Strana zelených
Zkratka	Zelení
Datum založení	9. prosince1989
Spolupředsednictví	Matěj Pomahač Gabriela Svárovská
1. místopředsedkyně	Jitka Kylišová
Místopředseda	Tomáš Mígl
Zakladatel	Jan Martin Ječmínek
Sídlo	Náměstí Hrdinů 1125/8 140 00Praha
Ideologie	zelená politika[1][2] sociální liberalismus evropský federalismus progresivismus proevropanismus[3][4]
Politická pozice	středolevice[5][6]
Mezinárodní org.	Global Greens
Evropská strana	Evropská strana zelených
Politická skupina EP	Zelení / Evropská svobodná aliance
Mládežnická org.	Mladí zelení
Počet členů	954 (únor 2023)[7]
Barvy	zelená      růžová
Volební výsledek	0,99 % (PS PČR 2021)
IČO	00409740 (VR)
Rejstřík MV ČR	142
Oficiální web	www.zeleni.cz
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna2025	0/200 [p 1]
Senát	0/81 [9][p 2]
Evropský parlament2024	0/21 [10]
Zastupitelstvo Prahy2022	0/65 [11]
Zastupitelstva krajů2024	0/685 [p 3][12]
Zastupitelstva obcí2022	140/61 780 [13]
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Strana zelených (zkratkaZelení, v letech 1989–2017SZ)^[14][15] je českástředolevicovázelenápolitická strana. K základním programovým dokumentům strany patří mj.Charta globálních zelených^[16] a Charta Evropských zelených.^[17]

Strana zelených vznikla krátce po listopadové revoluci na podzim 1989,^[18] poprvé získala poslanecká křesla v roce 1992. Většího významu a výraznějšího vlivu na veřejnou debatu v ČR se dočkala až kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali.^[19] Na podzim 2004 získala podruhé parlamentní zastoupení, když byl doSenátu PČR v Praze 10 za Zelené zvolen nestraníkJaromír Štětina.

Vesněmovních volbách v roce 2006 Zelení poprvé přesáhli 5% hranici, která je potřebná pro vstup strany doPoslanecké sněmovny, kde nakonec zasedlo 6 poslanců. Zelení se stali součástístředopravicovédruhé vlády Mirka Topolánka, ve které zastávali čtyři ministerské posty. V následujícíchsněmovních volbách v roce 2010 Zelení své zastoupení v Poslanecké sněmovně neobhájili, avšak již vevolbách do Senátu v roce 2012 byli zvoleni dva senátoři, a Zelení se tak opět stali parlamentní stranou. Tou byli dosenátních voleb v roce 2022, kdy mandát senátora již po 1. kole neobhájilPetr Orel.^[20]

Strana má k roku 2023 přibližně 950 členů, z toho přibližně čtvrtinu v Praze. Strana má ve vrcholných orgánech i na kandidátních listinách vysoký podíl žen.^[21][22]

Zelení jsou řádným členemEvropské strany zelených aGlobal Greens.

Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat jakoliberální (podpora osobních svobod jednotlivce a lidských práv, mírné snížení přímýchdaní a vedlejších nákladů práce jakosociální pojištění, zefektivnění úřadů, dodržování právního státu a ochrana demokracie), další jakolevicové (podpora progresivního zdanění, úloha státu v regulaci aktivit poškozujícíchživotní prostředí a prosazovánítrvale udržitelného rozvoje).Martin Bursík před volbami 2006 odmítal uvést preferovaného koaličního partnera se slovy „nejsmepravicoví anilevicoví, ale zelení“;^[23] Po vstupu Zelených dostředopravicové vládyODS se však zařazení strany na pravolevém spektru stalo předmětem rostoucích sporů, nicméně v následujících letech se strana zřetelně posunula kestředolevicové politice typické pro evropskézelené strany.

Strana zelených si dle svých stanov (schválených v roce 2003) zejména klade za cíl svou politikou prosazovat:^[24]

• vybudování ekologicky a sociálně udržitelné společnosti,
• co nejvyšší kvalitu demokracie s co největší mírou zapojení veřejnosti do rozhodování,
• důsledné dodržování mezinárodních smluv o lidských právech,
• ochranu práv sociálních, etnických, kulturních i jiných menšin,
• rovnoprávnost mužů a žen,
• globální odpovědnost a solidaritu vůči potřebným zemím,
• sociální spravedlnost a sociální solidaritu,
• zvyšování vzdělanosti a kulturnosti.

Hlavní programové body Zelených ve volbách 2021 byly:^[25]

• Ochrana klimatu a modernizace české ekonomiky. Ta by měla být založena na využívání k přírodě ohleduplných zdrojů, na vzdělanosti a podpoře vědy a výzkumu. Ekonomické nástroje musí zvýhodnit ekologicky šetrné postupy před nešetrnými, podporovat inovace a musí nejen snižovat emise skleníkových plynů, ale také nerovnosti ve společnosti. Významně chtějí Zelení změnit dopravu, kde usiluje o přenesení nákladní dopravy na železnici, zvýhodnění veřejné dopravy před individuální nebo zrovnoprávnění automobilismu s cyklistickou a pěší dopravou. Zelení podporují klimatickou neutralitu a odklon od fosilních paliv, včetně ukončení těžby a spalování uhlí v Česku co nejdříve, nejpozději do roku 2030. Podporují také postupnou modernizaci průmyslu a snížení snížení emisískleníkových plynů, odmítají výstavbu nových jaderných elektráren a prolomenílimitů těžby uhlí v severních Čechách. Tvrdí, že nejlevnější energie je taková, jaká se vůbec nevyrobí, tj. že největší potenciál je v úsporách.^[26] V roce 2008 zavedli Zelení ve vládě programZelená úsporám, který podporuje energetické úspory a obnovitelné zdroje pro domácnosti.
• Ochrana životního prostředí, vody a obnova krajiny. Podle Zelených jsou živá příroda, pestrá krajina a čistá voda základní podmínkou pro život. Krajinu je třeba důsledně chránit a tam, kde je to potřeba, ji vracet do původní nebo přírodě blízké podoby, aby dokázala odolávat následkům změn klimatu. Stejně důležité je efektivně využívat přírodní zdroje, skoncovat s nadprodukcí odpadů a měnit zemědělství na ekologicky šetrné.
• Rovné postavení mužů a žen. Zelení chtějí odstraňovat nerovnosti, zejména vytvořit rodinám dostatečnou podporou pro péči o děti v podobě vyšší dostupnosti zařízení předškolní péče nebo podporou zkrácených úvazků. Podle Zeleních musí mít matky musí mít možnosti mnohem lépe skloubit mateřství s prací, otcům zase chtějí umožnit trávit více času se svými dětmi a zapojovat se do otcovství a péče. Chtějí také odstraňovat nerovnosti v odměňování mužů a žen nebo lépe chránitoběti sexuálního násilí.
• Otevřená společnost s důrazem na rozvoj demokracie a lidských práv a svobod: Zelení podporujímanželství pro všechny a další odstraňování diskriminacequeer osob. Prosazují také rovná práva a boj proti diskriminaci všeho druhu. Zelení také podporují zvýšení podílu občanů na rozhodování, a to různými formami, ať už formoureferend neboobčanských shromáždění. V programu měla i snížení věku pro aktivnívolební právo na 16 let;^[27]
• Podpora školství, vědy a kultury: Zelení požadují vyšší podporu školství, vědy a výzkumu a odmítají školné na vysokých školách. Zelení požadují zvýšení výdajů státu na kulturu na 1 % ze státního rozpočtu.
• Ekonomická politika: Zelení chtějí snížit daňové zatížení práce, zejména nízkopříjmových lidí. Chtějí zvýšit minimální mzdu, posílit daňovou progresi včetně odvodů, omezit daňové úlevy u kapitálových příjmů jen na drobné investory a hledat nové zdroje např. v majetkových daních. Prosazují boj proti daňovým skrýším a vyhýbání se placení daní. Zisky ze zdanění uhlíku (emisní povolenky a uhlíkové clo) mají jít primárně domácnostem a občanům. Jsou pro přijetí eura.
• Zahraniční politika má být založena na výrazném posílení evropské integrace a upřednostnění zahraniční rozvojové pomoci před vojenskou účastí ČR v konfliktech.^[28] Zelení podporují rozšíření Evropské unie a reformu v jejím rozhodování tak, aby byla akceschopnější a nebylo možní zneužívat právo veta. Stojí za podporou boje Ukrajiny proti agresi ze strany Ruska.[1]

Strana spolupracuje s různými částmi občanské společnosti, zejména sneziskovými organizacemi (především orientovanými naochranu přírody, lidskýchpráv, odpor proti jaderné energii a na ochranu spotřebitele), řada členů pochází z neziskového sektoru a někteří nestraníci na kandidátkách jsou aktivními členy neziskových organizací. Strana s neziskovými organizacemi také aktivně spolupracuje na přípravě volebního programu. Tento fakt někdy vede zejména u odpůrců Zelených k připisování všech aktivit konaných neziskovými environmentálními organizacemi také přímo Straně zelených, nezávisle na tom, zda se Strana zelených s takovýmito aktivitami ztotožňuje nebo ne.

Strukturu Strany zelených určujíStanovy přijaté sjezdem konaným dne 27. září 2003 vTáboře. Novelizovány byly na sjezdech v Praze-Vršovicích 11. prosince 2004, vPardubicích 25. září 2005, v Brně-Štýřicích 6. prosince 2009, v Pardubicích 11. prosince 2011, v Brně-Pisárkách 26. ledna 2015, vČeské Třebové 28. listopadu 2015, v Praze 24. ledna 2016 a vHradci Králové dne 21. a 22. ledna 2017.^[29]

Organizační jednotkou na místní úrovni jezákladní organizace (ZO), která je tvořena minimálně třemi členy SZ. Zakládá se v obci, resp. v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v jejich samosprávnémměstském obvodu či městské části. V daném místě smí působit jen jedna ZO. Plenárním orgánem ZO ječlenská schůze, jíž se mohou účastnit všichni členové dané ZO a jež volíradu ZO (včetně předsedy a případně místopředsedy ZO),pokladníka ZO a revizora ZO. Členská schůze dále volí delegáty na městskou konferenci, krajskou konferenci a sjezd. V neposlední řadě schvaluje rozpočet ZO na daný rok, kandidátní listinu a případnou koalici pro volby do zastupitelstva obce, resp. městského obvodu či části.

Od roku 2012 je možno ustavovatoblastní základní organizace, které mohou působit:

• na souvislém území více obcí téhož kraje, resp. více městských částí Hlavního města Prahy (se souhlasem příslušnékrajské konference)
• na souvislém území více městských obvodů či městských částí téhož statutárního města (se souhlasem příslušnéměstské konference).

Na krajské úrovni je organizační jednotkoukrajská organizace (KO), kterou tvoří všechny ZO na území daného samosprávného kraje, resp. na území hlavního města Prahy. Plenárním orgánem KO jekrajská konference, kterou tvoří delegáti zvolení základními organizacemi a která volíradu KO (včetně předsedy a místopředsedů KO),pokladníka KO akrajskou revizní komisi. V neposlední řadě schvaluje rozpočet KO na daný rok, kandidátní listinu a případně koalici pro volby do krajského zastupitelstva.

Od roku 2021 je možné ve straně působit také jako člen či členka nezařazený do žádné základní organizace.

Nejvyšším orgánem strany je celostátnísjezd tvořený nejméně 250 delegáty zvolenými v základních organizacích. Sjezd je svoláván alespoň jednou ročně rozhodnutím předsednictva SZ. Mimořádný sjezd lze svolat na základě požadavku organizačních jednotek SZ.

Nejvyšším výkonným orgánem SZ mezi sjezdy jerepubliková rada (RR). Je tvořena předsedy a dalšími volenými zástupci krajských organizací, předsednictvem SZ a poslanci a senátory zvolenými za SZ, pokud jsou členy SZ. Republiková rada odpovídá sjezdu za plnění jeho usnesení, cílů a hlavních úkolů SZ a politického programu SZ, pověřuje předsednictvo realizací svých usnesení a schvaluje s pověřením sjezdu některé vnitřní předpisy strany. Dále schvaluje rozpočet, volební programy, uzavření republikových předvolebních či povolebních koalic, společnou strategii voleb do zastupitelstev krajů, v závažných a odůvodněných případech úpravy krajských a komunálních kandidátek, strategii voleb a kandidáty do parlamentu a zastupitelských orgánů ČR v EU.

Užším výkonným orgánem Strany zelených v období mezi sjezdy a zasedáními republikové rady je sedmičlennépředsednictvo Strany zelených (PSZ), které je voleno sjezdem. Tvoří je spolupředsednická dvojice, dva místopředsedové strany a tři další členové. Mezi jeho pravomoci patří zajišťovat vedení a chod strany v organizačních záležitostech a přijímat neodkladná rozhodnutí, svolávat jednání sjezdu, připravovat program a materiály pro jednání sjezdu a RR, navrhovat a realizovat plán činnosti strany, zaujímat stanoviska k aktuální politické situaci, průběžně kontrolovat dodržování rozpočtu a navrhovat jeho změny, v případě nefunkčnosti některých funkcionářů na nižších organizačních stupních řešit situaci, případně dát návrh na jejich zbavení funkce, zajišťovat informační servis všem nižším organizačním jednotkám, vydávat souhlas ke kandidatuře člena SZ za jiný politický subjekt nebo jako nezávislého.

Stranu zelených navenek reprezentuje sjezdem volená dvojicespolupředsedkyně a spolupředsedy strany, kteří zároveň rozhodují v neodkladných záležitostech a provádí neodkladné úkony, nevyžadují-li souhlas jiného orgánu.Místopředsedové zastupují spolupředsedy v době jejich nepřítomnosti nebo v době, kdy nemohou vykonávat svoji funkci zejména ze zdravotních, pracovních či jiných závažných důvodů.

Dohled nad dodržováním zákonů, stanov a dalších vnitrostranických předpisů zabezpečuje nejméně sedmičlennáústřední revizní komise (ÚRK), která je volena sjezdem. Její pravomocí je mj. v případě porušení stanov navrhovat pořádková opatření včetně vyloučení členů a zrušení organizačních jednotek. Kontrolu hospodaření strany zajišťujefinanční kontrolní komise (FKK) volená republikovou radou.

K řešení sporů mezi členy SZ, orgány a organizačními jednotkami strany a dále k rozhodování o odvolání proti uložení pořádkových opatření (včetně vyloučení ze strany) se zřizujírozhodčí a smírčí orgány. Těmi jsou jednakad hoc rozhodčí senáty, zřizované na návrh jedné strany k řešení konkrétních sporů, a dále stálýombudsman.

Každodenní provoz strany zabezpečujehlavní manažer jmenovaný předsednictvem SZ. Odpovídá za nakládání s majetkem SZ, řídí činnost hlavní kanceláře (HK), po schválení PSZ uzavírá a po vyjádření PSZ ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci HK, na návrh RKO uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v krajských kancelářích, jedná jménem SZ v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření předsednictvem SZ.

Pro hlubší diskuzi nad konkrétními programovými body zřizuje předsednictvo stranyodborné sekce jako poradní orgán, na jehož činnosti se mohou podílet i nečlenové SZ. Odborné sekce připravují podklady pro stanoviska a programové dokumenty SZ, vymezují a diskutují konkrétní i obecná odborná témata, projednávají plnění volebního programu v dané oblasti, zpracovávají expertní stanoviska nebo předkládají náměty, ke kterým by SZ měla zaujmout stanovisko, připravují rešerše a podklady podle zadání PSZ, sledují legislativní změny a komunikují s parlamentními stranami, připomínkují právní předpisy, vyhledávají a vyzývají k diskusi odborníky v dané oblasti; pořádají odborné semináře nebo jinak prezentují politiku SZ v dané oblasti směrem ke členům i veřejnosti ve spolupráci s PSZ a v souladu s programovými cíli, programem a vnitřními předpisy strany, a vyjadřují se k dalším otázkám, které jim předloží příslušný orgán strany. Členy odborných sekcí mohou být i nečlenové strany.

Na začátku léta1989 se veVimperku uskutečnilo setkání ekologických aktivistů, kde promluvili mj. poslanecBundestagu zaněmecké zelenéMilan Horáček nebo ekolog a signatářCharty 77Ivan Dejmal. Dříve rozdrobené ekologické spolky a uskupení se zde sjednotily doEkologického sdružení, které se mělo postupně transformovat na Československou stranu zelených. Podle některých zdrojů zhatila vznik strany před listopadem 1989Státní bezpečnost.^[30]

Strana zelených byla založena 9. prosince 1989, zaregistrována byla 3. února1990 a ustavující sjezd se konal 17. února1990 vBrně. Na sjezdu byly zřízeny tři zemské bloky (český, moravský a slovenský), později byl vytvořen blok pražský.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 SZ kandidovala samostatně, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu těsně nepřekonala. Neuspěla ani v komunálních volbách na podzim. Nicméně například v Ústí nad Labem SZ výrazně uspěla. Její kandidáti kandidující společně s OF v tzv. Chartě demokratické dohody obdrželi až 45 % hlasů, SZ zde získala posty náměstka primátora (Leopold Kukačka), starosty obvodu Neštěmice (Václav Pucherna) a zástupce starosty obvodu Ústí nad Labem – město (Marian Páleník). V Praze skončila třetí nejúspěšnější a získala více mandátů (9) než např. lidovci nebo ČSSD.

O dva roky později Strana zelených kandidovala v koalici seZemědělskou stranou aČeskoslovenskou stranou socialistickou v seskupení nazvanémLiberálně sociální unie. V jejím rámci získala SZ po třech poslancích veFederálním shromáždění i vČeské národní radě. 22. listopadu 1993 rozhodl celostátní výbor strany o vystoupení z LSU, poslanecký klub unie zelení poslanci opustili o rok později.

Na sjezdu vČerné v Pošumaví v prosinci1994 byl předsedou znovuzvolenJaroslav Vlček. V říjnu 1995 Vlček odešel ze SZ doČeské strany sociálně demokratické (odešli s ním i dva místopředsedové a nemalá část členské základny); na jeho místo výkonný výbor strany zvolilEmila Zemana.

Ve sněmovních volbách v roce1996 strana nekandidovala, v roce1998 získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Odvoleb do Evropského parlamentu v roce 2004 (zisk 3,2 %) měla SZ status nejsilnější mimoparlamentní strany.

Vevolbách 2002 Strana zelených získala i díky podpořeBrandýského fóra nevládních organizací 2,36 % a vyšlo najevo, že vedení hodlá velkou část státního příspěvku za hlasy vyplatit hlavnímu manažerovi strany, který financoval velkou část volební kampaně ze svých zdrojů. Nato přední člen BF, ekologický aktivista a šéfredaktorLiterárních novinJakub Patočka vyhlásil akciZelená padesátka,^[31] později známou též jakotmavozelená výzva, kdy do SZ hromadně vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ s cílem přečíslit původní členy („starozelené“) a změnit politický styl a směřování strany. Počet členů se během roku ztrojnásobil z 250 na 750 s řadou známých osobností jakoIvan Dejmal,Karel Jech,Dalibor Stráský,Eva Vavroušková,Jan Wünsch,Dušan Lužný,Petr Uhl,Fedor Gál,Lumír Kolíbal čiJana Strunecká.^[32] Na mimořádném brněnském sjezdu v dubnu2003 tak byl předsedou zvolen jeden z iniciátorů „revoluce“Jan Beránek. Nové vedení jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vláděMartinem Bursíkem o možnosti, že by vedl kandidátku SZ ve volbách doEvropského parlamentu v červnu2004. K dohodě však nedošlo, lídr kandidátky nebyl zvolen ani na sjezdu konaném v září 2003 vTáboře. Republiková rada nakonec z trojiceJakub Patočka,Jan Jařab,Martin Bursík vybrala Beránkova přítele Patočku.^[zdroj?] Strana získala 3,16 % hlasů a do EP se tak nedostala.

Ve Straně zelených se postupně vytvořily dvě znepřátelené frakce: příznivci Beránkova vedení a jeho odpůrci, kteří vedení strany obviňovali z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus Patočkou prosazeného politického programuVize ekologické demokracie (včetně „nové demokracie“, resp. „neodemokracie“).^[33] Na konci listopadu 2003 protiberánkovská skupina vydalaProhlášení demokratů v SZ aPřehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. I tuto kritiku poměrů ve straně vedení odmítlo jako neopodstatněnou. Na začátku roku 2004 někteří signatářiProhlášení demokratů založiliOtevřenou platformu Strany zelených, jejímž cílem měla být demokratizace vnitrostranického života;^[34] před sjezdem ji formálně rozpustili.

Na sjezdu v září 2004Jan Beránek předsednictví těsně obhájil v souboji sPetrem Štěpánkem. Vnitrostranická opozice se nakonec sjednotila kolemMartina Bursíka a postupně získala převahu.

Na mimořádném sjezdu vPardubicích 24. až 25. září 2005 tak užJan Beránek znovu nekandidoval a novým předsedou se stalMartin Bursík. Několik desítek Beránkových a Patočkových příznivců nato vystoupilo ze strany a koncem roku 2005 vytvořili politické hnutíZelení, které však vyvíjí jen minimální aktivitu. Sjezd také rozhodl, že SZ půjde do parlamentních voleb2006 samostatně a ne v koalici s menšímiliberálními stranami, jak prosazoval Beránek. Bursík následně zmírnil vymezování SZ protiODS, které bylo charakteristické pro Patočkovo vystupování.

V poloviněúnora 2006 překročily volební preference SZ 5 %, potřebných pro vstup doPoslanecké sněmovny; to vyvolalo značný zájem médií o stranu a zjevně další růst preferencí od nerozhodnutých voličů. V dubnu se většina agentur pro výzkum veřejného mínění shodla na 10–11 % preferencích (vPraze až 17 %). Bursík se vyjádřil, že cílem strany by měl být dvouciferný výsledek ve volbách.

16. května podpořil SZ a jmenovitě středočeské kandidátyMatěje Stropnického a Danielu Matějkovou, blízké Patočkovi a vedoucí osobní kampaň z nevolitelných míst,Václav Havel;^[35] následně podpořil i pražské lídry Bursíka aKateřinu Jacques.^[36]

Necelý týden před volbami byla z 2. místa kandidátkyMoravskoslezského kraje vyškrtnuta předsedkyně republikové rady Eva Holubová za to, že vyhlásila utvoření tzv. levé frakce (dle vedení strany a některých členů SZ, popřevších tvrzení Holubové o jejich příslušnosti ke frakci, fiktivní^[37]) a vedla stranou neschválená jednání s předsedou České strany sociálně demokratickéJiřím Paroubkem.^[38] Republiková rada ji po volbách vyloučila ze strany.^[39]

Vevolbách do Poslanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů a šest poslaneckých křesel (3 % mandátů). Nejlepšího výsledku dosáhla vLibereckém kraji (9,58 %) patrně díky silné podpořePetra Pávka (získal největší podíl preferenčních hlasů mezi kandidáty SZ, 17 % a vJindřichovicích pod Smrkem, kde je starostou, byla SZ se ziskem 32,95 % absolutním vítězem), paradoxně tam mandát o 266 hlasů nezískala. V Královéhradeckém kraji unikl mandátStanislavu Pencovi o 75 hlasů. V Praze získala SZ 9,19 % hlasů a dva poslance. Nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů byl zapříčiněn některými prvky volebního systému, především počtem a velikostí 14 volebníchkrajů, které zvyšují tzv. přirozenou klauzuli pro získání mandátu v menších krajích nad 10 %. Částečný vliv měla též použitád'Hondtova metoda přepočítávání hlasů, která zvyšuje zisk větších stran na úkor menších.^[40] Systém je nevýhodný pro menší strany s vyrovnanou podporou po celé zemi bez silné regionální základny.

Podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince 2006 s ODS a KDU-ČSL připadly SZ pozice ministrů vedruhé Topolánkově vládě, jmenované 9. ledna 2007.Martin Bursík stal místopředsedou aministrem životního prostředí. Na tomto postu setrval do demise vlády 8. května 2009. Kromě toho v období od 4. října 2007 do 4. prosince 2007 působil jako pověřenýministr školství. Od ledna do října2007 bylaministryní školství, mládeže a tělovýchovy místopředsedkyně SZDana Kuchtová. Ve funkci ji nahradilOndřej Liška. Ministrem zahraničních věcí ČR za SZ bylKarel Schwarzenberg, a to od9. ledna2007 do 8. května 2009, kdy Topolánkovu vládu nahradil úřednickýkabinet Jana Fischera. V letech2007 až2009 bylaministryní pro lidská práva a národnostní menšiny ČR tehdejší místopředsedkyně SZDžamila Stehlíková.

Po vstupu Strany zelených dostředopravicové vlády sODS aKDU-ČSL se ve straně zformovaly dvě frakce – příznivci této spolupráce (zelení liberálové) a její odpůrci (levicovější frakce). Ti, kteří byli spokojeni s účastí strany ve středopravicové vládě, argumentovali výrazným uplatněním programu SZ ve vládním programu, který převyšoval sílu šesti zelených poslanců – 3 % v poslanecké sněmovně. Naproti tomu kritici tvrdili, že prosazení programu při jednání o koalici s ČSSD by bylo ještě výraznější a že účast ve středopravicové koalici byla jejími zastánci udržována i na úkor některých programových priorit (např.radar v Brdech). Konflikt se vyhrotil v poslaneckém klubu SZ, kde skupinu příznivců aktivní spolupráce s ODS tvořili vedle předsedy strany ještěKateřina Jacques,Přemysl Rabas a částečně téžOndřej Liška. Opoziční křídlo, jež vedla bývalá ministryně a 1. místopředsedkyněDana Kuchtová podporovaná „mladým rebelem“^[41]Matějem Stropnickým, zahrnovala mj. poslankyněOlgu Zubovou (bývalou předsedkyni republikové rady) aVěru Jakubkovou.

Skupiny rozděloval i spor o rozdělení vnitřní moci ve straně. Bursíkovo křídlo usilovalo o omezení pravomocí širšího vedení SZ – republikové rady s tím, že rada dlouhodobě fungovala vedle předsednictva jako druhé mocenské centrum (tzv. „dvojkolejnost vedení strany“). Navrhli přetvořit radu na obdobný typ širšího vedení strany, jakým je výkonná rada ODS nebo ústřední výkonný výbor ČSSD, a zrušit přímou volbu části členů sjezdem, takže měli zůstat jen zástupci krajských organizací. Protistrana naopak požadovala zachování stávajícího rozsah vnitrostranické demokracie a případně její posílení okolektivní předsednictví strany.^[42]

Martin Bursík se rozhodl vyřešit konflikt ještě před podzimními krajskými volbami a 9. července 2008 prosadil v předsednictvu poměrem hlasů 4:3 svolání sjezdu SZ na první zářijový víkend.^[43] Dana Kuchtová 18. července oznámila, že bude kandidovat na předsedkyni proti němu.^[44] Stranická opozice poté stoupence předsedy Bursíka obvinila, že před svoláním sjezdu navyšovali počet členů (z něhož se odvozuje počet delegátů sjezdu) účelovým zakládáním nových základních organizací.^[45] Bursík obvinění popřel s tím, že nové organizace nesouvisejí se sjezdem, ale s pokračováním boje proti stavbědálnice D3, a tempo růstu členské základny a počtu základních organizací v předsjezdovém období se neliší od dřívějška.^[46]

Na sjezdu SZ konaném vTeplicích ve dnech 5.–7. září 2008 byl předsedou SZ znovu zvolen Martin Bursík, místopředsedy Ondřej Liška, Kateřina Jacques a Martin Ander, dalšími členy PSZ se stali také „Bursíkovi lidé“.^[47] Nepodařilo se prosadit projednání změn stanov, avšak v závěru jednání byli z republikové rady odvoláni všichni členové volení sjezdem, mezi kterými měla většinu opozice a čímž se stoupencům předsedy Bursíka podařilo ovládnout i tento orgán.^[48]

Po teplickém sjezdu zformovala skupina kolem Dany Kuchtové a Martina Čáslavky vnitrostranickou iniciativuVýzva předsednictvu Strany zelených, ve které kritizovala vedení strany v čele s Martinem Bursíkem za odklon reálné politiky od politického a volebního programu strany a potlačování vnitrostranické demokracie. Vedení kritiku nadále odmítalo a tak 31. 1. 2009 vznikla v Pardubicích vnitrostranická frakce Strany zelenýchDemokratická výzva. Do čela byli zvoleni Dana Kuchtová a Martin Čáslavka. Ústřední revizní komise strany o několik týdnů později obdržela podnět Jihomoravské krajské organizace obviňující členy frakce z porušování stanov strany. Komise navrhla Republikové radě vyloučit Danu Kuchtovou, Martina Čáslavku, Olgu Zubovou a Věru Jakubkovou ze strany, což Republiková rada 8. 3. 2009 schválila.

8. června2009 předsedaMartin Bursík rezignoval na svůj post. Důvodem byla prohra SZ veurovolbách. Řízení strany převzal 1. místopředsedaOndřej Liška, který měl Zelené vést do říjnových předčasných voleb do poslanecké sněmovny, ty však byly nakonec zrušeny.^[49] Od května 2009 nebyli Zelení přímo zastoupeni ve vládě, protože vládla tzv. úřednickávláda Jana Fischera. Do té SZ nominovala ministra životního prostředíLadislava Mika (pozdějiJana Dusíka) a ministra pro lidská práva a menšinyMichaela Kocába. Od března 2010 Zelení vládu nepodporovali.^[50]

V prosinci 2009 byl Liška na sjezdu konaném v Brně zvolen řádným předsedou strany, 1. místopředsedou byl zvolenFrantišek Pelc.^[51]Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 utrpěla strana drtivou porážku, když získala jen 2,44 % hlasů. Dne 29. května 2010 dal Ondřej Liška spolu s celým vedením SZ k dispozici své funkce.^[52]

Ve dnech 15. a 16. října 2010 proběhlykomunální volby, ve kterých SZ získala celkem 323 zastupitelských křesel.

Kvůli volebnímu inženýrství ODS – rozdělení města na 7 volebních obvodů (tzv.gerrymandering)^[53] – se koalice SZ aSNK ED nedostala do pražského zastupitelstva, přestože získala 5,9 % hlasů a překonala tak pětiprocentní hranici. Zelení, SNK ED aVěci veřejné podaliústavnímu soudu společnou žalobu s požadavkem výsledek voleb v Praze anulovat. Soud však tento požadavek 29. března 2011 poměrem hlasů 7:5 zamítl.^[54]

Předvolební kampaň Strany zelených v Ústeckém kraji tehdy mimo jiné využila slogan „A co děti? Mají si kde hrát?“, známý z písně „Až“ hudební skupinyKatapult. Ačkoli strana měla souhlas frontmana kapelyOldřicha Říhy, následně ji žaloval autor písněLadislav Vostárek. Argumentoval tím, že jako advokát zastupoval průmyslové klienty, tedy opačnou zájmovou skupinu nežli SZ, a proto jej použití sloganu mělo poškodit na pověsti. Soud mu přiznal omluvu v celostátním deníkuBlesk a v dubnu 2019 také finanční odškodnění ve výši 350 tisíc korun.^[55][56]

Na žižkovském sjezdu konaném 12.–14. listopadu 2010 v Praze byl Liška zvolen řádným předsedou strany. Do užšího vedení strany se dostali mj. bývalá pražská zastupitelkaPetra Kolínská,Přemysl Rabas neboMatěj Stropnický.^[57]

V průběhu Liškova předsednictví Strana zelených zaznamenala znatelný posun k levé části politického spektra. Zelení vyzvali ke zprůhlednění financování politických stran,^[58] podpořili odborovou stávku proti reformám vlády,^[59] zesílili protijadernou rétoriku,^[60] aktivní účastí členů předsednictva na blokádě se zúčastnili odporu proti kůrovcovému kácení v národním parku Šumava,^[61] kritizovali z jejich pohledu asociální reformu DPH,^[62] představili svůj pohled na řešení sociální situace na Šluknovsku,^[63] prosazovali zásady moderního urbanismu a nesouhlas s tvorbousídelní kaše.^[64] Byli hlavní silou boje za odchodLadislava Bátory z vysoké manažerské pozice na ministerstvu školství.^[65][66] Byli součástí říjnové protivládní demonstrace hnutíProAlt.^[67] Kritický k vládní reformě byl i Liškův projev, který přednesl na sjezduTOP 09 v říjnu 2011.^[68]

V říjnu 2011 na pražské regionální konferenci SZ přišelMartin Bursík o poslední stranickou funkci, když neobhájil mandát člena republikové rady.^[69] Na konferenci konané v březnu 2012 byl však do republikové rady znovu zvolen. V květnu 2012 Martin Bursík oznámil zvažování opětovné kandidatury na předsedu strany. Vyjádřil nespokojenost s přílišným směřováním Strany zelených doleva.^[70]

Načeskotřebovském sjezdu v listopadu 2012 byl Ondřej Liška znovu zvolen předsedou strany, když v přímém duelu o tento post porazil Martina Bursíka. První místopředsedkyní se stalaPavla Brady, dalšími místopředsedy Martin Bursík a Matěj Stropnický. Na řadová místa v předsednictvu delegáti sjezdu vybrali Evu Tylovou, Tomáše Průšu a Danu Kuchtovou, jejíž vyloučení ze strany bylo v létě zrušeno.^[71] Byl také zvolen první vnitrostranický ombudsman, jímž se stal Milan Mátl.

Na sjezdu strany vPraze ve dnech25. až26. ledna2014 byl již po čtvrté zvolen předsedouOndřej Liška, který získal 125 ze 198 odevzdaných hlasů, tj. 63 %, čímž porazil svého protikandidátaPetra Štěpánka. Post 1. místopředsedkyně strany obsadilaJana Drápalová, která jakožto jediná kandidátka získala 150 hlasů ve veřejné volbě v plénu. Dalšími místopředsedy se staliPavla Brady (2. místopředsedkyně SZ) aTomáš Průša (3. místopředseda SZ). Řadovými členy Předsednictva strany byli zvoleniMatěj Stropnický,Martin Ander aPetr Štěpánek.

V roce 2015 byla předsedkyní zvolenaJana Drápalová, proti níž kandidovalPetr Štěpánek a dnes již bývalý člen Tomáš Schejbal, jehož kandidátský projev donutil spoustu delegátů odejít ze sálu. V témže roce se konal v České Třebové programový sjezd.

Na sjezdu v Karlíně v lednu 2016 byl předsedou zvolenMatěj Stropnický. Získal těsnou většinu hlasů. Protikandidáty byliPetr Štěpánek aJan Šlechta. Dalšími členy předsednictva byli zvoleniIrena Moudrá Wunschová (1. místopředsedkyně),Michal Berg (2. místopředseda),Petr Kutílek (3. místopředseda),Matouš Vencálek,Monika Horáková aDaniel Pitek. V listopadu 2016 na své místo v předsednictvu rezignovalDaniel Pitek, v lednu 2017 jej nahradilaHana Veronika Konvalinková.^[72] Po neočekávaně nízkém volebním výsledku vesněmovních volbách vříjnu 2017 rezignoval na funkci předsedy iMatěj Stropnický^[73], v předsednictvu jej nahradilJakub Kutílek.

Na sjezdu strany vČeské Třebové ve dnech 20. a 21. ledna 2018 byl novým předsedou strany zvolenPetr Štěpánek^[74] a novou 1. místopředsedkyníMagdaléna Davis.^[75] Pozici 2. místopředsedkyně obsadilaPetra Jelínková, 3. místopředsedkyní se stalaKarolína Žákovská. Dalšími členy předsednictva strany byli zvoleniJenda Perla,František Vosecký aVít Masare.^[76] V říjnu 2018 na funkci člena předsednictva rezignovalFrantišek Vosecký, nahradila jejZdeňka Perglová.^[77] V únoru 2019 na funkci místopředsedkyně rezignovala Petra Jelínková, nahradil jiMichal Kudrnáč.^[78]

Voleb do evropského parlamentu v roce 2019 se Zelení účastní na společné kandidátce TOP 09,STAN a dalších subjektů pod heslem "Evropa jsme my".^[79] Tento krok kritizovali někteří členové TOP 09 (např.Miroslav Kalousek neboDominik Feri)^[80] i Zelených^[81][82], nakonec však předsednictva obou stran společnou kandidátku odsouhlasila.

Na dalším sjezdu strany, tentokrát vÚstí nad Labem ve dnech 25. a 26. ledna 2020, byla poprvé v historii strany zvolena spolupředsednická dvojice (muž a žena). Jedná se o první politický subjekt v ČR, který genderově vyvážené spolupředsednictví zavedl. První spolupředsednickou dvojicí se stali vsetínský zastupitelMichal Berg a starostkaMníšku pod BrdyMagdaléna Davis. Na sjezdu si členové též připomněli 30 let od vzniku Strany zelených vČeské republice.^[83] Místopředsedy strany byli zvoleniAnna Gümplová aPetr Globočník, řadovými členy předsednictva se pak staliZdeňka Perglová,Adél Kučera aJiří Kulich. Podle nového předsednictva musí být tématem sněmovních voleb v roce 2021 klimatická krize, která je nejdůležitějším problémem dneška.^[84]

Vevolbách do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2021 kandidovali Zelení nakonec samostatně, i když původně usilovali o společnou kandidátku s uskupenímPiráti a Starostové.^[85] Později ukončili i jednání o spolupráci s ČSSD.^[86] Ve volbách však získali jen 53 343 hlasů, tedy 0,99 %. Další volba předsednictva strany proběhla na on-line sjezdu ve dnech 29. a 30. ledna 2022. Pozice spolupředsedkyně a spolupředsedy strany obhájiliMagdaléna Davis aMichal Berg, novými místopředsedy se staliJitka Nesrstová aJakub Varvařovský. Členy předsednictva pak byli nově zvoleniVít Masare aAnna Junková, post obhájilJiří Kulich.^[87] Na konci ledna 2023 rezignovalaJitka Nesrstová na post místopředsedkyně strany, novým členem předsednictva byl zvolenMatěj Pomahač.^[88]

Vprezidentských volbách v roce 2023 strana podporovala zvoleného prezidentaPetra Pavla.^[89]

V březnu 2024 obhájili Davis i Berg spolupředsednické funkce, místopředsedy strany byl zvolen předsedaMladých zelenýchTomáš Mígl a dosavadní členka předsednictva stranyAnna Junková,Vít Masare aMatěj Pomahač funkce v předsednictvu strany obhájili. Nově byla členkou předsednictva zvolenaGabriela Svárovská.^[90] Povolbách do Evropského parlamentu v červnu 2024, v nichž Zelení získali jen 1,55 % hlasů, a nedosáhli tak na žádný mandát, oznámil Berg, že rezignuje na post spolupředsedy strany.^[91]

Vkrajských volbách v září 2024 získala strana pouze 1 mandát, když vPlzeňském kraji obhájila post krajské zastupitelkyJitka Kylišová na kandidátce hnutíSTAN. Ve volebním období 2020 až 2024 přitom měla strana 8 mandátů. V souběžnýchvolbách do Senátu PČR v září 2024 byl zvolen pouzeBřetislav Rychlík vobvodu č. 59 – Brno-město, kterého strana nominovala společně sTOP 09,ODS aPiráty. Uspěl ještěPřemysl Rabas vobvodu č. 5 – Chomutov, kterého strana pouze podporovala. V reakci na špatné výsledky krajských a senátních voleb odstoupilo celé vedení strany.^[92]

Na sjezdu strany dne 2. listopadu 2024 v Praze pak byli novými spolupředsedy strany zvoleni expertka na zahraniční a bezpečnostní politikuGabriela Svárovská a zemědělský konzultant a zastupitel městské částiPraha 16Matěj Pomahač, 1. místopředsedkyní strany se stala sociální pracovnice a zastupitelka Plzeňského kraje Jitka Kylišová, místopředsedou se stal studentTomáš Mígl. Řadovými členkami a členy předsednictva byli zvoleni religionista, VŠ pedagog a zastupitel městské částiBrno-BystrcMatouš Vencálek, lektorka a zastupitelka městaMladá BoleslavJana Krumpholcová a specialistka na participaciKateřina Kuchtová.^[93]

Provolby do Poslanecké sněmovny 3.–4. října 2025 uzavřeli Zelení 23. června 2025 memorandum o spolupráci s Piráty^[94] a v několika krajích kandidovali na kandidátních listináchČeské pirátské strany (celkově 8,97 %). Na základě výsledků voleb získali mandát i dvě poslankyně nominované Zelenými: spolupředsedkyně ZelenýchGabriela Svárovská v hlavním městě Praha aIrena Ferčíková Konečná vJihomoravském kraji. Jednalo se tak o první dvě poslankyně Poslanecké sněmovny za Stranu zelených (celkový podíl na mandátech PSP ČR 1,0 %) od roku 2006, kdy měli Zelení za předsednictví Martina Bursíka 6 poslanců a poslankyň.

Jako první^[zdroj?] politická strana v ČR použila 17. října 2013 hudební videoklip, který se jmenoval „Barva tvýho hlasu“, kde si hlavního rapera zahrál tehdejší předseda ZelenýchOndřej Liška.^[95] Za doby Ondřeje Lišky v předvolebním boji jako první ve svých volebních spotech užívala překladatele do znakové řeči.^[96] Spolu s Českou pirátskou stranou začali v rámci předvolebního boje čistit tlakovými pistolemi špinavé ulice^[97] a zanechávali tím na špinavých zdích své loga a předvolební texty. V roce 2014 zvolili jako první netradiční kontaktní kampaň^[98] slaňováním ze střech panelových domů.^[99] V předvolební kampani v roce 2013 do voleb o mandát v poslanecké sněmovně zvolila Strana zelených kontaktní kampaň skrze vození lidírikšou a možnost si promluvit s politiky ze strany.^[100] Ve volbách v roce 2013 mnoho marketingových expertů pozitivně překvapila závěrečná kampaň Zelených, kteří užili 24h službu telefonních operátorů pro dotazy voličů k programu a voleb samotných (telefonními operátory byli jak kandidáti za Zelené, tak i proškolení dobrovolníci a spolupracovníci Zelených).^[101] V roce 2017, při kampani do poslanecké sněmovny, využili Zeleníobytné vozy s připojenýmisolárními panely. Solární systém poskytoval dostatek energie pro zázemí posádky nebo např. pro napájení soustavy při projevech kandidátů a hostů při setkání s občany^[102].

Od roku 2015^[103] zavádějí Zelení na několika úrovních^[104] praxispolupředsednictví jako model vedení organizace, kde není moc soustředěna v rukou jednoho lídra, ale je rozdělena mezi dva předsedy/předsedkyně se stejnými právy a podílem na moci (např. vedení krajské organizace Zelených v Jihomoravském kraji, Plzeňském kraji nebo organizace v Praze 3). Od roku 2020 pak tento koncept zavedli na celostranické úrovni.

• pisárecký – 5. a 6. dubna 2003^[106]
• táborský – 27. září 2003^[107]
• olomoucký – 11. a 12. září 2004^[108]
• vršovický – 11. prosince 2004^[109]
• pardubický – 24. a 25. září 2005^[110]
• holešovický – 17. a 18. února 2007^[111]
• teplický – 5. až 7. září 2008^[112]
• štýřický – 4. až 6. prosince 2009^[113]
• žižkovský – 12. až 14. listopadu 2010^[114]
• druhý pardubický – 10. a 11. prosince 2011^[115]
• českotřebovský – 23. až 25. listopadu 2012^[116]
• karlínský – 25. a 26. ledna 2014^[117]
• druhý pisárecký – 24. a 25. ledna 2015^[118]
• druhý českotřebovský – 28. a 29. listopadu 2015^[119]
• druhý karlínský – 23. a 24. ledna 2016^[120]
• královéhradecký – 21. a 22. ledna 2017^[121]
• třetí českotřebovský – 20. a 21. ledna 2018^[122]
• ústecký – 26. a 27. ledna 2019^[123]
• druhý ústecký – 25 a 26. ledna 2020
• online – 30. ledna 2021
• online – 29. a 30. ledna 2022
• brněnský – 2023^[124]
• pražský – 2. a 3. března 2024^[125]
• letenský – 2. listopadu 2024^[126]

Z regionálního hlediska byla Strana zelených ve volbách roku2006 nejúspěšnější vokrese Liberec (11,60 %, v celém kraji 9,58 %), hlavním městěPraze (9,19 %) a okrese Brno-město (8,74 %). V roce2010 nepřesáhla pětiprocentní hranici nutnou ke vstupu do Poslanecké sněmovny (nejúspěšnější byla v Praze se ziskem 4,78 % hlasů). Vpředčasných volbách do Poslanecké sněmovny 2013 mírně posílila, více než pět procent hlasů získala v hlavním městěPraze (6,45 %) a v okresechPraha-západ (5,18 %) aBrno-město (5,29 %). Vevolbách do Poslanecké sněmovny 2017 se však propadla na 1,46 % a poprvé od roku 2002 tak nedosáhla nastátní příspěvek^[127]. V listopadu 2016 nabídla společnou kandidátkuČeské pirátské straně provolby do Poslanecké sněmovny v roce 2017, tu ale Piráti odmítli.^[128]

Vevolbách do poslanecké sněmovny v říjnu 2025 kandidovali Zelení v osmi krajích na kandidátkách Pirátů.^[129] Díky preferenčním hlasům se poslankyněmi staly spolupředsedkyně ZelenýchGabriela Svárovská na pražské kandidátce, kde přeskočila ze 12. místa na třetí, aIrena Ferčíková Konečná v Jihomoravském kraji, která se ze sedmého místa posunula na druhé.^[130]

¹ V roce1996 byl zvolen celý Senát, pouze třetina ale na plných 6 let.
² Doplňovací volby v obvoděChomutov.
³ Doplňovací volby v obvoděPraha 10.

V roce 2004 byl zvolen za obvod 25 Praha 10 nezávislý kandidát Strany zelenýchJaromír Štětina. Ten však byl v dalších senátních volbách 2010 znovu zvolen už zaTOP 09.

Vdoplňovacích volbách za obvod č. 30 Kladno v roce 2011 Strana zelených podporovala kandidáta České strany sociálně demokratickéJiřího Dienstbiera ml., který mandát skutečně získal.

V senátních volbách 2012 byla za samostatně kandidující Stranu zelených do Senátu ve volebním obvodu č. 59 Brno-město zvolenaEliška Wagnerová, za koalici KDU-ČSL, Zelených a Pirátů byl ve volebním obvodu č. 26 Praha 2 zvolenLibor Michálek (oba nestraníci).

Vdoplňovacích volbách ve volebním obvodu č. 22 Praha 10, které se konaly v září 2014, byla na uprázdněné místo po Jaromíru Štětinovi zvolena za koalici Zelených a ČSSDIvana Cabrnochová (členka Zelených). Vřádných volbách do třetiny Senátu, které se konaly o měsíc později, byli zvoleniVáclav Hampl,Václav Láska a Jitka Seitlová, všichni tři nestraníci za koalici KDU-ČSL a Zelené.

Vsenátních volbách 2016 kandidovaly za Stranu zelených nebo koalice s její účastí osobnosti ve 14 z 27 volebních obvodů. Zvoleni byliPetr Orel v obvodu č. 67 Nový Jičín aLadislav Kos v obvodu č. 19 Praha 11. Ve volebním obvodu č. 22 Praha 10 však Ivana Cabrnochová neobhájila mandát získaný přede dvěma roky v doplňovacích volbách, počet zástupců Strany zelených v horní parlamentní komoře se tak oproti stavu před volbami zvedl o jeden mandát.

Vsenátních volbách 2022 neobhájil člen Strany zelenýchPetr Orel mandát v senátním obvodě č. 67 – Nový Jičín a Zelení tak ztratili parlamentní zastoupení.

Ve volbách doevropského parlamentu v roce2014 vedl ZelenéOndřej Liška coby předseda strany. Hlavnímmottem Zelených bylo „Česko dopředu“. Body tehdejšího programu bylo např. postupné uskutečnění vize jednotné a energeticky soběstačné Evropy, strana chtěla v EP mj. podpořit evropské programy na zateplování budov a další energetické úspory a v programu pro evropské volby odmítla možnost dotací pro nové jaderné reaktory.

¹Zahrnuje hlasy jen pro samostatné kandidátky.

²Zahrnuje dodatečný mandát Martina Hanouska v Královéhradeckém kraji, který získal z náhradnické pozice v roce 2021.

V roce2004 kandidovala SZ vJihomoravském kraji, kde postavila sLiberální reformní stranou společnou kandidátkuZelená pro Moravu. Ta získala 5,08 % hlasů a tři křesla. Podle počtu preferenčních hlasů byli zvoleni: nestraníkMojmír Vlašín navržený SZ z 16. místa kandidátky, členka SZ a starostka MČBrno-Nový LískovecJana Drápalová z 22. a volební lídrJiří Löw, nestraník navržený LiRA.

V krajských volbách 17. a 18. října2008 utrpěla strana porážku, navzdory optimistickým očekáváním předsedy Bursíka, který předpokládal nárůst počtu zastupitelů o stovky procent.^[131] Jeho názor podporovala i většina průzkumů veřejného mínění, které přisuzovaly Zeleným zisk od 7 do 9 %.^[132][133] Ve skutečnosti strana zcela propadla a nezískala zastoupení v žádném kraji.^[134][135]

Ve volbách 12. a 13. října2012 Strana zelených postavila kandidátní listiny ve všech krajích. V pěti krajích kandidovala v koalicích: v Karlovarském jakoKOALICE PRO KARLOVARSKÝ KRAJ (KDU-ČSL + SZ + O co jim jde?), v Ústeckém jakoHnutí PRO!kraj (KDU-ČSL + SZ + HRM), v Libereckém jakoZměna pro Liberecký kraj (SZ + Změna), v Královéhradeckém jakoZměna pro Královéhradecký kraj (SZ + Změna), v Olomouckém kraji jakoKoalice pro Olomoucký kraj společně se starosty (KDU-ČSL + SZ). Ve zbývajících osmi krajích kandidovala Strana zelených samostatně pod svým názvem.^[136]

Nejlepšího výsledku dosáhla strana v Libereckém kraji, kde koalice získala 16,85 % hlasů a celkem 10 křesel v krajském zastupitelstvu (z toho 5 členové nominovaní SZ). Druhého nejlepšího výsledku dosáhla v Olomouckém kraji, kde koalici volilo 11 % voličů, avšak zde všech 8 mandátů připadlo KDU-ČSL, neboť její silná voličská základna „vykroužkovala“ křesťanskodemokratické kandidáty před kandidáty SZ. Třetí nejlepší výsledek Zelení zaznamenali v rámci Hnutí PRO!kraj na Labskoústecku, kde je volilo 8,15 % voličů. Koalice zde získala 6 mandátů, z toho 4 pro kandidáty nominované Stranou zelených. Tuto kandidátku vedl bývalý poslanec za Stranu zelených Přemysl Rabas. Jen těsně nedosáhli Zelení na křesla zastupitelů v Karlovarském kraji, kde jejich koalice získala 4,66 % hlasů. (I v případě překonání 5 % klauzule by však zřejmě kvůli preferenčním hlasům SZ žádný mandát nezískala – její nejúspěšnější kandidát Petr Němec by skončil až na 6. místě.) Podobně dopadla strana v Královéhradeckém kraji, kde koaliční uskupení získalo 4,09 % platných hlasů. Nejlepšího výsledku jako samostatně kandidující strana dosáhla SZ v Jihomoravském kraji, kde získala 3,68 % platných hlasů, následována kraji Moravskoslezským (2,79 %), Středočeským (2,59 %), Plzeňským (2,09 %), Vysočinou (2,04 %), Jihočeským (1,67 %), Pardubickým (1,66 %) a Zlínským (1,57 %).^[137]

V roce2016 kandidovala Strana zelených většinou v koalicích, pouze v Karlovarském a Jihočeském kraji samostatně. Ve Zlínském, Královéhradeckém, Ústeckém a Jihomoravském šlo o dvojkoalice s Českou pirátskou stranou, v Pardubickém kraji kandidovala SZ v trojkoalici s Piráty a hnutím Změna (Pro otevřený kraj – Piráti, Zelení, Změna), v Libereckém kraji v dvojkoalici s hnutím Změna (Změna pro Liberecký kraj), v Olomouckém (Koalice pro Olomoucký kraj společně se starosty) a Plzeňském kraji v dvojkoalici s KDU-ČSL (Koalice pro Plzeňský kraj), v kraji Vysočina v dvojkoalici s TOP 09 (Žijeme Vysočinou - TOP 09 a Zelení), ve Středočeském kraji usilovala o krajské mandáty v trojkoalici s KDU-ČSL a SNK ED (Spolu pro kraj) a v Moravskoslezském kraji v dvojkoalici s SNK ED (Koalice pro Region). Krajské zastupitele měliZelení po volbách 2016 v Jihomoravském kraji, Libereckém kraji a Královéhradeckém kraji.

V roce2020 kandidovali členové a členky Zelených v Moravskoslezském kraji společně s hnutímStarostové a nezávislí a hnutímNezávislí, ve Středočeském kraji v koalici sTOP 09 a hnutímHlas, v Libereckém kraji vedli kandidátní listinuPro Krajinu. V Jihomoravském kraji kandidovali společně sTOP 09,Hnutím Idealisté,Moravským zemským hnutím aLiberálně ekologickou stranou jakoSpolu pro Moravu. V Královéhradeckém kraji utvořili koalici s ČSSD pod názvem SPOLU PRO KRAJ – Osobnosti kraje, ČSSD a Zelení, v Plzeňském kraji kandidovali jako součást uskupení STAROSTOVÉ (STAN) s JOSEFEM BERNARDEM a podporou Zelených,PRO PLZEŇ a Idealistů. V Ústeckém kraji byli součástí koalice Spojenci pro kraj tvořené kromě Zelených takéTOP 09,JsmePRO!,Liberálně ekologickou stranou aSNK ED a v Olomouckém kraji kandidovali jako Spojenci – Koalice pro Olomoucký kraj (KDU-ČSL,TOP 09, Strana zelených,ProOlomouc). Ve Zlínském kraji kandidovali členové Zelených na kandidátce ČSSD a v Jihočeském, Karlovarském, Pardubickém kraji a na Vysočině kandidovali Zelení samostatně.^[138] Celkem získala Strana zelených ve volbách 7 krajských zastupitelů, o dva více než ve volbách v roce 2016. V Olomouckém kraji tak má nově dva zastupitele, v Jihomoravském, Středočeském, Plzeňském, Ústeckém a Zlínském kraji po jednom zastupiteli. Koaliční kandidátka v Královéhradeckém kraji rovněž uspěla, avšak mandáty získali pouze kandidáti ČSSD.^[139] Po úmrtíPavla Hečka (ČSSD) se však z pozice prvního náhradníka stal zastupitelem Královéhradeckého krajeMartin Hanousek a Zelení tak získali osmého krajského zastupitele.^[140]

• 2006 – 446 zastupitelů (0,71 %, s odstupem 7. místo), 5,3 % hlasů, v přepočtu na voliče cca 4,1 %;^[141] úspěch vBrně, kde seMartin Ander stal náměstkem primátora.
• 2010 – 323 zastupitelů.^[142]

V komunálních volbách v roce 2014 se Strana zelených ve volbách do pražského magistrátu i několika městských částí rozhodla pro předvolební koalici s KDU-ČSL aStarostové a nezávislí.

• 2014 – 265 zastupitelů a zastupitelek, např. v Hlavním městě Praze (Petr Štěpánek,Petra Kolínská), Brně (Martin Ander, Jasna Flamiková), Ústí nad Labem, Liberec, Nový Jičín, Opava (Pavla Brady), Olomouc, Vsetín.
• 2018 – 224 zastupitelů a zastupitelek^[143], z toho starostové či primátoři za Zelené byli zvoleni v obcích a městech^[143]: Boršice – Roman Jílek, Brno-Jundrov – Ivana Fajnorová, Brno-Komín – Milada Blatná, Brno-Nový Lískovec – Jana Drápalová, Horní Jiřetín – Vladimír Buřt, Mníšek pod Brdy – Magdaléna Davis, Mšeno – Martin Mach, Praha 4 –Petr Štěpánek, Praha-Zbraslav: Zuzana Vejvodová (bez p.p. za Zelené).
• 2022 – celkem 140 zastupitelek a zastupitelů, z krajských měst Zelení uspěli v Brně, Liberci, Pardubicích a Ústí nad Labem.^[144] V Brně také své pozice obhájily tři zelené starostky (Milada Blatná vKomíně,Ivana Fajnorová vJundrově aJana Drápalová vNovém Lískovci)^[145], stejně jakoVladimír Buřt vHorním Jiřetíně.^[146]

• 
  Logo před rokem 2006
• 
  Logo z roku 2006
• 
  Logo z roku 2017
• 
  Logo z roku 2021
• 
  Logo z roku 2022
• 
  Logo z roku 2024

Původním logem Strany zelených z 90. let bylčtyřlístek vytvořený ze čtyřsrdcí, z nichž tři bylazelená a jednorudé. Po tmavozelené revoluci (nejvýrazněji ve volební kampani do Evropského parlamentu na jaře 2004) se začalo používat druhé, neformální logo –slunečnice, nejčastější námět log zelených stran v Evropě.

Autorem loga Strany zelených – celistvého zeleného čtyřlístku, používáno od parlamentních voleb v roce 2006,^[147] zeleného písmaABCGreen (klon fontu JohnSans),^[148] i souvisejícího grafického manuálu strany^[149] je přední český typografFrantišek Štorm a jeho První střešovická písmolijna.^[150]

Od ledna 2017 strana užívala logo ve tvaru písmeneZ.^{[151][152][153]} V roce 2021 bylo písmeno doplněno slovem Zelení. V souvislosti sinvazí Ruska na Ukrajinu na jaře 2022ruské invazní síly používaly symbol písmene Z a Strana zelených v té souvislosti čelila na sociálních sítích kritice.^[154] Od května 2022 strana užívá logo obsahující jen nápis Zelení.^[zdroj?]

• 
  Michal Berg, spolupředseda strany (2020–2024)
• 
  Magdaléna Davis, spolupředsedkyně strany (2020–2024), první místopředsedkyně (2018–2020), od roku 2016 zastupitelka a v letech 2018 až 2022starostka městaMníšek pod Brdy
• 
  Petr Štěpánek, bývalý starostaPrahy 4 a předseda strany (2018–2020)
• 
  Ondřej Mirovský, kandidát na primátora Prahy za Zelené v roce 2018, radní na Praze 7
• 
  Petr Orel, bývalý senátor za Stranu zelených a KDU-ČSL s podporou dalších demokratických stran vobvodu č. 67 – Nový Jičín

Strana zelených opakovaně vyhrává soutěž občanského sdružení Fórum 50 %Strana otevřená ženám.^[155] V roce 2013 získala místostarostkaPrahy 10Ivana Cabrnochová 2. místo v soutěži Nadějná politička roku, kterou také vyhlašuje Fórum 50 %.^[156]

Ekonomický program Zelených pro parlamentní volby v roce 2010, jehož autory byliMiroslav Zámečník aTomáš Sedláček,^[157][158] byl oceněn některými ekonomickými experty.^[159][160]

Při volbách do poslanecké sněmovny v roce 2017 získala Strana zelených spolu sČeskou pirátskou stranu nejlepší hodnocení (známka 1,1) v projektu transparentní volbyTransparency International – Česká republika zaměřeného na hodnocení transparentnosti politické kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Hodnocení bylo zaměřeno mj. na zveřejňování celkových výdajů na kampaň, transparentní běžné účty vč. označení a popisu výdajů, zveřejnění informací o darech nebo informace o volebním týmu a dobrovolnících v kampani^[161].

Zelení zdůrazňují nutnost přechodu naobnovitelné zdroje energie –biomasu,větrnou a sluneční energii v kombinaci se snížením spotřeby energií a jednoznačně odmítají pokračování v těžbě a spalování uhlí.

Strana deklaruje svůj odpor k výstavbě dalšíchjaderných elektráren, kritizuje nevyřešený problém s ukládáním vyhořeléhojaderného paliva a hodlá jednak„sledovat jako střednědobý cíl vystoupení ČR z jaderné energetiky“, jednak„co nejrychleji zastavit produkci dalšího vyhořelého jaderného paliva“.^[162] Do programového prohlášenídruhé vlády Mirka Topolánka SZ v roce 2007 prosadila závazek, že vláda v Česku nebude připravovat stavbu dalšíchjaderných bloků.

Zároveň podle SZ„přechodnou roli k energetické budoucnosti obnovitelných zdrojů bude hrát zemní plyn“, což je rovněž kritizováno vzhledem k nutnosti dovážení zemního plynu z nespolehlivých a politicky nestabilních zemí a z toho plynoucích rizik.^[163][164] Na druhou stranu jaderné palivo do českých jaderných elektráren se odebírá od ruské společnosti TVEL.^[165]

Kritici těchto plánů však zdůrazňují, že v Česku jako vnitrozemském státu jsou možnosti využití obnovitelných zdrojů omezené, nehledě na jejich další současné nevýhody (nevyvážená výroba zejména u větrné a sluneční energie, nemožnost pokrýt celou nebo aspoň podstatnou část spotřeby energie). Strana (a s ní spojovaná sdružení) je často kritizována také kvůli odporu proti jaderné energii.^{[166][167][168][169][170]} Tyto programové body jsou považovány některými lidmi za ideologické a iracionální, neboť jaderná energetika má vČesku významný podíl na výrobě i spotřebě elektřiny (31 % a 47 %), přičemž bude v nejbližší době nutné rozhodnout o náhradě především tepelných (uhelných) elektráren, které dosluhují.^{[167][171][172]}

Strana zelených ve svém volebním programu mj. prosazuje snížení věkové hranice pro volební právo na 16 let. Tento cíl byl často citován v médiích ve volební kampani, ale nesetkal se po vstupu Strany zelených do vlády s širší podporou a téma nadlouho utichlo. 4. září 2008 tehdejší ministryněDžamila Stehlíková oznámila, že chce otevřít diskusi o snížení věkové hranice na 16 let prokomunální volby.^[173]

• Pavel Pečínka:Zelená zleva? aneb Historie ekologických stran v Evropě, G plus G 2002,ISBN 80-86103-58-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématuStrana zelených na Wikimedia Commons
• Strana zelených – oficiální stránky (archiv:2006–2011)
• Strana zelených naBluesky
• Strana zelených naFacebooku
• Strana zelených naInstagramu
• Strana zelených na X (archiv)

Strana zelených
Předsedové*kyně strany	Jan Martin Ječmínek (1990–1991) Aleš Mucha (1991–1992) Jaroslav Vlček (1992–1995) Emil Zeman (1995–1999) Jiří Čejka (1999–2002) Miroslav Rokos (2002–2003) Jan Beránek (2003–2005) Martin Bursík (2005–2009) Ondřej Liška (2009–2014) Jana Drápalová (2015–2016) Matěj Stropnický (2016–2017) Petr Štěpánek (2018–2020) Michal Berg aMagdalena Davis (spolupředsedající 2020–2024) Gabriela Svárovská aMatěj Pomahač (spolupředsedající od 2024)
Místopředsedové*kyně	Jitka Kylišová
Historie strany	Zásah Tomáše Čermáka proti Kateřině Jacques Zelená re:vize
Organizace	Mladí zelení JiNAK! PRO! Ústí
Související	Zelená politika Evropská strana zelených Global Greens

Zelená politika
Klíčová témata	Zelená politika •Zelená politická strana •Seznam zelených priorit
Čtyři pilíře zelené politiky	Ekologické myšlení •Sociální spravedlnost •Účastnická demokracie •Nenásilí
Základní školy	Světlezelený environmentalismus •Hlubinná ekologie •Ekofeminismus •Ekosocialismus •Zelený anarchismus •Zelený konzervatismus •Zelená levice •Zelený liberalismus •Zelený libertarianismus •Zelený syndikalismus •Sociální ekologie •Zelený sionismus
Organizace	Afrika •Amerika •Asie a Pacifik •Evropa •Federace mladých evropských zelených •Global Greens •Mladí globální zelení •Zelená sionistická aliance •Seznam politických stran
Související témata	Hnutí za ochranu životního protředí •Ekocentrismus •Ekologická modernizace •Environmentalismus •Problematika ochrany přírody
Portál politika

• Strana zelených
• Politické strany v Česku
• Zelené politické strany
• Politické strany založené roku 1989
• Liberální politické strany v Česku
• Sociálně liberální strany
• Zelené strany v Evropě

• Údržba:Články obsahující odkazy na nedostupné zdroje
• Údržba:Články obsahující nedoložená tvrzení
• Údržba:Vlastnost a Commons odkaz na Wikidatech se liší
• Portál Česko/Zapojené články
• Portál Politika/Zapojené články