Starozákonní soudci Izraele jsou osoby, kteréHospodin po smrtiMojžíše povolával k tomu, aby vysvobozovaly a vedlysyny Izraele v době, kdy ještě nemělikrále. Tito soudcové (hebrejskyשֹׁפְטִים,šofetim) nebyli pouze politickými vůdci národa, jenž se právě usadil v zemiKanaán, ale byli to i učenci, kteří byli znalciTóry. Očekávalo se od nich, že budou objasňovat, jak se má tato Tóra uplatňovat v běžném životě těch, kdo tvoří nebo mají tvořit národIzrael. Spolehlivost tohoto objasňování nespočívala pouze v tom, že byli k tomu povolávání Hospodinem, ale také tím, že tito soudci tvořili ucelenou řadutradentů, kteří přebírali tradiční výklad Tóry od svých předchůdců a předávali to, co přijali, dalšímgeneracím a tedy i svým nástupcům. Každý soudce proto soustředil okolo sebe znalce Tóry, kteří společně s ním tvořili soudní dvůr – takovýto soudní dvůr byl později označován výrazemsanhedrin. Po smrti hlavního soudce se soudcovského úřadu ujal někdo z těch, koho sice povolal Hospodin, ale kdo byl zároveň dobře obeznámený s rozhodováním stávajícího soudního dvora. Změnou hlavního soudce pak obvykle docházelo k přesunu soudního dvora do místa bydliště toho kterého hlavního soudce.
Mezistarozákonní soudce Izraele, kteří udržovalikontinuitu učení Tóry od Mojžíše k prvnímu izraelskému králiSaulovi, patřili vchronologickém sledu tito:
David Gans ve svékronice uvádí, že soudcovské období výše uvedených starozákonních soudců spadá do let 2488–2882 od stvoření světa neboli do let 1274–879 přednaším letopočtem,[19] tzn. do mezidobí od smrti Mojžíše až do počátku vlády prvního izraelského krále Saula, což dává dohromady 394 let. Moderníarcheologie se více méně shoduje s výše uvedeným počátkem soudcovského údobí, neboť datuje vpád izraelských kmenů pod Jozuovým vedením do kanaánské země okolo roku 1240 př. n. l., neztotožňuje se však s uvedeným koncem. Zřízení izraelského království totiž datuje už před rok 1010 př. n. l., neboť rok 1010 př. n. l. je těmito archeology považován za počátek vlády druhého izraelského králeDavida.[20]