Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostemalkalických kovů. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku černého roztoku. Stroncium patří k lepšímvodičům elektrického proudu atepla. Není tolik reaktivní jakoalkalické kovy, ale přesto je jeho reaktivita natolik vysoká, že může být dlouhodobě uchováváno pouze pod vrstvou alifatickýchuhlovodíků (petrolej,nafta) s nimiž nereaguje. Soli stroncia barví plamen červeně.
Stroncium je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze strontnaté sloučeniny Sr2+. V laboratoři lze připravit sloučeniny (tzv.superbáze), ve kterých může mít stroncium stroncidovýanion Sr2−, takovéto sloučeniny jsou velmi nestabilní a patří mezi nejsilnějšíredukční činidla. Stroncium reaguje za pokojové teploty svodou ikyslíkem. Na vzduchu se okamžitě pokrývá vrstvou nažloutléhooxidu, práškové stroncium je na vzduchu schopno samovolného vznícení. Při zahřátí se snadno slučuje sdusíkem nanitrid strontnatý Sr3N2 a svodíkem nahydrid strontnatý SrH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny.
Stroncium je zásadotvornýprvek a rozpouští se v běžnýchkyselinách za tvorby strontnatých solí. Nerozpouští se v roztocíchhydroxidů.
Nedlouho po objevení rudybaryawitheritu, byl veSkotsku u vesnice Strontianu, poblíž olověných dolů, objeven roku1790 Adairem Crawfordem minerál podobnýwitheritu –stroncianit.Klaproth roku1793 dokázal, že obsahuje novou, dosud neobjevenou zeminu – strontnatou zeminu a o pět let později to potvrdilThomas Charles Hope, který rozlišovalbaryum, stroncium avápník podle barvy plamene.
Díky své velké reaktivitě se stroncium v přírodě vyskytuje prakticky pouze ve sloučeninách. Ve všech svých sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Sr+2.
Stroncium se vzemské kůře vyskytuje v množství 0,03–0,04 %, čímž se řadí na 15. místo ve výskytu na zemi. Jeho procentuální obsah odpovídá 384 ppm (parts per milion = počet částic na 1 milion částic) a ve výskytu se řadí zabaryum. V mořské vodě je jeho koncentrace pouze 8 mg Sr/l a ve vesmíru připadá na jeden atom stroncia přibližně jeden a půl miliardy atomůvodíku.
K dalším ale méně významným rudám stroncia patříakuminit Sr[AlF4(OH)(H2O)],fluorkapit (Ca,Sr,Ce,Na)5(PO4)3F aweloganit Na2(Sr,Ca)3Zr(CO3)6·3H2O
Stroncium se v přírodě vyskytuje v podobě čtyř izotopů, které mají zastoupení84Sr (0,56 %),86Sr (9,86 %),87Sr (7,0 %) a88Sr (82,58 %). Izotop87Sr v přírodě vznikábeta rozpadem izotopurubidia87Rb, proto se mu říká radiogenní. Pomocí poměrů množství izotopů87Sr,86Sr a87Rb se dá odhadnout i stáříVesmíru.[2]
V laboratoři se při jaderných rozpadech podařilo připravit dalších 31 nestabilních izotopů stroncia, z nichž jsou významné89Sr a zejména90Sr.
Kovové stroncium lze také vyrobit, ale ve velmi čistém stavu,elektrolýzou taveninychloridu strontnatého ve směsi schloridem draselným. Dalším produktem této reakce je elementárníchlor, který je ihned dále zpracováván v chemické výrobě. K elektrolýze se používágrafitovéanody, na které se vylučujechlor aželezné katody, na které se vylučuje stroncium.
K malé přípravě stroncia lze také využít termický rozkladazidu strontnatého nadusík a stroncium.
Sloučenin stroncia se využívá při výrobě pyrotechnických produktů pro jejich výraznou barevnou reakci v plameni. Další uplatnění mají sloučeniny stroncia ve speciálních aplikacíchsklářského průmyslu, příkladem mohou býtkatodové trubice pro výrobu obrazovek barevných televizních přijímačů.
Vysokého indexuodrazivostititaničitanu strontnatého SrTiO3 se využívá v různých optických aplikacích, např. měření barevnosti látek nebo analýze spekter odražených paprsků z barevných povrchů. Ze stejného důvodu používá často šperkařský průmysltitaničitan strontnatý jako levnější náhradudiamantu.
Některých strontnatých solí, napříkladdusičnanu strontnatého, se využívá v pyrotechnice k barvení plamene na červeno.
Uhličitan strontnatý SrCO3 je sloučenina s nejvyšším využitím Sr, využívá se při výrobě barevných televizních obrazovek. Je také vhodný na odcukerňovánímelasy v pivovarech. A vyrábí se z něho jiné strontnaté sloučeniny, např. dusičnan strontnatý Sr(NO3)2.
Hydroxid strontnatý Sr(OH)2 je lehký, bílý, beztvarý prášek, který je o něco lépe rozpustný ve vodě nežhydroxid vápenatý (0,7 gramu ve 100 ml vody). Je to středně silná zásada. Vyrábí se reakcíoxidu strontnatého s vodou nebo reakcí stroncia s vodou.
Větší část strontnatých solí se ve vodě rozpouští, ale část se rozpouští hůře nebo vůbec, všechny soli mají bílou barvu (nebo jsou bezbarvé), pokud není anion soli barevný (manganistany,chromany). Strontnaté soli jsou lépe rozpustné než solihořečnaté avápenaté. Strontnaté soli vytváří snadnopodvojné soli a dnes jsou známy ikomplexy, které ale nejsou pro stroncium a i dalšíkovy alkalických zemin typické.
Fluorid strontnatý SrF2 je bílá, nerozpustná, krystalická látka. Vzniká srážením roztoků strontnatých solífluoridovými anionty nebo reakcí hydroxidu strontnatého či uhličitanu strontnatého s kyselinou fluorvodíkovou.
Chlorid strontnatý SrCl2 je bílá krystalická látka, velmi dobře rozpustná ve vodě. Připravuje se rozpouštěním uhličitanu strontnatého nebo hydroxidu strontnatého v kyselině chlorovodíkové.
Dusičnan strontnatý Sr(NO3)2 je bílá krystalická látka, která je velmi dobře rozpustná ve vodě. Dříve se používal jako hnojivo. Vyrábí se reakcí hydroxidu strontnatého nebo uhličitanu strontnatého s kyselinou dusičnou.
Uhličitan strontnatý SrCO3 je bílá práškovitá, ve vodě velmi málo rozpustná látka. Jeho roztok reaguje zásaditě. V přírodě se vyskytuje jako neroststroncianit. Připravuje se srážením strontnatých iontůuhličitanovými anionty, reakcí hydroxidu strontnatého s roztokem obsahujícímoxid uhličitý nebo pohlcením vzdušného oxidu uhličitého hydroxidem strontnatým.
Síran strontnatý SrSO4 je bílá práškovitá látka, která je špatně rozpustná ve vodě. Rozpustnost se s větší teplotou zvyšuje. V přírodě se vyskytuje jako nerostcelestin. Vyrábí se reakcí hydroxidu nebo uhličitanu strontnatého s kyselinou sírovou.
Běžné izotopy stroncia se v živých organizmech chovají podobně jako atomyvápníku a jsou tedy naprosto neškodné.
Zdravotní rizika spojená se stronciem jsou spojena s radioaktivním izotopem90Sr, který vzniká přiradioaktivním rozpaduuranu, tedy při výbuchuatomové bomby i vjaderných reaktorech (rizikohavárie).Izotop90Sr je poměrně silnýbeta zářič spoločasem rozpadu 29,1 let. Pokud se dostane do živého organizmu, může se zabudovat do kostní tkáně a je potenciálním zdrojem vznikurakovinného bujení. Při objektivním hodnocení jeho skutečné rizikovosti je nutno posoudit poměr výskytu uvedeného izotopu k ostatním podobným atomům (vápník,baryum, neškodné izotopy stroncia) a pravděpodobností vyzáření beta částice (elektron) a následným spuštěním rakovinného bujení právě sledovaným izotopem90Sr.
↑Ned Wright's Cosmology Tutorial [online]. Los Angeles, USA: University of California, Division of Astronomy and Astrophysics, 1997, rev. 2005-07-07 [cit. 2007-12-11].Dostupné online. (anglicky)
