Stanislav Nikolau se narodil vHumpolci. Otec Jan Nikolau byl kupec, matka Anna (rozená Říhová) zemřela[2], když mu bylo 20 let. Otec se již neoženil a v roce 1903 se se syny Stanislavem a Zdeňkem odstěhoval do Prahy.[3]
Stanislav Nikolau vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy obor zeměpis–dějepis.[4] Učil nejprve jako suplent nareálce v Ječné ulici, později jako středoškolský profesor nareálce v Karlíně.[5][p. 1] Jako středoškolský profesor psal zeměpisné učebnice.
Stanislav Nikolau v mládí cestoval po Evropě a Přední Asii. Jeho osobnost geografa je spojena s předchůdci dnešníČeské geografické společnosti. V letech 1920–1931 byl jejím předsedou (tehdejší názevČeskoslovenská společnost zeměpisná); byl předsedou i protektorátníČeské společnosti zeměpisné (v letech 1939–1945).[6]
Politicky se angažoval v hnutíVlajka, které sdružovalo československá fašistická uskupení; k přímé spolupráci s nacistickým Německem se ale nepropůjčil. Byl dlouholetým redaktorem deníku Národní politika. Jeho politické názory byly antisovětské, antigermánské, antisemitské a patriotické, což se projevovalo v jeho novinářské činnosti. Z aktivní politiky se stáhnul po vznikuProtektorátu.
V roce 1947 byl odsouzen pro šíření letáků. Zemřel v Praze.
Stanislav Nikolau se v období první republiky angažoval v hnutíVlajka. Vlajka zastávala ideologii antisemitismu, antiněmectví a antikomunismu; 21. října 1932 se Stanislav Nikolau stal jejím předsedou.[7] Antisemitismus Vlajky jako jeden z jejích programových bodů se projevil již v programovém prohlášení Vlajky vyhlášeném při zvolení S. Nikolaua předsedou; v bodu 7 se požaduje „odstranění nadvlády německého resp. židovského kapitálu…“[8] Dokud stál Stanislav Nikolau v čele Vlajky, odkazovali Vlajkaři k Rašínovi, Palackému či Jiráskovi. Po vznikuProtektorátu již myšlenka slovanství mizí a Vlajka přebírá prvky nacistické ideologie. V roce 1934 odstoupil Stanislav Nikolau z předsednictví Vlajky[9], v roce 1940 z Vlajky vystoupil.[10]
Politické postoje Stanislava Nikolaua odpovídaly ideologii Vlajky v obdobíPrvní republiky.
Ottův malý zeměpisný atlas (vycházel v sešitech od roku 1909, následně knižně; Stanislav Nikolau je uváděn jako redaktor)[11]
Učebnice zeměpisu pro první (druhou, třetí, vyšší) třídu středních škol (vydával Ústřední spolek českých profesorů 1910–1923)
Učebnice zeměpisu pro vyšší třídy škol středních a I. a II. ročník učitelských ústavů (vydalo Profesorské nakladatelství a knihkupectví,1926)
různé jazykové mutace zeměpisných učebnic Stanislava Nikolaua (maďarsky, francouzsky, slovensky)
Země a lidé (1921–1948), cestopisná knižnice vydávaná Českou grafickou unií, redigoval ji Stanislav Nikolau[p. 3]
Cestou necestou (1935–1941), edice cestopisných knih českých autorů, opět vydávaná Českou grafickou unií a redigovaná Stanislavem Nikolauem
NIKOLAU, Stanislav.Příručka zeměpisu všech dílů světa: se zvláštním zřetelem k Československé republice. 1. vyd. Praha: Profesorské nakladatelství a knihkupectví, 1926, 541 s.
Překlady
HERBERTSON, A a F HERBERTSON.Člověk a jeho dílo: úvod do anthropogeografie. Praha: J. Otto, 1906, S. 154. Podle 2. českého vydání přeložil a pro české vydání upravil St. Nikolau.
KOTZE, Stefan von.V australském bushi. V Praze: Česká grafická unie, 1921, 137 s. Upravil a přeložil Stanislav Nikolau.
Kartografické dokumenty
Glóbus vydaný v roztocké dílně Jana Felkla v roce 1921 vyšel pod odborným dohledem Stanislava Nikolaua. Byl nazván Obraz Zeměkoule a měl měřítko 1:58 181 000. Glóbus je barevný, lakovaný papír, na dřevěném stojanu s průměrem 22 cm.
Školní mapyPřehledná mapa Československé republiky. Zpracovali ji Jaromír Janka a Karel Kuchař. Měřítko mapy je 1:1 500 000. Byla vydána v Lounech v nakladatelství Edv. Fastra pravděpodobně v letech 1935–1938. Byla schválena jako školní mapa výnosem minist. školství a nár. osvěty ze dne 14. května 1935 č. 38601/35-II. Obsahovala také vedlejší mapky Doprava 1:5 000 000 a Národnost 1:5 000 000.
Zeměpisný časopisŠirým světem (podtitulZeměpisný měsíčník), byl nejdůležitějším redakčním a spoluautorským dílem Stanislava Nikolaua. Vydávala hoČeská grafická unie.[p. 4]
ČasopisŠirým světem vycházel nepřetržitě dvacet let (1924–1944). V letech 1924–1938 vycházel 10× ročně, v období 1939–1944 se frekvence jeho vydávání zdvojnásobila (20× ročně) a časopis nesl podtitulZeměpisný čtrnáctideník.[12] Zahrnoval rozmanité příspěvky, od aktuálních informací o jednotlivých zemích, přes informace o exotické floře a fauně, až po dobrodružné povídky a příběhy. Články byly bohatě ilustrovány fotografiemi, kresbami a mapami a jejich výběr přiměřeně reagoval na současnou politickou situaci v jednotlivých zemích.
Výtvarnou kvalitu významně ovlivnila dlouhodobá spolupráce s malířemZdeňkem Burianem. Od roku 1924 doprovázel povídky svými kvaši a perokresbami; od třetího ročníku se objevují i barevné reprodukce olejomaleb geografického cyklu Země a lidé. Celkem bylo v jedenadvaceti ročnících reprodukováno přibližně 560 ilustrací. Dalších přibližně 270 Burianových ilustrací ilustrovalo 25 knižních titulů České grafické unie, kterou Nikolau redigoval.[13]
Stanislav Nikolau byl redaktorem Národní politiky a psal do ní pravidelně v letech 1920 až 1940; příspěvky podepisoval vlastním jménem. Během dvaceti let vytvořil Stanislav Nikolau několik set novinářských příspěvků, především úvodníků na prvních stranách listu. Zastával v nich názory antisovětské, vlastenecké a antigermánské; věnuje se i otázkám národohospodářským, politickým, školským a jiným. Jeho antisemitismus se v tisku projevuje spíš okrajově, na intenzitě nabývá v obdobíDruhé republiky. Silnou stránkou Nikolauových příspěvků do tisku byly geografické komentáře aktuální zahraniční politické situace. Obdiv nebo sympatie k německémunacismu se u Stanislava Nikolaua neprojevovaly.
Rozmanitost a vývoj příspěvků Stanislava Nikolaua do Národní politiky ilustrují příklady úvodníků z titulních stránek:
26. 3. 1938 – Vyzývá ke zbrojení a spolupráci s ostatními demokratickými státy proti nebezpečí německé či sovětské diktatury[29]
30. 3. 1938 – Předvídá expanzní zájem hitlerovského Německa o Rumunsko a Jugoslávii (z důvodu zajištění válečných surovin).[30]* 5. 7. 1938 – Úvodník při příležitosti červencových svátků je formulován proti německé rozpínavosti v pohraničních oblastech ČSR[31]
Období 30. září 1938 do 15. března 1939 (vznik Protektorátu)
Příspěvky Stanislava Nikolaua z titulní stránky Národní politiky mizí. Objevují se jeho nejvýraznější antisemitské články uvnitř listu:
20. 11. 1938 – V článkuŽidovská otázka dosud nejsilněji vystupuje proti Židům. Hovoří o nutnosti arizace českých podniků, kritizuje přijímání židovských uprchlíků.[32]
1. 3. 1939 – Vystupuje proti přijímání židovských uprchlíků z Německa[33]
Ještě je otištěno několik geograficko-politických příspěvků nebo vzpomínkové texty Stanislava Nikolaua uvnitř listu.
8. 11. 1940 – Poslední dohledaný příspěvek Stanislava Nikolaua do Národní politiky je geograficko-politický článek, vcelku neutrálního zaměření,Dvojí tvář Řecka z 8. 11. 1940.[34]
Články
Publikoval články v titulu Sborník České společnosti zeměvědné. V době okupace byl předsedu redakčního výboru Sborníku České společnosti zeměpisné.
Zatímco odbornost geografa není zpochybňována, s ostatními názory Stanislava Nikolaua často nesouhlasí dobový tisk, ať je jeho zaměření pravicové či levicové, např.:
PeroutkovaPřítomnost polemizovala v období 1929–1937 se Stanislavem Nikolauem celkem 18x.
Např. 18. 3. 1931 polemizuje s jeho názorem, že "většina biografů hraje filmy výhradně německé" (Nikolau zastává postoj současně antiněmecký i antisemitský).28. 11. 1929 uvedlaPřítomnost, že se Stanislav Nikolau "dostal do bezprostřední blízkosti Rudého práva, které …tvrdí totéž, tj. že žijeme v policejním státě" (Nikolau kritizoval zákrok policie proti studentům.)[35]
Lidové noviny označily 12. 12. 1934 Stanislava Nikolaua za Hitlerova sympatizanta proto, že žádal, aby novináři nespílali státníkům a politikům sousedních států a tím nedráždili náčelníky sousedů.[36]
Rudé právo zkreslilo výrok Stanislava Nikolaua o nezaměstnaných, které měl obecně označit za „lenochy, povaleče a vyžírače“. Redaktor Rudého práva byl proto odsouzen na 4 dny podmíněně a náhradu soudních výdajů.[37]
Židovské zprávy věnují Stanislavu Nikolauovi pozornost především jako představiteli antisemitskéVlajky a redaktoruNárodní politiky. 19. března 1932 např. nesouhlasí s jeho tvrzením, že sionisté udržují na židovské radnici (v Praze) němectví a že v židovské náboženské obci není respektován státní jazyk a navíc k tomu napomáhá i pražský magistrát.[38]
V lednu 1946 byl Stanislav Nikolau zatčen s dalšími osobami zapojenými do přepravy a rozšiřování zahraničních letákůgenerála Prchaly. Jak uvedloRudé právo, byl v těchto letácích presidentEdvard Beneš nazýván uzurpátorem moci a legalita jeho funkce byla popírána. Stanislava Nikolaua nazývá Rudé právo "známý odpůrce demokracie"[39]
Vlastní soud začal 19. listopadu 1947 a výsledek oznámen již 20. listopadu 1947.[40]
Rudé právo popisuje provinění Stanislava Nikolaua tak, že:
… V prosinci 1945 dostal od štábního kapitána v. v. Václava Jirsy leták nazvanýPoselství do vlasti, vydaný zrádným generálem Prchalou v Londýně. Nikolau předal tento leták inženýru Svobodovi, který jej o silvestrovské noci přečetl několika dalším lidem."[41]
Stanislav Nikolau byl odsouzen na čtyři měsíce nepodmíněně s tím, že trest již byl vykonán vyšetřovací vazbou. Spoluodsouzení ing. Rudolf Svoboda a Rudolf Bejšovec dostali tresty mírnější (2 a 1 měsíc).[41] V době vyhlášení rozsudku bylo Stanislavu Nikolauovi 69 let a zbývalo mu zhruba 1½ roku života.
Po roce 1948 byl Stanislav Nikolau téměř zapomenut. Pokud bylo jeho jméno připomenuto, pak v negativních souvislostech. Např. roce 1951 ho označilo Rudé právo za „protisovětského štváče“ v souvislosti s jeho předválečným výrokem v Národní politice.[42] V roce 1959 vzpomínal v tomtéž deníku Jan Kopecký na Nikolauovu předválečnou učebnici zeměpisu, která se kriticky vyjadřuje o poměrech v Sovětském svazu a naopak místo slova „kolonie“ používá výrazy „osady“ a „osadní mocnosti“.[43]
Tak se sny a skutečnost stále více rozcházejí a budou se rozcházet, dokud nenastane návrat k normálním poměrům. Ale to znamená, že by pak celá ta revoluce byla zbytečná.Národní politika, 5. 6. 1928
V roce 2006 se Stálá komise Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí zabývala návrhem jedné krajanské organizace v USA na zřízení „Dne Čechů v zahraničí“. Pro tento den bylo navrženo datum narození Stanislava Nikolaua – 5. června. Vzhledem k nejednotnosti postoje krajanů odložila Komise projednání.[44]
↑Některé zdroje uvádějí, že byl profesorem na středních školách ve středočeském kraji. Tento údaj se však nepodařilo potvrdit.
↑Zeměpisná hesla jako "Pád", "Padova", ale třeba i "Židé"
↑KnižniceZemě a lidé vycházela s podtitulem "Poučná a zábavná knihovna zeměpisných prací, cestopisů, vědeckých a dobrodružných cest a povídek z cizích krajů" (např.Bez haléře kolem světa Francka Harrise). Národní knihovna ČR eviduje celkem 107 titulů vydaných do roku 1948 v této knižnici. Řadu z nich ilustrovalZdeněk Burian.
↑Tiskárna a nakladatelstvíČeská grafická unie vznikla roku 1899 sloučením Ottovy a Vilímkovy tiskárny a reprodukčního ústavu Vilímova. Od roku 1949 vydavatelstvíNaše vojsko a tiskárna n. p.Polygrafia.
↑Československá národní demokracie byla prvorepubliková politická strana. Ve 30. letech patřila ke kritikům politiky Hradu, byla antikomunistická a částečně fašizující. Vymezovala se nacionálně, bojovala proti narůstajícímu vlivu Němců. V roce 1934 se sloučila do stranyNárodní sjednocení. Některé zdroje uvádějí, že Stanislav Nikolau byl poslancem za tuto stranu. Nepodařilo se však dohledat jeho jméno na serverech, které seznamy poslanců uvádějí.
Rakousko-Uhersko
Československo
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz.jpg)
![[34]](/mt/?noimg=&dark=on&url=http%3a%2f%2farchiv.ucl.cas.cz%2findex.php%3fpath%3dRudePravo%2f1951%2f10%2f16%2f3.png){kind=link}
![[35]](/mt/?noimg=&dark=on&url=http%3a%2f%2farchiv.ucl.cas.cz%2findex.php%3fpath%3dRudePravo%2f1959%2f8%2f9%2f2.png){kind=link}