Spoleto je historické město vitalskémregionuUmbrie. Město leží vprovinciiPerugia, na západním úpatíApenin, asi 20 km jižně odTrevi, 29 km SV odTerni, 63 km JV odPerugie a asi 125 km severně odŘíma. Plocha území města činí 349 kilometrů čtverečních, čímž se město řadí mezi velká města Umbrie. K 31. 5. 2024 v něm žilo 36 091 obyvatel.
Město patří společně s Perudžií a Orvietem k nejlépe dochovaným urbanistickým celkům historických měst Umbrie, je oblíbeným turistickým cílem a prochází jímPoutní cesta svatého Františka z Assisi.
Latinský název Spoleta„Spoletium“ pochází ze spojení řeckých slovSpao aLithos (Σπαω-λιθος),oddělený kámen. Původ výkladu byl hledán v sesuvu půdy, při němž se území města oddělilo od vrchu Monteluco di Spoleto. Jiná legenda odkazuje na "Vrch proroka Eliáše" či „Sluneční vrch“, na kterém bylo město postaveno.
První archeologické doklady se vážou k době bronzové. Nálezy bohatých hrobů se šperky z nekropole, zdokumentované na současném náměstí Piazza d’Armi, svědčí o významném sídle již v 7. století před naším letopočtem. Opevněné sídlo s polygonálními hradbami vzniklo asi v 5. až 3. století př. n. l., první písemná zmínka oantickém sídle pochází z roku241 př. n. l.. Pobitvě u Trasimenského jezera v roce217 př. n. l.Hannibal (247–183 př. n. l.) město napadl, ale jeho obyvatelé se ubránili. Běhemdruhé punské války město bojovalo na straněŘíma. Během občanské války mezi vojskyMaria aSully (138/4-78 př. n. l.) město utrpělo. Sullazkonfiskoval území kolem Spoletia v roce82 př. n. l. po vítězství nadCrassem. Od té doby bylo město posádkové ("municipium"). V 1. století se město stalo sídlembiskupa (dnes zde má sídloarcibiskupství Spoleto-Norcia).
V doběřímské říše mělo město opevnění, chrámy zasvěcené Martovi, Jupiterovi a Junoně, amfiteátr, termální lázně, most a rušnétržiště; profitovalo z dálkového obchodu při dvou cestách. Město leželo na cestěVia Flaminia (dnes SS3 Flaminia), která spojovala Řím s pobřežímJaderského moře. Druhá antická cesta vedla doNursie. O jeho významu svědčí latinský zákoníkLex spoletina z konce 3. století př. n. l. v podobě bloku kamene s tesanými předpisy. CísařAemilianus (207/14–253) se svými vojáky přitáhl doMoesie, kde zahájil bitvu proti svému sokoviValerianovi (190/200–260), při které byl v roce253 zabit. Listiny císařeKonstantina I. Velikého (272/85–337) z roku 326 a císařeJuliana (331–363) z roku 362 jsou datovány ve Spoletu a souvisejí s brzkým přijetím křesťanství. Založeníbiskupství ve Spoletu je datováno 4. stoletím, první biskupský chrám stál na místě současného kostela San Ansano.Vandalové město pobořili, po jejich pádu dal raně středověké hradební zdi vystavětgótský vojevůdceTotila († 552).
Městské hradby se zachovaly ve třech pásech na velké ploše, sahají až k železničnímu nádraží na severu města. Nejstarší zdi postavili Umbrové v 5. století př. n. l. , polygonální tvar hradeb a masivní konstrukce z velkých vápencových bloků tzv. kyklopského zdiva přibyly v římské době. K poslední dostavbě ve středověku patřily dvě zachované brány:Porta San Matteo na jihozápadě aPorta Monterone.
Římský amfiteátr s půlkruhovým stupňovitým hledištěm z římské doby, velmi dobře dochovaný, využívaný při letním festivalu; na jihu města
Římský most
Lex Spoletina, - římský zákoník, replika kamenného monumentu stojí v posvátném háji na úpatí Monteluco di Spoleto, originály desky s textem zákoníku jsou v Národním archeologickém muzeu ve Spoletu
HradRocca Albornoz na strmém návrší nad městem si kolem roku1359 založil španělský kardinál Egidio Alvarez Albornoz a v letech 1362-1367 mu jej postavil stavitel Matteo Gattapone zGubbia. Mohutná pevnost sloužila donedávna jako vězení, dnes je zde umístěno Národní muzeum spoletského vévodstvíIl Museo nazionale del Ducato di Spoleto s expozicí langobarského a středověkého umění a archeologie.
AkvaduktPonte delle torri - most s mosteckou věží, nesprávně označovaný zařímský.středověkývodovod z doby kolem 1300, kterým se do hradu a do města přiváděla voda z hor přes strmé údolí potoka. Délkou 230 metrů, a výškou 76 metrů a stavem dochování patří k nejvýznamnějším a nejlépe dochovaným ve střední Itálii. Dosud napájí desítky kašen, fontán a jiných veřejných zdrojů pitné vody.
Na konci velkého strmého schodiště je centrální náměstí Piazza signoria skatedrálou Nanebevzetí P. Marie („Santa Maria Assunta"). Byla postavena v letech 1151-1227, když vojskaFridricha I. Barbarossy předchozí stavbu zničila. Nicméně střetnutí mezi císařskou a papežskou stranou pokračovala i dále(viz článek „Guelfové a ghibellini").
Katedrála je trojlodní románská stavba se zvonicí, příčnou lodí a kupolí nad křížením, interiér je barokně přestavěn. Průčelí katedrály není jednotné, nýbrž vzniklo postupným rozšiřováním. Má dohromady osmrozet, které slouží pro osvětlení rozšířeného vnitřního prostoru. K další stavební etapě patří horní tři rozety, které se s hrotitými výklenky a mozaikou datují rokem1207. Střední centrální rozeta pochází z konce 12. století a je v literatuře označována za nádhernou „umbrijskou". Velká plocha západně od katedrály je společná s palácemdivadla a je pro společné účely využívána.
Vnitřní prostor katedrály byl roku1638 důkladně přestavěn ve stylubaroka. Pozoruhodné jsoufresky dvou malířůːPinturicchio aFilippo Lippi.Filippo Lippi (1406–1469) namaloval freskuKorunovace Panny Marie v apsidě roku1469. Filippo Lippi, hlavní mistrflorentské ranérenesance, jako mladýmnich unesl svou pozdější manželku zkláštera. Tato freska je jeho posledním dílem. V šestém klenebním poli levé (severní) lodi je vstup do kaple ostatků, kde je také relikviář s vlastnoručně psaným dopisem sv.Františka z Assisi z roku 1222.
Kostelsvaté Eufemie stojí asi 150 m jihozápadně od katedrály, ve dvoře arcibiskupského paláce, původně paláce spoletských vévodů, od roku 980 kláštera benediktinek. Současnátrojlodní stavba z 11. až 12. století se třemiapsidami je nejvýraznějšírománskou stavbou Umbrie. Od roku 1907 do 1954 bylrestaurován.
Vnitřek kostela má poměrně úzkou a vysokouhlavní loď,boční lodi mají v patřeempory či matronea, původně vyhrazené řeholnicím a téměř stejně veliké jakoklenební pole v přízemí. To je patrně severní vliv pocházející zLombardie. Mramorovýhlavní oltář má na přední straně vykládání vkosmatiovském slohu. Pozoruhodné jsou také tři kamennésloupy vpravo, které jsou buď z předchozí stavby, nebo z jiného raně románského paláce. Tyto sloupy jsou na třech stranách ozdobeny architektonickýmifragmenty z konce 8. a počátku 9. století.
Kostel „San Ponziano“, zasvěcenýpatronovi města z 12. století stojí na východní straně hlavní silnice SS3, blízko výjezdu z tunelu pod hradem a asi 500 m severně vzdušnou čarou od katedrály. Jeho hladké průčelí není tak zajímavé jako vnitřní prostory. Pozoruhodná je zejména osvětlenákrypta. Každá z pěti lodí má vlastníkněžiště, částečně vyzdobenéfreskami.
Trojlodní bazilika San Salvatore (Krista Spasitele) stojí na místě starověkého pohřebiště a v rohu městského hřbitova, asi 300 m severovýchodně od San Ponziana. Patří k významným příkladům antickéraně křesťanské architektury 4. až 5. století, byla přestavěná Langobardy v 8. století. Uvnitř je uctíván hrob jáhna, mučedníkaKonkordia ze Spoleta a jeho vyobrazení se dochovalo na fresce. Od roku 2011 je tento chrám s dalšími stavbami v severní Itálii součástísvětového kulturního dědictví UNESCO pod titulem „Mocenská střediska Langobardů v Itálii“.
Na jihovýchodním okraji města, při silnici vedoucí k akvaduktu, je kostelSan Pietro fuori le mura, založený koncem 5. století jako pohřebiště biskupů. Během věků byl přestavován; z nejdůležitější přestavby ve 12. století.pochází bohatě plasticky zdobená fasáda a v 17. století vznikl barokní interiér. Fasáda patří mezi vrcholy románského sochařství, také originalitou zobrazených témat.
Il Museo archeologico nazionale, sídlí v bývalém klášteře monastero di Sant'Agata a je propojeno s římským divadlem, vystavuje pravěké i římské archeologické památky.
Il Museo diocesano - chrámové obrazy, sochy, preciosa a paramenta
Il Museo nazionale del Ducato di Spoleto, na hradě langobardské a pozdější středověké památky
Il Museo della Ferrovia - železniční muzeum
Museo del tessile e del costume - muzeum textilu a odívání
Museo delle miniere di Morgnano - muzeum těžby rud
„Festival dei Due Mondi" (Festival dvou světů) uvedlGian Carlo Menotti (1911–2007) poprvé v roce1958 a probíhá v červnu a červenci. Představuje se na několikajevištích ve městě a má zde své místoopera,komedie,komorní isymfonickáhudba. Zvláště oblíbená jsou představení v prostoru před katedrálou. Publikum stojí večer po celém schodišti. Akustika je zdokonalena plátnem nataženým zaorchestrem.Během festivalu bývají některé ulice uzavřeny a využity pro potřeby festivalu, řada historických staveb je zpřístupněna jen během festivalu. Prostor pro představení je vymezen prodejními stánky.
Svahy a kopce kolem města jsou hojně využívány k cyklistice a cykloturistice. V letech 1977, 2004, 2007 a 2024 tudy vedla trasa jedné etapyGiro d'Italia .
V roce 1871 žilo ve městě 21 168 obyvatel, 1901 24 648, 1921 28 215, 1951 38 155, 1971 36 156, 1991 37 763, 2001 37 889, 2009 39 164, 2021 36467 a v polovině roku 2024 36 041 obyvatel.
Na postustarosty se po druhé světové válce vystřídali komunisté (1946-1960, 1980-1990), levicoví demokraté (1995-2009) socialisté i představitelé středopravé koalice (2018-dosud).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSpoleto na italské Wikipedii.V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSpoleto na německé Wikipedii.
