Su-9 | |
---|---|
![]() | |
Určení | záchytný stíhací letoun |
Původ | Sovětský svaz |
Výrobce | Závod č. 153 Závod č. 30 (Moskva) |
Konstruktérská skupina | Suchoj |
První let | 26. dubna 1956 (prototyp T-3)[1] |
Zařazeno | 1959 |
Vyřazeno | 70. léta |
Uživatel | Vojska protivzdušné obrany |
Vyrobeno kusů | cca 1 100 |
Varianty | Suchoj Su-11 |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Suchoj Su-9 (vkódu NATO"Fishpot") bylsovětskýproudovýstíhací letoun proprotivzdušnou obranu z druhé poloviny 50. let 20. století. Kromě základní verze byla vyráběna ještě verzecvičná, která dostala označeníSu-9U (vkódu NATO:Maiden), jíž bylo vyrobeno asi 50 kusů.
Jednalo se o jednomotorový, jednomístný,nadzvukový, celokovový stíhacístředoplošník s deltakřídlem o šípovitosti 53° pro činnost za každého počasí. Pod křídlem byly čtyři závěsníky APU-7 proprotiletadlové řízené střelyK-5/RS-2US (AA-1 Alkali) (respektive RS-2U u prvních strojů) s pasivním radiolokačním naváděním. Ozáření cíle zajišťovalradar RP-9 Safir (CD-30), případně RP-9U (CD-30T)[2] umístěný v přídi. Na dvoutrupových závěsnících mohly být neseny přídavnépalivové nádrže. Doktrína leteckého boje té doby považovala kanónovou výzbroj za zbytečnou a zastaralou a proto rakety tvořily jedinou výzbroj tohoto letounu.
Su-9 vzešel z aerodynamických studií sovětského aerodynamického centraCAGI zakorejské války, kdy zde navrhli několik optimálních aerodynamických konfigurací pro proudové stíhačky. Konstrukce poprvé vzlétla v roce 1956 jako prototyp T-405. Su-9 byl vyvinut ve stejné době jakoSu-7 „Fitter“ a oba typy poprvé západní diváci zahlédli na leteckém dni naletišti Tušino 24. června 1956, kde byl Su-9 nazván Fitter-B. Do služby vstoupil v roce 1959.
Celková produkce Su-9 dosáhla asi 1100 letadel. Předpokládá se, že alespoň některé Su-9 byly modernizovány na standardSu-11 „Fishpot-C“. Žádný z nich nebyl exportován do žádného z klientských států SSSR ani do státůVaršavské smlouvy. Zbývající Su-9 a později Su-11 byly vyřazeny během 70. let. Některá byly zachovány jako zkušební stroje nebo přeměněny na dálkově ovládaná letadla jako bezpilotní. Nahradily ho modernizované Su-11 a mnohem pokročilejší letounySu-15 "Flagon" aMiG-25 "Foxbat".
Bojové záznamy Su-9, pokud existují, nejsou známy. Je možné, že se podílely na zachycení (nebo dokonce sestřelení) průzkumných misí, jejichž podrobnosti zůstávají utajeny, ale veřejně není nic přiznáno.
Bylo hlášeno, že Su-9 byl zapojen dozachycení letounu U-2Francise Gary Powerse nad sovětským územím1. května1960. Nově vyrobený Su-9, který prováděl tranzitní let, se náhodou nacházel poblíž Powersovy U-2. Su-9 byl neozbrojený a byl nasměrován k U-2. Byl proveden jeden pokus o naražení, ale Su-9 minul U-2, především kvůli velkému rozdílu v rychlosti obou letadel. Žádný dalších pokusů o narážení proveden nebyl kvůli nedostatku paliva Su-9. Jeho pilot, kapitán Igor Menťukov později tvrdil, že jeho proudnice způsobily rozpad U-2. Nebere v úvahu oficiální verzi, že byl U-2 sestřelen střelouSA-2 s tím, že by kapitán Powers takový zásah nemohl přežít.
4. září 1959 vytvořil upravený Su-9 (úřadem označený jako T-431) pilotovanýVladimirem Iljušinem nový světový rekord v absolutní výšce na 28 852 m (94 658 stop). V listopadu téhož roku Iljušin stanovil několik nových udržitelných rychlostních a výškových rekordů ve stejném letadle. Tento rekord byl později překonán 6. prosince 1959 velitelem Lawrencem E. Flintem Jr., který při pilotování strojeF4H-1 Phantom provedl „zoom climb“ na světový rekord 98 557 stop (30 040 m).
LetounySuchoj | ||
---|---|---|
Stíhací letouny | ![]() ![]() | |
Záchytné letouny | ||
Palubní stíhači | ||
Stíhací bombardéry | ||
Bitevní letouny | ||
Bombardéry | ||
Průzkumné letouny | ||
Cvičné letouny | ||
Dopravní letouny | Su-38 •Su-80 •S-21 •KR-860 •Superjet 100 | |
Experimentální letouny | Su-1 •Su-3 •Su-5 •Su-6 •Su-7 (1944) •Su-8 •Su-9 (1946) •Su-10 •Su-11 (1946) •Su-13 •Su-15 (1949) •Su-17 (1949) •Su-37 •Su-47 •P-1 •T-3 •T-4 •T-405 •T-431 | |
Bezpilotní letouny | ||
Zemědělské letouny | ||
Sjednocená letecká korporace |