Pojemstřední Evropa byl poprvé patrně užit v roce 1814 navídeňském mírovém kongresu, kdy byl takto označován prostor dnešníhoNěmecka aBeneluxu (Europe intermédiaire).
Spíše než fyzické uskupení je pojem „střední Evropa“ symbolem sjednocení, v kontrastu sVýchodem reprezentovanémOsmanskou říší aRuskou říší a doprvní světové války se lišil odZápadu tím, že byl tvořený oblastmi relativního politickéhokonzervatismu oprotiliberalismu na Západě (Francie aVelká Británie) a vlivyFrancouzské revoluce. V 19. století, když se Francie stala republikou a Británie byla liberální parlamentní monarchie, ve které měl panovník velmi málo moci,Rakousko-Uhersko aPrusko (později částNěmecké říše), na druhou stranu zůstaly konzervativními monarchiemi, ve kterých panovník a jeho dvůr hrál ústřední vládní roli, spolu s vlivy církve.
Zvláštní postavení střední Evropy (geograficky západní okraj východní Evropy; historicky a strukturálně východní okraj Evropy západní) se nejlépe odráželo v postavení Německa, které se chápalo nacházet v oné „středové poloze“ (Mittellage) a v doběprvní světové války vyvinulo koncept Německem ovládaného středoevropského prostoru, tzv.Mitteleuropa. Po první světové a o to více podruhé světové válce, se narušilo liberální a konzervativní rozdělení mezi Východ a Západ a bylo nahrazeno politickým rozdělením mezidemokraticky aautokraticky řízené země.
Pojmem střední Evropy se v 50. letech 20. století zabýval polský historikOskar Halecki. Definoval ji jako zónu přechodu mezi Západem a Východem a dokonce navrhl vnitřní rozlišení naWest aEast Central Europe. Běhemstudené války však upadly tyto pojmy v podstatě do zapomenutí. Na světlo světa se vrátily až v 80. letech, kdy se jimi začali zabývat maďarští, českoslovenští a částečně polští disidenti. Jiní autoři zpracovali problematiku středoevropského regionu pod jinými názvy. Maďarští historiciIvan Bérend aGyörgy Ránki, podobně jako britský profesorHugh Seton-Watson spojili tři středoevropské země (Polsko, Československo, Maďarsko) s Balkánem a tento region jmenovaliEastern Europe. Jiní autoři navazují na Masarykovu koncepci střední Evropy jako prostoru mezi Německem a Ruskem a k těmto zemím připojují ještě Pobaltí, na severu Finsko a na jihu Turecko. PouzeAntony Polonsky aJan Křen řadí ke středoevropské trojici Polsko, Československo a Maďarsko i Rakousko, zatímco kupříkladuPiotr S. Wandycz v tomto souhrnu rakouské a německé země opomíjí. PolitologOskar Krejčí analyzuje pojetí střední Evropy s Německem i bez Německa a člení ji na severní, vnitřní a jižní zónu od Severního a Baltského moře po moře Egejské a Baltické.
Proto také většina encyklopedií definuje střední Evropu[zdroj?] jako následujících 9 zemí (5 alpských, 4 visegrádské), sporné je především Slovinsko, které některé řadí do jihovýchodní Evropy a některé přidávají do střední Evropy:
Region leží zhruba uprostřed evropského subkontinentu, sahá od pobřežíSeverního aBaltského moře po Alpy aDunajskou kotlinu, výběžkem Slovinska se dotýká iJaderského moře. Tato poloha je v současné době na rozdíl od minulosti výhodná. V průběhu dějin se zde ovšem neustále setkávaly a střetávaly různé kulturní a politické vlivy, což se odrazilo v častých válkách a proměnlivosti hranic. Rozloha 923 020 km².
Přírodní poměry značně ovlivnily rozložení obyvatel a průmyslu. Nejvyšší koncentrace lidí se vyskytuje podél řek a v místech současné nebo bývalé těžby uhlí (Porýní,Porúří,Horní Slezsko,Podkrušnohoří). Státy střední Evropy se vyznačují vysokou hustotou zalidnění a rozdrobenou sídelní strukturou (hustá síť drobných sídel a malých měst). Pokles počtu obyvatel zmírňuje silné přistěhovalectví, zejména do Švýcarska a Německa (Turci). Milionovými velkoměsty střední Evropy jsouBerlín,Budapešť,Hamburk,Varšava,Vídeň,Mnichov,Praha aKolín nad Rýnem. Je zde 160 milionů obyvatel.
Ekonomickým gigantem je Německo, mezi světově nejvyspělejší ekonomiky patří i Švýcarsko, Rakousko a Lichtenštejnsko. Ekonomická úroveň klesá směrem na východ. V průmyslu převažují strojírenství (dopravní prostředky), hutnictví a chemie. V zemědělství mírně převládá živočišná výroba nad rostlinnou. Ta se zaměřuje na pěstování obilí, cukrovky a brambor. Hustá a frekventovaná je dopravní síť, která hojně využívádálnice,železnice ivodní cesty. Nejvýznamnějšímletištěm jeFrankfurt nad Mohanem a námořnímpřístavemHamburk.
KREJČÍ, Oskar.Geopolitika středoevropského prostoru. Pohled z Prahy a Bratislavy. 5. doplněné vydání. Praha: Professional Publishing, 2016. 426 s.ISBN978-80-7431-161-1.
KŘEN, Jan. Střední Evropa nahlížená z Čech.Reportér. Časopis Svazu čs. novinářů. 1990, roč. 5, čís. 9, s. 12 – 16.
KUČEROVÁ, Irah.Střední Evropa : komparace vývoje středoevropských států. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 232 s.ISBN978-80-246-3067-0.
MARTÍNEK, Jiří, NOVÁČEK, Aleš.Regionální geografie střední Evropy. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2023. 154 s.ISBN 978-80-7694-008-6.
NÁLEVKA, Vladimír. Střední Evropa a "česká otázka". In:Přednášky z 36. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: Letní škola slovanských studií FF UK - Pražská imaginace, 1994. S. 165 – 173.
POSPÍŠIL, Ivo, a kol.Střední Evropa včera a dnes: proměny koncepcí : kolektivní monografie. Brno: Jan Sojnek - nakladatelství Galium, 2015. 616 s.ISBN978-80-905336-7-7.
URBAN, Otto. Evropanství a střední Evropa v historické retrospektivě.Historický obzor. 1994, roč. 5, čís. 10, s. 227 – 231.
.svg)
