Stalking je nevhodnéchování, projevující se zejména opakovaným fyzickýmsledováním, nechtěnými kontakty (dopisy atp.), dlouhodobým sledováním aktivit určité osoby a sbíráním informací o ní, případně nemístným oslovováním jejích příbuzných, přátel atp. Takový zájem cílenou osobu obtěžuje, narušuje její soukromí a vzbuzuje u ní strach; někdy ústí až vtrestní stíhání pronásledovatele,stalkera. Stalker je až patologicky posedlý zájmem o osobu, kterou pronásleduje, často je veřejně známá, nebo jemu blízká, např. bývalý partner.
Pojem „stalking“ byl poprvé použit vUSA v 90. letech 20. století v klinických studiíchMeloye aGotharda, a to přímo ve významu jeho doslovného překladu „pronásledování“, případně i „stopování divoké zvěře“ (jako divoká zvěř zde ovšem vystupuje stalkerova oběť). Rychle se vžil, především pak v odbornépsychiatrické apsychologické literatuře.[1]
Odborný pojem stalkingu se později prosadil i vtrestním právu, přes USA aVelkou Británii se postupně dostal např. doBelgie čiNizozemí. VRakousku byl jakotrestný čin zaveden v roce 2006 a vNěmecku o rok později.[1]
Od 1. ledna 2010 se s účinností novéhotrestního zákoníku dostal i do českého právního řádu, a to jako nový trestný činNebezpečné pronásledování. Patří mezi trestné činy narušující soužití lidí a je upraven v § 354. Jehoskutková podstata spočívá v tom, že někdo jiného dlouhodobě pronásleduje, např. vyhledává jeho osobní blízkost nebo ho sleduje, vytrvale jej kontaktuje (písemně, ale i prostřednictvímmobilu čie-mailu), omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, za účelem kontaktu zneužije jeho osobních údajů či jemu nebo osobám blízkým dokonce vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou. To vše za podmínky, že vyhrožování v pronásledované osobě vzbudí důvodnou obavu o život nebo zdraví. Pachateli pak v základní sazbě hrozítrest odnětí svobody až na jeden rok, při naplnění kvalifikované skutkové podstaty, je-li pronásledovaným dítě nebo těhotná žena, případně je pronásledujících více či je použita zbraň, na šest měsíců až tři roky.
