Artefakty nalezené v Emirátech ukazují na historii lidského osídlení přes 125 000 let.[10] Vdobě bronzové v oblasti žili,Sumerům známí, „Maganové“,[11] kteří obchodovali jak s pobřežními městy, tak se zpracovateli bronzu z vnitrozemí. V době železné a následnémhelénistickém období zůstala oblast důležitým pobřežním obchodnímentrepôtem.[12] Oblast se v 7. stoletíislamizovala a v islámské éře se znovu stala důležitým centrem obchodu, soustředěným zejména kolem přístavů Džulfar, Dibba aChór Fakkán.[13] Ty ve spojení s rozsáhlou východoarabskou obchodní sítí, která se soustředila kolem Hormuzského království, tvořily důležitý článek arabského monopolu na obchod mezi Východem a Evropou.[14] V pozdní islámské éře se vedle rozvoje zemědělství ve vnitrozemských oázách, jako jsouLiwa,Al-Ajn a Dhaid, rozvíjela řada malých obchodních přístavů a kmenovábeduínská společnost koexistovala s usedlým obyvatelstvem v pobřežních oblastech.
KdyžPortugalci pod vedenímAfonsa Velikého vtrhli do oblasti a narušili arabské obchodní sítě, došlo k řadě vpádů a bitev podél pobřeží, což vyvolalo úpadek obchodu a nárůst regionálních konfliktů v důsledku roztříštění hormuzské moci. Následné konflikty mezi námořními komunitamiSmluvních států aBrity vedly k vypleněníRás al-Chajmy britskými vojsky v roce 1809 a znovu v roce 1819, což vyústilo v první z řady britských smluv s místními vládci v roce 1820.[15] Tyto smlouvy vedly k míru a prosperitě na pobřeží a podpořily obchod s přírodnímiperlami i oživení dalšího regionálního obchodu. Další smlouva z roku 1892 přenesla vnější vztahy na Brity výměnou za statusprotektorátu. Britské rozhodnutí z počátku roku 1968 o ukončení angažovanosti v poručenských státech vedlo k rozhodnutí založit federaci. Šest emirátů dne 2. prosince 1971 vyhlásilo Spojené arabské emiráty a o tři měsíce později se přidal poslední, sedmý.[16] Naopak dva z bývalých Smluvních států, Bahrajn a Katar, se rozhodly nepřipojit a zvolily samostatnost. První prezident federace šejkZájid bin Sultán Ál Nahján dohlížel na rozvoj emirátů tím, že investoval příjmy z ropy do zdravotnictví, vzdělávání a infrastruktury.[17]
Kamenný nástroj používaný k porážení zvířat objevený u pobřeží Perského zálivu naznačuje, že lidé v oblasti sídlili možná již před 130 000 lety.[24]
Pravěké osídlení bylo archeologicky doloženo k době 5000 let př. n. l. Souvislé trvání osady při zálivu sahá do doby 3200 př. n. l., archeologové hovoří v této souvislosti o kultuře Hafit. V období 2600–2000 př. n. l. existovala na území současných Spojených arabských emirátů, zejména kolem dnešního Abú Zabí, kulturadoby bronzové zvanáUmm Al-Nar. Tato kultura obchodovala sHarappskou kulturou v údolíIndu, sMezopotámií, jakož i se starým Íránem,Baktrií aLevantou.Sumerské zdroje hovoří o území dnešních Emirátů jako o domově „Makkanů“ nebo „Maganů“.
Další kultura zvaná Wadi Suq (2000 až 1300 př. n. l.), řazená kdobě železné, již přešla kekočovnictví a vytvořila první zavlažovací systémy umožňující osídlení i více ve vnitrozemí.
Někdy po roce 1200 př. n. l. území ovládliAchaimenovci (o čase jejich příchodu do oblasti se vedou spory, jejich vliv je doložen spíše až od 7. století př. n. l.), kteří pak roku 550 př. n. l. zformovaliAchaimenovskou říši, zvanou též První perská říše, jejíž součástí se emirátské území stalo. V achaimenovské éře došlo k výstavbě opevněných osad a vybudování zavlažovacího systému zvanéhofalaj. Po rozbití říše, způsobeném invazíAlexandra Makedonského roku 330 př. n. l., se historické údaje o oblasti ztrácejí, určité civilizační centrum se totiž zachovalo spíše v oblasti dnešního Ománu. Zdá se však, že zejména od 2. století docházelo k příchodu kmenů ze západu a jihozápadu Arabského poloostrova, zhruba z území dnešní Saúdské Arábie. Území ve 3. století ovládaliSásánovci, centrum jejich říše bylo však mnohem severněji, na území dnešního Iráku a Íránu, a emirátské území bylo jen periferií.
Je známo, že kolem roku 600 se v oblasti uchytilonestoriánskékřesťanství.[25] Ale nakonec jasně převládl islám. ZakladatelislámuMohamed oslovil vládce Ománu již roku 630, devět let pohidžře. Ti odcestovali doMedíny akonvertovali k islámu. Zároveň přijali úkol vyhnat Sásánovce, což se jim podařilo. Po smrti Mohameda hrozilo, že se nové islámské komunity na jihu Perského zálivu rozpadnou a hrozila i povstání proti muslimským vůdcům. ChalífaAbú Bakr tak vyslal z hlavního města Medíny armádu, která území ovládla (tzv. války ridda zvané též války protiapostázi) a území Emirátů tak bylo začleněno do nově vznikléhoRášidského chalífátu. Důležitými body se v té době stal přístav Džulfar (dnešní Rás al-Chajma) a oáza tehdy zvaná Tu'am, jež byla důležitým obchodním centrem pro velbloudíkaravany cestující mezi pobřežím a arabským vnitrozemím.
Kočovnické kmeny a skupiny zakládaly sezónní a polosezónní osady a centra. Všechny současné emiráty mají tento kořen. Nejsilnějším kmenem byl Bani Jas, který položil základ dnešního Abú Zabí. Kmen Al Kavasim ovládal námořní obchod. Obyvatelstvo se živilo hlavně sběrem mořskýchperel, rybolovem a dálkovým obchodem.
Fialově označeno území dobyté Portugalci
Expanze evropských koloniálních říší do oblasti Perského zálivu přivedla nejprvePortugalce. Ti si udržovali vliv na pobřežní osady a od 16. století podnikali i výboje do vnitrozemí, pod vedenímAfonsa de Albuquerqua. V 17. století ovládli široký pás země, který ovšem zahrnoval především území dnešního Ománu. Na území emirátském pro ně byl důležitý zejména přístav Džulfar a ovládli i osaduChór Fakkán (které říkali Corfacão).
Emiráty se v závěru 18. století staly místem hospodářského a politického zájmuBritů, kteří ovládli celé území a od roku 1787 vytvořili síť vojenských základen – typové pevnosti na čtvercovém půdorysu se čtyřmi válcovými věžemi a dvěma podzemními patry. Důvodem měl být boj spirátstvím, Britové toto území nazývali také Pirátským pobřežím. Emirátští historikové však teze o pirátství odmítají, z jejich úhlu pohledu čelili Britové především odporu Al Kavasim, který byl dle nich logický a legitimní, a boj proti pirátům byl jen záminkou k postupnému ovládnutí oblasti, zejména obchodu s perlami. Knihu vyvracející mýtus o pirátství sepsal v roce 1986 i jeden z emírů, Sultan bin Muhammad Al-Kasimi, vládce emirátu Šardžá.[26]
Hlavní vojenské kampaně Britů k ovládnutí pobřeží se odehrály v letech 1809 a 1819. Následující rok podepsala Británie s řadou místních vládců příměří, jež dalo vzniknout výrazuTrucial States, neboliSmluvní státy, někdy se užívalo i pojmuTrucial Oman, tedySmluvní Omán.[27][28] Další smlouva byla podepsána v roce 1843 a v roce 1853 byla schválena „věčná smlouva o námořním příměří“. V té době se vžil další název pro region – Pobřeží příměří[29]. K tomu byla přidána „výlučná dohoda“ podepsaná v roce 1892, která zTrucial States udělala britskýprotektorát. „Smluvní“ šejkové se zavázali, že nebudou prodávat půdu nikomu jinému než Britům a nebudou bez jejich souhlasu vstupovat do vztahů s žádnou jinou zahraniční vládou. Na oplátku Britové slíbili, že budou chránit pobřeží před agresí po moři, a že budou pomáhat i v případě pozemního útoku z vnitrozemí. Krom problémů politických sužovala v letech1841–1892 obyvatelstvo i epidemiepravých neštovic.
Mnozí šejkové se cítili poškozeni vyhlášením protektorátu, i proto, že britský zákazobchodu s otroky vedl ke ztrátě jejich důležitého zdroje příjmů. Obchod s perlami jim však brzy nahradil tyto ztráty a konec 19. století a začátek 20. století byly ve znamení prosperity. Obchody však narušila nejprveprvní světová válka a později dvě rány, které přišly téměř současně:velká hospodářská krize a vynález umělé výroby perel. Poslední ránu zasadila obchodu s pravými perlami vláda nově vzniklé nezávisléIndie v roce 1947, když uvalila vysoká cla na perly dovážené z Perského zálivu. To vedlo k extrémním ekonomickým obtížím celé oblasti.
Emírové se snažili nahradit zhroucení obchodu s perlami nalezením ropy, která v té době již byla s úspěchem těžena v okolních státech, v Bahrajnu, Kataru či Kuvajtu. Vrt do hloubky 4000 metrů, který byl s obrovskými náklady proveden v roce 1950, však na ropu nenarazil. Síly při hledání ropy spojili Britové (BP) a Francouzi (Total), mezi nimi i známý oceánografJacques-Yves Cousteau. Průlom přišel v roce 1958, kdy námořní vrtná plošina objevila ropu nedaleko Abú Zabí. V roce 1962 byl vyvezen první barel emirátské ropy do zahraničí – zlé časy skončily a nastala znovu éra prosperity. Zejména vládce emirátu Abú ZabíZajd bin Sultán Ál Nahján zahájil velkorysou výstavbu škol, nemocnic a silnic.
Problémem politickým, ale i ekonomickým (limitujícím hledání a těžbu ropy ve vnitrozemí) byly nejasné hranice mezi jednotlivými emiráty a ostatními státy v oblasti. V 50. letech se tuto problematiku rozhodli vyřešit Britové, ale diplomatJulian Walker neuspěl.[30] Problém se přelil i do éry samostatnosti, spor o hranice se Saúdskou Arábií byl vyřešen roku 1974, spor o hranice s Ománem skončil dohodou dokonce až roku 2008.
Historické vyvěšení vlajky nového státu 2. prosince 1971 před Domem federace v Dubaji
Zmíněná samostatnost přišla brzy a iniciovali ji kupodivu Britové. Ti se v 60. letech dostali do velmi složité ekonomické situace. Dne 24. ledna 1968 oznámil britský premiérHarold Wilson rozhodnutí vlády, které v březnu 1971 znovu potvrdil předseda vládyEdward Heath: ukončit smluvní vztahy se všemiTrucial States. Britové již neměli sílu zajistit jim ochranu. Ál Nahján se pokusil přesvědčit Brity, aby ctili smlouvy o ochraně, a nabídl jim uhradit veškeré náklady na udržení britských ozbrojených sil v Emirátech. Britskálabouristická vláda však nabídku odmítla. Zástupci devíti emirátů pak narychlo svolali kongres, kde měl být ustaven společný stát, ale do poloviny roku 1971 se nedokázali dohodnout na podmínkách unie, přestože smlouva s Brity měla vypršet v prosinci téhož roku. Obavy z toho, že by se území Emirátů mohla zmocnit nějaká síla v oblasti, sílily a nebyly plané. Zvláště poté, coíránská skupinatorpédoborců přerušila vojenské cvičení v oblasti dolního zálivu a vpadla na Tunbské ostrovy. Britská válečná loď zůstala během invaze nečinná. Vzápětí se skupina dalších íránských torpédoborců přiblížila k ostrovuAbú Músá. V tomto případě šejk Chálid bin Mohammed Al Kasimi začal vyjednávat s íránským šáhem a domluvil s ním alespoň, že ostrov nebude přepaden, ale pronajmut Íránu za 3 miliony dolarů ročně. Zálusk měla ale i Saúdská Arábie, která vyhlásila svůj nárok na Abú Zabí. Pod tímto tlakem se 2. prosince 1971 v dubajském penzionu (nyní známém jako Dům federace) šest z emirátů dohodlo na vstupu do federace zvané Spojené arabské emiráty. Poslední, sedmý emirát, Rás al-Chajma se k federaci připojil 10. ledna 1972. Naopak dva z bývalýchTrucial States, Bahrajn a Katar, se rozhodly nepřipojit a zvolily samostatnost. Prvním prezidentem federace se stalZajd bin Sultán Ál Nahján, někdy označovaný za „otce národa“.
V únoru 1972 byla vytvořena Federální národní rada, čtyřicetičlenný poradní orgán jmenovaný sedmi emíry. Spojené arabské emiráty vstoupily 6. prosince 1971 do Ligy arabských států a 9. prosince do OSN. V květnu 1981 byly zakládajícím členem Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu.
Spojené arabské emiráty se pak opřely především o spojenectví seSpojenými státy americkými. Podporovaly vojenské operace USA v oblasti i jinde v muslimském světě, ať to bylaoperace Pouštní bouře v roce1990, válka protiTálibánu vAfghánistánu (2001) anebo protiSaddámovi Husajnovi vIráku (2003). Země podepsala smlouvu o společné obraně s USA v roce 1994. V roce 1995 ale uzavřela podobnou dohodu i s Francií a v lednu 2008 podepsaly Francie a SAE smlouvu umožňující Francii zřídit stálou vojenskou základnu v emirátu Abú Zabí.[31] Samy Spojené arabské emiráty nebývají vojensky příliš aktivní, ale připojily se například k mezinárodnímvojenským operacím vLibyi v březnu 2011.[32] Od března 2015 byly SAE zapojeny do války vJemenu v rámci koalice vedené Saúdskou Arábií.[33][34]
SAE experimentují i s demokratickými reformami, 16. prosince 2006 se konaly vůbec první celonárodní volby, voliči si v nich zvolili polovinu členů Federální národní rady.[35] Vývoj je ale pozvolný, Spojené arabské emiráty uniklyarabskému jaru, které zažily jiné země v oblasti. Při vědomí protestů v nedalekém Bahrajnu v listopadu 2012 Spojené arabské emiráty zakázaly kritiku vlastní vlády a pokusy organizovat veřejné protesty prostřednictvímsociálních sítí. Velmi tvrdě vláda zakročuje také protiislamistickým tendencím, které představuje zejména skupina Al Islah napojená naMuslimské bratrstvo.[36] V roce 2020 SAE, spolu s Bahrajnem, navázaly diplomatické vztahy sIzraelem.[37][38] Předtím tak učinily jen dvě arabské země –Egypt aJordánsko. Ve stejném roce SAE liberalizovaly veřejný život, například zrušením zákazu pití alkoholu či zrušením institutu „zločinu ze cti“.[39]
Vlajka SAE je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy, zeleným, bílým a černým. U žerdi je svislý pruh červené barvy (jeho šířka je rovná čtvrtině délky vlajky).
Státní znak SAE je tvořen zlatýmsokolem (s bílouzbrojí a dvěma řadami letek), stojícím na červeném panelu s bílým názvem státu. Na hrudi má kruhový emblém s vyobrazením vlajky SAE (červený pruh je heraldicky vpravo). Jednotlivé pruhy vlajky nejsou přímé ale do oblouku, takže působí plastickým dojmem, navíc mají jednotlivá pole vlajky odlesky. Pole je ohraničeno bílým (na obrázku stříbrným s černým lemem) mezikružím, na jehož vnějším okraji je položeno sedm bílých hvězd.
Území SAE je lemovánoOmánským zálivem aPerským zálivem. Nachází se na strategickém místě jižně odHormuzského průlivu, který je životně důležitým tranzitním bodem pro ropný průmysl. Spojené arabské emiráty sdílí 530 kilometrů dlouhou hranici se Saúdskou Arábií na západě, jihu a jihovýchodě a 450 kilometrů dlouhou hranici s Ománem na jihovýchodě a severovýchodě. PoloostrovMusandam, cíp u Hormuzského průlivu aMadha jsouexklávy Ománu. Pozemní hranice s Katarem na severozápadě je asi devatenáct kilometrů, její přesný průběh je ale zdrojem sporů. Nejde o jediný hraniční spor, emiráty vznesly nárok i na Íránem obsazené ostrovyAbú Músá a Velký a Malý Tunb, spor zůstal nedořešen. Spojené arabské emiráty také zpochybňují nároky Kataru na některé další ostrovy.
Umělé jezero Zacher
Největší emirát,Abú Zabí, představuje 87 % celkové rozlohy Spojených arabských emirátů (67 340 kilometrů čtverečních). Nejmenší emirát,Adžmán, má naopak rozlohu pouze 259 čtverečních kilometrů. Před stažením z této oblasti v roce 1971 Británie vymezila vnitřní hranice mezi sedmi emiráty, aby předešla územním sporům, které by mohly bránit vzniku federace. Vládci emirátů to většinou akceptovali, vnitřní hraniční spory zůstaly jen mezi Abú Zabí aDubají a mezi Dubají a Šardžá.
Většinu území zaujímá plochá nížina, která je z větší části pokrytápouští. Pouštní oblast Abú Zabí zahrnuje dvě důležité oázy. Rozsáhlá oázaLiwa se nachází na jihu poblíž nevymezené hranice se Saúdskou Arábií. Asi 100 km severovýchodně od Liwy se nachází oáza Al-Burajmí, která se rozprostírá po obou stranách hranice mezi Abú Zabí a Ománem. Zacher v Al Ain je umělé jezero poblíž hranic s Ománem, které bylo vytvořeno z vyčištěné odpadní vody.[40] Pobřeží je lemováno ostrovy (na jednom z nich leží hlavní město Abú Zabí).
Podnebí je tropické a suché. Nejteplejší měsíce jsou červenec a srpen, kdy průměrné teploty přesahují 45 °C. Výrazně nižší teploty jsou pouze v pohoří Hadžar. Nejstudenější měsíce jsou leden a únor, s teplotami mezi 10 a 14 °C. Průměrné srážky dosahují asi 100 mm a v horách až 350 mm. Velice časté jsou silnépísečné bouře. Během pozdních letních měsíců je v pobřežní oblasti obzvláště nepříjemný vlhký jihovýchodní vítr známý jako Šarqi.
V poušti jeflóra velmi řídká a skládá se z trav a trnitých keřů. V oázách rostou datlové palmy, akácie a eukalypty. Původní pouštnífauna se ocitla na pokraji vyhynutí kvůli intenzivnímu lovu, což vedlo k ochranářskému programu, který v 70. letech 20. století inicioval šejkZájid bin Sultán Ál Nahján, což vedlo k přežití napříkladpřímorožců arabských,velbloudůjednohrbých a leopardů. Pobřežní fauna se skládá hlavně z makrel, okounů a tuňáků, žraloků a velryb.
Pro označení vládců jednotlivých emirátů se v Spojených arabských emirátech používá titulšejk místoemír. Titul je používán kvůlišejchátovsky stylizovanému systému vládnutí v návaznosti na kulturu arabských kmenů, kde šejch znamená vůdce, stařešina nebo kmenový náčelník rodu, který se podílí na společném rozhodování se svými stoupenci.Prezidenta a viceprezidenta volí Federální nejvyšší rada. Obvykle zastává prezidentský úřad hlava dynastie Al Nahyan, která sídlí v Abú Dhabí, a ministerský úřad hlava dynastieÁl Maktúm, která sídlí v Dubaji. Všichni premiéři s výjimkou jednoho zastávali současně funkci viceprezidenta. Federální vláda se skládá ze tří složek:
Soudní moc: Nejvyšší soud a nižší federální soudy.
Pouze emirát hlavního města Abú Zabí má ústavu. Vládci emirátů jsou členy Nejvyšší rady. Šejkové ze svého středu volí prezidenta a viceprezidenta federace a jmenují čtyřčlenný poradní orgán. Parlament emirátů se schází jednou ročně a schvaluje federální zákony, řada vyhlášek a zejména tradičních zvyklostí zůstává v jednotlivých emirátech odlišná.
PrezidentZájid Ál Nahján a další představitelé členských států uskupeníBRICS na summitu v ruskéKazani v říjnu 2024Zájid Ál Nahján a americký prezidentDonald Trump v Abú Zabí 15. května 2025
Ze stranyamerické vlády byly SAE kritizovány ve zprávě pro lidská práva v roce 2008 za právošaría ve svém soudním systému.[43] Cizincům hrozí v zemi pokuta nebo vězení za líbání na veřejnosti nebo v případě, že budou přistiženi pod vlivem alkoholu.[44]
Spojené arabské emiráty se v roce 2015 zapojily dovojenské intervence v Jemenu pod vedením Saúdské Arábie. Do SAE vyváží zbraně Česká republika. PodleAmnesty International dostává armáda Spojených arabských emirátů „od západních států a jiných zemí dodávky zbraní v miliardové výši, které obratem posílá milicím do Jemenu, jež prokazatelně páchají válečné zločiny.“[46] SAE jsou spojencem Spojených států a Američané využívají základny a přístavy na území SAE. 3. srpna 2016 se na tajné schůzce v Trump Tower sešel vyslanec korunních princů SAE a Saúdské Arábie s nejstarším synem Donalda TrumpaDonaldem Trumpem Jr. a nabídl pomoc Trumpově volební kampani.[47] Po Trumpově zvolení prezidentem se zástupce SAE snažil údajně ovlivňovat Trumpovu administrativu k tvrdšímu postoji vůčiKataru běhemkatarské diplomatické krize.[48]
Ve Spojených arabských emirátech pracují miliony dělníků a pracovníků, jejichžlidská práva nejsou dodržována. Praxe bývá nazývána jako moderní otroctví
Rozvoji Spojených arabských emirátů je vyčítáno nedodržovánímlidských práv,obchod s lidmi a velmi špatné pracovní podmínky.[52] Tato praxe bývá přezdívána jako „moderníotroctví“. V celé zemi (na stavbách, v hotelech i jinde) pracují milionyimigrantů z chudýchjihoasijských iafrických zemí. Ti jsou do země přilákáni na falešné a příliš vysoké nabídky. Po příjezdu jsou jim často odebrányosobní doklady a mzda se pohybuje na nejnižší úrovni či vůbec nebývá vyplácena.[53] Dělníci zde pracují kolem 14 hodin denně, 6 až 7 dní v týdnu, bez dodržování bezpečnostních předpisů a na slunci při teplotách až 50 °C.[54]
V zemi jsoupolitičtí vězni a kritika režimu a jeho politiky je trestána mnohaletým vězením.[55]
Lidskoprávní organizace zemi obviňují z nedodržovánílidských práv žen i sexuálních menšin.
Vývoz v roce 2006Letoun společnostiEmiratesNejvyšší mrakodrap světaBurdž Chalífa v Dubaji
Ekonomika Spojených arabských emirátů je druhou největší ekonomikou na středním východě (první jeSaúdská Arábie). PodleMezinárodního měnového fondu (odhad k roku 2020) je emirátská ekonomika, z hlediskahrubého domácího produktu vparitě kupní síly, 33. největší ekonomikou světa (to je zhruba na úrovniJihoafrické republiky čiŠvýcarska). Vydělí-li se ovšem tato mohutnost ekonomiky počtem obyvatel, je SAE devátým nejbohatším státem světa (na podobné úrovni jakoDánsko nebo Spojené státy). Podleindexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN, mají však SAE až 31. nejvyšší kvalitu života na planetě. Tento rozpor souvisí především s nelehkými podmínkami dělníků-přistěhovalců. Jejich vykořisťování bylo již několikrát kritizováno mezinárodními organizacemi a je umocněno tím, že v zemi je zakázána činnostodborů.[56]
Do poloviny19. století zde bylo hlavním zdrojem obživy lovperel, ryb a obchod skořením. Hospodářství doznalo proměny poté, kdy vznikla vAbú Zabí kolem roku 1930 první ropná společnost. Vývoz ropy byl zahájen roku 1962. Díky vývozu ropy počala nová éra masivní výstavby budov a celkové zlepšování úrovně života. Nyní je hospodářství země založeno z 85 % na těžbě a zpracováníropy azemního plynu. SAE se tak staly jedním z nejbohatších států světa. Průmysl je velice rozvinutý. Vyrábí secement ahliník, dále se kromě ropy těží takémramor. Zemědělství je zanedbatelné. Obdělává se asi 0,5% plochy a to buď v oázách nebo na územích s umělým zavlažováním. Hlavní plodinou jepalma datlová. 80% potravin a spotřebního zboží se musí dovážet.
Spojené arabské emiráty mají od roku2020 takéjadernou elektrárnuBaráka. Jde o první jadernou elektrárnu v celém arabském světě.[57] Katar kvůli této elektrárně podal stížnost kMezinárodní agentuře pro atomovou energii a cítí se jí ohrožen. Emiráty ale jeho argumenty odmítly. Elektrárnu vybudovaly za pomoci Jihokorejců.
Země má kvalitní silnice, velké přístavy (Abú Zabí čiDubaj) a čtyři mezinárodní letiště, dvěma největšími jsouMezinárodní letiště Dubaj aMezinárodní letiště Ál Maktúma. Národním leteckým dopravcem je společnostEmirates, je vlastněná emirátem Dubaj. V roce 2019 to byla 12. největší letecká společnost na světě podle počtu přepravených pasažérů.[58] Buduje se zde také železnice. Zdravotnictví a školství (jsou zde i vysoké školy) jsou na velice vysoké úrovni a jsou zcela bezplatné pro občany Spojených arabských emirátů.
Dle odhadů mají Spojené arabské k roku 2024 celkem 11 027 129 obyvatel.[2] Občané Emirátu tvoří jen 11,5 % obyvatelstva.[61] Zbytek, tedy 88,5 % obyvatel, tvoří přistěhovalci, především zIndie,Pákistánu,Bangladéše aFilipín. Oficiální statistiky k dispozici nejsou, ale podle průzkumu Euromonitor International z roku 2015, tvoří ve třech emirátech – Dubaj, Šardžá a Adžmán – Indové 25 procent populace a Pákistánci 13 procent.[62] Migrace do SAE je jedna z nejvyšších na světě, přistěhovalci ale nemají status občana. Občanství Spojených arabských emirátů je velmi obtížné získat, jde to pouze za velmi zvláštních okolností.[63] V zemi je též 500 000 přistěhovalců z Evropy, Austrálie, Severní a Latinské Ameriky. Historická vazba na Británii způsobuje, že plná pětina z nich jsou Britové.
Naprostá většina občanů vyznáváIslám, který je istátním náboženstvím. 85% emirátských občanů (což je ovšem jen malá část obyvatel) jsousunnité. Zbývajících 15% občanů tvoříšíité, kteří jsou soustředěni v Dubaji a Šardžá. Muslimové mají zákonem zakázáno opustit islám.[64] Žádné oficiální statistické údaje o náboženské víře mezi přistěhovalci, kteří nemají status občana, neexistují. Většinou jde také o sunnitské muslimy, podíl šíitů se odhaduje o něco větší než mezi občany, možná okolo 20 procent. Menší komunita Ománců v zemi vyznáváibádíju. V zemi je též komunitakřesťanů, tvořená především přistěhovalci zFilipín,Libanonu,Sýrie a Evropy, která využívá 45 kostelů a může tvořit podle odhadů až 13 procent obyvatelstva (započítáme-li i přistěhovalce – neobčany). Přistěhovalci z Indie vyznávajíhinduismus. Vláda je k nim poměrně tolerantní a obecně málokdy zasahuje do náboženských aktivit nemuslimů. Některá liberalizační opatření, která ve 21. století v SAE byla realizována, se připisují právě snaze přilákat a udržet v zemi i nemuslimské, především tedy hinduistické přistěhovalce. Zvláště stavební boom by byl bez nich nemyslitelný. Hinduisté tvoří podle odhadů asi 7 procent všech obyvatel. V zemi je malá, asi třítisícová, komunitažidů, od roku 2008 má k dispozici jednusynagogu.[65] V roce 2019 vláda po mnoha letech oficiálně existenci této komunity uznala.[66]
Drtivá většina obyvatel žije na pobřeží, z toho 60 % obyvatel jen ve městechAbú Zabí aDubaji; přes 95 % území je v podstatě liduprázdných. S poměrem 2,2 muže na jednu ženu je pohlavní nerovnováha SAE po Kataru druhá nejvyšší na světě. Průměrná délka života je 76,7 (k roku 2012), což je více než v jakékoli jiné arabské zemi. K roku 2007 trpělo celkem 19,5 % obyvatel SAE ve věku od 20 do 79 letcukrovkou a tímto podílem obyvatel trpící zmíněnou chorobou se SAE dostaly na první místo na světě.[67]
Bohatství Spojených arabských emirátů umožňuje kulturní rozvoj především v oblasti architektury. V emirátech tak v poslední třetině 20. století a na začátku 21. století vznikla řada významných staveb. K nejznámějším patříBurdž Chalífa. Jde o nejvyššímrakodrap světa, který byl postaven v letech 2004–2010 vDubaji.[68] Výška je 828 metrů včetně antény, budovu projektovalo architektonické studioSkidmore, Owings and Merrill. Další proslulou stavbou, ba symbolem celého státu, se stal hotelBurdž al-Arab, přezdívaný obvykle Plachetnice. Leží na umělém ostrově asi 260 metrů od pláže čtvrtěDžumeira v Dubaji.[69] Stavba byla dokončena v roce 1999. Unikátní stavbou je také galerieLouvre Abu Dhabi, kterou vyprojektoval francouzský architektJean Nouvel.[70] MuzeumGuggenheim Abu Dhabi navrhl jiný slavný architekt,Frank Gehry.[71] K dalším zajímavým stavbám patříCapital Gate v Abú Zabí,Emirates Towers,Jumeirah Beach Hotel nebo rozhlednaDubai Frame. Největší sakrální stavbou v zemi jeMešita šejka Zajeda, otevřená byla v roce 2007. Velmi oblíbená je v SAE stavba umělých ostrovů či poloostrovů, kde si pak staví rezidence ti nejbohatší. K takovým projektům patříThe World neboPalm Islands.[72][73]
Na seznamSvětového dědictvíUNESCO byly zapsány dvě emirátské položky. V roce 2011 to byly památky městaAl-Ajn (zejm. tamní oázy, archeologický park Hili a archeologické naleziště Bidaa Bint Saud s vykopávkami zdoby bronzové) a roku 2025 se na seznam dostalo archeologické naleziště Džabal Al-Fájah, obývané lidmi již před 210 000 lety, s nejstaršími hroby zpaleolitu.[74][75] SAE také usilují například o zapsání ruin starověkého města Ed Dur, mešity Al Bidja z 15. století (nejstarší mešita v zemi) nebo pevnosti Dhajah z 18. století vRás al-Chajma, kterou roku 1819 dobyli Britové.[76]
K nejúspěšnějším projektům agentury patříEmirates Mars Mission. Během mise byla kMarsu v roce 2021 dopravena sonda Amal, která zkoumala atmosféru a povrch planety. Hlavním cílem mise bylo zjistit, zda je marsovská atmosféra vhodná pro dlouhodobý pobyt člověka. Šlo o první meziplanetární výpravu arabského státu v historii.[80][81] Sonda mj. pořídila unikátní snímek odvrácené strany marsovského měsíceDeimos.[82]
K tradičním zábavám dlouho patřily dětské závody na velbloudech, ale pod tlakem lidskoprávních aktivistů, například Pákistánce Ansara Burneye, se od nich ustupuje.[85] Roli národního symbolu sehrávásokolnictví.[86] V zemi působí asi 5000 sokolníků.
Díky přistěhovalcům zjižní Asie je v zemi dosti populární ikriket. Domácí reprezentace se dvakrát probojovala namistrovství světa (1996, 2015) a SAE hostily třikrát mistrovství Asie (1984, 1995, 2018). Když poútoku na srílanské kriketisty v roce 2009 pákistánská kriketová reprezentace nemohla hrát doma, byly její základnou takřka po desetiletí právě emiráty.[91] Stejně tak se zde hrála pákistánská kriketová liga.[92] V roce 2020 se ve Spojených arabských emirátech odehrál i celý ročník sledovanéindické ligy.[93]
Kuchyně Spojených arabských emirátů je směsíblízkovýchodní kuchyně aasijské kuchyně. Protože je dnes v SAE mnoho přistěhovalců, nalezneme zde v hojném počtu jídla z celého světa. Najdeme zde však itradiční arabská jídla, jako ješauarma,falafel,hummus nebovelbloudí maso. Tradičně se používá hodněmléka,obilí amasa. Dále se hojně používajíryby akoření. Z nápojů je nejpopulárnějšíčaj, který se často dochucujekardamonem ašafránem. Proslulým emirátským dezertem jeluqaimat (známý též pod tureckým názvemlokma nebo řeckýmloukumades) vyrobený z kynutých a smažených kuliček z těsta, namočených v sirupu nebo medu.[94] Někdy je posypanýskořicí nebo jinými přísadami. Často se podává sarabskou kávou (kahwou; nezaměňovat s kávouarabica, což je označení druhu kávových zrn).Vepřové maso je zakázáno, ke koupi ovšem je. Jehněčímu a skopovému je dávána přednost před kozím a hovězím.Alkohol je také zakázán, nicméně lze se k němu dostat v hotelových barech, nočních klubech a dokonce i ve speciálních sekcích některých supermarketů. Je ovšem velmi nebezpečné být pod vlivem alkoholu na veřejnosti, může to přivodit tvrdý postih. S rozvojem civilizace se i v Emirátech stalo populárnírychlé občerstvení, a to až natolik, že se SAE propracovaly na páté místo ve světovém žebříčku obezity a vláda byla nucena sáhnout ke kampani upozorňující na rizika fast foodů.[95]
↑CIA.gov. United Arab Emirates [online]. Central Intelligence Agency, 22 February 2024 [cit. 2024-02-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdStatistics by Subject - Population [online]. [cit. 2023-11-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSIEMUND, Peter; AL-ISSA, Ahmad; LEIMGRUBER, Jakob R. E. Multilingualism and the role of English in the United Arab Emirates.World Englishes. June 2021, s. 191–204.ISSN0883-2919.doi:10.1111/weng.12507.S2CID219903631. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ SAE si zvolily nového prezidenta, stal se jím korunní princ Abú Zabí.České noviny [online].ČTK, 2022-05-14 [cit. 2022-05-14].Dostupné online.
↑The Federal Boundaries of the United Arab Emirates [online]. [cit. 2024-03-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 July 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ United Arab Emirates Country Summary.The World Factbook. Central Intelligence Agency.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑By Location | Pivot Table | Data Portal [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑What Languages are Spoken in Dubai? | Visit Dubai [online]. Dubai Department of Economy and Tourism [cit. 2023-05-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Early human may have left Africa earlier | Human World | EarthSky [online]. February 2011 [cit. 2016-10-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Digging in the Land of Magan - Archaeology Magazine Archive [online]. [cit. 2018-09-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-12.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ancient Cities of the Emirates [online]. [cit. 2017-10-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-26.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑POWER, Timothy. The UAE in Early Islamic History.www.academia.edu.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑REID, Struan.The silk and spice routes, cultures and civilizations. UNESCO. London: Belitha [u.a.], 1994. (UNESCO integral study of the silk roads).ISBN978-1-85561-265-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Balfour-Paul, G.,The End of Empire in the Middle East: Britain's Relinquishment of Power in her Last Three Arab Dependencies, Cambridge University Press, 1984,ISBN978-0-521-46636-3
↑How was the UAE founded? [online]. 2018-12-07 [cit. 2023-08-17].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab United Arab Emirates profile.BBC News. 14 November 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑IMF Data Mapper [online]. Imf.org [cit. 2016-02-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZIBAEI, Mehdi. The new emerging middle powers within the new Middle East: UAE and Qatar.Quarterly Journal of Foreign Relations 2020/12-2 [online]. [cit. 2025-09-20].Dostupné online.
↑United Arab Emirates Archives [online]. [cit. 2022-04-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 April 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Report on the situation of journalists in the UAE Input for the Secretary General Report on the safety of journalists and the issue of impunity [online]. Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights [cit. 2022-05-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ UAE archaeologist discovers the Swiss Army knife from 130,000 years ago.The National [online]. 2014-02-05 [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ancient secrets of Sir Bani Yas Island unveiled | The National.web.archive.org [online]. 2015-12-22 [cit. 2021-02-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-22.
↑AL-QASIMI, Sultan Muhammed; SHĀRIQAH), Sulṭān ibn Muḥammad al-Qāsimī (Ruler of.The Myth of Arab Piracy in the Gulf. [s.l.]: Routledge 304 s.Dostupné online.ISBN978-0-415-02973-5. (anglicky) Google-Books-ID: 2YTJmnISdOMC.
↑ What Are the Trucial States?.WorldAtlas [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Francie bude mít první vojenskou základnu v Perském zálivu.iDNES.cz [online]. 2008-01-15 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑MEGERISI, Tarek.Geostrategic Dimensions of Libya’s Civil War. [s.l.]: Africa Security BriefDostupné online. DOI: 10.2307/resrep24408.
↑ Konflikt, který „nikoho“ nezajímá. Saúdská Arábie pustoší Jemen hladomorem s tichou podporou Západu.Český rozhlas [online]. 21. února 2018.Dostupné online.
↑ Zapomenutá válka. Konflikt v Jemenu ohrožuje bezpečnost v bohatých Emirátech.Seznam Zprávy [online]. 28. ledna 2022.Dostupné online.
↑ Spojené arabské emiráty zažívají historicky první volby.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2006-12-16 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑ Brotherhood 'sought Islamist state in UAE'.The National [online]. 2012-09-21 [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Historická dohoda. Izrael navázal diplomatické vztahy s Bahrajnem a SAE.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑ Prolomení tabu. Diplomatické styky s Izraelem navázaly Emiráty i Bahrajn.iDNES.cz [online]. 2020-09-15 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑SLADKÁ, Michaela. Spojené arabské emiráty zavádí reformy. Zakázaly zločiny ze cti, alkohol bude legální.Radio Wave [online]. 2020-11-10 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑UAE Government: Political system [online]. [cit. 2016-02-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑UAE Government: Political system [online]. [cit. 2016-02-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jeffrey T. Bergner.Country Reports on Human Rights Practices for 2008 [online]. S. 2203.Dostupné online.
↑ Britskému páru hrozí měsíc vězení za polibek v dubajské restauraci.iDnes [online]. 15. března 2010.Dostupné online.
↑WARD, Alex. The battle over Trump’s huge UAE arms deal, explained.Vox [online]. 2020-12-01 [cit. 2024-04-26].Dostupné online.
↑ One of the fastest ways to end Sudan's civil war is to stop the UAE's involvement.The Hill. 2024-08-07.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Miliardový byznys: Sankce na Rusko se „masivně obcházejí“ díky třetím zemím.Kurzy.cz [online]. 2024-02-28.Dostupné online.
↑ Visiting Dubai Is Like Standing on the Sidelines of a Gang Rape.Haaretz.Dostupné online [cit. 2021-11-27]. (anglicky)
↑What is Modern Slavery in Dubai and How Does it Affect You? [online]. Travellingjezebel, 2019-01-22 [cit. 2021-11-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Emiráty ve stínu Saúdské Arábie brutálně porušují lidská práva doma i v Jemenu.Deník Referendum [online]. 27. listopadu 2018.Dostupné online.
↑ Índice Global de los Derechos.CSI - Informe sobre las violaciones de los derechos sindicales [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (španělsky)
↑ V Emirátech zprovoznili první jaderný reaktor v arabském světě.ČT24 [online]. Česká televize, 1. 8. 2020 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑ZHANG, Benjamin. The 20 biggest airlines in the world, ranked.Business Insider [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑UAE National Bureau of Statistics [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 October 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑United Arab Emirates [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ UAE Population Statistics in 2019 (Infographics) | GMI.Official GMI Blog [online]. [cit. 2019-09-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Indians, Pakistanis make up 37% of Dubai, Sharjah, Ajman population.gulfnews.com [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ UAE nationality - The Official Portal of the UAE Government.u.ae [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ International Religious Freedom Report for 2012.2009-2017.state.gov [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑HERSCHLAG, Miriam. For the first time, Dubai’s Jewish community steps hesitantly out of the shadows.www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Jews of Dubai are on the map.Ynetnews [online]. 2019-02-05 [cit. 2021-02-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Burdž Chalífa slaví desáté narozeniny. Co o nejvyšší budově světa nevíte?.Forbes [online]. 2020-01-04 [cit. 2021-02-14].Dostupné online.
↑ Návštěva v Burdž al-Arab, nejluxusnějším hotelu na světě.iDNES.cz [online]. 2013-06-15 [cit. 2021-02-14].Dostupné online.
↑ Louvre Abu Dhabi / Ateliers Jean Nouvel.ArchDaily [online]. 2017-11-08 [cit. 2021-02-14].Dostupné online. (anglicky)
↑MOYNIHAN, Colin; KIRKPATRICK, David D. Long-Delayed Guggenheim Abu Dhabi Moves Ahead (Published 2019).The New York Times. 2019-04-26.Dostupné online [cit. 2021-02-14].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑VERNER, Ivan. Ostrovy vyrostlé z ropy.E15.cz [online]. [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑ V Dubaji vznikají luxusní ostrovy po vzoru evropských destinací.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑ Cultural Sites of Al Ain (Hafit, Hili, Bidaa Bint Saud and Oases Areas).UNESCO [online]. [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑ United Arab Emirates.UNESCO [online]. [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑ Ahmad ibn Mádžid.Encyclopaedia Beliana [online]. [cit. 2019-12-02].Dostupné online. (slovensky)
↑CUDDY, Alice. UAE in space: Hazzaa Al Mansoori to become first Emirati astronaut.www.bbc.com. 2019-09-22.Dostupné online [cit. 2019-12-02]. (anglicky)
↑BARTHÉLÉMY, Pierre. Sarah Al-Amiri, a 'rocket' in the United Arab Emirates sky.Le Monde. 2022-04-05.Dostupné online [cit. 2025-08-28]. (anglicky)
↑ První arabská sonda dorazila na oběžnou dráhu Marsu.Seznam Zprávy [online]. 2021-02-10 [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑ Sonda Amal dorazila na oběžnou dráhu Marsu, jde o první meziplanetární výpravu arabského státu.iROZHLAS [online]. 2021-02-09 [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑MIHULKA, Stanislav. Sonda Spojených arabských emirátů poslala nejpodrobnější snímek Deimosu.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2023-04-27 [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑ UAE at Rio 2016: Judoka Sergiu Toma goes in history books with a bronze for country’s second medal.The National [online]. [cit. 2018-12-04T20:31:32Z].Dostupné online. (anglicky)
↑ Za dne start, v noci cíl - formule 1 zkusí v Arábii nový formát závodu.iDNES.cz [online]. 2009-08-29 [cit. 2019-11-30].Dostupné online.
↑ Help for Gulf child camel jockeys.news.bbc.co.uk. 2004-12-02.Dostupné online [cit. 2019-11-30]. (anglicky)
↑ Ahmed Khalil dedicates AFC Asian Player of the Year award to ‘all the people of the UAE’.The National [online]. [cit. 2019-12-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ Abdulrahman wins AFC player of the year.ESPN.com [online]. 2016-12-01 [cit. 2019-12-02].Dostupné online.
↑ Pakistan not to play home matches in UAE anymore.Hindustan Times [online]. 2019-09-24 [cit. 2025-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ UAE to host matches for Pakistan Super League next year.Arab News [online]. 2018-12-15 [cit. 2025-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ IPL 2020 to be held from Sep 19 to Nov 10, Chinese sponsors retained.Hindustan Times [online]. 2020-08-02 [cit. 2025-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ABUMAIZAR, Farah. Luqaimat.Every little crumb [online]. 2022-04-12 [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑MASUDI, Faisal. The UAE’s big fat problem.Gulf News [online]. 2018-09-15 [cit. 2025-08-28].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.jpg)
_(cropped).jpg)
.jpg)
_departs_London_Heathrow_7June_2015_arp.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
