stol. př. n. l. v tzv.zikkurat, chrám zasvěcený božskému ochránci města.[37] Město bylo obklopeno městskými hradbami a posvátný okrsek míval často také vlastní hradby. Každé z měst tvořilo samostatnýměstský stát, který ovládal ve svém bezprostředním okolí zemědělské zázemí s několika vesnicemi či menšími městy. Rozloha takového státu byla malá, můžeme jen zhruba odhadnout, že jedno z větších měst ovládalo asi 3 000 km2.
Nejvyšší postavení ve státě měl od ranědynastického období tzv.lugal (velký muž = tj. král). Tento titul patřil původně politickému a vojenskému náčelníkovi. Nejstarším králem ověřeným archeologickými důkazy jeEnmebaragesi zKiše.[38] Ve městech ovládaných byl jeho zástupcemensi (kníže).Ensi ovšem původně nosil významnejvyšší správce chrámu, zástupce městského božstva na Zemi. Vztah světské a náboženské moci byl důležitým prvkem mezopotamské politiky a obě sféry zůstaly silně provázané. Chrámy měly dokonce ekonomické funkce. Organizovaly pracovní projekty potřebné pro zavlažování. Občané měli vůči chrámu pracovní povinnost, i když se z ní mohli vyplatit.
Počátky světovéliteratury lze mimoEgypt umístit do Sumeru. Sumerové zaznamenávali informaceklínovým písmem (klínopisem) na hliněné destičky pomocí jednoduchého trojhranného rydla, čili klínku. Hliněné destičky se používaly pro svoji praktičnost, neboť Mezopotámie je dodnes země s nevyčerpatelným množstvím hlíny, ale s minimem kamene, který byl vždy považován za vzácný importovaný materiál. Sumerské písmo je považováno za velký milník ve vývoji schopnosti lidstva vytvářet historické záznamy a literární díla, a to jak ve formě poetických eposů a příběhů, tak i modliteb a zákonů. Dochovalo se stovek tisíc textů v sumerském jazyce, včetně osobních a obchodních dopisů, stvrzenek, lexikálních seznamů, zákonů, hymnů, modliteb, příběhů a denních záznamů. Byly nalezeny kompletní knihovny hliněných tabulek.
Sumerský systém zápisu písma převzali i jejich následovníci,Akkaďané. Klínopis se ale pro jejich semitskou řeč nehodil a po celou dobu existenceakkadštiny se tento jazyk s tímto značným problémem potýkal. Patrně největší překážkou byla nejednoznačnost textů a různé množství používaných sumerských značek slov. Vsumersko-akkadské literatuře pak vznikl asi nejznámějšíEpos o Gilgamešovi, nejstarší epické dílo světové literatury.[39] Na rozklad sumerské společnosti reagovalalamentační poezie, mezi níž nejznámější je skladbaNářek nad zkázou Uru. Již čistě akkadský charakter má pak rozsáhlý mýtusEnúma eliš.[40]
Někteří autoři navrhli, že může existovat substrátový nebo adstrátový jazyk pro geografické názvy a různé řemeslné a zemědělské termíny, označovaný jako protoeufratský nebo prototigridský, avšak tento názor je jinými badateli zpochybňován.
Sumerská civilizace postupně slábla, v 1. pol. 2. tisíciletí př. n. l. již sumerské obyvatelstvo neexistovalo. Nadále však zůstala v užívání sumerština, která se stalaliturgickým a státnickým jazykem a byla jím až do 7. stol. př. n. l. (srov. slatinou).
Raný písemný záznam určený k evidenci přídělu piva, 3100–3000 př. n. l., z Iráku. Britské muzeum, Londýn
Klínopisná tabulka s administrativním záznamem, obsahující položky týkající se sladu a ječných krup, 3100–2900 př. n. l. Hlína, 6,8 × 4,5 × 1,6 cm, Metropolitní muzeum umění, New York
Kupní listina pole a domu, Šuruppak, cca 2600 př. n. l. Výška: 8,5 cm, šířka: 8,5 cm, hloubka: 2 cm. Louvre
Stéla supů, cca 2450 př. n. l., vápenec. Nalezena roku 1881 Édouardem de Sarzecem v Girsu, dnes Tell Telloh, Irák. Louvre
Sumerové připisovali svým božstvům odpovědnost za všechny záležitosti týkající se jejich života a projevovali pokoru tváří v tvář kosmickým silám, jako jesmrt a boží hněv. Sumerská náboženská tradice se zdá být založena na dvou oddělenýchkosmogonických mýtech. První chápal stvoření jako výsledek sériehieroi gamoi, neboli posvátných sňatků, zahrnujících smíření protikladů, chápaných jako spojení mužských a ženských božských bytostí, tedy bohů.
Tento vzorec nadále ovlivňoval regionální mezopotámské mýty. Tak například v pozdějším akkadskémEnúma eliš bylo stvoření chápáno jako spojení sladké a slané vody, mezi mužskýmAbzu a ženskouTiamat. Produkty tohoto spojení, Lahm a Lahmu, „bahenní bytosti“, byli titulem strážců bran chrámu E-Abzu bohaEnkiho vEridu, prvním sumerském městě.
Odrazujíc způsob, jakým se bahnité ostrovy objevují u ústíEufratu, kde se setkává sladká a slaná voda a kde řeka ukládá své nánosy, měl druhý hieros gamos údajně vést ke stvoření Anšara a Kišary, „nebeského čepu (osy)“ a „zemského čepu“, kteří byli následně rodičiAnu (nebe) a Ki (země).
Další důležitý sumerský hieros gamos byl mezi Ki, zde známou jakoNinchursag neboli „Paní hor“, a Enkim z Eridu, bohem sladké vody, která přinášela zeleň a pastviny.
V raném období, po počátku psaných dějin, nahradiloNippur ve střední Mezopotámii jižní Eridu jako hlavní chrámové město, jehož kněží vykonávali politickou hegemonii nad ostatními městskými státy. Nippur si tento status udržel po celé sumerské období.
Akkadský válcový pečetník z doby kolem roku 2300 př. n. l., zobrazující božstva Inanna, Utu, Enki a Isimud.
Sumerský náboženský systém bylantropomorfněpolyteistický. Uctívalo se mnoho bohů v lidské podobě. Neexistovala žádná společná sada bohů. Každý městský stát měl své vlastní patrony, chrámy a bohy. Bohové jednoho města ale byli často uznáváni i jinde. Náboženský význam boha často rostl a klesal s politickou mocí města, kde byl primárně uctíván. Sumeřané byli prvními lidmi, kteří zaznamenali svou víru písemně. Nejznámějšími bohy byliAn,Ki,Enki,Enlil,Inanna,Utu (Šamaš) aNanna (Sin). Tato božstva tvořila hlavní panteon a kromě toho existovaly stovky dalších menších bohů. Sumerskýposmrtný život byl poměrně temný, mrtvý sestoupil do ponuréhopodsvětíEreškigal, kde pak žil navěky v bídné podoběgidima (ducha).[41] Nástup nadvlády Akkadů je pak provázen povýšením bohaMarduka na nejvyššího boha.
Sumerové uctívali:
Ana jako boha, který byl plným ekvivalentem nebes; slovoan v sumerštině znamená „nebe“ a jeho družka Ki znamená „země“.
Enkiho na jihu, v chrámu v Eridu. Enki byl bohem dobročinnosti a moudrosti, vládcem sladkovodních hlubin pod zemí, léčitelem a přítelem lidstva, o němž se v sumerských mýtech věřilo, že dal lidem umění a vědy, řemesla a způsoby civilizace; první zákoník byl považován za jeho výtvor.
Enlila, boha bouří, větru a deště.[42] Byl nejvyšším bohem sumerského panteonu[42][43] a patronem města Nippur.[44] Jeho družkou byla Ninlil, bohyně jižního větru.[45]
Inannu, bohyni lásky, sexuality a války;[46] zosobnění Venuše, jitřní (východní) a večerní (západní) hvězdy, uctívanou v chrámu (sdíleném s Anem) v Uruku. Zbožštělí králové mohli znovu sehrávat posvátný sňatek Inanny s Dumuzidem s kněžkami.[46]
Slunečního boha Utu v Larse na jihu a v Sipparu na severu.
Věřilo se, že když lidé zemřou, budou uvězněni v ponurém světě bohyněEreškigal, jejíž říši střežily brány s různými nestvůrami, které měly zabránit lidem vstoupit nebo odejít.
Mrtví byli pochováváni za městskými hradbami na hřbitovech, kde malé násypy pokrývaly tělo spolu s obětinami pro bytosti podsvětí a malým množstvím jídla. Ti, kteří si to mohli dovolit, usilovali o pohřeb vDilmunu. Lidská oběť byla doložena v „jamách smrti“ na královském hřbitově v Uru, kde byla královnaPuabi doprovázena na onen svět svými služebníky.
Z královských hrobek v Uru, vyrobeno z lapisu lazuli a lastur, zobrazuje období míru.
Sumerové přijalizemědělský způsob života možná již kolem 5000–4500 př. n. l. Tento region vykazoval řadu klíčových zemědělských technik, včetně organizovanéhozavlažování, velkoplošnéhointenzivního obdělávání půdy,monokultur využívajícíchorbu a zemědělské specializované pracovní síly pod úředním dohledem. Potreba spravovat chrámové účty v rámci tohoto systému vedla k rozvoji písma (cca 3500 př. n. l.).
V raném sumerském období Uru primitivní piktogramy naznačují, že bylidomestikovániovce,kozy,skot aprasata. Sumerové používalivoly jako hlavní tažná zvířata a osly nebo koně jako hlavní dopravní zvířata. „Vlněné oděvy a koberce byly vyráběny zvlny nebo chlupů zvířat. "Vedle domu byl oplocený zahradní pozemek vysazený stromy a dalšími rostlinami; na polích se pěstovalapšenice a pravděpodobně i dalšíobiloviny a k zavlažování se již používalšaduf. Rostliny byly pěstovány také v květináčích nebo nádobách.“[47]
Sumerové byli jednou z prvních známých společností, která konzumovalapivo. Obiloviny byly hojné a tvořily hlavní složku jejich raného piva. Vařili několik druhů piva: pšeničné, ječmenné a ze smíšeného obilí. Pivovarnictví mělo velký význam – o pivu se píše i vEposu o Gilgamešovi[48], když byl Enkidu uveden do civilizovaného života: „Pij pivo, jak je zvykem v této zemi…Pil pivo — sedm džbánů! — a stal se veselým a zpíval radostí!“[49]
Sumerové používali podobné zavlažovací techniky jakoEgypťané.[50] Antropolog Robert McCormick Adams uvádí, že rozvoj zavlažování souvisel s urbanizací,[51] a že 89 % populace žilo ve městech.
Sumerské zemědělství silně záviselo na zavlažování, které probíhalo pomocí šadufu, kanálů, příkopů,hrází,jezů a nádrží. Časté prudké záplavyTigridu, a méně častoEufratu, znamenaly, že kanály vyžadovaly časté opravy, stálé odstraňování nánosů a pravidelnou obnovu měřicích a hraničních kamenů. Stát požadoval od obyvatel robotu na kanálech, i když bohatí se z ní mohli vykoupit.
Jak uvádí „Sumerian Farmer’s Almanac“, po období záplav, po jarní rovnodennosti a svátku Akitu (Nový rok) zemědělci pomocí kanálů zaplavili pole a poté je nechali odtéct. Poté nechali voly udusat půdu a zničit plevel, následně rozrývali pole krumpáči. Po vyschnutí půdu orali, vláčeli a hrabali třikrát a nakonec ji rozmělnili motykou před zasetím.Vysoké odpařování však vedlo k postupnému zasolování půdy; v období Ur III proto zemědělci přešli z pšenice na slanuvzdornější ječmen jako hlavní plodinu.
Sumerové sklízeli na jaře v tříčlenných týmech, které tvořil sekáč, vazač a sběrač snopů.[53] Používali mlatící vozy tažené voly k oddělení klasů od stébel a následně mlatící saně k uvolnění zrna. Poté zrno vytřídili větráním od plev.
Sumerové byli vynikající umělci. Jejich artefakty vykazují velkou míru detailu a zdobnosti, přičemž do jejich návrhů byly zapracovány polodrahokamy dovážené z jiných zemí, jakolapis lazuli,mramor adiorit, a vzácné kovy, například tepánézlato. Protože kámen byl vzácný, byl vyhrazen prosochařství. Nejrozšířenějším materiálem v Sumeru byla hlína, a proto je mnoho sumerských předmětů vyrobeno z hlíny. Kovy jako zlato,stříbro,měď abronz, spolu s mušlemi a drahými kameny, byly používány pro nejkvalitnější sochy aintarzie. Drobné kameny všeho druhu — včetně vzácnějších jako lapis lazuli,alabastr aserpentin — byly využívány pro válcové pečeti.
Mezi nejznámější umělecká díla patří lyry z Uru, které jsou považovány za nejstarší dochovanéstrunné nástroje na světě. Objevil jeLeonard Woolley při vykopávkách na Královském hřbitově v Uru v letech 1922 až 1934.[54] Wolley souběžně objevil i jednu z největších sumerských výtvarných památek,urskou standartu.[55] Lyry i standarta jsou ve vlastnictvíBritského muzea v Londýně.
Planina meziEufratem aTigridem postrádalanerosty a stromy. Sumerské stavby byly stavěny z plano-konvexních hliněnýchcihel, které nebyly spojoványmaltou anicementem. Budovy z hliněných cihel časem chátraly, takže byly pravidelně bořeny, srovnávány se zemí a znovu stavěny na stejném místě. Toto neustálé přestavování postupně zvyšovalo úroveň měst, která se tak zvedala nad okolní rovinu. Výsledné pahorky, známé jakotelly, se nacházejí po celémstarověkém Předním východě.
PodleArchibalda Saycea primitivnípiktogramy raného sumerského období (tj. urucké éry) naznačují, že „kámen byl vzácný, ale již byl otesáván do bloků a pečetí. Cihla byla běžným stavebním materiálem a z ní byla stavěna města, pevnosti, chrámy a domy. Město mělo věže a stálo na umělé plošině; dům měl také věžovitý vzhled. Byl vybaven dveřmi s panty, které bylo možné otevřít jakýmsi klíčem; městská brána byla větší a zdá se, že byla dvojitá. Základové kameny — nebo spíše cihly — domu byly posvěceny určitými předměty, které byly uloženy pod nimi.“[47]
Nejpozoruhodnější a nejslavnější sumerské stavby jsouzikkuraty, velké stupňovité platformy, které nesly chrámy. Sumerské válcové pečeti také zobrazují domy stavěné z rákosu, podobné těm, které stavěliBažinní Arabové v jižnímIráku ještě kolem roku 400 n. l. Sumerové také vyvinulioblouk, což jim umožnilo vytvořit pevný typkupole. Tu stavěli spojením několika oblouků. Sumerské chrámy a paláce využívaly pokročilejší materiály a techniky, jako opěráky, výklenky, polosloupy a hliněné "hřeby".
Sumerové kolem roku 4000 př. n. l. vyvinuli složitý systémmetrologie. Tato pokročilá metrologie vedla k vytvořeníaritmetiky,geometrie aalgebry. Od cca 2600 př. n. l. zapisovali Sumerovénásobilku na hliněné tabulky a zabývali se geometrickými úlohami a dělením. Nejstarší stopy babylónských číslic pocházejí rovněž z tohoto období.[56]
V období cca 2700–2300 př. n. l. se poprvé objevujepočítadlo a tabulka sloupců vymezujících násobné řády velikosti v jejichšedesátkové číselné soustavě.[57] Sumerové byli první, kdo použili číselný systém s poziční hodnotou číslic. Existují také nepřímé důkazy, že mohli používat druh posuvnéhopravítka při astronomických výpočtech. Byli první, kdo vypočítali obsahtrojúhelníku a objemkrychle.[58]
Smlouva na prodej domu a otroka vŠuruppaku, okolo 2600 př. n. l.
Nálezyobsidiánu z vzdálených oblastí vAnatolii a lapisu lazuli z Badachšánu v severovýchodnímAfghánistánu, korálků zDilmunu (dnešníBahrajn) a několika pečetí se znakem písma údolíIndu naznačují pozoruhodně rozsáhlou obchodní síť starověku, jejímž centrem bylPerský záliv. Například dovoz do Uru přicházel z mnoha částí světa. Zejména kovy všeho druhu musely být dováženy, protože v Mezopotámii prakticky chyběly.
Epos o Gilgamešovi se zmiňuje o obchodu se vzdálenými zeměmi pro zboží, například dřevo, které bylo v Mezopotámii vzácné. Zejménacedr z Libanonu byl vysoce ceněný. Nález pryskyřice v hrobce královnyPuabi v Uru naznačuje, že se obchodovalo až z oblasti dnešníhoMosambiku.
Sumerové používaliotroky, i když nepředstavovali hlavní část ekonomiky. Otrokyně pracovaly jako tkadleny, lisovačky, mlynářky a nosičky.
Sumerští hrnčíři zdobili nádoby barvami z cedrového oleje. Používali vrtačku s tětivou k vytvoření ohně potřebného pro vypalování keramiky. Sumerští stavitelé a klenotníci znali a používalisádrovec (kalcit),slonovinu, železo, zlato, stříbro,karneol alapis lazuli.[59]
Obchodní trasy mezi Mezopotámií a údolím Indu byly ve 3. tisíciletí př. n. l. pravděpodobně podstatně kratší díky nižší hladině moří v té době.[60]Leptané karneolové korálky s bílými vzory v tomto náhrdelníku z Královského hřbitova v Uru, datovaném do obdobíPrvní dynastie Uru, jsou považovány za dovezené z údolí Indu.Britské muzeum.[61]
Důkazy o dovozech z oblastiIndu do Uru lze nalézt přibližně od 2350 př. n. l.[62] Různé předměty vyrobené z mořských mušlí typických pro indické pobřeží, zejménaTurbinella pyrum a Pleuroploca trapezium, byly nalezeny na archeologických nalezištích v Mezopotámii datovaných do 2500–2000 př. n. l.[63] Karneolové korálky z oblasti Indu byly nalezeny v sumerských hrobkách v Uru, na Královském hřbitově v Uru, datovaných do 2600–2450 př. n. l.[64] Zvláště karneolové korálky s leptaným bílým vzorem byly pravděpodobně dováženy z údolí Indu a byly vyrobeny pomocí techniky leptání kyselinou, kterou vyvinulaharappská civilizace.[65][66]
Lapis lazuli byl ve velkém množství dovážen doEgypta a již byl používán v mnoha hrobkách obdobíNakáda II. (cca 3200 př. n. l.). Lapis lazuli pravděpodobně pocházel ze severního Afghánistánu, protože jiné zdroje nejsou známy, a musel být dopravován přesíránskou vysočinu do Mezopotámie a poté do Egypta.[67][68]
Gudea, vládce neosumerské říše vLagaši, je zaznamenán jako ten, kdo dovážel „průsvitný karneol“ z Meluhy, která je obecně považována za oblast údolí Indu.[64] Různé nápisy rovněž zmiňují přítomnost obchodníků z Meluhy a tlumočníků v Mezopotámii.[64] Přibližně dvacet pečetí bylo nalezeno na nalezištích obdobíAkkadské říše a Třetí dynastie uru, které mají spojení s Harappou a často využívají harappské symboly či písmo.[64]
Civilizace údolí Indu prosperovala ve své nejvyspělejší podobě mezi 2400 a 1800 př. n. l., ale v době těchto výměn byla mnohem větší než mezopotámská civilizace. Zaujímala 1,2 milionu km² s tisíci sídly, ve srovnání s přibližně 65 000 km² osídlené oblasti Mezopotámie, zatímco největší města obou civilizací byla podobné velikosti — asi 30–40 tisíc obyvatel.[75]
Velké instituce vedly své účetnictví vječmeni astříbře, často s pevně stanoveným směnným poměrem mezi nimi.Závazky, půjčky a ceny byly obvykle uváděny v jedné z těchto jednotek. Mnoho transakcí zahrnovalodluh, například zboží svěřené chrámem obchodníkům nebopivo poskytnuté napřed „ženskými hostinskými“.[76]
Obchodní úvěr a zemědělské spotřebitelské půjčky byly hlavními typy úvěrů. Obchodní úvěr byl obvykle poskytován chrámy za účelem financování obchodních expedic a byl denominován ve stříbře. Úroková sazba byla stanovena na 1/60 měsíčně (jedenšekel naminu) někdy před rokem 2000 př. n. l. a zůstala na této úrovni přibližně dva tisíce let.[76]
Venkovské půjčky nejčastěji vznikaly v důsledku nesplněných závazků vůči instituci (např. chrámu); v takovém případě byly nedoplatky považovány za půjčené dlužníkovi.[77] Tyto půjčky byly denominovány v ječmeni nebo jiných plodinách a úroková sazba byla obvykle mnohem vyšší než u obchodních půjček — mohla činit 1/3 až 1/2 jistiny.[76]
Panovníci pravidelně vydávali „dekrety čistého stolu“, které rušily veškerý venkovský dluh (nikoli však obchodní) a umožňovaly dlužníkům v nevolenickém postavení vrátit se domů. Obvykle tak činili na začátku prvního celého roku své vlády, ale dekrety mohly být vydány také v době války nebo neúrody. První známé dekrety tohoto typu vydaliEntemena aUrukagina zLagaše v letech 2400–2350 př. n. l. Podle Hudsona jejich účelem bylo zabránit nadměrnému narůstání dluhů, které by mohlo ohrozit vojenskou sílu společnosti, což by nastalo, pokud by rolníci ztratili půdu k obživě nebo upadli do nevolnictví kvůli neschopnosti splácet dluh.[76]
Téměř neustálé války mezi sumerskými městskými státy trvající 2000 let významně přispěly k rozvoji vojenských technologií a taktik v Sumeru.[78] První válka podrobně zaznamenaná v dějinách byla mezi Lagašem a Ummou kolem 2450 př. n. l., jak ukazujeStéla supů. Na ní je král Lagaše zobrazen v čele sumerské armády složené převážně z pěchoty.Pěchota neslakopí, nosilaměděnépřilby a měla obdélníkovéštíty. Kopiníci jsou vyobrazeni v útvaru připomínajícímfalangu, což vyžaduje výcvik a disciplínu – to naznačuje, že Sumerové možná používali profesionální vojáky.[79]
Sumerská armáda používala vozy taženédivokými osly. Tyto rané vozy byly méně účinné v boji než pozdější typy a podle některých názorů sloužily spíše jako dopravní prostředek, i když jejich posádky nesly bojové sekery aoštěpy. Sumerský vůz měl čtyři nebo dvě kola, posádku dvou mužů a byl tažen čtyřmi osly. Konstrukce vozu byla tvořena pleteným košem a kola měla plný třídílný design. Sumerská města byla obklopena obrannými hradbami. Sumerové vedli mezi svými městy obléhací války, ale hliněno-cihelné zdi dokázaly některé nepřátele odradit.
Stříbrný model lodi, hrobka PG 789, Královský hřbitov v Uru, 2600–2500 př. n. l.
Sumerové vytvořili v Mezopotámii civilizaci, která používala rozvinuté formyzemědělství; sumerští zemědělci do značné míry využívali propracovaný systém zavlažování – kanály, průtoky, rezervoáry.[80] Sumerové dále vynalezlikalendář o 12 měsících, rozdělení týdne na sedm dní a hodiny na šedesát minut,šedesátkovoučíselnou soustavu[81], vůz s koly[82],hrnčířský kruh[83] a varchitektuře využívali obloukové klenutí. Sumeřané jsou někdy označování za vynálezcigeometrie.[84] Vynalezli též koncept obléhací války a "taktiku spálené země".
Sumerskéklínové písmo je nejstarší (nebo druhé nejstarší po egyptskýchhieroglyfech) písmo, které bylo rozluštěno (status ještě starších nápisů, jako symboly Ťia-chu atabulky z Tărtărie, je sporný). Sumerové patřili k prvnímastronomům – mapovali hvězdy do souhvězdí, z nichž mnohá přežila vezvěrokruhu a byla uznávána takéstarověkými Řeky.[85] Znali i pět planet viditelných pouhým okem.[86]
Sumerové vynalezli a rozvinuli aritmetiku, používali několik číselných soustav, včetně smíšené soustavy s alternací základu 10 a 6. Tatošedesátková soustava se stala standardem v Sumeru aBabylónii. Pravděpodobně vynalezli vojenské formace a zavedli základní členění armády na pěchotu, jízdu a lučištníky. Vyvinuli první známé kodifikované právní a správní systémy, doplněné o soudy, vězení a vládní záznamy.
První skutečné městské státy vznikly v Sumeru, přibližně současně s podobnými útvary na území dnešníSýrie aLibanonu. Několik století po vynálezu klínového písma se jeho použití rozšířilo mimo dluhové záznamy a inventurní seznamy a bylo poprvé, kolem 2600 př. n. l., využíváno ke zprávám a poště, historii, legendám, matematice, astronomickým záznamům a dalším účelům. Současně s rozšířením psaní byly založeny první formální školy, obvykle pod patronátem hlavního chrámu městského státu.
↑abTRONNER, Pavel. Sumerové aneb národ mnoha prvenství: Zrození státu - 2. kapitola.VTM.cz [online]. [cit. 2020-06-15].Dostupné online.
↑JACOBSEN, Thorkild. The Assumed Conflict between Sumerians and Semites in Early Mesopotamian History.Journal of the American Oriental Society. 1939, roč. 59, čís. 4, s. 485–495.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0003-0279.doi:10.2307/594482.
↑KRAMER, Samuel Noah.History Begins at Sumer. [s.l.]: Doubleday 306 s.Dostupné online.ISBN978-0-385-09405-4. (anglicky) Google-Books-ID: XvEwAAAAMAAJ.
↑GLASSNER, Jean-Jacques.The Invention of Cuneiform: Writing in Sumer. [s.l.]: JHU Press 294 s.Dostupné online.ISBN978-0-8018-7389-8. (anglicky) Google-Books-ID: fhMTRcUm9WsC.
↑DALBY, Andrew. The Sumerian Catalogs.The Journal of Library History (1974-1987). 1986, roč. 21, čís. 3, s. 475–487.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0275-3650.
↑KRAMER, Samuel Noah. Immortal Clay: The Literature of Sumer.The American Scholar. 1946, roč. 15, čís. 3, s. 314–326.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0003-0937.
↑REY, Sébastien.For the Gods of Girsu: City-State Formation in Ancient Sumer. [s.l.]: Archaeopress Publishing Ltd 89 s.Dostupné online.ISBN978-1-78491-390-8. (anglicky) Google-Books-ID: 9ktmEAAAQBAJ.
↑emeĝir [SUMERIAN] [online]. University of Pennsylvania Museum of Anthropology and Archaeology [cit. 2021-07-14].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab"The area in question (the extreme south of Mesopotamia) may now be called Sumer, and its inhabitants Sumerians, although these names are only English approximations of the Akkadian designations; the Sumerians themselves called their land Kengir, their language Emegir, and themselves Sag-giga, "black-headed ones." inW. Hallo; W. SIMPSON.The Ancient Near East. [s.l.]: New York: Harcourt, Brace, Jovanovich, 1971. S. 29.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BLACK, Jeremy A.; GEORGE, A. R.; POSTGATE, J. N.; BRECKWOLDT, Tina.A Concise Dictionary of Akkadian. [s.l.]: Otto Harrassowitz Verlag, 2000.Dostupné online.ISBN978-3-447-04264-2. S. 384. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MILLER, Douglas B.; SHIPP, R. Mark.An Akkadian Handbook: Paradigms, Helps, Glossary, Logograms, and Sign List. [s.l.]: Eisenbrauns, 1996.Dostupné online.ISBN978-0-931464-86-7. S. 68. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Piotr Michalowski, "Sumerian,"The Cambridge Encyclopedia of the World's Ancient Languages. Ed. Roger D. Woodard (2004, Cambridge University Press). Pages 19–59
↑Roŭ.Ancient Iraq. 3rd. vyd. London, England: Penguin Books, 1993. S. 80–82.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TOORN, Karel van der; BECKING, Bob; HORST, Pieter Willem van der.Dictionary of Deities and Demons in the Bible. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 1999.Dostupné online.ISBN978-0-8028-2491-2. S. 32. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EDZARD, Dietz Otto.Sumerian Grammar. [s.l.]: Brill, 2003.Dostupné online.ISBN978-90-474-0340-1. S. 1. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abvan der Toorn; VAN DER HORST, P. W. Nimrod before and after the Bible.The Harvard Theological Review. January 1990, s. 1–29.doi:10.1017/S0017816000005502.S2CID161371511.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nové poznatky o původu Sumerů [online]. Scienceworld [cit. 2020-06-15].Dostupné online.
↑LAZARIDIS, Iosif; NADEL, Dani; ROLLEFSON, Gary. Genomic insights into the origin of farming in the ancient Near East.Nature. 2016-07-25, roč. 536, čís. 7617, s. 419–424.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-12.ISSN0028-0836.doi:10.1038/nature19310. (anglicky)
↑KASSIAN, A. Lexical Matches between Sumerian and Hurro-Urartian: Possible Historical Scenarios.Cuneiform Digital Library Journal. 2014-12-03, roč. 2014, čís. 4.Dostupné online [cit. 2025-02-15].ISSN1540-8779. (anglicky)
↑HENRICKSON, Elizabeth F.; THUESEN, I.Upon this Foundation: The ʻUbaid Reconsidered : Proceedings from the ʻUbaid Symposium, Elsinore, May 30th-June 1st 1988. [s.l.]: Museum Tusculanum Press 484 s.Dostupné online.ISBN978-87-7289-070-8. (anglicky) Google-Books-ID: gnpyREWsfG0C.
↑JONES, Omar. Uruk - The World's First Metropolis.ArcGIS StoryMaps [online]. 2023-12-16 [cit. 2025-02-15].Dostupné online.
↑MCEVEDY, Colin; JONES, Richard.Atlas of World Population History. [s.l.]: A. Lane 376 s.Dostupné online.ISBN978-0-7139-1031-5. (anglicky) Google-Books-ID: GJcgAQAAMAAJ.
↑ADAMS, Robert McCormick; ADAMS, Robert McC.Heartland of Cities: Surveys of Ancient Settlement and Land Use on the Central Floodplain of the Euphrates. [s.l.]: University of Chicago Press 362 s.Dostupné online.ISBN978-0-226-00544-7. (anglicky) Google-Books-ID: JQaNQgAACAAJ.
↑ Slavery in history.The History Press [online]. 2018-11-28 [cit. 2025-02-15].Dostupné online.
↑MARK, Joshua J. Women in Ancient Mesopotamia.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2025-02-15].Dostupné online. (anglicky)
↑GANNETT, Cinthia.Gender and the Journal: Diaries and Academic Discourse. [s.l.]: SUNY Press 282 s.Dostupné online.ISBN978-0-7914-0683-0. (anglicky) Google-Books-ID: mpjk74blFDgC.
↑The Archaeology of Mesopotamia: Home [online]. [cit. 2019-07-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-11.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Colin McEvedy and Richard Jones, 1978,Atlas of World Population History, Facts on File, New York,ISBN0-7139-1031-3.
↑Nemet-Nejat.Daily life in ancient Mesopotamia. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 1998.Dostupné online.ISBN978-0-313-29497-6. S. 13.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Nad knihou: Epos o Gilgamešovi.www.scienceworld.cz [online]. [cit. 2020-06-15].Dostupné online.
↑SERI, Andrea. Borrowings to Create Anew: Intertextuality in the Babylonian Poem of “Creation” (Enūma eliš).Journal of the American Oriental Society. 2014, roč. 134, čís. 1, s. 89–106.Dostupné online [cit. 2025-02-15].ISSN0003-0279.doi:10.7817/jameroriesoci.134.1.0089.
↑BLACK, Jeremy; GREEN, Anthony.Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia: An Illustrated Dictionary. [s.l.]: University of Texas Press 192 s.Dostupné online.ISBN978-0-292-70794-8. (anglicky) Google-Books-ID: RukgvgAACAAJ.
↑abCOLEMAN, J. A.; DAVIDSON, George.The Dictionary of Mythology: An A–Z of Themes, Legends, and Heroes. London, England: Arcturus Publishing Limited, 2015.ISBN978-1-78404-478-7.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“..
↑KRAMER, Samuel Noah. The Sumerian Deluge Myth: Reviewed and Revised.Anatolian Studies. 1983, s. 115–121.doi:10.2307/3642699.JSTOR3642699.S2CID163489322.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“..
↑HALLO, William W.Journal of the American Oriental Society. [s.l.]: [s.n.], 1996. Kapitola Review: Enki and the Theology of Eridu.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BLACK, Jeremy A.; CUNNINGHAM, Graham; ROBSON, Eleanor.The Literature of Ancient Sumer. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.Dostupné online.ISBN978-0-19-929633-0.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSAYCE (REVEREND), A. H.The Archaeology of the Cuneiform Inscriptions. 2nd revised. vyd. London, England; Brighton, England; New York: Society for Promoting Christian Knowledge, 1908.Dostupné online. S. 98–100.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GATELY, Iain.Drink: A Cultural History of Alcohol. [s.l.]: Penguin 568 s.Dostupné online.ISBN978-1-4406-3126-9. (anglicky) Google-Books-ID: 0FpnqTGxykIC.
↑GATELY, Iain.Drink: A Cultural History of Alcohol. [s.l.]: Gotham Books, 2008.Dostupné online.ISBN978-1-59240-303-5. S. 5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MACKENZIE, Donald Alexander.Footprints of Early Man. [s.l.]: Blackie & Son Limited, 1927.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ADAMS, R. McC.Heartland of Cities. [s.l.]: University of Chicago Press, 1981.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TANNAHILL, Reay.The fine art of food. London: Folio Society, 1968.ISBN0850670063.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Šablona:Page needed
↑Melvin Kranzberg, Joseph Gies. By the sweat of thy brow: Work in the Western world. Putnam, 1975.
↑AMIN, Osama Shukir Muhammed. The Golden Lyre of Ur at the Iraq Museum.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2025-02-15].Dostupné online. (anglicky)
↑GERMAN, Senta. Standard of Ur and other objects from the Royal Graves.Smarthistory.org [online]. [cit. 2025-02-15].Dostupné online. (anglicky)
↑IFRAH, Georges.The Universal History of Computing: From the Abacus to the Quantum Computer. New York, New York: John Wiley & Sons, Inc., 2001.Dostupné online.ISBN978-0-471-39671-0. S. 11.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ANDERSON, Marlow; WILSON, Robin J.Sherlock Holmes in Babylon: and other tales of mathematical history. [s.l.]: [s.n.], 2004.Dostupné online.ISBN978-0-88385-546-1.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Marian H. Feldman,Diplomacy by design: Luxury arts and an "international style" in the ancient Near East, 1400–1200 BC, (Chicago, Illinois: University Press, 2006), pp. 120–121.
↑READE, Julian E.The Indus-Mesopotamia relationship reconsidered (Gs Elisabeth During Caspers). [s.l.]: Archaeopress, 2008.Dostupné online.ISBN978-1-4073-0312-3. S. 12–14.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑British Museum notice: "Gold and carnelians beads. The two beads etched with patterns in white were probably imported from the Indus Valley. They were made by a technique developed by the Harappan civilization".Photograph of the necklace in question.
↑READE, Julian E.The Indus-Mesopotamia relationship reconsidered (Gs Elisabeth During Caspers). [s.l.]: Archaeopress, 2008.Dostupné online.ISBN978-1-4073-0312-3. S. 14–17.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GENSHEIMER, T. R. The Role of shell in Mesopotamia : evidence for trade exchange with Oman and the Indus Valley.Paléorient. 1984, s. 71–72.Dostupné online.doi:10.3406/paleo.1984.4350.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdMCINTOSH, Jane.The Ancient Indus Valley: New Perspectives. [s.l.]: ABC-CLIO, 2008.Dostupné online.ISBN978-1-57607-907-2. S. 182–190.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑For the etching technique, seeMACKAY, Ernest. Sumerian Connexions with Ancient India.The Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland. 1925, s. 699.JSTOR25220818.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GUIMET, Musée.Les Cités oubliées de l'Indus: Archéologie du Pakistan. [s.l.]: FeniXX réédition numérique, 2016.Dostupné online.ISBN978-2-402-05246-7. S. 355. (francouzsky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DEMAND, Nancy H.The Mediterranean Context of Early Greek History. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2011.Dostupné online.ISBN978-1-4443-4234-5. S. 71–72.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROWLANDS, Michael J.Centre and Periphery in the Ancient World. [s.l.]: Cambridge University Press, 1987.Dostupné online.ISBN978-0-521-25103-7. S. 37.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑For a full list of discoveries of Indus seals in Mesopotamia, seeREADE, Julian.Indian Ocean In Antiquity. [s.l.]: Routledge, 2013.Dostupné online.ISBN978-1-136-15531-4. S. 148–152.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑For another list of Mesopotamian finds of Indus seals:POSSEHL, Gregory L.The Indus Civilization: A Contemporary Perspective. [s.l.]: Rowman Altamira, 2002.Dostupné online.ISBN978-0-7591-0172-2. S. 221.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Indus stamp-seal found in Ur BM 122187 [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Indus stamp-seal discovered in Ur BM 123208 [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Indus stamp-seal discovered in Ur BM 120228 [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GADD, G. J.Seals of Ancient Indian style found at Ur. [s.l.]: [s.n.], 1958.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PODANY, Amanda H.Brotherhood of Kings: How International Relations Shaped the Ancient Near East. [s.l.]: Oxford University Press, 2012.Dostupné online.ISBN978-0-19-971829-0. S. 49.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ARUZ, Joan; WALLENFELS, Ronald.Art of the First Cities: The Third Millennium B.C. from the Mediterranean to the Indus. [s.l.]: Metropolitan Museum of Art, 2003.Dostupné online.ISBN978-1-58839-043-1. S. 246.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑COTTERELL, Arthur.Asia: A Concise History. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2011.Dostupné online.ISBN978-0-470-82959-2. S. 42.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdHUDSON, Michael.Debt and Economic Renewal in the Ancient Near East. Redakce Michael Hudson and Marc Van De Mieroop. Bethesda, Maryland: CDL, 1998.ISBN978-1-883053-71-0. S. 23–35.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VAN DE MIEROOP, Marc.Debt and Economic Renewal in the Ancient Near East. Redakce Michael Hudson and Marc Van De Mieroop. Bethesda, Maryland: CDL, 1998.ISBN978-1-883053-71-0. S. 63.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Winter, Irene J. (1985). "After the Battle is Over: The 'Stele of the Vultures' and the Beginning of Historical Narrative in the Art of the Ancient Near East". In Kessler, Herbert L.; Simpson, Marianna Shreve. Pictorial Narrative in Antiquity and the Middle Ages. Center for Advanced Study in the Visual Arts, Symposium Series IV 16. Washington, D.C.: National Gallery of Art. pp. 11–32.ISSN0091-7338.
↑GRUBER, Jacob W. Irrigation and Land Use in Ancient Mesopotamia.Agricultural History. 1948, roč. 22, čís. 2, s. 69–77.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0002-1482.
↑GAMBINO, Megan. A Salute to the Wheel.Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2025-02-14].Dostupné online. (anglicky)
↑MARK, Joshua J. Sumerian Civilization: Inventing the Future.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2025-02-14].Dostupné online. (anglicky)
↑Thompson.History of Constellation and Star Names [online]. Members.optusnet.com.au [cit. 2012-03-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-21.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sumerian Questions and Answers [online]. Sumerian.org [cit. 2012-03-29].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg)
.svg)
_-_EnKi_(Sumerian).jpg)
_(2).jpg)
.jpg)
