| asi 365-425 Sulpicius Severus | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 360 Gallia Aquitania |
| Úmrtí | 420 (ve věku 59–60 let) Galie |
| Povolání | historik, hagiograf,spisovatel aadvokát |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Sulpicius Severus (asi363 – asi425) bylraně křesťanskýlatinsky píšícíspisovatel, který žil vřímské provinciiGallia Aquitania (dnešní západníFrancie). Je známý svou kronikou (Chronicorum Libri duo nebo Historia sacra) a životopisemMartina z Tours (Vita Sancti Martini).
Téměř vše, co je o Severově životě známo, pochází z několika narážek v jeho vlastních spisech, z některých pasáží v dopisech jeho přítele biskupaPaulína z Noly a z krátké biografie historikaGennadia z Massilie (též Gennadius Scholasticus).
Severus se narodil v bohaté a vlivné akvitánské rodině a měl tudíž možnost získat vynikající vzdělání. Studoval právní vědu v Burdigale (dnešníBordeaux) a stal se proslulým jako výmluvný právník. Jeho znalostřímského práva se odráží i v jeho pozdějších historických spisech. Po studiích se oženil s dcerou z bohatékonzulské rodiny, která zemřela mladá a nezanechala mu žádné děti.[1]
Po smrti ženy se Severus dostal do vlivu biskupa Martina z Tours, který ho přiměl k tomu, aby své bohatství věnoval křesťanským chudým a síly napřel kekontemplativní vizi Boha. Dle vlastních slov Severus "opustilcicerovskou vzdělanost pro učení rybářů". Tato volba vyvolala nelibost Severova otce, ale v jeho odhodlání ho povzbudila tchyně. Získalkněžské svěcení, ale důkazy o jeho kněžské činnosti se nedochovaly. Podle tradice vedl velmi samotářský a mnišský život. Ve stáří ho svedlo učenípelagianismu, ale prý ho nakonec odvrhl a činil pokání.
Hlavním Severovým dílem jeKronika vydaná okolo roku 403. Jde o shrnutí církevních dějin od počátku světa až po Severovy časy, s vynecháním událostí zaznamenaných vbibli. Je důležitým zdrojem pro studium vývojekřesťanských herezí, zejména silněgnostickéhopriscillianismu (jenž měl velké zázemí právě v Akvitánii) a takéariánství.
Kniha byla dlouho užívána jako učebnice. Oceňován byl její latinskýstyl, autorovým cílem patrně bylo oslovit ty latinské čtenáře, kterým se řecké či latinské křesťanské spisy zdály příliš hrubé, ve srovnání s díly napříkladTacitovými. I proto se Severus vyhýbalalegorickým výkladům, tak oblíbeným u křesťanských autorů jeho doby, a dějiny církve popisoval více historiograficky, "římsky".[2] Snad ze římských zdrojů i čerpal,Jakob Bernays navrhl hypotézu, že vyprávění o zničeníJeruzalémaTitem založil Severus na ztracené části TacitovýchHistoriae.[3]
Ideologicky se drží plně linie Martina z Tours. Zdůrazňuje ideál mnišství. Důležité jsou pasáže, v nichž zdůrazňuje, že by kněžstvo nemělo mít moc. Když vypráví o rozděleníKanaánu mezi hebrejské kmeny, klade zvláštní důraz na skutečnost, že žádná část svaté země nebyla přidělena kmeni Lévi, tedy kastě kněžích, aby neztratil schopnost sloužit Bohu. „Zdá se, že naši duchovní nejen zapomněli na tuto lekci, ale snad ji nikdy ani neznali – taková vášeň pro majetek se v dnešní době uchytila jako mor na jejich duši,“ komentuje to Severus. Ač brojil proti herezím, odmítal zavedení světských trestů za tyto duchovní přestupky.
Nejstarší dochovaný rukopis Severovy Kroniky pochází z 11. století, nachází se veVatikánské knihovně.
Běhemstředověku se ještě populárnější nežKronika stal SeverůvŽivot sv. Martina. Přispěl k vytvoření skvělé pověsti, kterou si tento zázračný světec udržoval po celý středověk. Kniha není ve skutečnosti biografií, ale katalogemzázraků. Ty jsou výsledkem vystupňované svatosti, již lze dle Severa dosáhnout jen izolací od světa.[4] Jakýmsi doplňkem životopisu jsou dva Severovy Dialogy (formálně ovlivněnéCiceronem) a tři dopisy o Martinově smrti.
Dalších sedm dopisů tradicí Severovy připisovaných patrně nevytvořil on.[zdroj?] Také tzv.Světová kronika takřečeného Sulpicia Severa není jeho dílem, byla napsána veŠpanělsku v6. století.[zdroj?]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSulpicius Severus na anglické Wikipedii.
