Státní moc je druhemveřejné moci, jde o schopnoststátu vnutit svou vůli subjektům, které jsou v dosahu jehoprávního řádu. Slouží jako prostředek organizace a řízení společenských vztahů uvnitř určité státníspolečnosti.
Stát jako subjekt státní moci se postupně vyvíjel odmonokracie aaristokracie, přes různé modifikace zastupitelskédemokracie, až ke stávající podobě, která v tradičním eurocentrickém a angloamerickém pojetí je mocensky vyvážená a kontrolovaná instituce, neboli věc veřejná (latinsky:res publica). V novějším pojetí je státní moczastupitelské demokracie rozšířena o přímouspoluúčast občanů,přímou demokracii.
Výkon státní moci se dělí na:
- acta iure imperii – akty státu, které jsou motivovány výsostně politicky; stát zde vystupuje jako nositel své vlastnísuverenity
- acta iure gestionis – akty, které nemají politický, ale jen hospodářský účel; stát zde nevystupuje jako suverén a neoplývá tudíž mezinárodněprávníimunitou
VČeské republice je čl. 2 odst. 3Ústavou stanoveno, že státní moc slouží všemobčanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanovízákon. Pokud by tomu tak nebylo a činnost ústavních orgánů by byla ochromena, vznikáprávo na odpor.
Podrobnější informace naleznete v článku
Dělba moci.
Vdemokratickémprávním státě existuje vyvážený systém tří mocí: zákonodárné, výkonné a soudní. Demokratický, svobodný systém věnuje velkou pozornost ústavním pojistkám, které omezují moc státu a zabraňují zneužití moci ve sféřelidských práv.Moc zákonodárná,moc výkonná amoc soudní jsou na sobě nezávislé, demokraticky kontrolovatelné a vzájemně vyvažované do rovnováhy. Naproti tomu vláda vtotalitních režimech uplatňuje jednoty moci – neexistujedělba na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Zákonodárná moc (latinskypotestas legislativa) je oprávnění vydávatzákony. V moderníteorii státu je vedle mocivýkonné asoudní jednou z nezávislých větví státní moci, svěřenáparlamentu.
Z hlediska možných oblastí právní úpravy není zákonodárce ničím omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů. Pokud však přijatýzákon nebo některé jeho ustanovení odporuje ústavnímu řádu, může jej zrušitÚstavní soud.
Výkonná moc nebo téžexekutiva je složkou státní moci. Orgány výkonné moci jsou obvyklevláda ahlava státu (prezident či panovník). Podle formy vlády se sice může v detailech pravomoc a složení exekutivy měnit, ale v zásadě zůstává stejná.
Podrobnější informace naleznete v článku
Soudní moc.
Soudní moc nebo téžjustice je jedna ze složek státní moci. Vykonávají ji nezávislésoudy. Ty zákonem stanoveným způsobem zajišťují v občanskoprávním řízení ochranu subjektivních práv, v trestním řízení rozhodují o vině a trestu za trestné činy, ve správním soudnictví přezkoumávají akty orgánů veřejné správy a v ústavním soudnictví rozhodují o souladu právních předpisů i rozhodnutí s ústavou, případně rozhodují i o dalších věcech, které jsou jim zákonem svěřeny.
Při rozhodování jesoudce vázán jenzákony a prameny práva vyšší právní síly. Soudce nesmí mít žádný vztah k věci, účastníkům a jejich zástupcům.
Obrázky, zvuky či videa k tématuvláda na Wikimedia Commons
