| Sudety Sudetenland | |
|---|---|
| Geografie | |
 | |
| Souřadnice | 50°43′ s. š.,15°4′ v. d. |
| Obyvatelstvo | |
| Jazyk | němčina,čeština |
| Národnostní složení | Čeští Němci,Sudetští Němci,Češi |
| Náboženství | římskokatolické,protestantské |
| Správa regionu | |
| Stát | Československo Československo |
| Nadřazený celek | ČeskoslovenskoČeskoslovensko Rakousko (1918–1919) Německo (1939–1945) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Sudety (téžSudetsko,německySudetenland,polskyKraj Sudetów neboKraj Sudecki) je označení propohraniční oblasti dnešníhoČeska, v nichž už od středověku žili převážně lidéněmecké národnosti, kteří byli v letech 1945–1947vysídleni či vyhnáni. Československé ministerstvo vnitra v roce 1945 používání slova „Sudety“ v úředním styku vyhláškou zakázalo, avšak od 90. let 20. století bylo jako historicko-geografický pojem částečně rehabilitováno.
Sudetenland (Sudetsko) bylo původně označení hornaté oblasti na severu Čech a Moravy zvané dnesKrkonošsko-jesenická subprovincie, též sudetská subprovincie. Později se jako Sudety rozšířilo pro téměř celou německy hovořící pohraniční oblast, zatímco pro pohoří se v češtině již používá méně, protože v roce 1979 byl v české a slovenské geomorfologii dřívější název Sudety nahrazen novotvaremKrkonošsko-jesenická subprovincie.
Původ názvuSudety není jednoznačný. Na to, odkud název pochází, existuje více názorů. Jeden uvádí, žefyzickogeografické pojmenováníSudéta jekeltského původu, složené z gramatického základusud „kanec“ a příponyéta „les“, tedy „Les kanců“, případně „Les divokých sviní“. Jiná teorie hovoří o balkánské stopě, pak by název znamenal „Kozí hory“.Sudeta Ore čili „Sudetské pohoří“ je pojmenování, které použil alexandrijský astronom a geografKlaudios Ptolemaios v díle Geografie při popisu území nazvaného Germanie. Měl na mysli pás pohoří od Krušných hor až po Jizerské hory. Poté se pojmenování na celá staletí vytratilo a znovu se objevilo až v renesanci. V 18. a v 19. století se začalo používat k označení horských pásem mezi Čechami, Slezskem a Moravou. V 19. století se ustálil význam výrazu Sudety pro území českých zemí obývaných německým obyvatelstvem.[1][2] Někdy se uvádí původ výrazu zestarogermánského slovasudtha „les“.
Po druhé světové válce byl vČeskoslovensku název „Sudety“ zakázán:Název „Sudety“ nepřípustný. Ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu „Sudety“, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území zemí České a Moravskoslezské buď používáno názvu „pohraniční území“. Opatření tohoto dlužno dbát zejména v úředním styku veškeré veřejné správy.[3]
Sociální geografRadim Perlín dělí Sudety na tzv.Bohaté Sudety a tzv.Chudé Sudety. Dle něho je oblast Bohaté Sudety vymezena na základě bývalé česko-německé etnické hranice rozšíření původního německého obyvatelstva v pásu osídlení podél severozápadní a severovýchodní hranice Česka. Bohaté Sudety se rozkládají v prostoru od ašského výběžku přes Karlovarsko, severočeskoukonurbaci, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko a Opavsko. Pro Bohaté Sudety je charakteristickáindustrializace aurbanizace. Oblast Chudé Sudety se rozkládá podél jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice Česka. Chudé Sudety jsou vymezeny na bázi původní etnické hranice, ale na rozdíl od Bohatých Sudet vrurálním prostředí.[4]
Již před první světovou válkou vzniklo v Sudetech pangermánské hnutí (DAP), z něhož později (nepřímo) vzniklaNSDAP aSdP.
Poprvní světové válce spory o přesnou podobu hranic nově vznikléhoČeskoslovenska vedly k několika ozbrojeným konfliktům, z nichž nejdramatičtější byl s Polskem o jižní část Slezska (tehdy ještě nebyly Sudety nijak přesněji vymezeny).
Povzniku Československa v roce 1918 vyhlásiliNěmci žijící v pohraničních částechČech,Moravy a bývaléhoRakouského Slezska ve dnech 29. a 30. října následující čtyřiautonomní provincie, rozkládající se podél hranic s Rakouskem a Německem, jež požadovaly nezávislost naČeskoslovensku a přičlenění kNěmeckému Rakousku, potažmo k nově vzniklé Německé republice:
Mimo tyto čtyři oblasti stálo Novobystřicko[5] připojené rovněž k Dolním Rakousům. Dále ještějazykový ostrov Jihlava s 22 okolními vesnicemi. Mezi těmito oblastmi obývanými převážně německou populací, respektive mezi jejich zástupci, však neexistovala politická spolupráce. Československo obnovilo svoji územní integritu se všemi odtrženými územími jejich vojenským obsazením prakticky bez větších vojenských akcí mezi 1.–20. prosincem 1918, takže se pokus o odtržení nezdařil a tyto čtyři celky přestaly existovat.[6]
Německé obyvatelstvo začalo protestovat a demonstrovat za tzv.práva národů na sebeurčení. Tyto demonstrace (např. vLiberci,Moravské Třebová,Šternberku neboKadani) byly podpořeny jednodenní generální stávkou německého obyvatelstva. Protesty byly v březnu 1919 násilně potlačenyčeskoslovenskou armádou, 54 osob při tom bylo zabito a 750 zraněno, mezi oběťmi byly i ženy a děti.[7][8][9] Později byly tyto oběti coby „březnoví padlí“ propagandisticky zneužívány nacionalisty k eskalaci konfliktů, zejména v pohraničních oblastech, které se samy začaly označovat Sudety. Když přestal tento druh odporu ztrácet na intenzitě, pojem „sudetský“ přetrval jako identifikace se zbytkem německého obyvatelstva v Československu. Nicméně toto označení Němců v celém Československu až do30. let nebylo v tomto smyslu používáno.
Hranice Československa poprvní světové válce byly určovány mírovými smlouvami, které potvrzovaly vítězné mocnosti. Na jihu a východě Československé republiky byly hranice potvrzeny tzv.Trianonskou smlouvou v roce 1920. Hranice se sousednímNěmeckem aRakouskem byly potvrzeny naPařížské mírové konferenci již o rok dříve; zde byla také potvrzena územní celistvostČeskoslovenska. Smlouva s Německem byla uzavřena veVersailles a smlouva s Rakouskem vSaint–Germain.
V roce 1920 bylo k ČSR připojeno i územíHlučínska, dále částVitorazska aValticko. Po bojových střetnutích a následném arbitrážním rozhodnutí Spojenců se rozdělila oblastTěšínska mezi ČSR a obnovenéPolsko, hranicí se stala řekaOlše. V tomto regionu šlo především o velké zásoby kamenného uhlí a vysokou koncentraci průmyslových podniků.[6]
Sudety zpočátku zřejmě zahrnovaly pouze pohoří na jihozápaděSlezska, ale záhy tento pojem označoval celou soustavu pohoří (Sudety = Sudetská soustava/subprovincie = Krkonošsko-jesenická subprovincie) od dolního toku řekyOhře až po řekuOdru, tedy severní částKrušných hor,Lužické hory,Jizerské hory,Krkonoše,Orlické hory aJeseníky. V polštině termínSudety (čes.Krkonošsko-jesenická subprovincie) označuje horské pásmo odLabského údolí až poMoravskou bránu.
V roce 1903 použil politický aktivista a publicistaFranz Jesser v jedné ze svých studií poprvé pojem „Sudetendeutsche“ (sudetští Němci), podle horstva, které bylo v Čechách, na Moravě i v rakouském Slezsku, jako označení pro německojazyčné obyvatelstvo Českých zemí (na rozdíl od „Alpendeutsche“ – tedy Němců ze zemí dnešníhoRakouska, případněSlovinska). Během následujících dekád se pojem prosadil a byl široce užíván.[10]České země začali rakouští Němci označovatSudetské země (něm.Sudetische Länder neboSudetenländer). V roce 1927 vydal geograf Fritz Machatschek geografii Československa (ČSR) pod názvemLandeskunde der Sudeten- und Westkarpatenländer. Žádná politická strana se po roce 1918 neoznačovala za sudetoněmeckou do doby, než s tímto pojmem začal operovat Henlein na konci roku 1933. Ve 20. a 30. letech 20. století se označení Sudety(Sudetenland) začalo užívat pro většinu pohraničních oblastí Čech, Moravy a Slezska, kde žila až do roku 1945–1946 početná německá menšina (tři až tři a půl milionu občanů).
Sudetské pohraničí živil především lehký průmysl, přičemž naprostá většina produkce se vyvážela;velkou hospodářskou krizí z let 1929–1933 bylo pohraničí obzvláště silně postiženo. Československá vláda tento problém v Sudetech nijak neřešila.[11][12]
Termín, který nabyl územně politického obsahu, byl využit německýminacisty za podpory části německého obyvatelstva Sudet (zejménaSudetoněmecké strany, SdP) k rozbití demokratického Československa.[zdroj?] Toto území bylo totiž od 10. století nikdy nezpochybněnou součástí českého státu, resp.zemí Koruny české (které byly až do roku 1918 součástí mnohonárodnostníSvaté říše římské, respektiveRakouska-Uherska), třebaže tu od 13. století žilo německé obyvatelstvo, které zde mělo většinu.
Pomnichovské dohodě (1938) bylo jakoSudetenland označováno veškeré území odstoupené pod nátlakem velmocí Československemhitlerovskému Německu. Obyvatelé české národnosti se mohli přihlásit k obnovenému občanství Československé republiky a přestěhovat se do ní. Češi, kteří v pohraničí zůstali, byli diskriminováni v zaměstnání i ve školách. Místníněmečtí antifašisté, respektive jedinci, kteří se nepřipojili k masové podpoře nacistické strany a z různých důvodů zároveň nemohli odejít do českého vnitrozemí, začali být okamžitě zatýkáni.[12]
České obyvatelstvo nicméně začalo nyní zjednodušenou optikou vidět ve všechčeských Němcích, nyní v duchu nacistické propagandy označovaných jakosudetskými Němci, své úhlavní nepřátele. Na zabrané pohraniční území byla 1. října 1938 na základě výnosu vůdce a říšského kancléře o správě sudetoněmeckých území(Erlaß des Führers und Reichskanzlers über die Verwaltung der sudetendeutschen Gebiete)[13] ustavena správní jednotkaSudetoněmecká území, která se podle zákonaGesetz über die Wiedervereinigung der sudetendeutschen Gebiete mit dem Deutschen Reich („O opětovném sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší“ )[14] oficiálně stala 21. listopadu 1938 integrální součástínacistického Německa.Říšská marka byla v sudetoněmeckých územích zavedena 11. října 1938,[15] ale teprve 15. listopadu 1938 zde byla ukončena souběžná platnostčeskoslovenské měny.
Po vytvořeníProtektorátu Čechy a Morava se podle rozhodnutíHitlera z 25. března 1939 větší část Sudetoněmeckých území přeměnila k 15. dubnu 1939 na základě zákonaGesetz über die Gliederung der sudetendeutschen Gebiete vom 25. März 1939 („O rozdělení sudetoněmeckých území“ z 25. března 1939)[16] vSudetskou župu (Gau-Sudetenland), zahrnující oblast od Domažlicka po Moravskou Ostravu s centrem vLiberci (Reichenberg), kde měl sídlo říšský župní správceKonrad Henlein; území se dělilo na tři vládní obvody:Cheb (Eger),Ústí nad Labem (Aussig) aOpavu (Troppau). Území na jihozápaděČech bylo připojeno kBavorsku, stalo se tak součástí župyBavorská Východní marka (Reichsgau Bayerische Ostmark). V roce 1942 bylo území přejmenováno na říšskou župu Bayreuth (Reichsgau Bayreuth).Hlučínsko bylo znovupřipojeno kPrusku a v jeho rámci začleněno do provincieSlezsko. Zbytek území na jihu byl připojen k bývalému Rakousku (Ostmark) a v jeho rámci rozdělen meziZemské hejtmanství Dolní Podunají (bývaléDolní Rakousy) aZemské hejtmanství Horní Podunají (bývaléHorní Rakousy).
Po porážceTřetí říše bylo veškeré odstoupené pohraniční území připojeno zpět k ČSR a zároveň na základě článku XI. až XII. závěrůPostupimské dohody vítězných velmocí (1945) byla drtivá většina československého obyvatelstva hlásícího se k německé národnosti „odsunuta“ z Československa do americké a sovětskéokupační zóny v Německu (a připravena prakticky o veškerý majetek).
Při odsunu (v anglickém originále Postupimské dohody je uvedeno slovo „transfer“ = přemístění, odsun) docházelo i k zabíjení německých civilistů. Takzvaný amnestijní zákon (zákon č. 115/1946 Sb.) toto zabíjení neexkulpoval – vztahoval se jen na„jednání, k němuž došlo od 30. 9. 1938 do 28. 10. 1945 a … které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů“, nikoliv na činy spáchané z „pohnutek nízkých a nečestných“.[17] Ve skutečnosti se o amnestii nejednalo, protože za tyto skutky nikdo nebyl souzen. Problematické také je datum, do kdy se tento zákon vztahoval, jelikož se týkal i činů spáchaných po oficiálním konci druhé světové války.
Masivní úbytek německého obyvatelstva Sudet byl alespoň zčásti nahrazen lidmi z vnitrozemí českých zemí aSlovenska a také přistěhovalci ze zahraničí, napříkladŘeky,Rumuny aVolyňskými Čechy.[18] Imigrantů z ciziny bylo úhrnem asi 200 000. Do Sudet později za podpory komunistické vlády přesídlilo i mnoho slovenských Romů a Maďarů, tehdejší tisk psal, že budou zdrojem pracovní síly v pohraničí. Existovala zde totiž iniciativa československé vlády na osídlení prázdného českého pohraničí, kde byl soustředěn průmysl.[19] Problematika nového osídlení pohraničí je už jinou kapitolou dějin tohoto území.
Od konce 40. let až asi do poloviny 80. let československý tisk, rozhlas a televize nazývaly odsunuté sudetské Němcerevanšisty (údajně mysleli na odvetu, na revanš).[zdroj?]
Kvůli vlivu rozsáhlé migrace v Sudetech zde na několik desetiletí prakticky zanikl veřejný život. Lidé se často cítili a stále ještě cítí vykořeněni. Situace se začala výrazně lepšit až v 90. letech 20. století poté, co se o problému vůbec mohlo otevřeně mluvit.
Zatímcočeskoslovensko-rakouskou smlouvou byla otázka odškodnění odsunutého německého obyvatelstva do Rakouska fakticky vyřešena, někteří sudetští Němci, vzdor uzavřenéčesko-německé deklaraci (ratifikovaná 1997), nepovažují problém svého odsunu a zabavení majetku na základě „kolektivní viny“ (podleBenešových dekretů) za uzavřený.
Československý exilový prezidentEdvard Beneš napsal v červnu 1942Wenzelu Jakschovi:[20]
Dne 31. srpna 1942 přijalo exilové Prezidium čs. Ministerské rady (na návrh čs. exilového ministerstva vnitra ze 14. února 1942) vyhlášku, podle které se užívání pojmů spojených se slovem sudetský Němec stává protiústavním a může být i trestné.[21]
Dne 22. května 1945 vešla v platnost vyhláška, hovořící o nepřípustnosti užívání pojmu Sudety vúředním styku:„Název »Sudety« nepřípustný: ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu »Sudety«, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území buď užíváno názvu »pohraniční území«. Opatření tohoto dlužno dbáti zejména v úředním styku veškeré veřejné správy.“[22]
O problematice pohraničí se hovoří v českých podmínkách od konce 30. let 20. století. Vždy se jednalo o území výrazně diferencovaná ekonomickým vývojem i národnostním složením (s výrazným zastoupením Němců). Co se rozumí pojmempohraničí? První vymezení bylo ztotožněno s územím, které okupovala německá armáda ve druhé světové válce. Pro potřeby dosídlovací politiky a uplatňování dalších nástrojů byly v letech 1949, 1960 a 1969 vzhledem k administrativně-správnímu členění provedeny dílčí úpravy.[23]
Dle Stanoviska Odboru legislativy a koordinace předpisů a kompatibility s právem Evropských společenstvíMinisterstva vnitra České republikyk používání názvu Sudety ze dne 13. srpna 2004 však nejsou vyhlášky z 22. května 1945 a z 31. srpna 1942 (navržená 14. února 1942) součástí platného právního řádu České republiky.[24]
V roce 1993 psal o rehabilitaci historicko-geografického pojmu Sudety Václav Král.[25] V roce 1994 použili Ivan Bičík a Vít Štěpánek v názvu studie „Long-Term and Current Tendencies in Land-Use: Case Study of the Prague’s Environs and the Czech Sudetenland“ označení „české Sudety“.[26]
Ve 21. století již česká média výraz „Sudety“ běžně používají bez nutnosti dalšího vysvětlování či obhajování, proč jej užívají, viz například rozhovorMatěje Spurného s Kateřinou Špičákovou.[27]
Václav Cílek ve veřejné debatě razí zhruba od roku 2010 pojem „vnitřní Sudety“, přičemž vychází ze středních Čech, zejména z Kladenska. Pojmem označuje takové venkovské oblasti ve vnitrozemí, z nichž se vytrácí pestrý autentický život, které působí zanedbaně a ze kterých mizí potomci původních obyvatel, aniž by k tomu vedl nějaký historický či společenský zlom. Přitom jde o oblasti autochtonní (původní), odedávna české. V těchto oblastech se zhoršují poměry z hlediska pracovních příležitostí, občanské vybavenosti, počtu škol, zdravotních zařízení i pošt. Zatímco mladí a podnikaví odcházejí, noví obyvatelé se ještě nenaučili s místem zacházet a historický vztah k němu nemají.[28] Střední Čechy označuje za jednu z nejvíce zanedbaných oblastí celých Čech s tím, že tak exemplárně zpustlé vesnice jako místy na Kladensku nenajdeme ani v pohraničí, ani třeba v jižních Čechách. „Ve středních Čechách jsou celé vesnice, kde nenajdete starousedlíka.“[29] V kampani pro krajské volby v roce 2020Martin Kupka (pozdější ministr dopravy) označil za „vnitřní Sudety“ celý Středočeský kraj v souvislosti s tím, že se zde dlouhodobě neinvestovalo do krajských silnic.[30]
Jinak jde podleZbyňka Petráčka hlavně o místa na hranicích krajů, odkud je nejdále do krajských i okresních metropolí, například pomezí krajů Jihočeského, Jihomoravského a Vysočiny (povodí Moravské Dyje), západní, východní i severní pomezí Kraje Vysočina nebo pomezí krajů Jihočeského, Středočeského a Plzeňského (podhůří Brd).[28]
Pojem „vnitřní Sudety“ se používá také pro Úštěcko, kde historicky převažovalo německojazyčné obyvatelstvo, které bylo po válce vysídleno, ale nejde již typicky o pohraniční horské území.[31]
Pojem „vnitřní Sudety“ bývá také používán pro lokality, které v minulosti byly mocensky vysídleny kvůli zřízení vojenských prostorů (Střední Brdy).[32] neboBenešovsko
Obrázky, zvuky či videa k tématuSudety na Wikimedia Commons
TémaSudety ve Wikicitátech
