Sumer (sumerskyKi-EN/EME-GIR15,Země místních pánů,Země pánů jasu čiZemě sumerského jazyka),akkadsky takéŠumeru, je nejstarší známá civilizace v historické oblasti jižníMezopotámie (nyní jih středníhoIráku), která se objevila běhemeneolitu a ranédoby bronzové mezi šestým a pátým tisíciletím před naším letopočtem. Stejně jako nedalekýElam je to jedna zkolébek civilizace spolu sEgyptem,údolím Indu, kulturou Erligang v údolíŽluté řeky,kulturou Norte Chico aMezoamerikou. Sumerští zemědělci, kteří žili podél řekEufrat aTigris, pěstovali množstvíobilí a dalších plodin, což jim umožnilo vytvářet městské osady. Tito zemědělci, dnes nazývaní Sumeřané, sami sebe ve vlastním jazyce označovali za „Černohlavce“ (un san gi ga).[1] Svou zemi nazývali Kengir neboli "Země vznešených pánů". Později do Sumeru přišlisemitsky hovořícíchAkkaďané, kteří dali zemi i původním obyvatelům dnes známé jméno (šumeru). Rasový konflikt Sumeřanů a Semitů naplnil značnou část sumerských dějin a Sumeřané v něm nakonec prohráli.[2] Sumerolog Samuel Noah Kramer uvedl, že starému Sumeru lze připsat 37 "prvenství" v dějinách lidstva.[3] K sumerským objevům patří například institutškoly, psaného zákonodárství, písma nebo literatury.[4] Nejstarší známé texty na světě pocházejí ze sumerských městUruk aDžemdet Nasr a datují se mezi cca 3350 až cca2500 př. n. l., které následovaly po období před objevem písma cca4000–2500 před naším letopočtem.[5][6][7] Sumerové byli v raném období moderníarcheologie zcela neznámí. Prvním učencem, který užil slovo Sumer, bylJules Oppert (1869). První velké vykopávky proběhly v roce 1877 vGirsu a byly vedené francouzským archeologemErnestem de Sarzecem.[8]
Sumerové do Mezopotámie pravděpodobně přišli nejpozději kolem roku4000 př. n. l. a hovořilisumerštinou, jazykem, který se dosud nepodařilo přiřadit k nějaké ze známýchjazykových rodin.[1] Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumeřané pokračovali ve většině místních tradic. Po předsumerském obyvatelstvu zůstalo krom toho i několik jazykových stop, hlavně vtopografii a v názvech některých řemesel a nástrojů. Avšak slova týkající se plavby po moři jsou zcela sumerská.Urucká kultura osídlovala Mezopotámii z jihu od moře, což nasvědčuje příchodu po moři. Taktéž existují souvislosti mezi sumerštinou aaustronéskými neboindoevropskými jazyky, proto je pravděpodobné, že Sumerové připluli z oblasti povodíIndu aasimilovali sobeidskou kulturou.[9] Odkud Sumeřané přišli je ale nedořešenou otázkou,jihozápadoasijská teorie je nejpřijímanější, existuje ale i teorieseveroafrická nebokavkazská, jiné teorie spojují ostrovBahrajn sDilmunem v sumerské mytologii a navrhují, že právě Bahrajn byl sumerskou pravlastí.[10][11][12]
Sumery kolonizovaní Obeiďané (nazývaní též Proto-Eufraťané), i když se o nich Sumerové ve svých písemných pramenech sami nikdy nezmínili, jsou moderními učenci považováni za první civilizační sílu v Sumeru.[13] Vysušili bažiny pro zemědělství, rozvinuli tkalcovství, kožedělnictví, kovářství, zednictví a hrnčířství. Předsumerského původu jsou patrně i názvy městUr,Sippar atd. a řekEufrat aTigris, původně Buranunna a Idigna. Obecně lze říci, že ve chvíli, kdy zemědělskou obeidskou kulturu vystřídala kultura urucká, došlo ke vzniku první městské civilizace historie a ke vzniku samotné Sumerské civilizace.
Přechod k městské kultuře byl přitom nečekaně prudký, sumerská města měla poměrně rychle až 10 000 obyvatel. Město Uruk překonalo nakonec hranici 50 000 obyvatel (okolo roku 2900 př. n. l).[14] Krajní odhady hovoří až o 80 000 lidí (pro srovnání: největšístředověká města jakoBenátky,Londýn čiPaříž měla maximálně 40 000 obyvatel). Celková populace Sumeru se odhaduje na 0,8 milionu až 1,5 milionu. Světová populace se v této době odhaduje na 27 milionů.[15] Americký antropolog Robert McCormick Adams odhaduje, že 89 % populace Sumeru žilo ve městech.[16] To dokazuje mimořádnou efektivitu zemědělského systému a produkce potravin.
Svou roli v rychléurbanizaci sehrálootrokářství. Existují důkazy, že Sumeřané získali mnoho otroků při vojenských výpadech do horských oblastí. Někdy bývají Sumeřané označováni za "vynálezce otroctví".[17] Složitější je otázka, zda k dynamice přispíval ipatriarchátní systém, neboť dle mnoha poukazů bylo postavení žen v sumerské společnosti mnohem lepší než v řadě následných civilizací: ženy zasedaly v radách starších, mohly obchodovat, vlastnit půdu, žít samy či iniciovat rozvod, synové a dcery dědili majetek za stejných podmínek.[18] Postavení žen se nicméně v čase zhoršovalo. Původně fungovala v sumerské společnosti patrněpolyandrie (žena si brala více manželů). Roku 2350 př. n. l. tuto praxi zakázal králUrukagina a začala být trestánaukamenováním.[19]
Od pozdějších přísných patriarchálních společností se Sumer odlišoval také vztahem ksexualitě, který byl dosti volný. Sexuální morálka se odvozovala výhradně od toho, zda sexuální akt činí člověka rituálně nečistým. Sumerové široce věřili, žemasturbace zvyšuje sexuální potenci, a to jak u mužů, tak u žen, a často se jí věnovali, jak sami, tak se svými partnery. Sumerové také nepovažovalianální sex za tabu. Kněžkám z Entu bylo zakázáno plodit potomky a často se věnovaly análnímu sexu jako metoděkontroly porodnosti.[20][21][22]Prostituce existovala, ale není jasné, zda existovalaposvátná prostituce, vedou se o tom značné spory.[23]
Oblast byla mimořádně úrodná, ale vyžadovala stálé a vydatné zavlažování, jelikož je to oblastaridní. Vynález umělého zavlažování je mnohem staršího data (asi 5000 př. n. l.) a první zavlažovací kanál se podařilo vykopat víránské Čóga Mami. V kultuře obeidské a urucké se kanály také používaly a k jejich managementu nebylo, na rozdíl od dřívějších domněnek, zapotřebí komplexní státní organizace. Oblast Sumeru se skládala z několika desítek relativně malých, navzájem nezávislých městských států.
První písemné památky především ekonomického rázu pocházejí z konce4. a počátku3. tisíciletí př. n. l. Nejednalo se ovšem o písmo použitelné k záznamu složitějšíchabstraktních pojmů. Sumerové po několika staletích z tohoto obrázkového písma vyvinuliklínopis, který se dobře hodil pro zápis jejich velmi specifického jazyka.[24]
Sumerové vytvořili v Mezopotámii civilizaci, která používala rozvinuté formyzemědělství; sumerští zemědělci do značné míry využívali propracovaný systém zavlažování – kanály, průtoky, rezervoáry.[25] Sumerové dále vynalezlikalendář o 12 měsících, rozdělení týdne na sedm dní a hodiny na šedesát minut,šedesátkovoučíselnou soustavu[26], vůz s koly[27],hrnčířský kruh[28] a varchitektuře využívali obloukové klenutí. Sumeřané jsou někdy označování za vynálezcigeometrie.[29] Vynalezli též koncept obléhací války a taktiku "spálené země".
V jižní Mezopotámii začala vznikat první města již během předsumerskéobeidské kultury. Stejně jako starověkéŘecko se i Sumer skládal z městských států:Eridu (nejjižnější sumerské město, pahorek Abú Šahrajn),Nippur (dnešní Niffar, od13. století neobývaný),Šuruppak (dnešní Fára),Uruk (pahorek al-Warká),Kiš (nejsevernější sumerské město, dnešní al-Uhajmer),Lagaš (dnešní Tello),Umma (dnešní Jocha) aUr (dnešní al-Muqajjar). Eridu je považováno za jedno z nejstarších měst na světě. Podle pozdější ideologie bylo v Sumeru na Zemi přítomné vždy jen jedno království. V dochovaném Sumerském královském seznamu jsou vyjmenované takto: (dle sídelního města,dynastie), před potopou světa: Eridu – Bad-tibira – Larak –Sippar – Šuruppak a po potopě světa: Kiš – Uruk – Ur – Awan – Kiš – Hamazi – Uruk – Ur – Adab – Mari – Kiš – Akšak – Kiš – Uruk – Akkad – Uruk –Gutejci – Uruk – Ur – Isin. Je tak opomenuta Lagaš a do značné míry Uruk, což bylo dáno politicky místem vzniku Seznamu.
Sumerská města měla uprostřed městské zástavby posvátný okrsek s mnohavrstevným chrámem, který se vyvinul na konci 22. stol. př. n. l. v tzv.zikkurat, chrám zasvěcený božskému ochránci města.[30] Město bylo obklopeno městskými hradbami a posvátný okrsek míval často také vlastní hradby. Každé z měst tvořilo samostatnýměstský stát, který ovládal ve svém bezprostředním okolí zemědělské zázemí s několika vesnicemi či menšími městy. Rozloha takového státu byla malá, můžeme jen zhruba odhadnout, že jedno z větších měst ovládalo asi 3 000 km2.
Nejvyšší postavení ve státě měl od ranědynastického období tzv.lugal (velký muž = tj. král). Tento titul patřil původně politickému a vojenskému náčelníkovi. Nejstarším králem ověřeným archeologickými důkazy jeEnmebaragesi zKiše.[31] Ve městech ovládaných byl jeho zástupcemensi (kníže).Ensi ovšem původně nosil významnejvyšší správce chrámu, zástupce městského božstva na Zemi. Vztah světské a náboženské moci byl důležitým prvkem mezopotamské politiky a obě sféry zůstaly silně provázané. Chrámy měly dokonce ekonomické funkce. Organizovaly pracovní projekty potřebné pro zavlažování. Občané měli vůči chrámu pracovní povinnost, i když se z ní mohli vyplatit.
Sumerský náboženský systém bylantropomorfněpolyteistický. Uctívalo se mnoho bohů v lidské podobě. Neexistovala žádná společná sada bohů. Každý městský stát měl své vlastní patrony, chrámy a bohy. Bohové jednoho města ale byli často uznáváni i jinde. Náboženský význam boha často rostl a klesal s politickou mocí města, kde byl primárně uctíván. Sumeřané byli prvními lidmi, kteří zaznamenali svou víru písemně. Nejznámějšími bohy byliAn,Ki,Enki,Enlil,Inanna,Utu (Šamaš) aNanna (Sin). Tato božstva tvořila hlavní panteon a kromě toho existovaly stovky dalších menších bohů. Sumerskýposmrtný život byl poměrně temný, mrtvý sestoupil do ponuréhopodsvětíEreškigal, kde pak žil navěky v bídné podoběgidima (ducha).[32] Nástup nadvlády Akkadů je pak provázen povýšením bohaMarduka na nejvyššího boha.
Počátky světovéliteratury lze mimoEgypt umístit do Sumeru. Sumerové zaznamenávali informaceklínovým písmem (klínopisem) na hliněné destičky pomocí jednoduchého trojhranného rydla, čili klínku. Hliněné destičky se používaly pro svoji praktičnost, neboť Mezopotámie je dodnes země s nevyčerpatelným množstvím hlíny, ale s minimem kamene, který byl vždy považován za vzácný importovaný materiál. Sumerské písmo je považováno za velký milník ve vývoji schopnosti lidstva vytvářet historické záznamy a literární díla, a to jak ve formě poetických eposů a příběhů, tak i modliteb a zákonů. Dochovalo se stovek tisíc textů v sumerském jazyce, včetně osobních a obchodních dopisů, stvrzenek, lexikálních seznamů, zákonů, hymnů, modliteb, příběhů a denních záznamů. Byly nalezeny kompletní knihovny hliněných tabulek.
Sumerský systém zápisu písma převzali i jejich následovníci,Akkaďané. Klínopis se ale pro jejich semitskou řeč nehodil a po celou dobu existenceakkadštiny se tento jazyk s tímto značným problémem potýkal. Patrně největší překážkou byla nejednoznačnost textů a různé množství používaných sumerských značek slov. Vsumersko-akkadské literatuře pak vznikl asi nejznámějšíEpos o Gilgamešovi, nejstarší epické dílo světové literatury.[33] Na rozklad sumerské společnosti reagovalalamentační poezie, mezi níž nejznámější je skladbaNářek nad zkázou Uru. Již čistě akkadský charakter má pak rozsáhlý mýtusEnúma eliš.[34]
Sumerské umění má vysokou kvalitu a vykazuje značnou zdobnost. Do mnohých artefaktů byly vkomponovány jemné polodrahokamy dovezené z jiných zemí, jako jelapis lazuli, a drahé kovy, jako je tepanézlato. Lapis lazuli,alabastr ahadec se používaly i na pečetní válečky. Protože kámen byl vzácný, byl vyhrazen pro sochařství. Nejrozšířenějším materiálem v Sumeru byla hlína.
Mezi nejznámější umělecká díla patří lyry z Uru, které jsou považovány za nejstarší dochovanéstrunné nástroje na světě. Objevil jeLeonard Woolley při vykopávkách na Královském hřbitově v Uru v letech 1922 až 1934.[35] Wolley souběžně objevil i jednu z největších sumerských výtvarných památek,urskou standartu.[36] Lyry i standarta jsou ve vlastnictvíBritského muzea v Londýně.
Sumerové byli jednou z prvních známých společností, která konzumovalapivo. Vařili několik druhů piva: pšeničné, ječmenné a ze smíšeného obilí. O pivu se píše i vEposu o Gilgamešovi.[37]
Sumerská civilizace postupně slábla, v 1. pol. 2. tisíciletí př. n. l. již sumerské obyvatelstvo neexistovalo. Nadále však zůstala v užívání sumerština, která se stalaliturgickým a státnickým jazykem a byla jím až do 7. stol. př. n. l. (srov. slatinou).
Pokrývka hlavy a náhrdelníky nalezené v hrobech některých sumerských žen
urucká kultura (kolem r. 3300–3000 př. n. l.): první písemné prameny vůbec; Uruk prvním městem světa (100 ha, monumentální budovy až 4 000 m2)
ranědynastické období (kolem r. 3000–2350 př. n. l.): sumerské městské státy, rozvoj obchodu, první královské paláce (2700 př. n. l.) a větší množství klínopisných pís. záznamů. Souboj měst Ummy a Lagaše-Girsu, král Kiše jako nejvznešenější titul.
akkadské období (2350–2150 př. n. l.): rychlý mocenský vzestupAkkaďanů a jejich říše pův. na sever od Sumeru v okolí města Agade, od něhož převzali i svoje pojmenování. Poprvé sjednocení celého Sumeru a Akkadu, porážka vojsk krále Lugalzageziho z města Ummy. Prvním králem sjednoceného státu králKiše, původem syn kněžky,Sargon Veliký.
vpád kočovníků etnika z východuGutejců (2150–2075 př. n. l.), kteří svrhli již slabou akkadskou nadvládu. Podrobení Sumeru nájezdníkům, kteří jej více či méně ovládali po 1 století
III. dynastie urská (2116–2004 př. n. l.): silná centralizace sumerského státu, sumerští králové sídlí v Uru, závěrečná renezance sumerské kultury, stavba prvních skutečných zikkuratů. Dochovalo se asi 100 000 tabulek s pís. záznamy. Sumer ovládá území zhruba podobné jako před ním akkadští králové.
období Isinu a Larsy (2017–1763 př. n. l.): oslabení Sumerů vnitřním bojem mezi dynastiemi
Mytologickou potopu, kterou zachycuje Eridská genesis, přežil jediný člověkZiusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého. První známou historickou osobností jekišskýen (král)Me-baragesi, který vládl někdy mezi lety2700 př. n. l.–2600 př. n. l., předposlední panovník 1. kišské dynastie. Jeho synAgga byl poražen uruckým králemGilgamešem, zakladatelem 1. urucké dynastie.
Konec Sumeru nastal pozvolna, především však stát čelil neustávajícímu tlaku kočovníku ze severozápadu. TitoAmorejci (akk.Amurrum či sum.Martu) pomalu ovládli krajinu mezi městy a později i některá města. Posledním sumerským králem bylIbbi-Sín. Jeho bývalý služebník, amorejský uzurpátor Išbi-Erra, generál zMari, který ovládl důležité město Isin. Ur byl pak dobyt a rozvrácenelamskými achurritskými kmeny. Je zachycen ve vynikajících básníchNářek nad zkázou Sumeru aNářek nad zkázou Uru. Ibbi-Sín beze stopy zmizel v elamském zajetí. Zničení mnoha měst v závěrečné části a odvlečení mnoha lidí zasadilo sumerskému národu poslední a smrtící ránu. Po dobytí Uru následovalo období asimilace do semitského jazykového prostředí.
Období Isin – Larsa (vláda amorejských králů) bylo jen přechodné (2017 př. n. l.–1763 př. n. l.). Po roce 2000 př. n. l. přestala být sumerština používána ve většině oblastí jako živý jazyk, definitivně vymřela asi kolem r. 1800 př. n. l. Uchovala se pouze jako sakrální, vědecký, právní a správní jazyk a jako jazyk vzdělanců.Klínopis svoji pozici neztratil a byl přejat a částečně upraven pro akkadský semitský jazyk. (od cca r. 2600 př. n. l.). Akkadský jazyk převzal úlohu jazyka dorozumívacího v celé Mezopotámii po asimilaci Sumerů, včetně úlohy jazyka diplomatického a úředního. Období Isin-Larsa je přechodné mezi III. dynastií z Uru a nástupem starobabylónské říše a jmenuje se po 2 nejdůležitějších státech té doby. Akkadština však začala svoji pozici ztrácet po příchoduAramejců (Chaldejců) do Mezopotámie a okolních oblastí na počátku 1. tisíciletí př. n. l. Prosazoval se jazykaramejský, jenž byl psán mnohem jednodušším písmemfoinickým (fénickým). Proto v období novobabylónském (cca 600 př. n. l.) byla sumerština, akkadština a klínopis znám jen vzdělaným kněžím. Mezi lidem byly již neznámé, nepoužívané. Klínopis přežil pád Babylónu do rukouPeršanů i pozdějiŘeků (pol. 6. století a pol. 4. století př. n. l.), ale před začátkem letopočtu vymizel.
Podle znalce klínopisůBlahoslava Hrušky je možné začátek urucké kultury posunout až k letopočtu 3500 př. n. l., přičemž první tabulka s obrázkovým písmem byla datována kolem roku3200 př. n. l., v uruckém chrámu boha Ana. Kolem roku2900 př. n. l. se mění v Uruku a Džemdet Nasru na písmo klínové a objevují se nejstarší literární skladby v sumerštině. Klínové písmo začíná být používáno také v elamskýchSúsách. Vláda Gilgameše se podle novějších výzkumů posouvá k letopočtu2500 př. n. l. Kolem roku2355 př. n. l. omezuje lagašský uzurpátor Urukagina moc palácových úředníků a získává na svou stranu chrámy a kněze. Toto jsou dosud nejstarší známé zákony. Kolem roku 2350 př. n. l. se urucký král Lugalzagesi pokusil o sjednocení země, ale byl poražen zhruba během deseti až dvaceti let, kdy se formuje prvníakkadský státSargona Akkadského a dobývá severní Mezopotámii, částÍránu, proniká doMalé Asie a východního Středomoří.
↑abTRONNER, Pavel. Sumerové aneb národ mnoha prvenství: Zrození státu - 2. kapitola.VTM.cz [online]. [cit. 2020-06-15].Dostupné online.
↑JACOBSEN, Thorkild. The Assumed Conflict between Sumerians and Semites in Early Mesopotamian History.Journal of the American Oriental Society. 1939, roč. 59, čís. 4, s. 485–495.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0003-0279.doi:10.2307/594482.
↑KRAMER, Samuel Noah.History Begins at Sumer. [s.l.]: Doubleday 306 s.Dostupné online.ISBN978-0-385-09405-4. (anglicky) Google-Books-ID: XvEwAAAAMAAJ.
↑GLASSNER, Jean-Jacques.The Invention of Cuneiform: Writing in Sumer. [s.l.]: JHU Press 294 s.Dostupné online.ISBN978-0-8018-7389-8. (anglicky) Google-Books-ID: fhMTRcUm9WsC.
↑DALBY, Andrew. The Sumerian Catalogs.The Journal of Library History (1974-1987). 1986, roč. 21, čís. 3, s. 475–487.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0275-3650.
↑KRAMER, Samuel Noah. Immortal Clay: The Literature of Sumer.The American Scholar. 1946, roč. 15, čís. 3, s. 314–326.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0003-0937.
↑REY, Sébastien.For the Gods of Girsu: City-State Formation in Ancient Sumer. [s.l.]: Archaeopress Publishing Ltd 89 s.Dostupné online.ISBN978-1-78491-390-8. (anglicky) Google-Books-ID: 9ktmEAAAQBAJ.
↑Nové poznatky o původu Sumerů [online]. Scienceworld [cit. 2020-06-15].Dostupné online.
↑LAZARIDIS, Iosif; NADEL, Dani; ROLLEFSON, Gary. Genomic insights into the origin of farming in the ancient Near East.Nature. 2016-07-25, roč. 536, čís. 7617, s. 419–424.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-12.ISSN0028-0836.doi:10.1038/nature19310. (anglicky)
↑KASSIAN, A. Lexical Matches between Sumerian and Hurro-Urartian: Possible Historical Scenarios.Cuneiform Digital Library Journal. 2014-12-03, roč. 2014, čís. 4.Dostupné online [cit. 2025-02-15].ISSN1540-8779. (anglicky)
↑HENRICKSON, Elizabeth F.; THUESEN, I.Upon this Foundation: The ʻUbaid Reconsidered : Proceedings from the ʻUbaid Symposium, Elsinore, May 30th-June 1st 1988. [s.l.]: Museum Tusculanum Press 484 s.Dostupné online.ISBN978-87-7289-070-8. (anglicky) Google-Books-ID: gnpyREWsfG0C.
↑JONES, Omar. Uruk - The World's First Metropolis.ArcGIS StoryMaps [online]. 2023-12-16 [cit. 2025-02-15].Dostupné online.
↑MCEVEDY, Colin; JONES, Richard.Atlas of World Population History. [s.l.]: A. Lane 376 s.Dostupné online.ISBN978-0-7139-1031-5. (anglicky) Google-Books-ID: GJcgAQAAMAAJ.
↑ADAMS, Robert McCormick; ADAMS, Robert McC.Heartland of Cities: Surveys of Ancient Settlement and Land Use on the Central Floodplain of the Euphrates. [s.l.]: University of Chicago Press 362 s.Dostupné online.ISBN978-0-226-00544-7. (anglicky) Google-Books-ID: JQaNQgAACAAJ.
↑ Slavery in history.The History Press [online]. 2018-11-28 [cit. 2025-02-15].Dostupné online.
↑MARK, Joshua J. Women in Ancient Mesopotamia.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2025-02-15].Dostupné online. (anglicky)
↑GANNETT, Cinthia.Gender and the Journal: Diaries and Academic Discourse. [s.l.]: SUNY Press 282 s.Dostupné online.ISBN978-0-7914-0683-0. (anglicky) Google-Books-ID: mpjk74blFDgC.
↑GRUBER, Jacob W. Irrigation and Land Use in Ancient Mesopotamia.Agricultural History. 1948, roč. 22, čís. 2, s. 69–77.Dostupné online [cit. 2025-02-14].ISSN0002-1482.
↑BLACK, Jeremy; GREEN, Anthony.Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia: An Illustrated Dictionary. [s.l.]: University of Texas Press 192 s.Dostupné online.ISBN978-0-292-70794-8. (anglicky) Google-Books-ID: RukgvgAACAAJ.
↑ Nad knihou: Epos o Gilgamešovi.www.scienceworld.cz [online]. [cit. 2020-06-15].Dostupné online.
↑SERI, Andrea. Borrowings to Create Anew: Intertextuality in the Babylonian Poem of “Creation” (Enūma eliš).Journal of the American Oriental Society. 2014, roč. 134, čís. 1, s. 89–106.Dostupné online [cit. 2025-02-15].ISSN0003-0279.doi:10.7817/jameroriesoci.134.1.0089.
↑AMIN, Osama Shukir Muhammed. The Golden Lyre of Ur at the Iraq Museum.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2025-02-15].Dostupné online. (anglicky)
↑GERMAN, Senta. Standard of Ur and other objects from the Royal Graves.Smarthistory.org [online]. [cit. 2025-02-15].Dostupné online. (anglicky)
↑GATELY, Iain.Drink: A Cultural History of Alcohol. [s.l.]: Penguin 568 s.Dostupné online.ISBN978-1-4406-3126-9. (anglicky) Google-Books-ID: 0FpnqTGxykIC.
.svg)
.svg)
_(2).jpg)
