Velká Británie se stala prvníprůmyslovou zemí a po většinu 19. a počátek 20. století byla nejvýznamnější světovou velmocí, zejména v obdobíPax Britannica v letech 1815–1914. Britské impérium bylo po většinu 19. století přední hospodářskou mocností, což bylo podpořeno prosperitou zemědělství, rolí dominantní obchodní země, obrovskou průmyslovou kapacitou, významnými technologickými úspěchy a vzestupem Londýna v 19. století jako hlavního světového finančního centra. V době svého největšího rozkvětu ve 20. letech 19. století zahrnovalo britské impérium téměř čtvrtinu světové rozlohy a populace a bylonejvětším impériem v dějinách. Její účast v první a druhé světové válce však poškodila hospodářskou moc Británie a celosvětová vlnadekolonizace vedla k osamostatnění většiny britských kolonií.
Současný složitý název britského státu odráží jeho komplikované státoprávní dějiny. Na počátku novověkuAnglické království již ovládalo takéWales aIrsko a proces sjednocení dovršilJakub I. Stuart roku 1603 propojenímSkotska aAngliepersonální unií.Zákony o unii z let 1706 a 1707 spojily Anglii, Skotsko a Wales do jedinéhokrálovství, anglicky nazvanéhoGreat Britain podle ostrovaVelká Británie. O téměř 100 let pozdějizákony o unii Velké Británie a Irska z roku 1800, jež nabyly účinnosti roku 1801, připojením dosavadníhoIrského království vytvořilyUnited Kingdom of Great Britain and Ireland (Spojené království Velké Británie a Irska). A konečně po osamostatnění většiny Irska roku 1922 se britský stát roku 1927 přejmenoval naUnited Kingdom of Great Britain and Northern Ireland (Spojené království Velké Británie a Severního Irska).
Vangličtině se dnes proto oficiálně odlišujeUnited Kingdom (Spojené království) jako zkratka plného názvu státu zahrnujícího iSeverní Irsko aGreat Britain (Velká Británie) jako politický celek složený jen zAnglie,Skotska aWalesu.[6] Podle Geografické sekceOSN, která stanovuje a standardizuje mezinárodní názvystátů platné v norměISO 3166, je jediným oficiálním mezinárodním názvem zeměUnited Kingdom of Great Britain and Northern Ireland (Spojené království Velké Británie a Severního Irska), a to zároveň plným i zkráceným.[7] V praxi se však jako zkrácený název obvykle používáUnited Kingdom, resp. zkratkaUK. Například i internetová doména nejvyššího řádu Velké Británie je.uk. Vyskytuje se ovšem iGreat Britain, zkratkouGB; pod tímto označením soutěží britští sportovci naolympijských hrách nebo vyjíždějíbritské automobily do zahraničí.
I když anglickéGreat Britain bylo oficiálním názvem jen do roku 1801, v češtině se jako zkrácený název státu ujala jeho česká obdoba Velká Británie a používá se tak i po změně anglického názvu. Ze starších pramenů jen tuto verzi uvádí napříkladOttův slovník naučný v hesleBritannie Veliká neboSlovník spisovného jazyka českého v hesleBrit. Do roku 2022 tento název stanovovala jako standardní Názvoslovná komiseČeského úřadu zeměměřického a katastrálního a oficiálně ho používá napříkladMinisterstvo zahraničí ČR[8] nebo český webOrganizace spojených národů.[9] V roce 2022 změnila Názvoslovná komiseČeského úřadu zeměměřického a katastrálního zkrácenou formu na Velká Británie a Severní Irsko.[10] Kromě toho se vyskytuje ještě kratší a méně formální název Británie, například v ustáleném slovním spojeníbitva o Británii. Po roce 2000 se ve spisovném projevu častěji začalo jako zkrácený název objevovat i Spojené království, odpovídající anglickémuUnited Kingdom. Tuto variantu například na svém českém webu užíváEvropská unie.[11] Ve všech případech se jako jednoslovné označení obyvatel používáBritové a jako přídavné jménobritský.
Umělý pahorekSilbury Hill, vytvořen asi 2400 př. n. l.
Ostrov Velká Británie byl vpravěku spojen s evropskou pevninou, migrace suchozemských druhů byla proto snadná a první lidé se zde objevili již před necelým milionem let, jak dokazují nálezy kamenných nástrojů vHappisburghu, připisovaných druhuHomo antecessor.[12] Anatomicky moderní lidéHomo sapiens jsou doloženi nálezem ceremoniálního pohřbu z doby před asi 30 tisíci lety.[13] Poslednídoba ledová zřejmě učinila region neobyvatelným pro lidi, stálé osídlení se předpokládá od jejího skončení, asi před 11 700 lety. Před 11 tisíci lety se následkem zvyšující se hladiny oceánu oddělil ostrovIrsko a někdy kolem roku 5600 př. n. l. se potopením šíje zvanéDoggerland Velká Británie oddělila od pevniny a vzniklyBritské ostrovy v dnešní podobě.
Odneolitu se obyvatelé ostrovů zapojovali do mezinárodního obchodu, exportoval se zejménacín.[14] Vdobě bronzové se zde vyskytoval lidkultury se zvoncovitými poháry, známý i z českých archeologických nálezů, a v jižní Anglii vznikl nejznámější prehistorický monument Velké Británie, komplexmenhirů a kamenných kruhůStonehenge, jehož nejstarší části byly postaveny asi před 5000 lety.[15] Na konci prehistorické doby byly ostrovy obýványkeltskými národy, které sem přišly kolem roku 800 př. n. l. a přineslyhalštatskou kulturu. Pojem Británie (Βρεταννική) jako první v písemné formě užil řecký mořeplavecPýtheás z Massalie ve své práciPeri tú Ókeanú (Περί του Ωκεανού), kterou napsal kolem roku 325 př. n. l.[16][17]
Ostrov Velkou Británii, který tenkrát obývaly různékeltské kmeny, napadlJulius Caesar v rámci svéhogalského tažení dvěma výpravami v letech 55 až 54 př. n. l. Dosadil zde sobě nakloněného krále a začal vybírattribut.[18] Trvale siŘímané jih Velké Británie podrobiliClaudiovou výpravou z let 43 až 47 a zorganizovali zde svou provincii (Provincia Britannia, hlavní město nejdříveColchester, pakLondýn),[19] kterou později za císařeHadriána opevnili ze severuHadriánovým valem proti severobritským kmenům, jako byliPiktové.[20] Provincie byla ve 3. století rozdělena na severníBritannia inferior (York) a jižníBritannia superior (Londýn), a počátkem4. století pak na diecézeBritannia prima (Cirencester),Britannia secunda (York),Flavia caesariensis (Lincoln) aMaxima caesariensis (Londýn).[21] Roku 287 Británii od římské říše odtrhl vzbouřený důstojníkCarausius, západní caesarConstantius I. Chlorus ji však roku 296 dobyl zpět.[22] V době římské nadvlády byly Britské ostrovy počínaje 3. stoletím částečněpokřesťanštěny.[23] Baštoukřesťanství se stalo zejménaIrsko se svou svébytnoumnišskou kulturou. Římskou nadvládu nad Británií v době hroutící sezápadní části impéria ukončila armádní vzpoura z roku 409, byť zde přinejmenším do 40. let 5. století přetrvaly poměry římské doby.[24]
Ceremoniální anglosaská přilbice ze Sutton Hoo, 7. století
Roku 789 došlo k prvnímu nájezdu loupeživýchVikingů (Norů aDánů) na východní pobřeží Velké Británie a brzy následovaly další, od roku 835 prakticky každý rok.[34] Dánská invaze ve východní Anglii roku 865, kterou vedliHalfdan Ragnarsson aIvar Bezkostý, pak znamenala začátek trvalé přítomnosti Vikingů v Anglii. Jejich hlavním protivníkem tehdy byl wessexský králAlfréd Veliký, jemuž se podařilo udržet západní část Anglie[35] a založit zde mocenské centrum, jež se po několik dalších generací potýkalo s trvalým tlakem Dánů, leč lze je považovat za počátekanglického království.[36] KráliAthelstanovi se po roce 926 dokonce na čas podařilo podrobit většinu území Velké Británie.[37]
SmrtEduarda Vyznavače roku 1066 přivodila dynastickou krizi, na kterou sousedé anglosaského království, Dánové aNormané, reagovali invazí. Poslední anglosaský králHarold II. odrazil Dány, avšak vylodění normanského vévodyViléma Dobyvatele již nedokázal čelit.Bitva u Hastingsu 14. října 1066 znamenala Haroldovu smrt a podrobení Anglie Normanům.[38]Francouzsky mluvící Normané postupně zabrali velkou část Británie, potlačili a nahradili dosavadní elity, přinesli na ostrovygotickou kulturu ifeudální systém a spojili Velkou Británii do jednoho celku sNormandií, a tím iFrancií.[39] Toto spojení existovalo až do roku 1204. Novověcí angličtí dějepisci obvykle hodnotili pofrancouzštění jako národní katastrofu.[40] Neznamenalo však jen úpadek; rostoucí státní správa potřebovalagramotné úředníky, což podnítilo rozvoj sítě škol v čele s nově založenými univerzitami vOxfordu aCambridgi.[41]
PotopeníBílé lodi (1120) s jediným dědicem trůnuVilémem Aethelingem na palubě způsobilo vymřenínormanské dynastie[42] a roku 1154 nastoupilaJindřichem II. do čelaanglo-normanské říše dynastiePlantagenetů. Jindřichův stát patřil k nejmocnějším v Evropě, sám Jindřich je však spíše než pro své úspěchy připomínán pro vraždu arcibiskupaTomáše Becketa, brzy potékanonizovaného jakomučedníka.[43] Vypuzený irský králDiarmait Mac Murchada si Jindřicha II. přizval na pomoc proti svému konkurentu, jímž byl velekrálRuaidrí Ua Conchobair, a následující normanská invaze do Irska znamenala začátek nároků anglických vládců na Irsko.[44] Slabý králJan Bezzemek ztratil počátkem 13. století většinu pevninských držav ve prospěch francouzského krále, a byl pak roku 1215 anglickými velmoži donucen přijmoutVelkou listinu práv a svobod (Magna charta libertatum), omezující královskou moc[45] a považovanou někdy za zárodek budoucí britskékonstituční monarchie.Eduard I. v letech 1276 až 1284 dobyl pro AngliiWales, dlouho politicky roztříštěný a až ve 13. století sjednocený knížatyGwyneddu.[46] Roku 1316 ovládli Skotové za vládyRoberta Bruceho na čas Irsko a Robertův bratrEdward byl prohlášen tamním velkokrálem. Angličané sice Edwarda porazili, ale jejich špatná správa země vedla tak jak tak k tomu, že nároky Londýna na Irsko dlouho zůstávaly jen na papíře.[47]
VymřeníKapetovců ve Francii roku 1328 umožnilo anglickému králiEduardu III. vznést nárok na pařížský trůn.[48] Tím vyvolané politické napětí roku 1337 vyústilo vestoletou válku s Francií, jež s přestávkami trvala do roku 1453. Přes řadu úspěchů, jako byly bitvyu Kresčaku (1346, padl zdeJan Lucemburský) čiu Azincourtu (1415), byli Angličané poraženi a ztratili většinu zbylých držav ve Francii.Černá smrt se na Britské ostrovy dostala roku 1348 a zkosila třetinu obyvatelstva Anglie;ChaucerovyCanterburské povídky ilustrují, že po ní se prostým lidem začalo žít o něco lépe.[49] Následkem sesazení tyranskéhoRicharda II. (jeho první manželkou byla česká princeznaAnna Lucemburská) roku 1399[50] a neúspěchu ve stoleté válce nastaly spory o následnictví, jež později vyústily v boje o trůn mezi dvěma větvemiPlantagenetů,Lancastery aYorky, označované podle květů v erbech obou rodů jakoválky růží (1455–1487).[51]Bitva u Bosworthu, v níž padlRichard III. z rodu Yorků, války růží ukončila nástupem nové dynastie: v osoběJindřicha VII. na anglický trůn usedliTudorovci.[52]
Po století válek se vrenesanční Anglii poněkud stabilizovalo hospodářství[53] a šířila segramotnost, což souviselo i s nástupemknihtisku. Ustálil se také spisovný jazyk na základě středoanglického nářečí.[54] V době počínajícíreformace seJindřich VIII. vzepřelpapeži, aby dosáhl rozvodu sKateřinou Aragonskou (měl pak ještě pět dalších manželek; dvě z nich nechal popravit, stejně jako například významnéhohumanistu a svého kancléřeThomase Mora, který bránil rozkolu s papežstvím). Tím Jindřich VIII. roku 1534 zahájilanglickou reformaci a zároveň ustavilabsolutistickou monarchii, v níž světská i duchovní moc pochází od krále.[55] Vnitrostátní náboženské konflikty pak ovlivňovaly britské dějiny až do 19. století a v Irsku až do současnosti, protože – nemluvě o dalších církvích a sektách – v Anglii a Walesu se prosadila státníAnglikánská církev, ve Skotsku radikálnějšíkalvinistickáSkotská církev a Irsko zůstalo převážněkatolické. V letech 1536 a 1543 bylo dovršeno státoprávní spojení Anglie a Walesu a roku 1541 si Jindřich VIII. místo dosavadního „pána Irska“ udělil titul „krále Irska“, čímž ovšem narušil představu jednotného státu a připravil půdu budoucímuirskému nacionalismu.[56]
Mezitím ovšem ostrovy prošly velmi bouřlivým sedmnáctým stoletím. Ekonomické a náboženské rozpory, jež Stuartovci zdědili z předchozí epochy, vedly ketřem občanským válkám let 1642–1651, popravě králeKarla I. (1649), dočasnému vyhlášeníAnglické republiky a protektorátuOlivera Cromwella.[60] RestauraceKarla II. na anglický trůn (1660) ovšem neznamenala klid; jeho vládu zastínily katastrofy jakomor (1665),požár Londýna (1666) neboporážka Nizozemci (1665–1667).[61] Dalšího krále, katolíkaJakuba II., svrhlaslavná revoluce vedená radikálnímiprotestanty roku 1688. Na trůn se dostal protestantVilém III. Oranžský a následující masakry katolíků v Irsku zůstávají dodnes v paměti Irů.[62]Anna Stuartovna, jež vládla po Vilémovi do roku 1714, byla poslední členkou svého rodu na anglickém trůnu.
Dědictvím 17. století bylo mimo jiné oslabení královské moci a výrazné posíleníparlamentu, jenž po roce 1694 musel být svoláván každé tři roky, jakož i posílení tisku a veřejného mínění.[63] Již před slavnou revolucí se ustavily zárodky prvních politických stran,whigů atoryů.Fyzika amatematika dosáhla značný pokrok dílemIsaaca Newtona, jehožPrincipia vyšla roku 1687.
Osmnácté a devatenácté století: Hannoverská dynastie
Zákon o nástupnictví (1701) vyloučil katolické Stuartovce z dědictví trůnu, a tak roku 1714 britskou korunu získalhannoverský kurfiřtJiří I. Jeho dynastii zpočátku ohrožovalajakobitská povstání, vznikající již od roku 1688 na podporu svrženéhoJakuba II. a jeho dědiců, ta však skončilabitvou u Cullodenu (1745), poslední regulérní pozemní bitvou na půdě Velké Británie. Povaha vykonávání moci se začala proměňovat, když sewhigRobert Walpole stal poburzovním krachu roku 1720 nejmocnějším ministrem, prvním z řadybritských premiérů.[64] Panovník zůstal ceremoniálníhlavou státu, zatímco hlavní výkonnou moc získal ministerský předseda a jím vedenávláda. Vznikl takzvanýwestminsterský systém, jenž se pak spolu sanglosaským právem rozšířil do mnoha zemí v britské sféře vlivu. Whigové pak řídili Velkou Británii až do roku 1770, kdy se premiérem stallord North,toryovský politik připomínaný jako ten, kdo ztratil většinu kolonií v Severní Americe.
Mapa zeměkoule s červeně vyznačenými regiony, které někdy ovládala Velká Británie, a jejich anglickými názvy. Červeně podtržené jsou názvy těch regionů, které patří Británii doposud.
Eduardovské desetiletí (podleEduarda VII., vládl 1901–1910) a navazujících několik posledních roků evropského míru bylo vnitropoliticky poznamenáno tlakem na další demokratizační reformy.Liberálové, kteří vládu převzali roku 1906, položili základy britskéhosociálního státu, čímž reagovali na požadavky odborů a sílící levicovélabouristické strany. Britskésufražetky, jako bylaEmmeline Pankhurstová, bojovaly zavolební právo žen, avšak premiérHerbert Henry Asquith dokázal jejich požadavkům vzdorovat. Vlády se nadále potýkaly s irskou otázkou. Zahraniční politika byla poznamenána zvýšeným mezinárodním napětím, zejména konkurencí stále sílícího Německa, na což Britové reagovali posilovánímvojenského loďstva iSrdečnou dohodou s Francií aTrojdohodou zahrnující takéRusko. Morálku a pověst britských vojsk ovšem pošramotilybúrské války proti jihoafrickým bělošským osadníkům, jež sice Británie roku 1902 vyhrála, ale jen díky ohromné početní převaze a použití brutálních prostředků včetněkoncentračních táborů.[75]
Britští vojáci běhembitvy na Sommě v první světové válce
KonfliktRakouska-Uherska aSrbska v létě 1914 se velmocím nepodařilo vyřešit ani omezit, postupně se zapojovaly další státy, až 4. srpna i Velká Británie vyhlásila válku Německu poté, copřepadlo Belgii.První světová válka (1914–1918) byla nazápadní frontězákopová aopotřebovávací a Britové bojující po boku Francouzů zde utrpěli mnohasettisícové ztráty. Mnoho padlých přinesla takébitva o Gallipoli (1915–1916), katastrofální pokus ovládnoutDardanely.[76] Roku 1916 premiéra Asquitha vystřídal jeho stranický kolegaDavid Lloyd George, který sestavil vládu velké koalice a v duchutotální války zaměřil všechny síly země na boj. V září 1916 Britovéna Sommě nasadili vozyMark I, první bojeschopnétanky světa.[77] Až na německé bombardování (zprvuvzducholoděmi, později letadly) se boje Britským ostrovům vyhnuly, víc lidí tam zemřelo na epidemiišpanělské chřipky. Británie patřila k vítězům války, avšak za cenu více než 850 000 padlých.
Britská armáda opouští roku 1921 Irsko
Britské impérium dosáhlo své největší velikosti v roce1921 získáním mandátu nad bývalými německými aosmanskými územími. Válka však podpořila nacionalismus a separatismus v mnoha jeho částech. V Irsku již roku 1916 proběhlovelikonoční povstání a roku 1919 vypukla partyzánskábritsko-irská válka mezi britskými ozbrojenými silami aIrskou republikánskou armádou poté, co hlavní irská stranaSinn Féin vyhlásila nezávislost ostrova. Příměří bylo přijato roku 1921 a následující rok vzniklIrský svobodný stát. Jen část irské provincieUlster, kde většinu obyvatel tvořili protestantští loajalisté, zůstala součástí Spojeného království jakoSeverní Irsko.
Válka přinesla mnoho změn ve společnosti a politice. Ženy, jež za války musely přebírat mnoho tradičně mužských činností, získaly volební právo: část žen mohla volit již od roku 1918 a plné rovnoprávnosti u volebních uren dosáhly roku 1928. Liberální stranu, jejíž premiéři boje řídili, brzy po válce z parlamentu vytlačili labouristé. Již poválečné pravicové vlády posilovaly sociální stát, zejména program podpory sociálního bydlení. Prvním labouristickým premiérem se stalRamsay MacDonald roku 1924, nejdelší dobu vmeziválečném období však vládl konzervativecStanley Baldwin.
Japonsko vyhlásilo Británii válku v prosinci 1941 a rychle dobyloHongkong,Malajsii,Singapur aBarmu. Hrozilo též útokem na Austrálii a Indii. Tíhu boje s Japonci na sebe po svém vstupu do války vzaly Spojené státy. Již předtím ovšem Spojené státy, na základěZákona o půjčce a pronájmu, začaly poskytovat Británii masivní pomoc (1940). Po vstupu Sovětů do války Churchill uzavřel pevné spojenectví i s nimi a navzdory ideologickým vzdálenostem toto spojenectví vydrželo až do konce války, byť německý diktátorHitler doufal v opak. Britové a jejich západní spojenci, především vojskaSpojených států, se roku 1944vylodili v Normandii a osvobodili Francii. V květnu 1945 spolu seSovětským svazem na zbytcích území nacistického Německa ukončili válku v Evropě. Spojené království se podílelo na jednáních o poválečném uspořádání, jako bylyTeheránská,Jaltská aPostupimská konference. Mělo také dočasně svrchovaná práva vBritské okupační zóně Německa. Během jednání o poválečné podobě světa však bylo zřetelné, že Británie vyklízí pozici světové supervelmoci a předává žezlo dvěma novým globálním hegemonům – Spojeným státům aSovětskému svazu. Ty se po spuštěníželezné opony (což byla známá metafora, již roku 1947 užil Churchill ve svémFultonském projevu) dostaly do konfliktu, jemuž se říkalostudená válka (asi 1947–1991). Během ní byla Velká Británie součástízápadního bloku aSeveroatlantické aliance (od jejího vzniku roku 1949), stala sejadernou mocností (první jaderný výbuch uskutečnila roku 1952) a roku 1973 vstoupila doEvropských společenství, později transformovaných naEvropskou unii.
Roku 1997 konzervativce vystřídala labouristická vládaTonyho Blaira, která zahájila programdevoluce, tedy částečného přenášení pravomocí z londýnského centra na nově vytvořené parlamenty Skotska, Walesu a Severního Irska.[85] Pod Blairovým vedením Británie také vstoupila doválky v Afghánistánu a vIráku. Roku 2010 nastoupili opět konzervativci v čele sDavidem Cameronem. Vreferendu z června 2016, které Cameron vyvolal, rozhodli Britové, navzdory Cameronově doporučení, vystoupit zEvropské unie.[86] Po prohraném referendu Cameron odstoupil a byl nahrazenTheresou Mayovou s úkolem toto vystoupení (brexit) realizovat. Odpor v parlamentu i uvnitř vlastní strany k výstupové dohodě, kterou Mayová s EU vyjednala, však přinutil k rezignaci i ji.[87] Nahradil ji silný podporovatel brexituBoris Johnson. Když ani on nepřesvědčil Dolní sněmovnu, aby podpořila výstupovou dohodu, kterou s EU dojednal, vyhlásilpředčasné volby, v nichž přesvědčivě zvítězil a získal tak pro prosazení své verze odchodu z EU jasný mandát.[88]
Vlajka Spojeného království (zvaná Union Jack) je tvořena listem o poměru stran 3:5 složeným, od roku 1801, z vlajek jednotlivých zemí – Anglie (Svatojiřský kříž), Skotska (Ondřejský kříž) a Irska (kříž svatého Patrika) resp. od roku 1922 Severního Irska. Vlajka Walesu nebyla zakomponována, Wales byl připojen k Anglii již dříve.
Státní znak Spojeného království má dvě varianty – jeden pro použití v Anglii, Walesu a Severním Irsku a druhý pro použití ve Skotsku. Jedná se o oficiální znak britského monarchy – v současné době králeKarla III., který je zároveň nejvyšším představitelem země.
Hymna Spojeného království je píseňGod Save the King (českyBože, chraň krále). V případě, že je na britském trůnu královna, píseň se mění naGod Save the Queen (českyBože, chraň královnu). Píseň byla poprvé uvedena v Královském divadle v roce 1745 jako podpora králiJiřímu II. Autor je neznámý.
Spojené království zaujímá většinu rozlohyBritských ostrovů, to jest skupiny ostrovů ležících severozápadně od pobřeží kontinentálníEvropy. Kromě dvou hlavních ostrovů,Velké Británie aIrska, je tu řada ostrovů menších. Proměnlivé, ale mírnépodnebí Britských ostrovů je ovlivňováno severní větvíGolfského proudu, nazývanou Severoatlantický proud, který v západní Evropě zmírňuje zimy. Pro západní pobřeží Velké Británie jsou charakteristické vysoké úhrnysrážek, které vznikají díky větrům vanoucím odAtlantského oceánu. Východní, zejména však jihovýchodní pobřeží je naopak výrazně sušší.
Severní Anglie je rozdělena vápencovými a žulovými hřbety horského pásmaPennin. Na severozápadě jsou hory a třpytivájezera.Wales je země zelenýchúdolí, klikatících se řek, travnatých planin, zemědělských usedlostí v kopcovitém terénu a holých hor. Většinu země pokrýváKambrické pohoří, poseté malými jezery avodopády.
Velkou část střední Anglie tvoří zvlněnárovina, zatímco hranici seSeverním mořem na východě představuje plochánížina. Na hustě zalidněném jihovýchodě se nad úrodnými oblastmi zemědělské půdy tyčí nízké pahorkatiny zkřídy zvanéSouth Downs. Na jihozápadě země se rozprostírají rozlehlé plochy mokřin pokrytévřesovišti.Vlny Atlantského oceánu bičují skaliska rozeklaného jihozápadníhopoloostrovaCornwallu.
Velkou Británii (resp. celé království) lemují různé typypobřeží. Nejčastěji se jedná o oblázkovépláže či vysoké svislé útesy (např. vápencovéútesy u přístavuDover neboSeven Sisters na jihovýchodním pobřeží ostrova).
Naprosto převážnou část výkonné moci vykonává ve jménu panovníka vláda, zvaná tradičně „Vláda Jeho/Jejího Veličenstva“ (His/Her Majesty's Government). V jejím čele stojípremiér (Prime Minister). Radě nejdůležitějších ministrů se říká kabinet (Cabinet). Vláda je odpovědná parlamentu a sestavuje ji ten, kdo je vůdcem politické strany, jež má po volbách doDolní sněmovny většinu v této komoře parlamentu nebo může tuto většinu v rámcikoalice více stran získat. Všichni členové vlády musí být zároveň členy parlamentu (Member of Parliament, MP). Tento britský systém – zvaný téžwestminsterský – byl víceméně převzat do ústavního zřízení mnoha států, především členůCommonwealthu. Mnoho z nich také převzalo britský právní systém, známý jakoAngloamerické právo. Na rozdíl odUSA není všakprávo ve Spojeném království založeno na psanéústavě. Podobně je tomu pouze ve dvou dalších zemích světa s demokratickým státním zřízením, což jsouNový Zéland aIzrael.
Panovník Spojeného království má rozsáhlé formální pravomoci, ale jeho role je především (ačkoliv ne výhradně) ceremoniální. Je integrálním elementem parlamentu a právě on mu dává ve slavnostním aktu pravomoc scházet se a vytvářet zákony. Žádný parlamentní zákon nevejde v platnost, dokud není panovníkem podepsán. Všeobecně se má zato, že od roku1708, kdy byla na trůnu královnaAnna Stuartovna, se nestalo, že by byl nějaký zákon přijatý parlamentem panovníkem odmítnut. Podle zprávy listuThe Guardian z důvěrných materiálů britského premiéra z roku 2013 však ve skutečnosti má panovník, a jeho nejstarší syn, nyníprinc William, vévoda z Cornwallu a Cambridge, právoveta vůči zákonům projednávaným v parlamentě. Návrhy zákonů jsou jim předkládány před jejich definitivním přijetím.[89]. Ačkoliv bylo zrušení monarchie několikrát navrhováno, její popularita je stále vysoká a podpora pro vytvořenírepubliky se v populaci pohybuje pouze mezi 15 a 25 %. Král Karel III. nastoupil na trůn v roce2022.
Zákonodárnou mocí Spojeného království jeParlament Spojeného království. Podle doktríny parlamentní suverenity je parlament nejvyšší zákonodárnou autoritou země. Je dvoukomorový, sestává z volenéDolní sněmovny (House of Commons) a nevolenéSněmovny lordů (House of Lords). Dolní komora má 646 přímo volených členů. Sněmovna lordů pak přibližně 700 členů, ačkoliv jejich počet není přesně stanoven. Horní komora sestává z dědičných i nedědičnýchpeerů (tedyšlechticů nebo šlechtičen nejméně s hodnostíbarona nebo baronky) abiskupůanglikánské církve. Bývalou dědičnost křesel zrušil Zákon o sněmovně lordů z roku1999, který povolil dědičnost místa jen 92 peerům. Samotná existence šlechty a jejíprivilegia poukazují ovšem na skutečnost, že vedoucí role ve veřejném životě Spojeného království jsou stále vyhrazeny společenskéelitě.[90]Transparency International poukázala například i na roli této elity přibrexitu.[91]
Spojené království je stálým členemrady bezpečnosti OSN, členNATO, dáleCommonwealthu, skupiny ministrů financí zemíG8,G20,OECD,WTO,rady Evropy,OSCE a do konce ledna 2020 takéčlenský stát Evropské unie. Dne 23. června 2016 Britové v referendu odhlasovalivystoupení z EU, tzv.brexit, které mělo podle platných pravidel být dojednáno a uskutečněno do dvou let od oficiální žádosti o vystoupení, tedy do 29. března 2019.[92] V důsledku průtahů spojených s neschválením příslušné dohody s EUDolní sněmovnou platil od 10. dubna 2019 nový nejzazší termín pro spořádaný brexit, a sice 31. říjen 2019. Parlament však zamítl všechny vládní návrhy na řešení a premiér Johnson dokonce vyloučil deset poslanců své strany, protože jeden z jeho návrhů nepodpořili. EU nakonec souhlasila s dalším odkladem, tentokrát do konce ledna 2020.[93][94] Dne 31. ledna 2020 pak Spojené království Evropskou unii opustilo a začalo tzv. přechodné období, během něhož měla být uzavřena podrobná obchodní dohoda o budoucích vztazích mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií.[5][95][96][97] Ta byla po mnoha pokusech uzavřena 24. prosince 2020 a Spojené království tak bylo připraveno na skončení přechodného období a definitivní odchod z EU,[98] k němuž došlo 2. ledna 2021.[99]
Spojené království udržuje zvláštní vztahy („Special Relationship“) s USA, úzce spolupracuje s Francií — „srdečná dohoda“ — a s oběma zeměmi se podílí na technologiích jaderných zbraní.[100][101] Spojené království je také úzce spjato sIrskem; obě země sdílejíspolečný prostor cestování (Common Travel Area) a spolupracují prostřednictvímBritsko-irské mezivládní konference (BIIGC) a britsko-irské rady (BIC). Celosvětová přítomnost a britský vliv je dále zesílen prostřednictvím obchodních vztahů, zahraničních investic,rozvojové spolupráce a vojenských závazků.[102]
Spojené království má územní spor sMauriciem o vlastnictvíČagoských ostrovů, které jsouzámořským územím Spojeného království v Indickém oceánu.[107] Dne 25. února 2019 vydalMezinárodní soudní dvůr vHaagu poradní stanovisko, že Čagoské ostrovy by měly být co nejdříve předány Mauriciu, a na základě výše uvedeného stanoviska hlasovaloValné shromáždění OSN pro navrácení Čagoských ostrovů pod mauricijskou správu, ale britská vláda oba tyto verdikty odmítla.[108] Spojené království má také územní spory s Argentinou oFalklandské ostrovy[109] a se Španělskem oGibraltar.[110]
Spojené království tvoří čtyřizemě (anglickyconstituent country) –Anglie,Severní Irsko,Skotsko aWales. S výjimkou Anglie, která je spravována přímo centrálními institucemi Spojeného království, se ostatní tři země těší různé mířeautonomie, rozšířené ve 20. století v procesu tzv.devoluce. Mimo Anglii, která má velice komplikovaný čtyřstupňový systém správního členění, mají ostatní tři země podstatně jednodušší dvoustupňový systém.
Britská koruna má dále suverenitu nad tzv.korunními dependencemi, kterými jsouOstrov Man,Jersey aGuernsey. Tyto země patří britskému panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani nebyly součástíEvropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.
City of London je jedno z největších finančních centerKřídla a motory letounuAirbus A350 se vyrábí ve Spojeném království
Spojené království je členem skupinyG7 a patří k nejrozvinutějším zemím světa.Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje okolo 35 100USD (2010). V Londýně je nejvyšší životní úroveň, přibližně 335 % průměruEU.
Pouze asi 2 % populace pracují v zemědělství. Přesto je většina země intenzivně obhospodařována, aby zajišťovalapotraviny jak pro domácí potřebu, tak i navývoz. Rozlehlé oblasti úrodné půdy v jižní a východní Anglii produkujíobilí,ovoce azeleninu. Na zelených pastvinách západní Anglie se pase mléčnýskot a na skotské a velšské vrchoviněovce. Většina starýchlesů a lesních porostů byla v minulosti zničena, ale rozsáhlé rozlohy osázenéjehličnany v současné době produkujídřevo prostavebnictví apapírenství. Ze všechpřístavů po celém pobřeží vyplouvají rybářské lodě a rybářská flotila Spojeného království byla pátou největší vEvropské unii.
Sláva britského automobilového průmyslu ovšem již pominula, řadu z legendárních značek jako bylyBentley,Jaguar,Rolls-Royce,Aston Martin,Lotus,Austin,Rover neboDaimler již získaly zahraniční korporace. Britský původ mají třeba i známé čokoládové oplatkyKit Kat (ačkoli jeho výrobce v roce 1988 pohltila švýcarská korporaceNestlé) neboTwix (ty získala americká společnostMars). Kavárenský řetězecCosta Coffee zase koupila americkáCoca Cola, naopak restaurační řetězecHard Rock Cafe zůstává nadále britský.Virgin Group vznikla kdysi jako hudební vydavatelství, v současnosti se korporace věnuje celé škále činností, k nejznámějším patří její letecká společnost. K nejslavnější skotským značkám patří ty spjaté s výrobou tamní whisky, např.Chivas Regal neboBallantine's a ovšem také herní společnostRockstar North, tvůrce her jakoGrand Theft Auto neboLemmings. K nejslavnějším severoirským firmám patří loďařská společnostHarland & Wolff, mj. stavitelTitanicu.
Pilířem britské vědy jsou jejíuniverzity. Británie má velkou univerzitní tradici a její systém univerzit je nejrozvinutější po Spojených státech amerických. Například vŠanghajském žebříčku (edice 2021) má Spojené království v první stovce osm univerzit, což je druhý nejvyšší počet na světě, po USA, a zdaleka nejvyšší v Evropě (pro srovnání: Německo tam má jen čtyři univerzity). Dvě nejstarší a nejprestižnější britské univerzity,Cambridgeská aOxfordská, jsou dokonce v první desítce (Cambridge na 3. místě na světě, Oxford na 7. místě). Do první padesátky se ale vešlo i pět dalších:University College London (17.),Imperial College London (25.),Manchesterská univerzita (35.),Edinburská univerzita (38.) aKing's College London (47.). V první stovce lze najít ještěBristolskou univerzitu (78.).[115]
Cambridge s Oxfordem jsou někdy označovány jako Oxbridge a jejich absolventi tvoří elitu britské společnosti. Z Oxfordu pocházelo 28 premiérů Spojeného království, z Cambridge 14. Velmi známá je také rivalita obou těchto univerzit, která se táhne už od založení Cambridgeské university učenci prchajícími z Oxfordu, první anglické univerzity založené roku 1096. Cambridge je univerzitou s největším počtem laureátů Nobelovy ceny na světě.
Růst počtu obyvatel v milionech.Hustota osídlení (2011)
Ve Spojeném království žije asi 68 milionů lidí, je tu vysokáhustota zalidnění – 281 osob na km², tedy dvakrát vyšší než vČR.Britové žijí většinou ve městech (asi 92 % obyvatel). Spojené království není velkým státem, ale v průběhu novějších dějin se stalo domovem pestré směsicenárodů,kultur anáboženství.
Více než čtyři pětiny obyvatel Spojeného království žijí vAnglii. Většina z nich žije a pracuje ve městech a velkoměstech. O víkendech a v době prázdnin a dovolených jsou hlavní silnice ucpány lidmi, kteří jedou na návštěvu na venkov či výlet na pobřeží. Mezi další oblíbené činnosti volného času provozované v přírodě patří zahradničení a sledovánísportů či aktivní sportování.
Sindexem soukromí 1,5 (5. nejhorší hodnota z 36 vyhodnocovaných zemí) patří obyvatelé Spojeného království mezi ty s největšími zásahy do soukromí na světě. Ve Velké Británii bylo v posledních několika letech instalováno přes 4 miliony kamer (1 na 14 obyvatel), z toho nejvíce v Londýně (který se po 7. červenci 2005 stal městem s největším kamerovým dohledem na světě).[116]
Zdaleka největší skupinu tvoříAngličané. K dalším patříVelšané,Skotové,Irové aŽidé. Spojené království je terčem masivníimigrace neevropského obyvatelstva, řada imigrantů či jejich potomků pochází z různých částí bývalého Britského impéria –Indie,Pákistánu,Bangladéše,Hongkongu,Afriky akaribské oblasti. Okolo 1/3 všech britských studentů ve věku 5–16 let byli v roce 2016 příslušníci etnických menšin.[117] V Londýně mělo 69 % dětí narozených v roce 2015 alespoň jednoho rodiče pocházejícího z ciziny.[118]
Odhadem je cca 95 % britské populace anglických mluvčích.[121] Asi 5,5 % populace mluví jazyky, které se do Británie dostaly v důsledku relativně nedávné imigrace.[121] Největší takovou skupinou jsou jazyky zJižní Asie jakopaňdžábština,urdština,hindština,bengálština,tamilština agudžarátština, které jsou zastoupeny u 2,7 % britské populace.[121] Podle sčítání lidu v roce 2011 sepolština stala v Anglii druhým nejpoužívanějším jazykem se 546 000 mluvčími.[122]
Převažujícím náboženstvím ve Velké Británii jekřesťanství. Dominují: Církev Anglie, Církev Walesu, Skotská episkopální církev a Církev Irska tj.Anglikánské církve (asi 45 % obyvatelstva), dále protestantské církve – nejvíce skotštípresbyteriáni (Církev Skotska, asi 5,5–7 %), metodisté (asi 4–5 %) a další církve. Dále hlavně katolíci (asi 13 %) včetně východních katolíků. Působí zde i personální Ordinariát Our Lady (Naší Paní, tj. Panny Marie) z Walsinghamu. Vznikl 15. ledna 2011, v roce 2012 měl 1 500 věřících a 57 kněží ve 31 farnostech, počet narůstá, v roce 2013 asi 12 500 věřících, 81 kněží ve 40 farnostech, roku 2014 asi 13 500 věřících a 86 kněží ve 40 farnostech. Ordinář: Keith Newton (* 10. dubna 1952), oficiálně konvertoval 1. ledna 2012, ordinářem je od 15. ledna 2011.
Jsou zde ipravoslavní, včetněsyrských jakobitů: Patriarchální vikariát (má 1 farnost) a Malankarský patriarchální vikariát – 24 farností ve Velké Británii a 4 farnosti v Irsku.
V Británii působí ikoptové původem zEgypta. Jsou zde 4 koptské jurisdikce: diecéze Midlands (sídlo v Solihullu, hrabstvíWarwickshire), diecéze Skotska, Irska a severovýchodní Anglie (založena roku1995), koptové v dalších oblastech Anglie spadají do diecéze pod jurisdikcí koptského papeže/patriarchy a v čele stojí generální biskup se sídlem ve Stevenage v Hearts. Mají celkem 32 farností ve Spojeném království a v Irsku. Od roku 1994 je zde i samostatná diecéze pro britské konvertity: Britská pravoslavná církev v čele s metropolitou (sídlí vLondýně). Ta má 13 farností a misií, kde slouží 5 kněží a 7 jáhnů (únor 2015).
Dále je zde neustále početně narůstajícímenšina muslimů – v roce2011 asi 2,8 milionu, tj. asi 4,4 % obyvatelstva a též početné minorityhinduistů asikhů (zIndie), asi 2,5–3 % obyvatelstva a také menšina několika desítek tisícžidů. Roku 1965 byl v Eskdalemuir ve skotském hrabství Dumfries a Galloway založen chrám Samye Lingtibetského buddhismu školykarma kagjü jako první svého druhu v západní Evropě.[123]
Odhadovaný počet obyvatel Spojeného království narozených v zahraničí podle země narození, duben 2007 – březen 2008
Britská ekonomika pokrývala svou potřebu dalších pracovních sil především prostřednictvím dlouhodobých migračních tradic směřujících zIrska. V letech 1945–1959 se přistěhovalo asi 350 000 Irů a v roce 1971 žil ve Velké Británii téměř milion osob, které se narodily v Irsku. Druhým zdrojem příchozích pracovních sil – převážně afrokaribského a asijského původu – bylCommonwealth. V roce 1950 žilo v zemi 20 000 neevropských imigrantů.[124] V roce 1971 pocházelo z karibské oblasti asi 265 000 imigrantů, zPákistánu asi 128 000 a zIndie a z východní Afriky asi 241 000.[zdroj?] Zvláštní skupinu v rámci postkoloniální migrace tvořili přistěhovalci z bývalé kolonie Kypru – počty imigrantů (Řeků a Turků) se v letech 1951–1971 zvýšily z asi 10 000 na 73 000 osob.[zdroj?] Druhou největší skupinu imigrantů z evropských zemí tvořily v roce 1971 osoby italského původu (asi 104 000).[zdroj?]
V britské imigrační politice nešlo primárně o podporu nebo omezení pracovní migrace, ale o otázky imigrace z bývalých koloniálních oblastí, případně z Commonwealthu. Odpovídajícím mechanismem tu bylo zavedení národního občanství místo členství v Commonwealthu. Svobodné přistěhovalectví ze států ES tím nebylo ovlivněno. Tak se do roku 1991 dostaliNěmci (asi 216 000 osob) na pozici druhé nejsilnější skupiny hned za Iry. Všude se vytvořila určitá struktura přistěhovalectví, která se postupně stabilizovala také cestou slučování rodin. Na jedné straně tu byla imigrační omezení pro zahraniční pracovní síly, na druhé straně se tu na pozadí neustálého příchodu dalších rodinných příslušníků odvíjelo úsilí o podporu integrace již trvale usazených přistěhovaleckých populací. Snahy o omezení imigrace a integrační podpora na národní úrovni byly v evropském měřítku spojeny s úsilím o nadnárodní regulační systémy k zajištění sociálních jistot u mezinárodní migrace v rámci Evropy.[125]
Lidé imigrantského původu na propalestinské demonstraci vEdinburghu v prosinci 2023
V roce 2014 do Velké Británie imigrovalo 624 000 lidí, zatímco ze země se ten samý rok odstěhovalo 327 000 lidí.[126] Většina nových imigrantů pochází zbývalých kolonií vAsii aAfrice,[127] ale významná je také migrace z členských států EU.[126]Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím ve Spojeném království,[128] počet muslimů stoupl z méně než 22 000 v roce 1951 na 1,6 milionu v roce 2001 a na 2,8 milionu v roce 2011.[129] V důsledku imigrace a vyšší porodnosti menšin se etnická skladba Spojeného království rychle mění a v roce 2011 patřilo už 24,3 % dětí na základních školách v Anglii k etnickým menšinám.[130]
Čistá legální migrace do Spojeného království dosáhla v roce 2022 rekordního počtu 764 000,[131] přičemž 1,26 milionu lidí se přistěhovalo a 493 000 emigrovalo.[132] V roce 2023 se do Spojeného království přistěhovalo 1,22 milionu lidí. Většina přistěhovalců pocházela z neevropských států jakoIndie,Nigérie,Čína neboPákistán, zatímco mezi emigranty byli častěji domácí Britové a občanéčlenských států EU, kteří Spojené království hromadně opouštěli kvůlibrexitu a na trhu práce byli nahrazováni neevropskými imigranty.[131]
Do roku 2025 umožňovala Velká Británie volný vstup do země rodinným příslušníkům osob, kterým byl v zemi udělenazyl.[133]
V každé zemi existuje množství svátků a oslav. Ve Spojeném království se často nazývajíbank holidays, protože v tyto dny jsou všechny banky v zemi zavřené. Nejdůležitějšími ze svátků jsouVánoce aNový rok,Velký pátek aVelikonoční pondělí.
Vánoce ve Spojeném království zdobí množstvím světel a typických vánočních ozdob osvětlujících ulice a tradičními koledami a děti netrpělivě očekávají příchod Otce Vánoc (Father Christmas), jenž přistane se svým sobím spřežením na střeše za komínem. Vyvěšují svou vánoční punčochu k nohám postele a čekají na dárky. Ty rozbalují pouze 25. prosince v čase snídaně. V poledne pak mají tradiční vánoční oběd – pečeného krocana a vánočnípudding. 26. prosinec se nazýváBoxing Day. Tohoto dne chodí rodiče se svými dětmi na představení pantomimy.
Večer před Novým rokem (Silvestr) je noc plná veselí po celé zemi, zvláště pak veSkotsku. Tam se konají rodinné oslavy a před půlnocí se lidé shromažďují na náměstích, spojujíce své paže o půlnoci zpívají píseňAuld lang syne.[zdroj?] Ve Skotsku se poslední den v roce nazýváHogmanay a podle tradice se věří, že první návštěvník v Novém roce přináší do domu štěstí. Lidé si navzájem dávají kousek uhlí s přáním, aby jejich komín kouřil co nejdéle.
Velikonoce se slaví jako jinde v Evropě. Je to prastarý symbol jara a nového života, kdy sikřesťané připomínají Kristovu smrt a jehozmrtvýchvstání.
V Británii jsou ještě dalšíbank holidays: první a poslední pondělí v květnu a poslední pondělí v srpnu. VSeverním Irsku jsou dva významné dny –Den svatého Patrika (St. Patrick's Day) a protestantský 12. červenec čili The Twelfth neboliOrangemen's Day.[zdroj?]
Noc Guye Fawkese (Guy Fawkes Night) – noc, během níž ohňostroje připomínají neúspěšný pokus vysoce postavených katolických vzbouřenců (v čele sGuy Fawkesem) vyhodit do povětří budovy Parlamentu za pomoci výbušnin a třaskavin.
Halloween – předvečer svátku Všech svatých – noc tradičních her a veselí.
Pojem "britská literatura" se vztahuje na literaturu spojenou se Spojeným královstvím,ostrovem Man a Normanskými ostrovy. Většina britské literatury je v angličtině. V roce 2005 vyšlo v Británii 206 000 knih a v roce 2006 se země stala největším vydavatelem knih na světě.[134]
Nejstarší zachovanou památkou britské poezie jeY Gododdin, složená vHen Ogledd (The Old North, „Starý sever“), s největší pravděpodobností v pozdním 6. století. Napsána byla v cumbrijštině nebo starévelštině a obsahuje raný odkaz nakrále Artuše.[138] Zhruba od sedmého století byl přerušen kontakt mezi Walesem a Starým severem a pozornost velšské jazykové kultury se přesunula do Walesu, kde byla legenda o Artušovi dále rozvinutaGeoffreyem z Monmouthu.[139]
The Beatles byli v populární hudbě komerčně nejúspěšnější a kritikou uznávaná skupina, která má na kontě přes miliardu prodaných nahrávek.[144][145][146]
Ve Spojeném království jsou populární různé styly hudby, od lidové hudby Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska až poheavy metal.
Z prehistorických památek jsou nejvýznamnějšíStonehenge,Avebury a neolitická osadaSkara Brae ve Skotsku. Z římských časů jsou to především zbytkyHadriánova valu, kterým Římané oddělili Skotsko od Anglie.
Renesanci uváděli na ostrovyTudorovci. Tzv. tudorovskou architekturu reprezentuje zejménaHampton Court Palace aSt James's Palace, oba v Londýně. Renesanční prvky již dominují i na skotském hraděStirling. Nejčistší renesanční výraz, jak je znám z kontinentální Evropy, má však skotský zámekBalmoral, letní byt britské královské rodiny, v němž zemřela královnaAlžběta II.
K nejvýznamnějším průmyslovým památkám patříTower Bridge, symbol nejslavnější éry Britského impéria z konce 19. století a jeden z největších symbolů Londýna. Dále je toPontcysyllte Aqueduct neboIron Bridge v hrabstvíShropshire, první litinový most na světě a jeden ze symbolů průmyslové revoluce. Byl zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO, stejně jako průkopnickýForth Bridge uEdinburghu otevřený roku 1890. Na seznamu jsou i některé městské celky, jako lázněBath,Edinburgh,Liverpool, londýnská čtvrťGreenwich (včetně prosluléobservatoře), nebo skotská vesniceNew Lanark, kde se utopistaRobert Owen pokusil realizovat některé své představy o ideální společnosti.[159]
Druhým nejoblíbenějším sportem jeragby. Nejdůležitější zápasy ragbyové ligy se hrají na stadionech Twickenham vLondýně, Millennium vCardiffu a Murrayfield vEdinburghu od března do října. ZeSkotska pocházígolf, v r.1650 se hrál už na 12 místech. Oficiální pravidla ustavil v roce1897 Královský golfový klub sv. Andrewa a poté golf pronikl do celého světa. Ve Skotsku se hraje Scottish Open Golf a po celé zemi mnoho větších i lokálních turnajů profesionálů i amatérů.Kriket hrají od konce 18. stol. všichni a všude, po víkendech před každým domem. Největší kriketovou arénou je Lord’s v Londýně.
Jezdectví označil za sport králKarel II. Stuart Od té doby se konají pravidelně např. Grand National v Aintree v Liverpoolu, Scottish Grand National v Ayru a Derby a Oaks v Epsomu. Největším tenisovým turnajem jeWimbledon. Ve Velké Británii je také mnoho lehkoatletických mítinků, turnajů vbaseballu i v dalších sportech.
Populární jeaerobik,jóga,bojové umění. V parcích jsou cyklotrasy i chodníky pro jogging. Romantický venkov Východní Anglie je jednou z oblíbených oblastí pro cykloturistiku. Populární jejachting, túry na koních, horské túry,alpinismus,rafting, létání narogalech či v balonu. Na venkov se chodí i rybařit, platí však různě přísná místní omezení. Dále tu jsou volně přístupná golfová hřiště a velmi oblíbený je běh po centru Londýna.
Britové třikrát pořádali olympijské hry, pokaždé v Londýně (1908,1948,2012).
Skotové ve sportu také nezaostávají. Skotskou trenérskou fotbalovou legendou jeAlex Ferguson. Jeho slavným předchůdcem v Manchesteru United bylMatt Busby. Držitelem Zlatého míče jeDenis Law, mnoho úspěchů si připsal iKenny Dalglish. Nejúspěšnějším skotským (a vůbec britským) tenistou je vítěz WimbledonuAndy Murray. Trojnásobným mistrem světa ve Formuli 1 se stalJackie Stewart, dvojnásobnýmJim Clark. V závodech rally se proslavilColin McRae. Šest zlatých olympijských medailí má dráhový cyklistaChris Hoy.
V Británii vzniklaworcestrová omáčka, která se jako dochucovadlo rozšířila po celém světě, tradičně obsahujefermentovanousóju,ocet,melasu,česnek,zázvor,ančovičky a další přísady.[164] Britskou specialitou jemarmite, pomazánka vyráběná zkvasnicového extraktu, který vzniká jako vedlejší produkt při vařenípiva.[165] Nejrozšířenějším druhem sýra ječedar, další britský (přesněji jihoanglický) vynález.[166] Specifika má i britské stolování. Británie je známa bohatýmisnídaněmi. Tradiční britská snídaně se skládá zesmaženýchvajec, smaženéslaniny,párků,fazolí achleba (častotoastového) a někdy i zrajčat nebo smaženýchhub. Pověstným rituálem je také tzv. čaj o páté.[167] Jinak Británie má třetí největší spotřebu čaje na obyvatele (poTurecku aIrsku). Do Velké Británie se dostal čaj zČíny. Nejpopulárnější jsou silnéčerné čaje, často podávané smlékem asušenkami. Z alkoholických nápojů je v Británii populárnípivo acider (nápoj z kvašených jablek) nebohrušková verze cideruperry. Ve Skotsku se vyrábí ceněnáwhisky, pálenka z ječmenného sladu. Nejstarší písemná zmínka o jejím pálení pochází z 15. století, ale tradice bude patrně ještě hlubší.[168]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuUnited Kingdom na anglické Wikipedii.
↑IMF DataMapper: United Kingdom [online]. 22 October 2024 [cit. 2024-11-11].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Religion [online]. Office for National Statistics, 2022-11-29 [cit. 2025-03-20].Dostupné online.
↑What is the UK Constitution?. [s.l.]: The Constitution Unit of UCL, 9 August 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 November 2018.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Spojené království.www.europarl.europa.eu [online]. Evropský parlament, 2024-04 [cit. 2025-03-20].Dostupné online.
↑Toponymic guidelines for the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland [online]. Permanent Committee on Geographical Names, Ministry of Defence, 3 July 2014, rev. 13 September 2017.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-17. (anglicky)
↑GB, ISO 3166 Country Codes [online]. International Organization for Standardization, rev. 2015 [cit. 2019-11-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ Jednotlivé země.Evropská unie [online]. 2016-07-05 [cit. 2019-04-30].Dostupné online. (anglicky)
↑GHOSH, Pallab. Humans' early arrival in Britain.www.bbc.com. 2010-07-07.Dostupné online [cit. 2019-05-04]. (anglicky)
↑ Ancient skeleton was 'even older'.news.bbc.co.uk. 2007-10-30.Dostupné online [cit. 2019-05-04]. (anglicky)
↑ Tin in the Roman Empire | UNRV.com.www.unrv.com [online]. [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ History of Stonehenge.English Heritage [online]. [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑KAMPOURIS, Nick.Pytheas of Massalia: The First Greek to Reach Britain and the Arctic | GreekReporter.com [online]. [cit. 2019-12-13].Dostupné online. (anglicky)
↑ On the Ocean: The Famous Voyage of Pytheas.Ancient History Encyclopedia [online]. [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ Před 210 lety se Británie vítězstvím u Trafalgaru stala královnou moří.Reflex.cz [online]. [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Před 200 lety slavná bitva u Waterloo ukončila napoleonské války.Reflex.cz [online]. [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Kontinentální blokáda a velká panika v Anglii (1806-1811).Peníze.cz [online]. [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Krymská válka byla jednou z největších podle počtu obětí.Reflex.cz [online]. [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Boj o černý kontinent: Po stopách evropského drancování Afriky.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-12-11 [cit. 2019-12-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Jak se zrodil moderní svět: 13 přelomových vynálezů lidstva.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2017-03-18 [cit. 2019-12-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-14. (anglicky)
↑ BBC - History - The Workshop of the World.www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2019-05-10].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ekonomické dějiny britského pití čaje: Opiová válka.Peníze.cz [online]. [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Búrská válka: Konflikt, který navždy změnil jih Afriky.Reflex.cz [online]. [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Země byla posetá mrtvolami, líčil voják Churchillovo fiasko na Gallipoli.iDNES.cz [online]. 2015-04-24 [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑OLSON, Lynne. Neville Chamberlain: A Failed Leader in a Time of Crisis.The New York Times. 2019-06-10.Dostupné online [cit. 2019-12-17].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Statisíce lidí čekaly na plážích na záchranu. Přijely pro ně stovky lodí.iDNES.cz [online]. 2017-07-20 [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Bitva o Británii. K první porážce nacistů přispělo i české stíhací eso.iDNES.cz [online]. 2015-05-11 [cit. 2019-12-17].Dostupné online.
↑ Před 70 lety vznikla samostatná Indie, nezávislost spustila obří migraci.iDNES.cz [online]. 2017-08-15 [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ Válka o Suez před 60 lety ukázala silný vliv USA, Izrael si vybojoval prestiž.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ Před 33 lety začala válka o Falklandy. Spor komplikuje vztahy Argentiny a Británie dodnes.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ Sověti ji pokřtili železná lady. Thatcherismus má 30 let.TÝDEN.cz [online]. 2009-05-03 [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ Překvapivé dědictví po Blairovi.Euro.cz [online]. 2007-06-26 [cit. 2019-12-13].Dostupné online.
↑ BREXIT: Británie opouští EU, referendum zasáhlo celý svět - tn.cz.web.archive.org [online]. 2019-07-14 [cit. 2019-12-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-14.
↑HOUSKA, Ondřej. Británie má na brexit čas až do konce ledna 2020.Hospodářské noviny [online]. iHNed.cz, 2019-10-29 [cit. 2021-01-02].Dostupné online.
↑ Brexit se potřetí odkládá, tentokrát do konce ledna 2020. Británie ale může odejít i dřív.euractiv.cz [online]. 2019-10-28 [cit. 2021-01-02].Dostupné online.
↑ Velká Británie definitivně opustila EU. Brexit je u konce, davy slaví.blesk.cz [online]. 2020-02-01 [cit. 2020-02-01].Dostupné online.
↑ Velká Británie opustila Evropskou unii.EuroZprávy.cz [online]. 2020-02-01 [cit. 2020-02-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-01.
↑ The UK has left the EU and the implications for the world are huge.CNN [online]. 2020-02-01 [cit. 2020-02-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ "Nekonečný" brexit vyvrcholil obchodní dohodou. Británie ale končí v programu Erasmus.Aktuálně.cz [online].Economia, 2020-12-24 [cit. 2021-01-02].Dostupné online.
↑ Británie nadobro opustila EU, kolaps dopravy se nekoná.Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-01-02 [cit. 2021-01-02].Dostupné online.
↑Kirchner, E. J.; Sperling, J. (2007).Global Security Governance: Competing Perceptions of Security in the 21st century. Londýn: Taylor & Francis. 100 stran.ISBN0-415-39162-8
↑The Committee Office, House of Commons.DFID's expenditure on development assistance [online]. UK Parliament, 19 February 2009 [cit. 2013-04-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-12.
↑ Mauricius chce žalovat Británii kvůli Čagoským ostrovům. Londýn brání vysídleným obyvatelům v návratu.Lidovky.cz [online]. 27. prosince 2019.Dostupné online.
↑ Británie propásla termín, kdy se má vzdát Čagoských ostrovů.Seznam Zprávy [online]. 23. listopadu 2019.Dostupné online.
↑ Spor, který ožil brexitem. „Malvíny jsou naše,“ tvrdí neúprosné cedule v Argentině. Jde o symboliku, říká politolog.Česká televize [online]. 2. dubna 2018.Dostupné online.
↑ Diplomaté se přou o Gibraltar, někdejší lídr konzervativců hrozí vojskem.iDNES.cz [online]. 3. dubna 2017.Dostupné online.
↑Ministry of Defence [online]. Ministry of Defence [cit. 2012-02-21].Dostupné online.
↑Speaker addresses Her Majesty Queen Elizabeth II [online]. UK Parliament, 30 March 2012 [cit. 2013-04-28].Dostupné online.
↑SCHIFRIN, Matt; MURPHY, Andrea. Forbes' 2025 Global 2000 List - The World’s Largest Companies Ranked.Forbes [online]. [cit. 2025-09-05].Dostupné online. (anglicky)
↑A bibliography of Scottish common sense philosophy: Sources and origins. Redakce Fieser, James. Bristol: Thoemmes Press, 2000.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities.www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-01-06].Dostupné online.
↑GAZDÍK, Roman. Velký bratr v nové podobě: Vězňům budou všity čipy.Aktuálně.cz [online].Economia, 2008-01-17 [cit. 2011-03-13].Dostupné online.
↑abcLanguages across Europe: United Kingdom [online]. BBC [cit. 2013-02-04].Dostupné online.
↑BOOTH, Robert. Polish becomes England's second language.The Guardian. London: 30 January 2013.Dostupné online [cit. 4 February 2012].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BADE, Klaus L.Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatel Lidové noviny, 2005. 497 s.ISBN80-7106-559-5. S. 328–329.
↑ab David Cameron immigration pledge 'failed spectacularly' as figures show net migration almost three times as high as Tories promised.The Independent. 26. února 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Settlement [online]. Home Office, August 2011 [cit. 2019-06-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-16.
↑ Almost a quarter of state school pupils are from an ethnic minority.The Guardian. 22 June 2011.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Migration: How many people come to the UK and how are the salary rules changing?.BBC News. 23. května 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Net migration drops to 685 000 after hitting record levels, as even more arrived in UK last year than previously thought.LBC. 23. května 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SEDLÁČKOVÁ, Katarína. Británie zpřísňuje migrační pravidla.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-04].Dostupné online.
↑Goldfarb, Jeffrey. Bookish Britain overtakes America as top publisher.RedOrbit. Texas: 10 May 2006.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MSN Encarta Encyclopedia article on Shakespeare. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 9 February 2006.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.encarta.msn.com [online]. [cit. 2015-11-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-02-09.
↑William Shakespeare. [s.l.]: Columbia Electronic EncyclopediaDostupné online.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Early Welsh poetry [online]. BBC Wales [cit. 2010-12-29].Dostupné online.
↑Lang, Andrew.History of English Literature from Beowulf to Swinburne. Holicong, PA: Wildside Press, 2003.Dostupné online.ISBN978-0-8095-3229-2. S. 42.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mystery of Christie's success is solved.The Daily Telegraph. London: 19 December 2005.Dostupné online [cit. 14 November 2010].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Edinburgh, UK appointed first UNESCO City of Literature [online]. Unesco [cit. 2015-03-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2013.
↑Swift, Jonathan; Fox, Christopher.Gulliver's travels: complete, authoritative text with biographical and historical contexts, critical history, and essays from five contemporary critical perspectives. Basingstoke: Macmillan, 1995.Dostupné online.ISBN978-0-333-63438-7. S. 10.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bram Stoker..The New York Times. 23 April 1912.Dostupné v archivu pořízeném z originálu.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab1960–1969 [online]. EMI Group [cit. 2015-03-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-25.
↑ab Paul At Fifty.Time. New York: 8 June 1992.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-18.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑British Citizen by Act of Parliament: George Frideric Handel [online]. UK Parliament, 20 July 2009 [cit. 2015-03-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2010.
↑ANDREWS, John. Handel all'inglese.Playbill. New York: 14 April 2006.Dostupné online [cit. 11 September 2009].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Citron, Stephen.Sondheim and Lloyd-Webber: The new musical. London: Chatto & Windus, 2001.Dostupné online.ISBN978-1-85619-273-6.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Beatles a big hit with downloads.Belfast Telegraph. 25 November 2010.Dostupné online [cit. 16 May 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EMI: British rock legends get their own music title for PlayStation3 and PlayStation2, tisková zpráva, [cit. 9 March 2015],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Archivováno 26. 4. 2011 naWayback Machine.
↑KHAN, Urmee. Sir Elton John honoured in Ben and Jerry ice cream.The Daily Telegraph. London: 17 July 2008.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALLEYNE, Richard. Rock group Led Zeppelin to reunite.The Daily Telegraph. London: 19 April 2008.Dostupné online [cit. 31 March 2010].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Floyd 'true to Barrett's legacy'.BBC News. 11 July 2006.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOLTON, Kate. Rolling Stones sign Universal album deal.Reuters. 17 January 2008.Dostupné online [cit. 26 October 2008].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WALKER, Tim. Jive talkin': Why Robin Gibb wants more respect for the Bee Gees.The Independent. London: 12 May 2008.Dostupné online [cit. 26 October 2008].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Corner, Lewis. Adele, Coldplay biggest-selling UK artists worldwide in 2011.Digital Spy. 16 February 2012.Dostupné online [cit. 22 March 2012].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Seznam světového dědictví UNESCO ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska - Histoire-Ucad.org.cs.histoire-ucad.org [online]. [cit. 2019-10-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-30.
↑ Fish and chips: Proč Britové tolik milují smaženou rybu a hranolky? A kde si je dát jako místní? Víme!.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2019-12-23].Dostupné online.
↑ Fish and chips. Za svůj národní poklad vděčí Británie imigrantům.iDNES.cz [online]. 2020-09-20 [cit. 2020-09-20].Dostupné online.
↑ Ještě za pět let bude náš vánoční pudink chutnat skvěle, tvrdí v malé londýnské továrně.Radiožurnál [online]. 2013-12-22 [cit. 2019-12-23].Dostupné online.
↑ Pochoutka, u které se neptejte po surovinách. To je tradiční skotský haggis.iDNES.cz [online]. 2018-02-13 [cit. 2019-12-23].Dostupné online.
.svg)
.svg)
_performing_before_Queen_Elizabeth_and_her_court_LCCN96506570.jpg)
_-_Robert_Walpole%2c_1st_Earl_of_Orford_(1676-1745)_-_RCIN_402902_-_Royal_Collection.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(3).jpg)
.svg)
.svg)
.jpg)
_(2).jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_cropped_16-9.jpg)
.svg)
