Vede zhruba ve směru SSZ–JJV, v jižní třetině se na něm nachází rozšíření zvanéVelké Hořké jezero, původně suchá solnáproláklina, zaplavená mořskou vodou z průplavu. Tímto jezerem je průplav rozdělen na delší a přímější severní část, a kratší a příkřeji zahloubenou jižní část s výrazným ohybem na trase.
Průplav umožňujelodím přímou cestu mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem, namísto obeplouvání Afriky kolemmysu Dobré naděje anebo pozemní přepravě nákladu mezipřístavy na protějších stranáchSuezské šíje. Oproti plavbě kolem Afriky se cesta Suezským průplavem například z Perského zálivu doRotterdamu zkrátila o 42 % a doNew Yorku o 30 %. Cesta mezi Asií aEvropou je kratší asi o týden. Průplavem prochází asi 10 % světového obchodu, včetně 7 % globálních dodávekropy; severním směrem proudí hlavně ropa,uhlí a kovovérudy, jižním směrem se dopravuje předevšímcement,hnojiva, zpracované kovy,obilí a prázdnétankery.[1]
Po rozšíření z roku 2010 mohou průplavem plout lodi s maximálním užitečným nákladem až 240 tisíc tun (DWT), což jsou všechny současné lodě kromě asi třetiny těch největšíchsupertankerů, které dále objíždějí Afriku starou cestou. Dříve musely lodi plout v konvojích, které se míjely na rozšířených výhybnách (jako vlaky na jednokolejné trati), kdežto od rozšíření a dostavby 35 km nového úseku průplavu v roce 2015 (tzv. Nový Suezský průplav) mohou plout nezávisle oběma směry po celé délce. Tím se kapacita průplavu zvýšila ze 49 na 97 lodí denně, snížily čekací doby v průměru z 11 na 3 hodiny a tím zkrátila doba plavby průplavem na zhruba 10 hodin.[2]
Suezský průplav ovlivnil takéekosystém Středozemního moře, do kterého v rámci takzvanélessepsovské migrace pronikají organismy z Rudého moře.
Suezský průplav v této podobě není prvním průplavem umožňujícím plavbu mezi Rudým a Středozemním mořem. První předchůdce Suezského průplavu vznikl již ve13. století př. n. l., když Egypťané propojili Rudé moře adeltu řekyNil. Nebylo to však příliš životaschopné řešení –delta Nilu je neustále zanášenasedimenty: trasa sjízdných cest i hloubka severní části cesty se stále měnily a bylo dost obtížné tudy proplout. Průplav časem zanikl (pravděpodobně nejpozději v 8. století př. n. l.).
Egyptská technika překračuje kanál běhemJomkipurské války 7. října 1973Pohledová mapa z roku 1881; dole je Suez, nahoře Port SaidProfil průplavu se mezi roky 1870 a 2010 zvětšil patnáctkrát.
Roku 1504Benátčané marně žádali o povolení ke stavbě průplavu.
FilosofGottfried Wilhelm Leibniz se snažil roku 1671 přesvědčit francouzského králeLudvíka XIV., ale obavy z rozdílu hladin a zanášení průplavu se nepodařilo překonat. O prokopání průplavu se zajímalNapoleon Bonaparte roku 1799 při svém egyptském tažení. Dal vypracovat studii, která dospěla k mylnému závěru, že rozdíl hladin obou moří je asi 9 metrů, takže byl projekt opět opuštěn.
O projekt se pak ve 30. letech19. století začal zajímat francouzský inženýr a diplomatFerdinand Lesseps, když byl konzulem v Alexandrii. Dal si vypracovat podrobný projekt od rakouského projektantaAloise Negrelliho, který projektoval mj. takékarlínský viadukt v Praze. V roce1856 se Lesseps stal konzulem v Káhiře a téhož roku získal koncesi na stavbu průplavu od egyptského místokráleSaída Paši, který později zakoupil 44% podíl ve společnostiCompagnie universelle du canal maritime de Suez, jež průplav stavěla. Ta byla založena roku1857 za účasti investorů z Francie,Itálie,Rakouska, Egypta,Ruska iUSA. Naopak britská vláda stavbu zprvu odmítala a snažila se jí zabránit.
25. března 1859 byla stavba slavnostně zahájena na středomořském pobřeží v místě, kde později vznikl přístavPort Said. Na pustém místě se musel nejprve postavit malý přístav, sklady a ubytovny pro dělníky, kterých na stavbě pracovalo až 34 tisíc. Všechen[zdroj?] materiál se přivážel z Evropy, vodu a potraviny přinášelo až 1 800velbloudů. Zpočátku hloubili průplav dělníci ručně, vytěžený materiál se přenášel v koších. Teprve postupně vznikaly parní bagrovací lodě a mechanické transportéry, které bylo třeba nejprve zkonstruovat a vyrobit. Na stavbě se vystřídalo asi 1,5 milionu pracovníků, zprávy[zdroj?] o lidských obětech (údajně až 120 tisíc mrtvých) jsou však silně přehnané.
Stavba probíhala 10 let, původní rozpočet byl více než dvojnásobně překročen. Průplav byl slavnostně otevřen17. listopadu1869. To mělo ohromný pozitivní efekt na zámořský obchod a pronikání Evropanů do Afriky. Největší prospěch přinesl průplavItálii a zejménaRakousko-Uhersku, které se na stavbě také výrazně podílelo. Provoz ovšem nebyl rentabilní a Egypt se ocitl na hranici bankrotu. V roce 1875 převzalabritská vláda podíl odIsmáila Paši, syna Saída Paši, a stala se tak paradoxně největším akcionářem společnosti vlastnící Suezský průplav.
Roku 1879 vypuklo proti britskému vedení povstání „Mladých Egypťanů“, které Británie potlačila a Egypt roku 1882 vojensky obsadila. V roce1888Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský průplav zaneutrální území pod správou Velké Británie a zaručila volný průjezd všem zemím v době míru i války.
Roku 1922 britská armáda Egypt opustila, nicméně anglo-egyptská smlouva z roku1936 potvrdila dohledSpojeného království nad průplavem. V průběhudruhé světové války seNěmci a Italové marně snažili průplav dobýt a obsadit. V roce1951 Egypt smlouvu vypověděl a Spojené království posléze souhlasilo, že se od něj stáhne (1954). PrezidentGamal Násir roku 1956 průplav znárodnil, což vedlo k tzv.Suezské krizi, během níž se okolí průplavu stalo dějištěm bojů mezi Egyptem a izraelsko-britsko-francouzskou koalicí. Následkem toho byl průplav v letech1956–1957 uzavřen.
Běhemšestidenní války (1967) se stal Suezský průplavdemarkační linií mezi Egyptem a Izraelem, který okupovalSinajský poloostrov, což mělo za následek další uzavření průplavu. Uzavřen byl celkem 8 let, vody průplavu byly zaminovány a lodě, které byly v době vypuknutí konfliktu v průplavu, byly nuceny po tu dobu kotvit veVelkém hořkém jezeře. Jednalo se celkem o patnáct plavidel, včetně jednéčeskoslovenské lodi (Lednice). V roce1973 se stala oblast kolem průplavu dějištěm nových urputných bojů mezi Izraelem a Egyptem běhemjomkipurské války, kdy nejdříve egyptská armáda překonala průplav a vkročila na Sinaj, aby byla posléze zastavena a izraelská armáda sama překročila průplav a vpadla do Egypta. V průplavu poté ještě dva roky probíhalo odminování a znovu otevřen byl až roku1975.
V úterý 23. března 2021 byl Suezský průplav zcelazablokován velkoukontejnerovou lodíEver Given společnosti Evergreen plující zČíny donizozemskéhoRotterdamu[3]. Loď se vzpříčila blíže jižníhoústí průplavu. Nehoda byla způsobena nejspíše silným větrem. Loď byla úspěšně vyproštěna až po šesti dnech.[4]
Průplav nemá žádnázdymadla, protože je vykopán až do úrovně mořské hladiny a rozdíl mezi hladinami moří i příliv na obou koncích je zanedbatelný. V roce 2010 došlo k dalšímu prohloubení průplavu z 18 na 20 metrů.
Podle současných kritérií mohou do průplavu vplout lodě s maximálním užitečným nákladem (DWT) až 240 000 tun. Délka lodi není omezena, maximální ponor může být 20,1 metru při maximální šířce 50 metrů, resp. 12,2 metru při maximální šířce 77,5 metru a dobrém počasí.[5] Maximální výška lodi je omezena na 68 mmostem Přes Suezský průplav[6]. Každou loď musí doprovázet čtyři egyptští lodivodi (pro 4 úseky průplavu), maximální dovolená rychlost je 11 až 16 km/h, aby nedocházelo k poškozování břehů, a poplatky se pohybují kolem 300 tisíc USD za průměrnou loď.
Průplavem proplulo v roce 2010 asi 20 000 lodí,[7] což bylo 8 % celosvětového lodního provozu.[8] Správa průplavu na průjezdních poplatcích ročněutrží asi 5 miliardUSD.[7] Nicméně 20 000 plavidel ročně proplulo i roku 1980, ale náklad se několikanásobně zvýšil.[9]
6. srpna 2015 bylo slavnostně otevřeno rozšíření Suezského průplavu, které umožňuje obousměrnou plavbu. Do té doby byl provozován střídavý jednosměrný provoz. Po rozšíření se očekává, že se počet lodí zdvojnásobí, plavba zkrátí na 11 hodin a příjmy zvýší až na 13 mld USD.[10][11]
V roce 2021 dosáhly roční příjmy kanálu 6,3 miliardy USD, což je dosavadní rekord. Bylo přepraveno celkem 1,27 miliardy tun zboží a průplavem proplulo celkem 20 694 lodí.[12]
V roce1983 byl pod průplavem prokopán první silničnítunel. Kvůli problémům s průsaky byl v letech1992–1995 postaven nový tunel uvnitř původního. Plán dalšího rozvoje suezské oblasti z roku 2014 předpokládá stavbu dalších sedmi tunelů. V roce2001 byl dokončen silniční zavěšený most – jeho české jméno znímostPřes Suezský průplav[13][6] čimost El Qantara[13][6], jeho oficiální arabské jméno jeKūbrī as-Salām (كوبري السلام)[13], dříve se užívalo také anglické označeníEgyptian-Japanese Friendship Bridge[13]. Od roku1999 vede přes průplav takéelektrické vedení o napětí 500 kV.
Po západním břehu vede po celé délce průplavuželezniční trať. Železniční most přes průplav byl zničen běhemšestidenní války. Znovu postaven byl až v roce2001, jako nejdelšíotočný most na světě.
↑SVITÁK, Matěj. Drtivá většina zboží pluje po moři. Mapy ukážou, kde hrozí problémy.ČT24.cz [online].Česká televize, 2021-04-01 [cit. 2021-04-01].Dostupné online.
↑KOLAŘÍK, Tomáš. Nový Suezský průplav velkolepě otevřen.Vodní cesty a plavba 3/2015 [online]. Plavba a vodní cesty o. p. s., 9/2015 [cit. 9/2015].Dostupné online.
↑ZENKNER, Petr. Suezský kanál je zablokovaný. Každý den nedorazí zboží skoro za deset miliard dolarů.iHNed.cz [online]. 2021-03-25 [cit. 2021-03-28].Dostupné online.
↑ Loď v Suezském průplavu se podařilo uvolnit, doprava se může obnovit.ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2021-03-29].Dostupné online.
↑ DRAUGHT FOR VESSELS IN BALAST TRANSITING NORTH OR SOUTHBOUND.www.suezcanal.gov.eg [online]. [cit. 2013-01-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-04.
_and_the_amphibious_transport_dock_ship_USS_Mesa_Verde_(LPD_19)_pass_under_the_Egyptian-Japanese_Friendship_Bridge.jpg)
_in_the_Suez_canal_1981.jpg)
