Sturmabteilung (v překladu úderné či útočné oddíly), zkráceněSA, bylaparamilitární organizace založená na počátku 20. let 20. století vNěmecku, která přináležela knacistické straně (NSDAP). Lidově se jim také říkalo „hnědé košile“ podle typických uniforem. U zrodu této organizace stáliErnst Röhm aHermann Göring. Vzestup moci jednotek SA a jejich velitele Röhma byl ukončenNocí dlouhých nožů v roce1934.
NázevSturmabteilung pochází původně od speciálních útočných jednotek Německa zaprvní světové války, které používaly strategiigenerálaOskara von Hutiera. Tato strategie spočívala ve vytvoření malých jednotek, kterým byly přiděleny samostatně útočné úkoly a mohly rozvíjet úspěch do značné hloubky; jednalo se o novátorský přístup, neboť v té době převládala metoda hromadných útoků, usilující o početní a technické přečíslení protivníka. Von Hutierova taktika slavila úspěch už při prvním použití vbitvě u Caporetta, později byla šířeji použita na západní frontě (v březnu 1918) a Němcům se podařilo zatlačit spojenecké vojáky o desítky kilometrů nazpět.
Na podzim roku 1920Adolf Hitler založilOrdnertruppen (pořádkové oddíly). Začal do nich nabírat hospodské rváče, zápasníky a bývalé vojáky, kteří měli za úkol ochraňovat jej při jeho vystoupeních protisociálním demokratům akomunistům, kteří se snažili jeho výstupy narušovat. Původně tedy tyto jednotky sloužily k Hitlerově osobní ochraně a k ochraně nacistických shromáždění. Dne 4. listopadu 1921 pořádalaNSDAP velké veřejné shromáždění vmnichovské pivnici Hofbräuhaus. Po několika přerušeních Hitlerova projevu se členové, znechuceni neustálým pokřikováním na Hitlera, pustili do bitky s „narušiteli“ shromáždění. Po této události Hitler přejmenoval tuto jednotku naSturmabteilung, zkráceně SA.
Pod vedením oblíbenéhoErnsta Röhma se tyto jednotky reorganizovaly do vojenské podoby. Stejně jako NSDAP začal Hitler organizovat budoucí převzetí moci ve státě, tak i SA bylo organizováno tak, aby jeho struktura mohla pojmout tisíce členů. V roce 1922 vytvořila NSDAP oddělení pro mládež od 14 do 18 let pod názvemJugendbund. Nástupnická organizace mládežeHitlerjugend zůstala pod velením SA do roku 1932. Od dubna 1924 do března 1925, kdy byla NSDAP dočasně zakázána, se SA přejmenovaly naFrontban. SA měly na svědomí mnoho násilností a vražd proti socialistům během 20. let. Většinou šlo o menší pouliční boje nazývanéZusammenstöße.
Příslušníci SA provádí bojkot židovského obchodu v Berlíně
Poté, co seHitler v roce 1933dostal k moci, začaly SA v čele s Röhmem usilovat o získání co nejvíce moci pro sebe. Röhm viděl v SA nástupce pravidelné armády (reichswehru), která pohrdala SA a nazývala je „hnědou spodinou“.
SA se také stávaly velmi nebezpečnými a nekontrolovatelnými, protože mnoho jednotek bylo loajálních více svému místnímu veliteli než Hitlerovi nebo NSDAP jako celku. Proto bylo původní myšlenkou založeníSchutzstaffel (SS) zamezit růstu moci SA a jejích velitelů.[zdroj?]Heinrich Himmler, který toužil také po moci a po založení „řádu SS“, padělal dokumenty dokazující, že Röhm obdržel zFrancie peníze na vzpouru proti Hitlerovi. Hitler tomu odmítl uvěřit, ale uvědomil si, že kdyby se SA kdykoliv rozhodly se ho zbavit, nic jim v tom nemůže zabránit. Röhm byl mimo SA neoblíbený. Jednak jiní toužili po jeho místě a jednak bylo veřejným tajemstvím, že Röhm jehomosexuál.
Většina konfliktů byla sice zapříčiněna osobní rivalitou uvnitř strany, ale rozrůstající se konflikty sgestapem měly také své socioekonomické pozadí. Gestapo se rekrutovalo především z řad střední třídy (včetně samotného Himmlera), zatímco SA se skládaly z nezaměstnaných a dělníků. Výsledkem bylo, že SA byly daleko více radikální než SS. SA chtěly provést skutečnou sociální revoluci, o kterou už však Hitler po uchopení moci neměl zájem, protože to ohrožovalo finanční příjmy od bohatých podnikatelských kruhů, na kterých strana závisela. Navíc to byla pravicová, konzervativní armáda, kdo skutečně umožnil Hitlerovi dostat se k moci. SA se zúčastnily několika stávek a dokonce občas spolupracovaly s komunisty, ale mnohem častěji spolu bojovaly na ulicích.
Hitler se mohl o nezvladatelnosti SA přesvědčit hned dvakrát během revolt organizovanýchWalterem Stennesem. Tento velitelberlínských a pozdějislezských SA se v letech 1930 a 1931 otevřeně postavil za „druhou revoluci“. Poprvé se terčem nevole stalJoseph Goebbels, berlínskýgauleiter, kterému Stennes vytýkal přílišný luxus. Hnědé košile obsadily berlínskou centrálu NSDAP a střetly se s oddílem SS, který ji střežil. Hitler tehdy revoltu urovnal svou autoritou, sesadilvon Salomona z jeho postu a sám se jmenoval nejvyšším velitelem SA a Röhma jmenoval náčelníkem štábu. Stennes byl přeložen doVratislavi a jakmile se dozvěděl, že má být přeložen do Mnichova na bezvýznamné administrativní místo, rozhodl se povstat tentokráte proti samotnému Hitlerovi. SA opětovně zaútočily na sídlo gauleitera a stranickou centrálu NSDAP v Berlíně a revoltu musely narychlo potlačit opět oddíly SS. Během těchto bojů dal Hitler esesmanům jejich bojové motto „Mou ctí je věrnost“. Stennes a přes pět set největších radikálů muselo SA opustit.
Na konci června 1934 se Hitler pod tlakem okolností rozhodl proti vůdcům SA radikálně zakročit. Série těchto vražd a poprav je v historii známa pod názvemNoc dlouhých nožů. Z této rány se SA již nikdy nevzpamatovaly. Novým velitelem se stalViktor Lutze, ale SA se brzy dostaly na okraj nacistické mocenské struktury a jejich úlohu převzaly fanatické jednotkySS.
SA zůstaly aktivní až do konce války, ale v povědomí utkvěly hlavně za tzv.Křišťálovou noc v listopadu 1938, kdy společně s SS ničily židovské obchody,synagogy a pronásledovaly židovské obyvatelstvo. Pod novým šéfem štábu SAWilhelmem Schepmannem se SA od září 1944 podílely na formování nových oddílůVolkssturm. V této organizaci měl Schepmann funkci generálního inspektora, ve které dohlížel na výcvik.
BěhemPražského povstání proti německé okupaci v květnu 1945 se příslušníci SA dopouštělimasakrů civilního obyvatelstva a zajatých povstalců, napříkladvražd na Pražačce.
SA byly zakládány po celém Německu a skládaly se z několikaGruppen (skupin), ty se skládaly zBrigaden (brigád) a ty tvořilyStandarten (standarty). Standarten SA působily v každém větším městě v Německu a dále se mohly dělit naSturmbanne aStürme. Nejvyšší velení SA mělo mnoho pododdělení, které zajišťovaly dodávky materiálu, peníze a nábor vojáků. Na rozdíl od SS nikdy nevytvořily žádnou lékařskou jednotku, ani žádné zahraniční jednotky.
SA měly také několik výcvikových jednotek. Jednou z nich byla Marine-SA, která sloužila jako pomocná jednotkaKriegsmarine (německého válečného námořnictva), která se starala o vyhledávací a záchranné akce a o ochranu přístavu. Další členové SA působili od roku 1936 v řadách 7. letecké divizeLuftwaffe.
Podobně jako SS měla své ozbrojené jednotkyWaffen-SS, tak i SA měla ozbrojené jednotky známé jakoFeldherrnhalle, které se později staly jednotkami Panzerkorps Feldherrnhalle. Od ledna 1944 existovala dokonce i v řadách Waffen-SS divize složená ze záložníků SA –18. dobrovolnická divize tankových granátníků SS „Horst Wessel“. JménoHorsta Wessela, člena SA, který byl zabit komunisty a který se tím stal mučedníkem hnutí, nesla i stíhací peruťJagdgeschwader 6 (JG 6), složená také povětšinou z příslušníků SA.
Ve vedení organizace Sturmabteilung (SA) v letech 1920–1945 stáli velitelé, kteří byli členy stranyNSDAP. Pro nejvyššího velitele SA byla používána hodnostOberste SA-Führer (někdy zkracovaná naOberste), což byla titulární funkce, zatímco faktické vedení jednotek měl na starostiStabschef (velitel štábu).
Do konceTřetí říše se užívala jako de facto druhá státní hymna pochodová píseň SAHorst-Wessel-Lied: „Die Fahne hoch, die Reihen dicht geschlossen, SA marschiert mit ruhig festem Schritt.“ (Vlajky vzhůru, řady pevně sevřené, SA pochoduje klidným, pevným krokem.)
