Strašák je prostředek k plašení. Od neolitu strašák zastupoval hospodáře, když se vzdálil z obhospodařovaného místa.[1] Odedávna dává člověk na strašáka to, co nepotřebuje.[2] V českých zemích se strašák užíval, příp. užívá především k plašeníptáků v polích,sadech a na vinicích.
V historii mohl strašák představovat moudrost a sílu. Například v japonské knize mýtůKodžiki je uváděn strašák Kubeiko, „bůh, který všechno věděl, ale nemohl se hnout z místa. Všichni tedy chodili za ním.“ Silného boha strašáctví mají Číňané. Sošky a symboly boha úrody a plodnostiPriapa, ochránce vinohradů a zahrad, stavěli Řekové do vinic a sadů.[2][3] Měly tam funkci našich strašáků k plašení ptáků.[3]
Ve středověku mělo podobnou funkci jako strašáci zarážení kříže na vinicích. V době zrání hroznů mělo odrazovat lidi od krádeže, za kterou hrozilo useknutí ruky nebo smrt. Beztrestně mohli na hrozny chodit děti, těhotné ženy a staří lidé.[2]
Základní typologie strašáků dokumentovaných v Čechách, na Moravě i v zahraničí:
postava na kříži, tzv. hastroš – vypadá jako lidská bytost, člověk jím vizualizuje sám sebe, je minimalizovanou konstrukcí člověka. Konstrukce kříže je univerzální na celém světě. Rozdíly ve vzhledu hastroše jsou dány například oblečením užívaným v dané zemi (např. turban). Jedinečná je postava, která visí na šibenici. Užívá se veVelkých Bílovicích. Konstrukce šibenice namísto kříže je velkobílovickou raritou. Postava je většinou mužského pohlaví a středního věku, zatímco postavy na kříži jsou většinou ženského pohlaví;
technický plašič (např. zvukový);
animistický strašák (strašákem je mrtvé zvíře, v současnosti spíše model zvířete), přičemž princip animistického strašáka je patrně nejstarší.[2][4][1]
Současný strašák bývá kombinací uvedených typů.[5] Lidé užívají strašáky nejen k hlídáníplodin, ale například i na rybníku protikormoránům nebo abyjestřábi nelovili kuřata. NaIslandu se užívají strašáci, kteří hlídají sušené ryby.[6]
„Strašáci strašně rychle mizí z krajiny.“ Mizejí z polí kvůli slučování polí v obrovské lány; mizejí i ze skupovaných vinic.[4] K úpadku strašáctví v Česku uvádí fotograf Pavel Bezděčka (*4. 7. 1952): „Současní strašáci jsou ohyzdnými díly majitelů polí, vinic a zahrad. Nemají nic společného se skutečnými strašáky, kteří mají v české kultuře velký význam.“[7]
V roce 2005 na Masarykově univerzitě v Brně založil sociolog Rudolf Šmíd (*19. 8. 1956) vědní disciplínu nazvanouterriculologie (z latinského terriculus, strašák; výslovnost: terikulologie). Ve svém fotografickém díle kromě jiného sleduje poetiku tvorby strašáků.
↑abcdŠMÍD, Rudolf a BLAHUŠOVÁ, Anita. Strašákům nikdy nepomáhám.Pereny – trvalky: žurnál ze světa vytrvalosti [online]. 25. 07. 2023 [cit. 5. září 2024]. Dostupné z:https://pereny.eu/strasakum-nikdy-nepomaham/
↑abZAMAROVSKÝ, Vojtěch.Bohové a hrdinové antických bájí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1965, s. 280.
ŠMÍD, Rudolf a BLAHUŠOVÁ, Anita. Strašákům nikdy nepomáhám.Pereny – trvalky: žurnál ze světa vytrvalosti [online]. 25. 07. 2023 [cit. 5. září 2024]. Dostupné z:https://pereny.eu/strasakum-nikdy-nepomaham/
Pavel Bezděčka:Strašáci aneb úpadek strašáctví v Čechách a na Moravě. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 9. 9. 2004 – 31. 10. 2004; Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně 7. 6. 2007 – 26. 8. 2007; Muzeum Vysočiny Jihlava 26. 10. 2007 – 2. 1. 2008.
Rudolf Šmíd:Strašáci / The Scarecrows 1994 – 2004. Zámek Kačina, Svatý Mikuláš (Kutná Hora) 3. 7. 2004 – 31. 8. 2004; Galerie Louvre, Praha 13. 7. 2005 – 3. 9. 2005.
Rudolf Šmíd:Spaventapasseri [Strašáci]. Roncegno Terme (Trentino) 18. 10. 2008 – 18. 11. 2008.
