Strach jeemoce, vznikající jako reakce na hrozícínebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušenísrdce, zvýšeníkrevního tlaku, někdyhusí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění naagresi.
obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat
hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach vystupňovaný vafekt
Strach je třeba odlišovat odúzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí.[1] Zvláštní formou strachu jetréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.
Strach jako emoce je velmi snadno přenosný, například při požáru ve velkém zalidněném prostoru se strach rychle rozšíří i na další lidi a vypuknepanika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli, před čím. Strach také podporujesugestibilitu, člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo slyší něco hrůzného –rčení říká, žestrach má velké oči. Právě sugestibilita strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku různýchpověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod.
Existují také chorobné formy strachu – nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jakofobie (klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostor,arachnofobie – strach z pavouků atd.).
Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcíkojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost.
Přestože strach se původně vyvinul jako negativní, varující emoce, pro mnohé lidi jsou určité formy strachu příjemné a často si jej úmyslně vyvolávají – sledováním, čtením či vyprávěním hrůzostrašných příběhů (hororů), ale také provozováním tzv.extrémních sportů.
